Jsem sice dlouhodobě spíše vegetarián, ale protože jsem zároveň Lev a krevní skupina 0, jednou za čas si nějakou tu rybu nebo králíka dám. Protože žena na několik dnů odjela, koupil jsem si v supermarketu, kam chodím kupovat vody (jedině tam mají mé oblíbené neslazené minerálky jemně perlivé), polotovar: smažený krůtí řízek (obalovaný, bez vajec, lahůdkový výrobek). No nekupte to, když to stačí 4 minuty z každé strany osmažit na pánvi. Na obalu je napsáno že „značka Chef Menu znamená, že si vychutnáte čerstvá jídla.“ Prý je to „pečlivě vyrobeno pro společnost Billa“.
Hm. Tak jsem si to udělal a zjistil, že téměř vše, co a o čem se píše na obalu, je podfuk.
Krůtí maso to možná z malé části bylo někdy na počátku procesu rozemletí všeho možného: při smažení jsem jednu stranu řízku jemně připálil, a tak jsem chtěl onu spíše tmavější než zlatavou strouhanku prostě z „řízku“ odloupnout. Nešlo to. Mezi dvěmi silnými vrstvami strouhanky byly totiž jen tak dva milimetry nějaké hmoty, od strouhanky neoddělitelné.
Podvedli mě.
Podobně podvodné je to i na současné politické scéně. Jakoby to předsedovi ČSSD a současnému dosluhujícímu premiérovi všichni v republice spolkli i s navijákem: tedy to, že si, jakoby se nechumelilo, a přes různé ty „bohumínské“ sliby, že s KSČM nikdy žádná spolupráce není myslitelná, v rámci urputného boje o prodloužení pobytu ve funkci předsedy vlády, a ve víru povolebního zmatku sporů o skutečného vítěze, nenápadně a jaksi velmi drze automaticky započítal hlasy komunistů ke „svým“ - a zpatoval tak nejen volby, ale i politickou (a následně, už to trvá více jak měsíc) i hospodářskou a morální scénu.
Ano, levice versus pravice jsou na tom teď nerozhodně, ale tak to přece není. Při podrobnějším přepočtu hlasů (před přepočítáním na počty poslaneckých mandátů) jednoznačně vítězí ODS a v součtu tedy trojkoalice. A pak, a o tom píši a proto žasnu, hlasy komunistických poslanců by se přece neměly vůbec započítávat!!! Do voleb o tom nikdo ani v těch nejúlítlejších předvolebních vášních přece ani neuvažoval!
A teď najednou, bráno čistě pragmaticky, jsou komunisté nejžádanější „nevěstou“!? A oba předsedové dvou největších stran si je budou muset dřív či později namlouvat!
Není právě tohle ten největší podfuk? Nechtěl bych se dožít dne, kdy pan Filip nebo jiný komunista udělí panu Paroubkovi Řád práce.
Při podrobnějším průzkumu obalu onoho krůtího řízku jsem našel malinkým písmem popsané složení: krůtí maso spojené 70%, strouhanka 28%. Hm. Bylo to naopak. A teď už navíc vím, co to je „spojené“ maso. Pro nechápavé a ty, kteří ještě neměli tu čest a odvahu to ochutnat: je to prostě nějaké mleté maso s příchutí masa krůtího. Podfuk.
Při podrobnějším pohledu na politickou scénu je to přece taky jasné: přestože na procenta zvítězila pravice, a například zelení by měli mít dvojnásobný počet poslanců, na křiklouna a „všeho schopného“ pragmatika, který s úsměvem překroutí vše, co řekl a slíbil, si nikdo slušný netroufne. Tedy, oni všichni ti slušní byli už dávno semleti do nějaké beztvaré směsi „spojené“ stranickou loajalitou (rozuměj, poslušností a nedostatkem osobní odvahy ukázat prstem, že král, pardon, předseda, je nahý). To, o čem dlouze káží v médiích a na obrazovkách televizí, je zase jen a jen podfuk. Nikomu už opět (vzpomínáte na třeskutý pragmatismus takového Miroslava Štěpána a Vasila Mohority v roce 1989?) nejde o ideje, službu lidu, naprosté většině politiků už zase jde jen o koryta a prebendy.
A politika sama už dávno není tím, čím ještě nedávno říkala, že hodlá být: nadnárodní podniky a banky a noviny a televize už dávno řídí běh světa daleko víc, než jakkoliv vysoko postavený politik.
I politika je podfuk. A snad, raději dříve než později, někde dole na obrazovkách najdeme velmi malým písmem napsáno: „Pečlivě vyrobeno pro média.“
Jak se říká člověku, který se znovu a znovu nechá podfouknout?
Podfuk
