 | Náhodný citát |  |
Nositel Nobelovy ceny v oboru lékařství D. Varelly, onkolog z Brazílie: V dnešním světě se investuje pětkrát víc do léků na mužskou potenci a do silikonů pro ženy, než do léčení pacientů trpících Alzheimerovou chorobou. Proto budeme mít za pár roků stařenky s velkým poprsím a stařečky s tvrdým penisem, ale nikdo z nich si nebude pamatovat, na co to je. |
 | Hlavní menu |  |
 | Přehled rubrik |  |
 | Nejčtenější |  |
 | Počasí, Slunce, Luna |  |
Solar X-rays:

Geomagnetic Field:
|
 | O Jitřní zemi |  |
 ISSN 1801-0601
Vydavatel: J. Holub, Kralice n. Osl. Jitřní země byla založena na podzim roku 2000. Věnuje se hlavně duchovní tématice, ať už je to jóga, witchcraft (wicca), kult Bohyně, posvátná sexualita a tantra, mystika, New Age, šamanismus ale také třeba zdravá výživa, vegetariánství, léčivé rostliny a ekologie.
|
|
|
Poustevník
Anna Servanská - Duchovno - 23. 09. 2012 (4840 přečtení)
Ve svém blogu 22.7.2012http://www.matthieuricard.org/index.php/blog/ nazvaném L’Hermite – „Poustevník“ Matthieu Ricard seznamuje čtenáře s důvody, které vedou k poustevnickému životu. Téma se silně vymyká tendencím, které nacházíme v současné společnosti - ani náznakem nesouzní s doporučením být „free“, „cool“ a „in“, takže manažerský „frikulín“ by v něm stěží našel potravu pro vylepšení své imič. Ačkoli – co kdo ví…..
Rozhodnutí stát se poustevníkem se často chápe špatně. Poustevník neodchází do ústraní, protože se cítí odvržen, protože nemá nic lepšího na práci než se potulovat po horách nebo že není schopen se vypořádat se svými povinnostmi. Jenže když se takto – na první pohled extrémně – rozhodl, učinil tak proto, že si uvědomil, že nemůže svou mysl kontrolovat a vyřešit problém štěstí a utrpení pokud je ponořen do nekonečných, malicherných stejně jako rozptylujících všedních činností. Ze života neutíká, ale distancuje se od něj, aby jej viděl z odstupu a mohl lépe vnímat, jak to v životě chodí. Neutíká ani před svými bližními, potřebuje pouze čas k tomu, aby mohl pěstovat skutečnou lásku a skutečné soucítění, takové, které budou nezávislé na potěšení a nelibostí, na zisku a ztrátě, na pochvale a výtkách. Potřebuje – stejně jako hudebník se svými stupnicemi a sportovec, který trénuje své tělo – čas, soustředění a stálou praxi k tomu, aby ovládl svou chaotickou mysl, pronikl smyslem života a dal poté svou moudrost do služby druhým. Jeho heslem by mohlo být: „Přetvořit sám sebe, abych mohl lépe přetvořit svět“.
Neklid každodenního života skutečně velmi znesnadňuje pokrok v duchovní praxi, a chce-li někdo rozvíjet svou vnitřní sílu, pak je výhodnější, věnovat se po nezbytnou dobu výlučně duchovnímu tréninku. Poraněné zvíře se skrývá v lese, než se rány zahojí, aby pak znovu skotačilo dle libosti. Našimi zraněními jsou egoismus, zlomyslnost, lpění a další mentální toxiny.
Poustevník „nehnije“ ve své cele, jak někteří psali. Kteří prožili to, o čem poustevník hovoří, vám spíše řeknou, že ve své poustevně zraje. Kdo setrvává ve svěžesti plném vědomí přítomného okamžiku, nepociťuje tíži času ztraceného v rozptýlení, ale vychutnává lehkost plného prožitku.Ztrácí-li poustevník chuť věnovat se některým všedním záležitostem, není to tím, že se jeho existence stala nudou – znamená to jen, že mezi všemi možnými lidskými aktivitami rozpoznal ty, které doopravdy přispívají k jeho vlastnímu rozvoji a ke štěstí druhých.
Komentář překladatelky
Domnívám se, že blog „Poustevník“ může laikům poskytnout víc, než jen náhled do rozhodování mnichů. Těm, kdo usilují o duchovní vývoj ve svém laickém životě, může přispět ke správné volbě cesty. Přetvořit sám sebe k užitku druhým, o čemž se v blogu hovoří jako o praktickém výsledku mnišské duchovní praxe, může být pro laika, hledajícího na duchovních cestách, ukazatelem spolehlivého směru, jak sám sobě pomoci. Také společnost nás všechny učí přetvářet sami sebe. Na rozdíl od duchovních nauk ovšem k hmatatelnému osobnímu užitku pomocí egoismu, zlomyslnosti, lži, lpění na „statcích“ materiálních nebo abstraktních, i prostřednictvím různých dalších negativních vlastností. Tedy rozvíjením všeho toho, co Matthieu Ricard v blogu „Poustevník“ nazývá mentální toxiny. Právě tyto mentální toxiny utužují naši životní tíseň, do níž se pak noříme stále hlouběji.
K duchovním naukám se začnou lidé obracet většinou proto, že se chtějí vymanit z tísně, kterou pociťují. Pokud své hledání úniku z životní tísně myslí vážně a nejde jim o pouhé přitažlivé mysticírování, které snad může uspokojit touhu po uklidňujících slovech nebo po nevšedních zážitcích, měli by se obracet k pravým duchovním naukám. Ty se poznají podle toho, že všechny ve své podstatě nabádají - ve shodě s textem blohu MR – své žáky k tomu, aby přetvořili sami sebe. Vedou své žáky k tomu, aby sami analyzovali s odstupem vlastní život a pomáhají stanovit postupy, které žákům umožní jednat se skutečným soucítěním, nezávislým na očekávané odměně nebo haně.
Když hledající potká nauku, jejíž představitelé místo praktických návodů, jak mají žáci přetvářet sami sebe k užitku druhých lidí, nelení především kritizovat ostatní učení a odsuzovat jejich představitele, či nauku, jež návody k sebepřetváření nahrazuje pokyny k uspokojování primitivních pudů nebo nauku, která žákům předestírá abstraktní poučky rádoby vysokých teorií, je lépe se jim velikým obloukem vyhnout. Život neposkytuje vždy dost času k úniku z tísně. V jednom z textů, zasvěceně pojednávajících o tomto úniku, se praví: „Je obtížné najít pravé učení a ještě obtížnější uskutečnit je“.
Pro Jitřní zemi
z portálu Matthieu Ricarda
www.matthieuricard.org
přeložila Anna Servanská
Pokud se vám tento článek líbil, přidejte jej na
Celý článek |
Zpět |
Komentářů: 0 |

Komentovat článek
Pro přidávání komentářů musíte být čtenář registrovaný a přihláąený a mít nastavený odběr info-mailů.
|
|
 | Přihlášený čtenář |  |
 | Aktuality |  |
16. 11. 2020: Profesor dr. Ivo Budil: "Bylo by nespravedlivé popírat obrovské vzepětí emocí v listopadu 1989 spjatých právě s osobou Václava Havla. Ocitl se zkrátka ve správný čas na pravém místě...
Bylo to skutečné národní společenství, naplněné pozitivní energií a historickým optimismem. Zrodila se mobilizující a osvobozující vize, která mohla dát českému národu obrovský rozvojový impulz. To, že k tomu nedošlo, mělo několik příčin. Především jsme byli navzdory různým vzletným frázím západních státníků řazeni do mocenského bloku, který objektivně prohrál čtyřicetiletý konflikt. A jak prozíravě prohlásil keltský náčelník Brennus v roce 387 před Kristem po vítězství nad Římany: „Běda poraženým.“ Česká republika byla do nového evropského ekonomického systému začleněna jako závislá a využívaná periférie, jejíž produktivita, pracovní síly a potenciál měly primárně pomoci posílit zhoršující se výkonnost západoevropského hospodářství. Významná část místní politické elity, a to v čele s Václavem Havlem, si tuto skutečnost buď vůbec neuvědomovala, nebo zmíněné kolonizaci přímo napomáhala..."
Celý článek...
03. 11. 2020: Publicista a spisovatel Benjamin Kuras: "Mimořádně komická jsou – po všech těch neprokázaných nařčeních Trumpa – nyní naopak prokázaná odhalení hrátek Bidenova syna Huntera s Ukrajinou, Ruskem a Čínou, nalezených v porouchaném laptopu, který ten trouba nechal v opravně a zapomněl si jej vyzvednout. Figurují tam dolárky za zprostředkování kontaktu na Bidena, když byl viceprezidentem. Jako třeba měsíční padesátitisícové platby od ukrajinského energetického holdingu Burisma nebo tříapůlmilionový šek od manželky bývalého moskevského starosty. Teda bylo by to komické, kdyby na tom nebylo tragické to, že polovině Američanů to nevadí."
Celý článek...
01. 11. 2020: „Blesk ty fotografie nepořídil, Blesk ty fotografie koupil. Víte, co to znamená? Ministr zdravotnictví padl na politickou provokaci,“ řekl ve studiu ČT24 komentátor Českého rozhlasu Petr Nováček.
Celý článek...
27. 10. 2020: Profesor Ivo Budil: "Přiznám se, že neznám žádného novináře z Blesku, ale domnívám se, že nejde o poeticky naladěné a citlivé osoby chodící o půlnoci o samotě rozjímat na opuštěné hradby Vyšehradu o smyslu českých dějin. Ten člověk tam bezpochyby šel za určitým cílem, který splnil. Nenazýval bych ho jednoduše udavačem, protože prostě dělal svoji práci. Pan profesor Prymula náležel mezi mocné muže, kteří mají vlivné nepřátele. Podobné praktiky jsme v české politice zažili již mnohokrát, a to včetně svržení předsedy vlády. Pan profesor Prymula není prvním a ani zdaleka posledním, komu se něco podobného přihodilo...
Problém České republiky spočívá v tom, že mocenské jádro Evropské unie má zájem na tom, udržovat ji v polokoloniálním či periferním postavení, k čemuž slouží liberálně levicové a aktivistické politické strany, mainstreamová média a akademické kruhy. Jakýkoliv náznak lidového vůdce, který by české společnosti umožnil plně využít její potenciál, tedy musí být zničen či diskreditován."
Celý článek...
27. 10. 2020: Jaroslav Štefec: Něco tady smrdí. A hodně. Akce, jejímž cílem byla likvidace Romana Prymuly a jeho odstavení z postu ministra zdravotnictví má všechny atributy klasické operace bezpečnostních služeb. Prolhané, plné podivností a postavené na písku. Takže kdybych si mohl tipnout, směřovaly by moje úvahy spíše než oblíbeným „směrem Moskva“ (případně Peking) daleko pravděpodobnější českou cestou, případně směrem k našim „spojencům“. Podivností typu „agenta s kufrem plným ricinu“ je víc než dost. Počínaje otázkou, kdo poslal fotografa bulvárního plátku v daný čas na dané místo, až po „podivné“ znalosti jistého Moravce, takto naduté a arogantní hlásné trouby antibabišovské tak zvaně „veřejnoprávní“ televize...
Ten, kdo celou akci připravil a naplánoval, rozhodně počítal s reakcí „antirouškařů“ a dalších obhájců „práva na vymření půlky národa“, samozřejmě té, v níž nebudou oni...
Celý článek...
|
|