Stvořil Bůh krávu a řekl jí:

"Budeš na poli po celý den v úmorném vedru pracovat, vychovávat mladé a dávat mléko člověku. Dám ti na to šedesát let života."

Kráva na to odpověděla:

"Takový tvrdý život je snad až moc dlouhý. Nech mě žít jen dvacet let, zbývajících čtyřicet ti vrátím."

A Bůh souhlasil a bylo to dobré a spravedlivé.

Potom Bůh stvořil psa a řekl mu:

"Budeš sedět celých dvacet let života u dveří domu svého pána a ostražitě štěkat na každého, kdo půjde kolem."

Pes ale protestoval:

"Štěkat na každého celých dvacet let? To je až příliš těžký úděl. Deset let mi stačí, těch zbývajících deset ti vrátím."

A Bůh souhlasil a bylo to dobré a spravedlivé.

Pak stvořil opici a řekl jí:

"Budeš člověka bavit, dělat hlouposti, aby se lidé smáli. Máš na to dvacet let života."

Ale i ta opice byla proti:

"Dvacet let ze sebe dělat blázna? Ani náhodou! Poslyš, Bože, pes ti vrátil deset let, já ti je vrátím také."

A Bůh to uznal, vyhověl jí a bylo to dobré a spravedlivé.

Nakonec, jak je psáno, stvořil člověka a slíbil mu:

"Budeš jen spát, jíst, hrát si, bavit se, milovat se, nic nedělat a celých dvacet let si užívat života."

Člověk ale vykřikl:

"Cože, jen dvacet let? Ne, ne, to nejde! Podívej, Bože, uděláme to takhle. Kráva ti vrátila čtyřicet let, pes deset a opice taky deset. S mými dvaceti to dělá osmdesát let. To už by se mi líbilo, co ty na to? Souhlasíš?"

A Bůh ve své dobrotě souhlasil.

Od té doby člověk prvních dvacet let spí, jí, hraje si, miluje se, užívá si života a prakticky se o nic nestará.

Dalších čtyřicet let dře jako vůl, aby uživil rodinu.

Pak ze sebe deset let dělá šaška pro pobavení vnoučat.

A těch posledních deset let jako starý mrzout ostražitě štěká po všech lidech okolo.

Není divu, že jen malá část lidí i ta poslední léta využije, většina je Bohu vrátí a zemře dřív.

Bůh ale všem jen vyhověl. A je to dobré a spravedlivé.

Tak pěkný den a jestli ještě nejsi ve 3.skupině, nech těch šaškáren a koukej fofrem makat!