Jitřní země je věnována duchovní tématice, jako jóga, witchcraft, kult Bohyně, posvátná sexualita, tantra, mystika, ale tématem je i zdravá výživa, vegetariánství, ekologie, léčivé rostliny.
Jitřní země 
Translate - select language ^
 
  Dnešní datum: 21. 10. 2020     | Mapa stránek | Fórum JZ | Galerie JZ | Na Chvojnici | Galerie Na Chvojnici | Biozahrada |
   
 
kulatý roh  Náhodný citátkulatý roh
polský básník Julian Tuwim:
"Mysleme na chudé", řekl lodžský fabrikant: "To nic nestojí."

kulatý roh  Hlavní menukulatý roh
Hlavní stránka
Mapa stránek Jitřní země
Přehled rubrik
Odkazy
Galerie Jitřní země
Ankety
Nejčtenější stovka
Rozšířené vyhledávání
Poslat nové heslo
Upravit čtenářskou registraci
Zrušit svoji registraci čtenáře

kulatý roh  Přehled rubrikkulatý roh

kulatý roh  Nejčtenějšíkulatý roh
Aktuální stav
(12. 01. 2018, 2860x)
Svět se mění
(19. 11. 2017, 2800x)
Naslouchejte si každou vteřinou
(02. 11. 2017, 2788x)
Váš rok
(02. 01. 2018, 2458x)
Mayský sněm promlouvá
(15. 11. 2017, 2413x)

kulatý roh  Počasí, Slunce, Lunakulatý roh

Solar X-rays:
Status
Geomagnetic Field:
Status
Aktuální snímky Slunce


kulatý roh  O Jitřní zemikulatý roh
Jitřní země
ISSN 1801-0601
Vydavatel: J. Holub, Kralice n. Osl.
Jitřní země byla založena na pod­zim roku 2000. Věnuje se hlavně duchovní tématice, ať už je to jó­ga, witchcraft (wicca), kult Bo­hy­ně, posvátná sexualita a tantra, mys­ti­ka, New Age, ša­ma­nis­mus ale také třeba zdravá výživa, vege­tari­án­ství, lé­čivé rost­liny a eko­logie.

Duchovno

* Poznatky z mé dnešní procházky


Zdenka Blechová - Duchovno - 12. 10. 2008 (3194 přečtení)

Zdenka Blechová vydává časopis Mystéria tajemna, ve kterém nás učí dívat se na věci a situace okolo nás jiným způsobem. Přečtěte si to zamyšlení a v případě, že se vám líbí, můžete se stát předplatitelem tohoto časopisu


Poznatky z mé dnešní procházky

Cítila jsem, že musím do přírody, což mi udělalo dobře. Člověk někdy stále jen pracuje a myslí si: Teď si nemůžu dovolit se jít projít, musím to dodělat a čím více se snaží to dodělat, aby mohl jít na procházku, tím více to narůstá nebo to nekončí. Člověk je upjatý, není uvolněný a proto mu práce tolik neodsejpá jako když je okysličený a uvolněný z přírody. Když se budete cítit unaveni, jděte do přírody, udělá vám to dobře. Ale jděte sami, abyste si opravdu mohli odpočinout a ne abyste se zase někomu věnovali. Je to jedno zda se věnujete práci nebo někomu jinému, obojí z nás tahá energii a my klidem a odpočinkem v lůně přírody si opět můžeme energii do sebe natáhnout. Ale to znamená být v klidu v tichu, abychom se mohli soustředit na svůj střed a ne na střed někoho jiného. Tím si neodpočineme.

Jdu lesem, dýchám po ránu čerstvý vzduch, ještě příjemně mrazivý a najednou vidím v lese oheň. Nějaký bezdomovec se tu u ohně asi hřál a teď ráno odešel. Táhlo mě to k ohni. Zastavím se a jen tak se dívám. Oheň přitahuje mé oči. A najednou mi přijde informace: Oheň spaluje emoce. A hned mi naběhla přirovnání z knih a filmů: Jsem celá žhavá, rozžhavil jsi mě, spaluje mě vášeň, hořím touhou. Oheň to jsou touhy, očekávání, vášně, závislosti. Emoce jsou naopak přirovnávány k vodě a jsou to naše city. Proč se tolik bojíme plakat, když pláč léčí náš oheň? Pláčem jdeme k sobě, ke svému vlastnímu srdci a nezranitelnosti duše. Dokud se duše bojí zranění, nedovolí si pláč, to už je něco navíc, to by mě mohlo zasáhnout do srdce a toho já se bojím. Pokud se nebojím si poplakat, nebojím se setkat se svými city. K vodě mě napadlo přirovnání: Klidná voda nebo rozbouřené moře. Taková přirovnání můžeme dát i člověku, který se chová klidně nebo rozčíleně. I příroda má svoje emoce a proto je ventiluje. Když se potřebuje zbavit nečistot spálí je ohněm a když se potřebuje očistit, popláče si, pošle déšť. A teď si uvědomme, co jsem napsala. Voda čistí a oheň nás zbavuje nečistot a my jsme si řekli, že s ohněm jsou spjaty naše touhy, vášně a závislosti. A tak se dívám do ohně a je mi příjemně z tohoto uvědomění. Proto lidem říkám, ať si popláčí a berou to jako přirozenou věc v životě a když lidi učím vyjadřovat automatickou kresbou své nepříjemné emoce, říkám jim, že je musí spálit. Takže v životě nejdříve se musím zbavit ohně – všech závislostí, vášně a touhy a pak může přijít čistota. Proto lidé, když se v dnešní době učí zbavovat ohně, mají potřebu hodně plakat. Jdou k sobě. Pláč krotí oheň.

Dívám se do ohně a v jedné větvi vidím hada. Upřeně se na něho dívám, je tak živý a říkám si, počkám co se s ním stane. Po chvíli se had zlomí a za chvilku se zřítí do popela a než upadne změní se mi najednou v kočku. Jasně najednou v tom vidím svého kocoura. A opět mě napadá symbolika. Had nás zkouší a jakmile odoláme jeho pokušení, přichází kočka jako symbol intuice z vesmíru. Vždyť kočky jsou telepatickým zářičem z vesmíru, jak mi bylo onehdy sděleno automatickým písmem. Proto mnoho lidí si v dnešní době pořizuje kočky. Už chtějí svobodu a díky kočkám se jí učí.

Uvědomuji si, že cesta ke svobodě je dlouhá, zdá se, že nemá konce. Když už si člověk myslí, že ho nic nemůže zaskočit, zjistí, že opět ještě někdy má nějaká omezení. Cesta ke svobodě je pokryta nejen růžemi z vesmíru, jako symbol dobře vykonané práce na sobě, ale i trny, zkouškami, kterými musíme projít. Ale vždy, když zkoušku dobře zvládnete, dostanete prostřednictvím nějaké situace nebo člověka růže jako symbol vašeho úspěchu. Růže jsou symbolem vašeho srdce, učí nás cítit přes trny, které sebou nesou. Když se učíme svobodě, počínáme si někdy neobratně. Nevíme co si můžeme dovolit vůči společnosti nebo partnerovi a naopak co společnost a partner k nám. A tak zkoušíme znovu a znovu přes bolesti, abychom zjistili, co je správné a co není a na konci cesty nás čeká informace: Co všechno si můžu dovolit k sobě. Svoboda, to je svoboda ducha, aby se cítil dobře bez omezení bez tradic, bez zaběhnutých kódů. To neznamená, že si můžete všechno dovolit vůči druhým a v rámci svobody jim ubližovat nebo ve jménu svobody ničit přírodu a škodit společnosti. Je to úplně jiná svoboda, svoboda ducha, svoboda člověka vůči sobě samému. Není tam nikdo jiný, kdo by posuzoval naši svobodu, jen my sami a my se v tom musíme cítit tak dobře, abychom sami o sobě nepochybovali a tam jsme doma u sebe. Když jsem byla malá holka, chtěla jsem se hodně učit. Říkala jsem: Udělám si co nejvíce vysokých škol. Ale nyní vím, že to jsou školy života, které jsem se chtěla naučit. Ve škole jsem chtěla být nejlepší a když jsem náhodnou dostala 1,- probrečela jsem celou hodinu. Tolik mě to bolelo, že jsem to nezvládla na jedničku.

A nyní sedím v poradně s paní a říkám jí:“ Ten diktát stejně musíte napsat sama, ten vám nikdo nemůže pomoci napsat a i kdyby ho někdo napsal za vás, tak vám stejně tím nepomůže, protože vy ho musíte zvládnout sama a budete ho opakovat tak dlouho dokud se ho nenaučíte.“ Měla jsem na mysli určitou životní situaci, kterou se paní učí. A teprve, když ten diktát uděláte na jedničku, tak tam je teprve ta radost. Cítím, jak se mi zalily oči slzami. Ano, vesmír mi stále říkal, že jdu k radosti a já ji stále neviděla a nyní si žiji hezky, každý den tím co chci a nerozlišuji co je práce a co zábava a co mě baví a co nebaví. Prostě v radosti dělám vše potřebné a teď si uvědomuji, že konečně jsem napsala ten diktát ze školy na jedničku a proto mě zaplavilo dojetí. Ano, tady je ta svoboda, radost z žití.

Jdu dál lesem a vidím, že jeden bezdomovec si udělal z altánku svůj domov. Neodsuzuji ho, je to jen jeho věc, jak chce žít. A co když má v sobě také hodně duchovního poznání, že třeba už ani nemůže pracovat mezi lidmi, že je mu lépe samotnému se svými myšlenkami. Nebo třeba prodělal nějaké zklamání, které ho odloučilo od společnosti a tak mě napadá mnoho dalších úvah a uvědomuji si jak nikdo nemůžeme nikomu zasahovat do života ani ho soudit, když neznáme jeho vnitřní svět. Každý žijeme ve svém světě a každý v jiném, každý jsme poznamenáni buď tímto životem nebo předchozími životy něčím jiným. A tak i když si myslíme, že toto by pro tohoto člověka mohlo být dobré, nemusí to být pro něho úplně to správné, co by chtěl žít. A i ten bezdomovec může mít velkou duši. A hlavou mě proběhl příběh poustevníka ze Sv. Jána. Celý život žil sám v lesích a když ho objevil král a chtěl, aby žil s ním na hradě, poustevník odmítl. Chápu ho. Člověk, který se naučí své samotě a být v souladu se vším okolo sebe, to znamená najde svůj vesmír v sobě a zároveň se stane součástí vesmíru, netouží po společnosti. Má rád své ticho a klid a je mu dobře samotnému. Znám ten pocit moc dobře, i já toužím být často sama se sebou a když si to občas nedopřeji,  má duše se cítí nespokojená, dožaduje se svého klidu. Čím více se napojíme na vše okolo sebe, tím více dokážeme komunikovat se zvířaty, stromy, květinami a vším ostatním tak, že se nám zdá, že nám rozumějí lépe než lidé.

Mé kroky míří ke hřbitovu, k hrobu mého tatínka. Chci být u hrobu sama a vidím, že přede mnou jde paní a zastaví se zrovna u hrobu, který sousedí s naším hrobem. Nevadí mi to, i když jsem si přála tu být sama. Pozoruji paní, je stará a snaží se neobratně utřít hrob. Nabídnu jí pomoc, ale paní odmítá se slovy: „Ne děkuji, udělám si to sama.“ Obdivuji sílu té paní, jak se snaží nepodléhat své nemohoucnosti. Vyndavá z tašky růže. Vím, že budou tři. A zase si říkám, jak to není náhoda. Po svém příjezdu z Itálie jsem zase cítila, že se něco ve mně změnilo. Jsem jiná, ostatní říkají láskyplnější, ale já to tak necítím. Naopak cítím se přísnější, mám v sobě rozpor, jak to že jsem láskyplnější, když jsem přísnější. Vždy, když ve mně umře něco starého, starý kód chování a přijde nový, mám pocit smutku, melancholie a připadám si nemožná. Ale ostatním se jevím lepší. Je to zvláštní, když přitvrdíme jsme pro ostatní citlivější. Každý člověk se bude cítit více v bezpečí u člověka pevných zásad než u člověka, který polevuje a každou chvíli jedná dle svých nálad. Ale člověka pevného budou všichni ctít a vážit si ho. A když paní vyndavá růže, vím, že jsou určeny i pro mne. Nic není náhoda, tak ani to, že se tu s ní setkávám a ona mi ukazuje cestu. Vždy jsem chtěla být druhým nápomocna a připadali mi neohrabaní ve své nemohoucnosti a tak jsem jim chtěla být nápomocna, ale tato žena mi ukázala, že ona to zvládne sama. Že stačí, když budu jen přihlížet a dávat pozor, aby neupadla. Dokonce mi řekla: „Umazala byste si ruce.“ Jak báječná symbolika, když někomu chceme za každou cenu pomoci, můžeme svými činy pošpinit i sebe. A tak jen přihlížím a když už opravdu vidím, že chce paní utřít hrob a dělá jí to potíže, přikročím a utřu jí ho. Paní mi řekne: „Abyste se neumazala, utřete si ruce.“ To pro mě znamená, že musím čistit svoje pocity, když druhým pomáhám. Paní dodává: „Jste hodná, váš tatínek byl také hodný, setkávála jsem se tady s ním.“  Ptám se: „Kolik už vám vlastně je let?“ Paní odpovídá: „Ani se neptejte, až mě to mrzí.“ Zamýšlím se nad tím, zda jí mrzí, že už je jí tolik nebo, že zde ještě je. Slyším: „Nejraději bych tu už nebyla.“ A nyní je mi to jasné. Paní vypráví: „Zažila jsem první světovou válku a když maminka umřela, bylo to těžké.“ Cítím její obrovský smutek, chce se jí plakat. Stále ještě se nesmířila s mnoha věcmi v životě. Chtěla bych jí obejmout, ale paní se slovy: „Přeji vám hodně zdraví, štěstí, spokojenosti,“ odchází. Vím, že ji vidím naposledy a že až příště přijdu, bude spočívat spokojeně vedle hrobu mého tatínka. Je to divný pocit. S lidmi se setkáme a za chvíli je zase opouštíme. I já mám strach, až mě opustí moje maminka. Je něco jiného si namlouvat, že to je přirozená věc a něco jiného to pak prožít a proto se nemůžeme na nikoho zlobit, že některé věci nechce opustit a některé věci mu nejdou udělat. Ono se to vždy lépe mluví než činí. Nejraději bychom tady své blízké drželi dlouho, ale oni někdy trpí svými neduhy. A tak musí naše majetnické sklony stranou a musíme dopřát z citu i odpočinek našim blízkým po jejich dlouhé a namáhavé cestě. Každý si neseme nějaká ta zranění a tajemství. Rozum říká, nechci být sám, ale cit velí, pusť ho, zaslouží si odpočinek.

A tak si tu přemítám a pláču. Dojalo mě toto rozjímání o životě. Uvědomuji si, že i když jsem přísnější, uvnitř jsem opět citlivější a to ostatní vnímají. Jdu k hrobu a otírám dlaní fotky rodičů mého tatínka a jeho, dělám to vždy jako to dělával on. A najednou mi dochází: On je neutíral, on je hladil. Jsem citlivější a proto si toto můžu nyní uvědomit. Kolik pohlazení chybělo mému tatínkovi a jeho rodičům. Jdu ze hřbitova a je mi dobře. Pláč uvolnil mé emoce a je to fajn, když je člověk sám a může si je dopřát. Nikomu nemusíte vysvětlovat proč pláčete. Stejně by to nikdo nepochopil.

Na své cestě vidím milence, kteří se objímají. Jdu kolem a  jim je to jedno, zůstávají v objetí. Je to fajn, že už od sebe neodskakujeme, když jde někdo kolem. Dříve jako by objetí bylo zakázané a přesto po něm všichni toužili. Společnost by je odsoudila. Říkám si . „Je to fajn, že se mají rádi, kéž by se měli rádi stále“ a už vidím, co přijde. Vždy to musí přijít, vše se jen opakuje a nic netrvá věčně. Bohužel.


Další mé příběhy ze života naleznete v časopisu Mystéria tajemna, který vydávám čtvrtletně. Předplatné tohoto časopisu si můžete u mě objednat.
Předplatné na rok 2008 obsahuje 4 čísla časopisu + Knihu Osudový partner, která vyjde nyní 1. 12. + 3 starší čísla časopisu z d a r m a + CD Písně, které otevírají a uzdravují srdce + Zvláštní vydání s moudrosti života a jeho humorem + Karty zdraví.
To vše jen za částku 557,- Kč. Ušetříte 557,- Kč. Vše by to totiž normálně stálo 2 x tolik.
 
Předplatné časopisu Zdenky Blechové MYSTERIA TAJEMNA na rok 2009 s 20 % slevou
Cena 872,- Kč, po slevě zaplatíte 698,- Kč(je možné si zaplatit kdykoliv během roku)
Obsahuje:
- 4 x časopis, který je vydáván vždy 1. 3., 1. 6., 1. 9. a 1. 12.
- novou knihu „O smrti a umírání“
- vykládací karty „Karty sebepoznání“
- 3 starší čísla časopisu ZDARMA
- relaxační CD

 

 

 

Pokud se vám tento článek líbil, přidejte jej na

 

[Akt. známka: 1,50 / Počet hlasů: 2] 1 2 3 4 5
Celý článek | Zpět | Komentářů: 0 | Informační e-mailVytisknout článek


Komentovat článek     

Pro přidávání komentářů musíte být čtenář registrovaný a přihláąený a mít nastavený odběr info-mailů.


 

NAHORU | Hlavní stránka

kulatý roh  Přihlášený čtenářkulatý roh

Uživatelské jméno:

Heslo:




Registrace nového čtenáře!


kulatý roh  Aktualitykulatý roh
07. 10. 2020:

Ladislav Petráš: " Vůbec se nedivím USA, SRN VB a dalším zemím, že mají z Ruska strach. Vždyť žádný jejich občan by asi neustál to, co občané Ruska: Skripal a jeho dcera a jako poslední (zatím) případ Navalnyj. Ten prý odolal dokonce zdokonalenému Novičoku. To je opravdu hrozba zejména pro členské země NATO. Představte si, že takto chemicky odolný Rus přijede třeba do ČR a začne tady okolo sebe sypat Novičok (jako kdyby nestačil ten zpropadený ricin v kufru). No hrůza jen pomyslet... "

Celý článek...

Pozn. red.:  U všech afér, dezinformací i "informací" je vždy na místě stará otázka: Kdo z toho má prospěch?


26. 09. 2020:

Vytvoření koalice proti dokončení výstavby Nord Stream 2 vedené Spojenými státy naznačuje, že Washington nastoupil na cestu „hospodářského lupičství“, píše bulharský deník Duma. Jak si je jistý autor bulharského vydání, USA se tímto způsobem snaží nejen eliminovat konkurenta, ale také nadále udržovat Evropu na krátkém vodítku.

Celý článek...


18. 09. 2020:

Jan Schneider: "Tak nám zase někoho otrávili. Jegora Gajdara v Irsku (2006), Skripalovy ve Velké Británii (2018), a teď Navalného v Německu? Kdyby ho ale opravdu otrávili nervovým jedem na bázi organofosfátů v Rusku, byl by dávno nebožtík a kolem něj by bylo mnoho dalších. Kdyby ho otrávili toutéž látkou v Německu, dopadlo by to stejně. To je moc divných věcí najednou. Ti novodobí Goebbelsové ale tvrdí, že se tak opravdu stalo, a že na odebraných vzorcích tu shodu potvrdilo několik laboratoří. Má to jen jeden háček. Ty vzorky nebyly odebrány forenzně průkazným způsobem. Neobstály by před jakýmkoliv soudem jako důkaz ani v případě ukradené koloběžky..."

Celý článek...


11. 09. 2020:

Jan Keller: Novičok patří spolu s ricinem do skupiny vysoce toxických chemických látek, které Rusko používá ve třech jasně definovaných případech.

  • Za prvé tehdy, když má pocit, že minulé sankce, které proti němu byly přijaty, jsou příliš slabé, ztrácejí svoji účinnost a potřebovaly by zdůraznit.
  • Za druhé Rusové k některé z těchto látek sahají, když mají dojem, že jejich diplomatické vztahy s jinou zemí jsou jakžtakž uspokojivé, takže je nutno je náležitě vyostřit a zdramatizovat. Za tímto účelem se někdy spokojují pouze s fingovanou hrozbou, kterou se snaží široce medializovat s pomocí těch nejvěrohodnějších mediálních kanálů.
  • Nejběžnější je třetí případ, kdy sahají k novičoku proto, aby zhatili některý z projektů, na němž s partnerskou stranou léta spolupracovali a od něhož si slibují velký ekonomický přínos. V posledním případě šlo o to, že Rusové potřebovali, aby v Německu vznikl odpor proti plynovodu Nord Stream 2, který je právě před dokončením. Protože Německo zůstávalo hluché vůči americkým výhradám proti tomuto energetickému projektu, museli Rusové sáhnout k novičoku, aby měli odpůrci rusko-německé spolupráce v oblasti energetiky silnější argumenty.

Celý článek...


10. 09. 2020:

„Díky sankcím zavedeným v roce 2014 je dnes Rusko mnohem méně závislé na přílivu zahraničního kapitálu, takže pandemie způsobila jeho ekonomice menší škody," vysvětlila v rozhovoru pro agenturu Bloomberg Elina Ribakova, zástupkyně hlavní ekonomky z Institutu mezinárodních financí ve Washingtonu.

Celý článek...




WebArchiv - archiv českého webu        optimalizace PageRank.cz       Bělehrad.Cz      Výrobky z konopí a bio bavlny - URBANSHOP     

Tento web byl vytvořen prostřednictvím phpRS v2.8.3a - redakčního systému napsaného v PHP jazyce.
Aby bylo legislativě EU učiněno zadost, vezměte na vědomí, že tento web využívá cookies, jako naprostá většina všech stránek na internetu. Dalším používáním webu s jejich využitím souhlasíte.

Redakce neodpovídá za obsah článků, komentářů ke článkům a diskusí ve Fóru,
které vyjadřují názory autorů a nemusí se vždy shodovat s názorem redakce.
Pro zpoplatněné weby platí zákaz přebírání článků z Jitřní země!