Jitřní země je věnována duchovní tématice, jako jóga, witchcraft, kult Bohyně, posvátná sexualita, tantra, mystika, ale tématem je i zdravá výživa, vegetariánství, ekologie, léčivé rostliny.
Jitřní země 
Translate - select language ^
 
  Dnešní datum: 09. 10. 2024     | Mapa stránek | Fórum JZ | Galerie JZ | Na Chvojnici | Galerie Na Chvojnici | Biozahrada |
   
 
kulatý roh  Náhodný citátkulatý roh
Aischylos:
Nenazývej nikoho šťastným, dokud není mrtev.

kulatý roh  Hlavní menukulatý roh
Hlavní stránka
Mapa stránek Jitřní země
Přehled rubrik
Odkazy
Galerie Jitřní země
Ankety
Nejčtenější stovka
Rozšířené vyhledávání
Poslat nové heslo
Upravit čtenářskou registraci
Zrušit svoji registraci čtenáře

kulatý roh  Přehled rubrikkulatý roh

kulatý roh  Nejčtenějšíkulatý roh
Vzpomeňte si, kým jste
(04. 05. 2022, 1782x)
Rok 2022 a budoucnost
(13. 12. 2021, 1669x)
Láska vítězí
(28. 02. 2022, 1634x)
Cesta duše a cesta člověka
(13. 03. 2022, 1586x)

kulatý roh  Počasí, Slunce, Lunakulatý roh

Solar X-rays:
Status
Geomagnetic Field:
Status
Aktuální snímky Slunce


kulatý roh  O Jitřní zemikulatý roh
Jitřní země
ISSN 1801-0601
Vydavatel: J. Holub, Kralice n. Osl.
Jitřní země byla založena na pod­zim roku 2000. Věnuje se hlavně duchovní tématice, ať už je to jó­ga, witchcraft (wicca), kult Bo­hy­ně, posvátná sexualita a tantra, mys­ti­ka, New Age, ša­ma­nis­mus ale také třeba zdravá výživa, vege­tari­án­ství, lé­čivé rost­liny a eko­logie.

Společnost a vztahy

* Pozorování z dětského hřiště


Radka Kvačková - Společnost a vztahy - 26. 10. 2007 (5445 přečtení)

Radka Kvačková
Děti se rodí nevinné a nepopsané jako bílý papír. Zkazí se teprve životem. Vzpomněla jsem si na tento široce rozšířený názor nedávno na dětském hřišti, když jsem vyposlechla, jak sotva tříletý andílek využívá své čerstvě nabyté schopnosti mluvit.
 
Dnes uveřejňujeme další z úsměvných fejetonů o vážných věcech Radky Kvačkové, jež vyšly např. v ONA DNES, příloze MF DNES, které se stejně dobře hodí do rubriky Společnost, jako do skupiny souvisejících článků S úsměvem.
 
Radka Kvačková vystudovala FAMU. Dlouhá léta pracovala ve Svobodném slově. V roce 1990 přešla do Lidových novin, pro které nyní připravuje vzdělávací přílohu Akademie. Žije s manželem Petrem na Malé Straně, má dvě děti a čtyři vnoučata. Vydala knížky Něco mezi tím a Potopa a já.

 



Pozorování z dětského hřiště
  
 
Děti se rodí nevinné a nepopsané jako bílý papír. Zkazí se teprve životem. Vzpomněla jsem si na tento široce rozšířený názor nedávno na dětském hřišti, když jsem vyposlechla, jak sotva tříletý andílek využívá své čerstvě nabyté schopnosti mluvit. Navrhoval o rok staršímu kamarádovi, co všechno by mohli společně udělat jakémusi Lukášovi, jenž jim sebral vyhlédnutý klacek. "Mohli bysme mu vypíchnout oko" uvažovalo nahlas neviňátko. "Nebo useknout pindíka". Nakonec se dohodli, že nejlepší bude najít si jiný, tlustější klacek, bouchnout s ním zločinného Lukáše do hlavy a pak mu šlápnout na břicho.
 
Posezení na dětském hřišti je velmi poučné. Na stáž by tam měli chodit například výrobci hraček. Asi by je překvapilo, že majitel klacku stojí v hiearchii dětského hřiště zásadně výš než třeba majitel koloběžky, dálkově ovládaného závoďáku, ale (překvapivě) i věrné nápodoby koltu či středověkého meče zakoupeného v hračkářství. Jeho postavení může ohrozit jenom majitel většího klacku.
 
Pravidelné stáže na dětském hřišti by ale ledacos osvětlily i těm, kdo se snaží přijít na kloub válkám a dalším konfliktům sužujícím svět. Za studium by jim určitě stála anatomie odplaty neboli revanše.
Po několika letech u pískoviště si troufám definovat škálu tohoto fenoménu. Začíná mírným strkancem, který je ještě možno považovat za přiměřenou obranu: neboř mi můj pískový hrad.
 
Dítě, které ukončí odplatu za příkoří v tomto bodě, lze předběžně zařadit na seznam občanů, kterým může být v dospělosti vydán zbrojní pas.
Druhý stupeň už nese náznak agrese: Zbořils mi hrad, tady máš hrst písku do očí.
 
Psychologové tvrdí, že agresívní bývají děti, které se setkávají s agresí doma. Mohu doložit několik zaručených výjimek. Nejagresivnější chlapeček, kterého znám, je dítětem prokazatelně neagresivního a mimořádně trpělivého páru psychologů. Přitom jen přijde mezi své vrstevníky, už si pohledem typuje, koho by mohl prohlásit za nepřítele (ten je tu novej, ten mluví jinak než ostatní) a osnuje jeho násilné vypuzení.
 
Ve většině případů je však agrese skutečně formou odplaty. Někdy přiměřenou jindy nepřiměřenou. Existují ale i zapeklité případy, kdy přiměřená odplata vzbudí nepřiměřenou reakci. Příklad: Dva malí bratři se v ponožkách kloužou na hladké ploše a kočkují se. Aby bylo víc legrace, podrážejí si nohy. Upadnutí dává totiž zábavě další rozměr. Je víceméně bezbolestné, protože spadnout z výše metru deseti na zadek nic neznamená, a přitom to může klouzat ještě líp než po chodidlech.
 
Všechno je v pořádku do chvíle, než mladší chlapeček jednou upadne trochu nešikovněji. Zřejmě si zapomněl pod sebou nohu a maloučko se bouchnul do kolena, což ho téměř rozplakalo. Na poslední chvíli si ale slzy rozmyslí a místo nich zvolí revanš. Strčí do staršího bratříčka, který mu před pádem nastavil překážku ze svého nártu. Sudí na hřišti by konstatoval stav jedna:jedna.
Jenže ouha! Starší, asi čtyřletý bratříček, seděl v okamžiku revanše na úzkém dřevěném zábradlí, a to bez držení. Po celkem mírném bratrově strkanci ztrácí rovnováhu a dělá velmi nestylový kotoul vzad zakončený pádem na dlažbu a boulí na hlavě.
 
To, co nastává, se podobá výbuchu trinitrotoluenu. Exploze hněvu hrozí, že kluk mladšího bratra zabije. Dlažební kostku mu matka sice stačí z ruky vykroutit, ale třaskavá směs bolesti, leknutí a ponížení je přítomna ještě za půl hodiny.
 
Argumenty typu - on nechtěl, nebo - ty sis začal - k jejímu vyšumění vůbec nepřispívají. Chlapeček si od nepovolující tenze, která mu evidentně způsobuje duševní trýzeň, nedovede ulevit jinak než odvetou. Jiný ventil jeho přehuštěná duše nezná.
 
Člověku až zatrne, když si uvědomí, kolik přehuštěných duší po světě asi chodí! V dětství ještě moc škody nenadělají, ale co až vyrostou a místo klacku nebo dlažební kostky se chopí pistole či dokonce rakety?
 
Napadá mě, jestli by se agresivita nedala nějak léčit nebo aspoň usměrňovat. Třeba dietou nebo voperováváním malého nouzového ventilku například do zátylku. Pod delšíma vlasama by nemusel být ani vidět.
 
Ulevilo by se společnosti, ale i agresorům. Často to totiž bývají zgruntu hodní lidé. Pár jich znám.
 
Proto bych taky nenavrhovala nějaké drastické metody nápravy jejich přirozenosti. Kdyby nepomohla dieta ani ventilek, možná by nakonec stačilo, kdyby prostě jenom svítili. Ovšemže i ve dne a po celý rok.

http://kvackova.bigbloger.lidovky.cz

 

 

Pokud se vám tento článek líbil, přidejte jej na

 

[Akt. známka: 2,33 / Počet hlasů: 3] 1 2 3 4 5
Celý článek | Zpět | Komentářů: 4 | Informační e-mailVytisknout článek


Komentovat článek     

Pro přidávání komentářů musíte být čtenář registrovaný a přihláąený a mít nastavený odběr info-mailů.


 

NAHORU | Hlavní stránka

kulatý roh  Sdružení za obnovu národní suverenitykulatý roh

Kudy z krize


kulatý roh  Přihlášený čtenářkulatý roh

Uživatelské jméno:

Heslo:




Registrace nového čtenáře!


kulatý roh  Aktualitykulatý roh
Vzhledem současné situaci pozastaveno


Aischylos:
„První obětí každé války je pravda.“


WebArchiv - archiv českého webu        optimalizace PageRank.cz       Bělehrad.Cz      Výrobky z konopí a bio bavlny - URBANSHOP     

Tento web byl vytvořen prostřednictvím phpRS v2.8.2RC8 - redakčního systému napsaného v PHP jazyce.
Aby bylo legislativě EU učiněno zadost, vezměte na vědomí, že tento web využívá cookies, jako naprostá většina všech stránek na internetu. Dalším používáním webu s jejich využitím souhlasíte.

Redakce neodpovídá za obsah článků, komentářů ke článkům a diskusí ve Fóru,
které vyjadřují názory autorů a nemusí se vždy shodovat s názorem redakce.
Pro zpoplatněné weby platí zákaz přebírání článků z Jitřní země!