I. Obecné věci v čarodějnictví
II. Kořeny čarodějnictví
III. Nastolení nového Vůdce
IV. Pohanský Bůh = Satan černý, chlupatý, smradlavý
V. Nepotřebný konkurent
VI. Čarodějnictví není satanismus
VII. Legalizace čarodějnictví

I. Obecné věci v čarodějnictví
Mnoho lidí si pod názvem čarodějnictví představí vše zlé a špatné. Jen lidé, kteří se o tuto problematiku zajímají, ví, že je to s čarodějnictvím právě naopak. Čarodějnictví (nebo též kult Wicca) je založeno na konání dobra, ale hlavně na "schopnosti sžít se s přírodou". To dělá čarodějnice šťastnější a veselejší. Čarodějnictví není sekta! Je to nejstarší náboženství v západní Evropě, náboženství plné lásky a radosti. O negativních názorech pojednávám ve třetí kapitole.
Čarodějnice se snaží využívat přírodních sil a užívat je ke prospěchu svému a jiných lidí. Přírodní síly se využívají v léčení, bylinkářství, věštění apod. Bohužel se v poslední době vyskytuje mnoho rádoby věštců, kteří za nemalý peníz nalžou důvěřivým lidem hromadu nesmyslů a jejich čtením z ruky se dá jen těžko věřit. Základní a taky skoro jediné heslo čarodějnictví je : "Dělej si co chceš, když to nikomu neublíží !" Tímto heslem se řídí všechny čarodějnické kulty na světě. Další heslo, které není tak důležité, ale každá čarodějnice jej má na paměti, je : "Čarodějnice má myslet především na sebe". Tím se ale nemyslí pořád a všude! Je tím myšleno, že čarodějnice má dbát nejprve na svoji duševní rovnováhu a fyzické zdraví, až teprve pak se má pokoušet někoho léčit atd. Toto ovšem neplatí v krizových situacích!!! Může-li čarodějnice pomoci, pomůže ráda, neboť odmítnout dostupnou pomoc je špatné.
Čarodějnictví věří, že každý čin se třikrát vrací! Jak? Například když někomu vrazíte facku, tak potom "náhodou" uklouznete a ošklivě se potlučete. Funguje to i naopak. Půjčíte-li (máte-li) kamarádovi v nouzi peníze, vyhrajete v loterii, nebo se vám vyhne nebezpečná autonehoda. Těchto pár slov by mohlo na úvod stačit a teď se podíváme na čarodějnictví blíže.

II. Kořeny čarodějnictví
Jak jsem již napsal, čarodějnictví je nejstarším západoevropským náboženstvím. Vzniklo někdy v době kamenné před 25 000 lety. Tehdy byli lidé odkázáni převážně na lov a z důvodů vysoké úmrtnosti i na rozmnožování. Proto lidé začali vyznávat Pána a Paní. Pána jako boha lovu, který jim měl při něm pomáhat a chránit je, Paní jako symbol plodnosti. To byly základy pro vznik starého náboženství. Lidé té doby pořádali mnoho rituálů, ať už oslavných nebo prosebných. Oslavné rituály byly veselé a oslavovaly spoustu věcí (radost z dobrého lovu nebo různé roční období atd.). Prosebné rituály (taky veselé) sloužili jako prosba, aby bohové stáli při lidech během lovu apod. Lidé pak některé rituály kreslili na stěny jeskyní. Různé malby se dochovaly až dodnes. Pán byl zobrazován jako muž s rohy (že by Satan?), Paní pak jako žena s velikými genitáliemi, prsy a břichem (jako těhotná).
Ti, kteří měli při rituálech dobré výsledky, se stali kněžími a byli známí jako Wicca (nebo Wita) - "Moudří". Celé tisíciletí až do příchodu křesťanství byl Wiccan brán jako soudce, rádce a mudrc, králové vydali příkaz vždy až po poradě s "radou moudrých" (Wiccani neboli čarodějové).
Ostatní lidé, věřící ve staré náboženství, se nazývali (a nazývají) pohané.

III. Nastolení nového vůdce
Příchod křesťanství znamenalo příchod nového vůdce, ale prvních tisíc let přijímali křesťanství jen vládci a často jen tak, aby se neřeklo. Stále však převládalo staré náboženství.
Než přejdu dále, podívejme se na křesťanství trochu blíže, ať získáme alespoň trochu přehled o rozdílech mezi křesťanstvím a starým náboženstvím (SN).

· Křesťanství je uměle vytvořené náboženství
- Staré náboženství má velmi hluboký historický základ
· Je to náboženství plné temných myšlenek (první hřích, vyhnání z ráje atd.)
- Čarodějnictví je naproti tomu plné radosti ze života a veselí
· Hudba je často velmi ponurá (žalozpěvy)
- Hudba starého náboženství je převážně zábavná a veselá
· Je silně radikální (nemá rádo konkurenci, všechny ostatní víry jsou lži)
- Kult Wicca křesťanství uznává, ale je tomu naopak?
· Je fanatizující (nutí lidi chovat se podle pravidel, které si často odporují např.: "Upalte čarodějnice!" a k tomu pravidlo desatera "Nezabiješ!", lidé jsou tak "zblblí", že tyto věci bezmyšlenkovitě vykonávají.
- Staré náboženství má jedno základní pravidlo a zbytek ponechává na lidech

Toto není nějaké kritizování křesťanství - jsou to holá fakta. Ale i přesto lidé křesťanství přijímali. O hromadný přestup k víře se pokusil papež Řehoř Velký. Chytře nechal stavět kostely tam, kde stály staré chrámy. Radil biskupům, aby rozbíjeli staré modly a celá místa znovu vysvětili a pokropili svěcenou vodou. Byl úspěšný, ale ne až zas tak moc. Na kostelech totiž pracovali pohanští řemeslníci a do maleb stále umisťovali obrazy jejich bohů a bohyň. Lidé tak mohli stále uctívat Své, i když byly nucení chodit do kostela.

IV. Pohanský Bůh = Satan černý, chlupatý, smradlavý
Když křesťanství začalo získávat na síle, vidělo ve starém náboženství i ostatních vírách rivala a okamžitě zaútočilo. Protože Pán byl, jak víme, zobrazován s rohy a byl tak považován za zrůdu (z které měli křesťané strach), jmenovali pohanského boha zplozencem pekel, snůškou všeho zla, prostě Satanem (odpůrce).
Zde vidíme, že Satan je vymyšlen! Je to vlastně rozdělení na dobro a zlo. Pán je Bůh s dobrými a špatnými stránkami, ale teď je křesťanský Bůh dobrý a pohanský ten špatný.
Je to výplod fantazie křesťanů. Peklo bylo bráno jako místo, kam půjdou všichni nehodní, kteří budou odporovat "pravé křesťanské víře" a budou mučeni největším zločincem - pohanským Bohem.

V. Nepotřebný konkurent
Jak křesťanství postupně sílilo, odsunovalo staré náboženství do ústraní. V období reformace existuje SN už jen na venkově a v odlehlých částech. Nekřesťané byli hanlivě nazýváni pohané (venkované) nebo barbaři.
V průběhu dalších století pomlouvačná kampaň proti nekřesťanům pokračovala a vše co čarodějnice - wiccani dělali, bylo obráceno proti nim. Např. : Rituál na zvýšení plodnosti, kdy čarodějnice pobíhaly za úplňku okolo pole obkročmo na tyčích a vyskakovaly tak vysoko, jak má obilí vyrůst, byl považován za dílo ďáblovo.
Největší hrůza nastala v roce 1484, když papež Inocenc VIII. vydal bulu proti čarodějnicím.
Jako by to nestačilo, vydali dva nechvalně známí němečtí mniši Heinrich Institoris Kramer a Jakob Sprenger knihu Kladivo na čarodějnice. Tento absolutně vylhaný spis pojednával o tom, jak pronásledovat a likvidovat čarodějnice. Předložili toto dílo Teologické fakultě Kolínské univerzity (ustanovený cenzor), ale většina profesorů je odmítla. Toto však Kramera a Sprengera nezastavilo a souhlas padělali. Ale lež má krátké nohy a na tento padělek se přišlo. Bohužel až v roce 1898.
414 let. Naštěstí hony na čarodějnice trvaly pouze asi tři století, ale i to je velice dlouhá doba. Po vydání Kladiva na čarodějnice se likvidace čarodějnic šířila jako oheň. Fanatičtí lidé likvidovali (po obvinění byť jen jednoho člověka z čarodějnictví) celé vesnice řka, že "Bůh si své pozná!!!"
Celkem bylo upáleno, umučeno a oběšeno 9 000 000 osob obviněných z čarodějnictví. Nebyli to jen vyznavači starého náboženství. Někteří využili příležitosti a zbavili se nepohodlných osob, které neměli rádi.

VI. Čarodějnictví není satanismus
Když byly čarodějnice "vyznavači ďábla", jaktože nejsou satanisti? Protože nemají se satanismem nic společného. A proč tedy vznikl satanismus?
První křesťanská církev byla velmi přísná. Hlavně na sex se mračila. Podle církve je sex jen k plození a nesmí být doprovázen potěšením. Nesmělo se souložiti v pátek, ve středu, v neděli, 40 dnů před Vánocemi, 40 dnů před Velikonocemi, tři dny před přijimáním a od 40. dne po početí do 40. dne po porodu.
Celkem se smělo sexuální styk provádět asi dva měsíce v roce a nesměla se při něm prožívat rozkoš!
Toto vedlo ke vzpouře a někteří lidé se začali modlit k opaku - k ďáblovi. Brzy zjistili, že jim ani Satan nepomáhá, ale jim to bylo jedno, hlavně že ukázali odpor k tvrdým pravidlům křesťanství. V očích křesťanů je satanismus protikřesťanský a čarodějnictví je taky protikřesťanské, proto : Čarodějnictví = satanismus.
Což je samozřejmě nesmysl.

VII. Legalizace čarodějnictví
V roce 1604 král Jakub I. vydal zákon o čarodějnictví, ale ten byl v roce 1736 zrušen a vydán nový, podle něhož nic jako čarodějnictví neexistuje. Od této chvíle začaly čarodějnice žít utajeně a od začátku 18. stol. se čarodějnictví považovalo za mrtvé. Vše co se o čarodějnictví - SN psalo, bylo silně proti, neboť se nahlíželo z křesťanského pohledu.
V roce 1921 dr. Margaret Murrayová vydala knihu "The witch cult in western europe", kde popisuje historii čarodějnictví a konečně se na čarodějnictví začíná pohlížet objektivně.
V roce 1951 byly v Anglii konečně zrušeny poslední zákony proti čarodějnictví a kult Wicca nyní může již volně dýchat a vystoupit ze své ilegality po tolika staletích a zazářit ve své plné kráse.


Poznámka : Účelem tohoto článku není nikoho pobouřit, ale objektivně na základě faktů ať už historických nebo současných, vyvrátit chybný pohled na čarodějnický kult, čaroděje a čarodějky.

Nechť se každý drží toho, v co věří a co ho činí šťastným.