Jitřní země je věnována duchovní tématice, jako jóga, witchcraft, kult Bohyně, posvátná sexualita, tantra, mystika, ale tématem je i zdravá výživa, vegetariánství, ekologie, léčivé rostliny.
Jitřní země 
Translate - select language ^
 
  Dnešní datum: 19. 11. 2019     | Mapa stránek | Fórum JZ | Galerie JZ | Na Chvojnici | Galerie Na Chvojnici | Biozahrada |
   
 
kulatý roh  Náhodný citátkulatý roh
Hercule Poirot, detektiv:
Víte proč nás mají politici za idioty? Protože jsme je volili!

kulatý roh  Hlavní menukulatý roh
Hlavní stránka
Mapa stránek Jitřní země
Přehled rubrik
Odkazy
Galerie Jitřní země
Ankety
Nejčtenější stovka
Rozšířené vyhledávání
Poslat nové heslo
Upravit čtenářskou registraci
Zrušit svoji registraci čtenáře

kulatý roh  Přehled rubrikkulatý roh

kulatý roh  Nejčtenějšíkulatý roh
Nežijte ve lži
(20. 11. 2016, 2808x)
Hodiny odbíjejí
(30. 12. 2016, 2757x)
Mayský sněm
(07. 01. 2017, 2671x)
Jako v pohádkách…
(07. 12. 2016, 2593x)
Mayská rada
(14. 02. 2017, 2515x)
Upozornění
(28. 11. 2016, 2448x)

kulatý roh  Počasí, Slunce, Lunakulatý roh
 
Předpověď pro ČR 1.den title= Předpověď pro ČR 2.den Předpověď pro ČR 3.den
 

Solar X-rays:
Status
Geomagnetic Field:
Status
Aktuální snímky Slunce


kulatý roh  O Jitřní zemikulatý roh
Jitřní země
ISSN 1801-0601
Vydavatel: J. Holub, Kralice n. Osl.
Jitřní země byla založena na pod­zim roku 2000. Věnuje se hlavně duchovní tématice, ať už je to jó­ga, witchcraft (wicca), kult Bo­hy­ně, posvátná sexualita a tantra, mys­ti­ka, New Age, ša­ma­nis­mus ale také třeba zdravá výživa, vege­tari­án­ství, lé­čivé rost­liny a eko­logie.

Duchovno

* Pravá víra se zakládá na znalostech… (1)


Seva (Sensei ze Šambaly) - Duchovno - 24. 11. 2010 (3565 přečtení)

Úryvky z knihy Sensei ze Šambaly kap.40


Po skončení doplňujících cvičení, když se jako obvykle všichni vyhrnuli ven, jsme zahlédli vedle klubu mladého muže, který byl přítomen při rozhovoru Senseie s presbyterem. Jakmile mezi námi zpozoroval Senseie, viditelně ožil, přistoupil k němu a zdvořile se zeptal:

„Promiňte, neměl byste chviličku?“

„Ano, poslouchám vás,“ řekl klidně Sensei.

„Jde o to, že byl náš rozhovor přerušen… Nestihl jsem se vás zeptat na pár otázek, které jsou pro mě velmi důležité. Máte velmi neobvyklé názory, alespoň já jsem nic takového nikde neslyšel. A cítím, že vaše slova nejsou neopodstatněná, protože se do určité míry shodují s mým chápáním věcí. Tak pokud by vás to neobtěžovalo, mohl byste mi odpovědět na několik otázek?“

„Ano, prosím,“ řekl Sensei stejně zdvořile.

Tato slova mladého muže povzbudila a on, už naprosto směle, řekl:

 

„Co je podle vašeho názoru pravá víra a cesta k Bohu?“

„Pravá víra je poznání. Cest k Bohu je samozřejmě mnoho, můžete jít oklikou, mnohokrát kličkovat nebo jít přímo. A ta přímá cesta k Bohu, to je cesta skrze poznání a Lásku.“

„Jak se ale projevuje toto poznání?“

„Skrze mnohostranné poznání světa a jeho různých aspektů, počínaje mikrosvětem až po makrosvět vesmírných systémů, poznání sebe sama jako biologické i duchovní struktury a v souladu s tím podstaty věcí, které tě obklopují. Samozřejmě,poznat všechno je nemožné, ale je třeba se o to snažit. Člověk musí neustále růst ve svých poznáních, intelektuálně se rozvíjet. Protože ta nejcennější cesta vede k poznání Boha skrze rozum, kdy skutečné poznatky překonávají materiální podstatu a otevírají bránu podvědomí klíčem Lásky. To je věčná, neotřesitelná pravda, která vždy existovala v dobách všech rozvinutých lidských civilizací, které kdy na Zemi existovaly.“

„Promiňte, úplně tomu nerozumím. Nemohl byste mi to vysvětlit trochu podrobněji?“

„To v podstatě znamená celkové dozrávání lidské duše, úplné vítězství nad svým materiálním bytím, tedy nad Ďáblem. V křesťanství a islámu se to nazývá osvícení, svatost, která po smrti uvádí do ráje, v buddhismu se to označuje jako probuzení a vystoupení z řetězce reinkarnace do nirvány a tak dále. Ve skutečnosti je to mnohem jednodušší.

Pokusím se vám to vysvětlit trochu obecněji. Obrazně řečeno se to má takto. Předpokládáme, že my jsme ten rozum, který vidí, slyší, přemýšlí a analyzuje. Ale ve skutečnosti je to všechno pouze malá část vědomí. Nazvěme ji jako ‚Něco‘. Toto malé Něco pluje na hladině oceánu. Oceán, to je naše podvědomí, kde je v různých hloubkách uložena naše dědičná paměť, podmíněné i nepodmíněné reflexy, tedy veškeré naše ‚nashromážděné‘ zkušenosti. Toto vše má ale vztah k našemu tělesnému bytí. Je to naše materiální podstata. Pod vrstvou podvědomí, na dně oceánu, se nachází jakási ‚brána‘. A nakonec za ‚branou‘, je duše, částice Boha. To je naše duchovní podstata. To je to, čím ve skutečnosti jsme a to, co v sobě jen zřídka pociťujeme. Právě duše se během procesu reinkarnace převtěluje, postupně dozrává skrze vědomí a Lásku našeho smrtelného Něčeho, protože Něco je s duší svázáno. Celý problém však spočívá v tom, že toto Něco je zároveň spojené s oceánem. Navíc je zdánlivě velice vystaveno silnému vlivu oceánu. Neustále jím smýkají ze strany na stranu vlny, které představují různé myšlenky, emoce, přání a tak dále. Někdy to smýká natolik, že Něco ztrácí spojení s duší a pak se ji, po bouři, snaží znova nahmatat. Jestliže se ale toto Něco utvrzuje v úsilí o duši, vůbec si nevšímá živlu oceánu a vrhá se přes množství vod do hlubin, až na samé dno, osvobozuje se od strachu, pak nakonec dosáhne oné ‚brány‘. Pomocí klíče Lásky ji pak otevírá a spojuje se s duší. Pak člověk chápe, kým ve skutečnosti je, v plné míře si uvědomuje Svobodu, Věčnost i Boha. V tu chvíli se duše vysvobozuje a odchází do nirvány, do ráje, tedy do světa, kde vládne pouze Láska.“

„Znamená to tedy, že Něco, tedy naše vědomí, jaksi určuje osud naší duše?“

„Přesně tak. Vše záleží na naší volbě a naší snaze.“

Muž se trochu zamyslel a pak tiše řekl, přemýšlel nahlas:

„Znamená to tedy, že skutečný ráj není v těle.“

„Tělo nikdy ráj neposkytne, protože tělo, to je věčná starost a problémy. Ráje můžeme dosáhnout pouze spojením duše s Bohem.“

„Vy jste ale řekl, že zřídka pociťujeme skutečně sebe, tedy to, čím opravdu jsme, tedy svou duši. Ale jak je cítit tato božská přítomnost? A můžeme skrze tyto pocity pochopit, co je to ráj?“

„Pochopit Boží přítomnost může jen člověk, který se na svět dívá výhradně přes hranol Lásky. A jak pochopit, co je to ráj? …No, abyste měl alespoň trochu představu… Řeknu to takto, vezmete-li nejšťastnější okamžik vašeho života, kdy přichází vaše opravdová Láska, kdy život vře pod paprsky štěstí, všeobjímající radosti, pak se budou všechny tyto pocity rovnat malé kapičce božské Lásky, která se vás dotkla. Ale když člověk odchází do nirvány, do ráje, tedy když se duše spojí s Bohem, pak se to obrazně řečeno rovná tomu, když člověk jako delfín plave v oceánu této nekončící božské Lásky. Není možné popsat šíři těchto pocitů slovy, ani si ji plně představit. Lidský rozum je bohužel omezený, ale právě tím je překrásný. Konkrétně zde, v omezeném rozumu se musí neomezená Láska rozvíjet.“

„Ano, to je všechno jednoduché a jasné… Řekl jste, že dosáhnout ‚brány‘ je možné skrze Lásku a poznání. Ale vždyť lidé se stávali svatými v různých dobách. Pochopitelně skrze Lásku. Ale jak je to tedy s poznáním? Vždyť v dávných dobách lidé neměli tolik informací jako máme dnes my.“

„I dnes mají lidé docela málo informací. Jde ale o to, že jakmile člověk dosáhne této ‚brány‘, bude mít přes ni dostupné jakékoli poznání. Tady nejsou žádná omezení.“

„A já jsem si myslel, že když omezím své vědomí tak, jak nám říkali v sektě, přijdu k Bohu.“

„Tedy, zaprvé, omezování vlastního vědomí ‚slepou‘ vírou je zcela marná snaha odolat útokům svého materiálního myšlení. Proč? Protože ‚slepá‘ víra dává materiálnímu myšlení svobodu konání. Kdykoli může zachvátit celý váš rozum nečekanými pochybnostmi a veškerá vaše víra se zhroutí jako domeček z karet. Jestliže však vaše víra stojí na pevném základě poznání, který odůvodněně a oprávněně umožňuje vašemu rozumu dokázat reálný fakt existence Boha a zároveň zahnat vaše materiální myšlení do kouta a spoutat je, pak získáte skutečnou Svobodu a můžete přijít k Bohu.

A za druhé, Ježíš nikdy neomezoval své učedníky tak, jak to dělají ve vaší náboženské sektě. Vaši vůdcové se snaží učením prosadit svou, byť miniaturní, vládu. Nutí vás, abyste jim líbali ruce a klaněli se jim. Kdo si myslí, že jsou? I Ježíš, nehledě na to, že byl Velikou Duší, byl vždy přítelem svých apoštolů. Jestli si ten příběh vybavujete, dokonce jim umýval i nohy. On nepřinesl zotročení davů, ale v první řadě svobodu vlastní volby. Dal lidem příkaz Lásky, a to je ten klíč k ‚bráně‘. Vzpomeňte si na Jeho slova: ‚Miluj Hospodina Boha svého celým svým srdcem a celou svou duší i celou svou myslí.‘ On tedy ukázal, že vysoká mravnost, duše a mysl, jsou tři složky pro dozrávání duše a splynutí s Bohem… O tom ostatně hovořili proroci všech učení, protože pramen poznání je jen jeden. Můžeme vzít třeba Mohammeda…“

„Mohammeda?! Vy si myslíte, že jeho náboženství vede k Bohu?“

„Náboženství vytvořili až lidé, ale Mohamed kázal učení. A jeho skutečné učení je založené na těch základech, které předával i Kristus.“

„To nemůže být pravda!“

„Jak to, že ne. Copak vy něco o Mohamedovi víte?“

„O něm ne, ale s jeho vášnivými následovníky plnými fanatizmu jsem se setkával tváří v tvář, když jsem pracoval jako novinář v problematických místech Afghánistánu. Věřte mi, že to v mé duši nezanechalo ty nejkrásnější vzpomínky. Viděl jsem, co je to islám.“

„Neviděl jste islám, viděl jste to, v co Mohamedovo učení obrátili ziskuchtiví politici… Lidé, kteří fanaticky věří, jsou v každém náboženství. Copak je možné podle nich posuzovat učení? Slepý a vášnivý fanatizmus je tím nejhorším znakem každého náboženství, nejhorším překroucením kteréhokoli učení, protože naplno v člověku probouzí tělesné pudy, přičemž se schovává za ‚ušlechtilé záměry‘. To už je projev politiky, přání celosvětové nadvlády, které je na vrcholku každého náboženství… Sám se naučte učení Proroků, copak oni k něčemu takovému vyzývali? Všichni vyzývali člověka, aby se rozvíjel duchovně, aby celý svět splynul s Bohem v jedné Lásce, aby v první řadě v sobě potlačoval tělesné pudy a materiální myšlení, Ďábla, chcete-li. Protože Člověk, který přebývá v Bohu, nemůže konat zlo.

Mohamed byl velice jedinečná osobnost. Radím vám, abyste si přečetl o jeho životě už jen z lidského pohledu, bez zaujatosti a konvencí. Snažil se od dětství poznat sám sebe a i jeho zpočátku ovládala přirozená lidská přání. Byl to chudý chlapec, sirotek, obyčejný pastýř. Když Mohamed vyrostl v muže, předpokládal, že pokud zbohatne, pak plně pozná sám sebe. Od svých dvanácti let se nechával najímat jako průvodce karavan. Za několik let, během jedné z cest potkal mudrce, který mu předal zrnko poznání a naučil jej meditovat, což následně změnilo od základu jeho osud. Mohamed se začal zabývat duchovní praktikou v poznávání Boží podstaty.

Za nějaký čas se mu splnila jeho dřívější touha. Vydařený sňatek s významnou ženou z něj učinil boháče. Tak Mohamed pochopil, že bohatství nebylo to, po čem jeho duše toužila. Začal toto něco hledat v moci, ale ani tam jej nenašel. To jej donutilo k hledání smyslu ve svém nitru, uvnitř lidské podstaty. Mohamed často trávil dlouhé noční hodiny v meditacích a ty jej nakonec přivedly k osvícení. Pochopil smysl své vnitřní podstaty, smysl existence lidstva jako celku, nalezl Boha – ‚Al-illáha‘, což znamená ‚hodný uctívání‘, díky čemuž se jeho duše probudila a odkryla pramen pravého poznání. A tehdy, jak praví legenda, se mu zjevil archanděl Gabriel, nebo jak jej také na Východě nazývají, archanděl Džabrail. Mohamed od něj neobdržel pouze poselství, ale také se stal jeho oblíbeným žákem. Právě Gabriel mu sdělil tajemství učení a skrytého poznání. Aby mu dokázal pravdivost a hloubku poznání tohoto učení, přenášel Mohameda v prostoru a čase, a to i do města Jeruzaléma, kde připravil setkání s Bódhisattvou Issou a jeho osvícenými žáky Abrahámem a Mojžíšem. Prostřednictvím těchto cest časem mu Gabriel ukázal všechnu iluzornost a pomíjivost materiálního světa ve srovnání se skutečným poznáním a to, že jedině Bůh má skutečnou sílu a je hoden uctívání… Všechna tato poznání, zasetá do posílené duše, přinesla hojné ovoce. Důstojný žák se ctí splnil naděje, které do něj byly vkládány. Mohamed udělal v této etapě pro lidstvo tolik dobrého, kolik nemohl dokázat nikdo jiný.“

„A co potom Ježíš?“

„Nepleťte si to, Ježíš byl Bódhisattva, tedy již narozený Bůh. Mohamed byl člověk, který v sobě dokázal probudit božskou podstatu… Tak tedy, když archanděl Gabriel poznal, že je Mohamed dostatečně připraven, řekl mu: ‚Teď musíš jít do světa a přinést tato poznání lidem.‘ Na to mu Mohamed odpověděl: ‚Jak mohu lidem slovy vysvětlit to, co jsem od tebe získal duchem?‘ ‚Jdi a řekni jim, že Bůh je jeden, je jako slunce, které vše ozařuje svou božskou Láskou. Já jsem jako měsíc uprostřed noci lidského života, který odráží Boží světlo a ozařuje cestu v temnotě vědomí. Ty jsi jako provázející hvězda, která ukazuje cestu k božskému světlu.‘

Mohamed, inspirován tímto rozhovorem s Gabrielem, vyšel z jeskyně, v níž meditoval, a první věc, kterou spatřil, byla úchvatná příroda. Na ohromné večerní obloze svítil mladý měsíc a vedle něj zářila jasná hvězda. V tom momentě na něj sestoupilo osvícení a on pochopil, jak přinést učení lidem. Pochopil, že Bůh je Láska, že to je věčný proces. Bůh nemluví slovy. Proto komunikuje s lidmi skrze prostředníky – archanděly, kteří přinášejí Jeho vůli do lidského vědomí. Avšak sám člověk má svobodu poznat Boha skrze svou duši.“

„A co udělal Mohamed, dal lidem víru?“

„Mohamed dal lidem nejen víru, ale i poznání. Lidé bohužel během šesti set let překroutili Kristovo učení a změnili je v náboženství. Mohamed se tedy opět pokusil přinést lidem ztracené poznání v obnoveném učení. Vyprávěl lidem vše, co sám věděl, aniž by jim cokoli zatajoval. Mimo to, jen si prostudujte dějiny, v jakém stavu byla Arábie do roku 610, kdy Mohamed začal vystupovat se svými proslovy. Vládl v ní naprostý chaos všelijakých modloslužeb, na jejichž půdě vůdcové často rozdmýchávali nenávist mezi arabskými kmeny. Mohamed vykonal veliké dílo, sjednotil bojující národ Arabů ve všeobecném bratrství a víře v Jediného hodného uctívaní. Mluvil o pravdě Boží, o tom, čemu učil Ježíš, že Bůh je věčný, vševědoucí a všemohoucí, že všichni lidé jsou si před ním rovni. Hovořil o nesmrtelnosti duše, o reinkarnaci – tedy o vzkříšení z mrtvých, o soudu, o posmrtné odplatě pro ty, kdo konají v tomto světě zlo, o nutnosti určit mravní povinnosti ve vztahu mezi lidmi, spravedlnost a milosrdenství. Díky své moudrosti dokázal Mohamed vyvést Araby ze stavu hluboké nevědomosti a politického chaosu a postavit je na cestu civilizovaného, kulturního růstu a rozkvětu, které po něm následovalo.“

„Možná, že tomu tak je. Jak je to ale tedy se ‚svatou válkou proti nevěřícím‘? Vždyť přeci muslimové tvrdí, že ji hlásal sám Mohamed.“

„V oněch temných dobách přicházel Mohamed do styku s divokými kmeny, které znaly pouze sílu. Slovo ‚muslim‘ znamená ‚oddaný‘, tedy oddaný Mohamedovi. Tedy nikoliv ‚pravověrný‘, což je význam, který slovo ‚muslim‘ získalo až mnohem později. Znamená to tedy, že v této době byli věrní lidé ti, kteří byli oddaní Proroku a ti, kdo šli za ním a upevňovali učení v dalších oblastech Arábie, aby chaos, který tam vládnul, proměnili v pořádek. Nevěrní, to byli ti lidé, kteří nenásledovali jeho učení. Mohamed nebyl jen Velký prorok, ale také geniální vojevůdce a moudrý politik. Zkrotit vášeň divokých bojujících kmenů nebyl lehký úkol. Mimo to musel Mohamed vyhlásit ‚svatou válku‘ těm náboženským velekněžím, kteří tehdy uzurpovali moc a kterým se nehodilo sjednocení Arabů a už vůbec ne to, že lidé odmítali uctívat jejich božstva. Střetával se s těmi, kteří si ke svým ziskuchtivým cílům pomáhali lží za pomoci lidské víry, ničením lidských duší. V tom byl svými činy podobný Kristu. Tedy Prorok bojoval za stejnou čistotu víry jako Ježíš, za uctívání jediného Boha, za bezprostřední duchovní jednotu každého člověka s Bohem.“

„No, dobrá, dejme tomu, tenkrát byla velmi temná doba a kmeny divoké. Ale co dnes, vždyť uplynulo tolik let a stále se vede jakási nepochopitelná ‚svatá válka‘. Vždyť jestliže je Bůh jeden, proč je tedy válka? Jak mám pochopit člověka, který celý omotaný výbušninou vstoupí do davu poklidných obyvatel, jde na smrt ve jménu Boha a odnáší si s sebou životy jiných lidí?“

„Protože namísto učení, které předával Prorok, dostal muslim náboženství a vůdce, které zajímají ziskuchtivé cíle, jejich osobní blaho a politický vliv ve světě více, než duše tohoto muslima. Vsugerují mu, že po tomto ‚zbožném‘ činu půjde jeho duše k Mohamedovi, do ráje. Ale ona tam nepůjde, protože pro všechny, kdo konají zlo, je cesta k Bohu uzavřená. A tento muslim se bude muset ještě mnohokrát převtělit a znovu projít všemi pozemskými kruhy pekla, aby se jeho duše stala alespoň tak čistou, jak byla před tím, než spáchal toto zlo. Obelhaní lidé jsou oběťmi náboženství. Tím  jsou ale vinni ti, kteří překroutili pravé učení. Je to vítězství ďábla nad kterýmkoli náboženstvím.“

„Ale jak to? Slyšel jsem, že v Koránu je několik ‚súr‘, které vašim slovům odporují.“

„V Koránu? A víte, že Korán byl sepsán až po Prorokově smrti? Mohamedův adoptivní syn, Zaid ibn Thabit, shromáždil veškeré zápisy proslovů a, dávejte dobrý pozor, vytvořil pevnou verzi Koránu v roce 651. Mohamed sám kázal ústně. Útržkovité zápisy jeho kázání a ponaučení vytvořili první Mohamedovi následovníci, kteří si je částečně pamatovali, částečně zapisovali… Avšak nehledě na pozdější úpravy Koránu, které vznikly za účelem založení náboženství, v něm bylo do našich dnů uchováno poznání, které skutečně předal Mohamedovi archanděl Gabriel. Když dnes vědci rozluští některé ‚originální části‘ Koránu, jsou šokováni tím, že v něm nacházejí skutečné vědecké poznatky…“

V tom okamžiku mě Taťána šťouchla do boku a pošeptala mi, že musíme zavolat rodičům, aby neměli strach. Podívala jsem se na hodinky a skutečně už byla doba, kdy jsme měli být doma. Omluvily jsme se a odběhly do klubu, kde byl nejbližší telefon. Po dlouhém a vytrvalém klepání nám nakonec otevřel dveře postarší vrátný s ospalýma očima, který už očividně aktivně začal plnit své pracovní povinnosti. Trošku se rozčiloval, že se tu potlouká kdekdo a nedá pokoj ve dne ani v noci, ale i tak nám dovolil, abychom si zatelefonovaly. Zatímco Taťána mluvila se svými rodiči, mně se podařilo stručně si zapsat do zápisníku Senseiova slova. Jakmile jsme uvědomily rodiče, pospíšily jsme si k východu, abychom se přidaly k naší skupině. Když jsme dorazily, Sensei říkal tomu muži:

„Vy se na Bibli jako na prvotní zdroj odvoláváte příliš předpojatě. Chápu, že vás to naučili ve vaší sektě. Ale vy jste přece novinář, měl byste být mnohem zvědavější, než obyčejný člověk. Bibli, ale i Korán nebo Tripitaku napsali následovníci. Kromě toho tyto knihy prošly mnoha změnami. To znamená, že odrážejí náboženské názory, ale už ne ono prvotní učení, které bylo dáno těmi Velkými. Chtěl bych vám ještě jednou připomenout, co jsem už říkal, že přesně za 600 let bylo Kristovo učení příliš překrouceno a bylo třeba předat nové učení Mohamedovi, které bylo v podstatě stejné jako to, co přinesl Kristus. Ovšem po čase i toto učení lidé změnili v náboženství. Zachovali pouze jeho formu, ale změnili obsah.“

„Ale Bible, konkrétně Nový Zákon, byla sepsána podle Ježíšových slov jeho následovníky.“

„Kdybyste měl možnost slyšet učení z úst samotného Ježíše a srovnat je s tím, co dnes čtete v Bibli, objevil byste obrovské mezery a absenci mnohých poznatků,“ prohlásil Sensei hořce. „Tvrdíte, že byla sepsána následovníky, ale už se nezamýšlíte, jak to probíhalo. To nebyli první následovníci, ale následovníci následovníků. Vždyť Ježíšovo učení se po dlouhou dobu předávalo ústně. Potom se začaly objevovat záznamy Ježíšových výroků. Jeden z nejstarších úryvků Janova Evangelia pochází z roku 125 našeho letopočtu a nejstarší rukopis, nejúplnější ze všech, z roku 200 našeho letopočtu. Dovedete si představit, kolik se toho dá změnit za dvě stě let. Jeden to pochopil tak, druhý onak, třetí něco zatajil a tak dále. Navíc v roce 325, během prvního nicejského koncilu, byla na pokyn císaře Konstantina z bezpočtu spisů vybrána a kanonizována ona čtyři evangelia, která patří do Nového Zákona, a to proto, aby byla upevněna pozice církve a osobní vlády. Právě tehdy Ježíšovo učení úplně předělali a udělali z něj pevnou páku vlády, s jejíž pomocí mohli ovládat lid. Právě na tomto koncilu, pod tlakem císaře Konstantina, byl přijat ortodoxní úhel pohledu na vzkříšení těla. Všechny jinak smýšlející křesťany, přívržence duchovního vzkříšení, označili za kacíře a byli v celé říši pronásledováni a pobíjeni. První křesťané ovšem vyznávali reinkarnaci. Dokonce v Bibli se o tom dochovalo několik zmínek. Přirozeně tedy vyvstává otázka. Proč se toho vládci tolik obávali? Proč Konstantin definitivně předělal učení a přetransformoval je v náboženství? Kvůli čemu? Právě proto, že v učení byla obsažena poznání, která osvobozovala lid od strachu z bytí v našem křehkém světě. Poznání přinášelo lidem skutečnou Svobodu a probuzení duše. Nebáli se smrti, protože věděli o reinkarnaci, o tom, co se skrývá za touto hranicí.  Uvědomovali si nejdůležitější věc, že je nad nimi pouze Bůh a ne nějaký císař či biskup. To ovšem politiky a církevní vůdce strašně děsilo, že ztratí moc, protože byli zahlcení svými materiálními zájmy. Ježíšovo učení, teď již proměněné v náboženství, které mělo lidi osvobodit, bylo lidem vtloukáno pod hrozbou smrti. Křesťanství se šířilo násilím, organizovali se celé křižácké výpravy a tak dále…

Mimo to, kolikrát Bibli přepisovali různí lidé až do roku 1455, kdy ji Gutenberg vytiskl. Rozdělení textu do kapitol bylo provedeno až ve 13. století kardinálem Stephenem Langtonem. Rozdělení kapitol na verše a jejich číslování provedl pařížský vydavatel Robert Stephanus, který v roce 1553 poprvé vydal celou Bibli. A to už vůbec nehovořím o tom, že v současné době se například katolická církev považuje za oprávněnou nejen v souladu s církevním míněním Bibli vykládat, ale i doplňovat.

Ale nehledě na všechny tyto úpravy a překroucení, Ježíšova genialita spočívá v tom, že se některá jeho poznání, díky prvopočáteční dvojsmyslnosti, dostala až k potomkům. Proto i dnes Bible v lidech probouzí zájem o Kristovo učení. Zrovna co se týče výkladů těchto poznání ‚po svém‘, nebylo křesťanství nikdy jediné, ale ve všech dobách existovalo v podobě směrů, církví a sekt, které mezi sebou bojovaly.“

Muž se trochu zamyslel a pak se zeptal:

„O kterých Ježíšových slovech myslíte, že se zachovala v dvojsmyslu?“

„Vezměme si například Jeho nejrozšířenější výrok, který je často používaný ve vaší sektě: ‚Neboť, kde se dva nebo tři sejdou v Mém jménu, Já jsem uprostřed nich.‘ Nejde o počet osob, jak vás přesvědčuje váš presbyter. Jde o celistvost jedince, tam, kde se duše, rozum a vědomí sešly za jediným účelem, poznat Boha. Nebo jiná Kristova slova, která náboženští vůdcové zneužívají pro získávání do své sekty. ‚Nikdo nemůže sloužit dvěma pánům, protože jednoho bude nenávidět a druhého milovat, pro jednoho horlit, pro druhého nikoliv. Nelze sloužit Bohu i mamonu.‘ Ježíš měl na mysli individuální volbu cíle pro lidské bytí; buď míří k Bohu, ke Svobodě, nebo k mamonu, tedy k bohatství, materiálnímu světu. Je to vše velice jednoduché.“

„U nás to pravděpodobně také takto vykládají.“

„Ano, ale za výrazem mířit k Bohu vám vaši náboženští vůdcové vtloukají, že pouze navštěvováním právě jejich sekty a osvojením si jejich programu přijde člověk skutečně k Bohu. Ale ve skutečnosti může člověk přijít k Bohu, jestliže se sám vnitřně promění, jestliže v dostatečné míře nechá vzejít svou vnitřní Lásku a posílí víru poznáním.

Nebo Ježíš například také řekl: ‚Pak budou poslední prvními a první posledními; nebo mnoho jest povolaných, ale málo vyvolených.‘ Život nám byl dán proto, abychom rostli duchovně. Během něj můžete udělat krok vpřed, to znamená rozvíjet se, nebo krok vzad, tedy zaostávat. Ježíš řekl, že pokud tě dnes Bůh učinil prvním, tedy svobodnějším člověkem a dal ti možnost věnovat Mu více pozornosti, pak to znamená, že sis to v předchozích životech zasloužil. Pokud jsi tento život využil k zaostávání duše, pak tě v následujícím životě postaví do složitějších podmínek, aby sis to uvědomil. Jestliže se kterýkoli člověk soustředí na své vnitřní pocity, může pocítit zkušenosti z minulých životů.“

„Vy jste ale řekl, že se v Bibli zachovaly zmínky o reinkarnaci. Které konkrétně?“

„Například v Janově Evangeliu, jestli si vzpomínáte, je takový moment, který se zmiňuje o Nikodémovi, o jednom z univerzitních profesorů, který přišel tajně za Ježíšem položit mu několik otázek. Tak tedy, Nikodém se Ježíše ptá: ‚Jak se může člověk znovu narodit, když už je starý? Cožpak může znovu vstoupit do lůna své matky a narodit se?‘ Ježíš mu odpověděl: „Amen, amen, pravím tobě, nenarodí-li se kdo z vody a z Ducha, nemůže vejít do Království Božího. Co se narodilo z těla, je tělo, co se narodilo z Ducha, je duch.‘ Mimoto se dochovala taková slova jako ‚V domě Mého otce je mnoho příbytků‘, čímž myslel bezpočetnost existencí světů.

Kristus vyprávěl svým učedníkům o zákoně opakovaných narození, která umožňují pochopit, že duše se vtěluje, aby mohla plně dozrát. Vyprávěl o tom, jak svou duši zachránit a dosáhnout Božího království a poznat věčný život. Také vyprávěl o tom, že čím je člověk duchovně rozvinutější, tím větší je pokušení odporujícího materiálního myšlení neboli Ďábla.“

„Soudě podle Evangelia, dokonce i Ježíš byl vystaven útokům samotného Ďábla. Vždycky jsem přemýšlel proč. Vždyť byl Boží Syn.“

„Ježíš byl zajisté Synem Božím, silnou duší. Ale sám sebe nazýval i Synem člověka, neboť Jeho Veliká Duše se vtělila do obyčejného lidského těla. A k lidskému tělu, podle jeho přirozenosti, patří i tělesné pudy, jsou jeho nedílnou součástí. Proto i Ježíš, ač byl Bódhisattva, byl vystaven ‚zkoušce‘ tělesných pudů, svého těla, svých negativních myšlenek. Cítil tutéž bolest, tytéž pocity, vše stejně tak, jak to cítil obyčejný člověk. Znamená to, že Issa byl v naprosto stejných podmínkách. Bylo mu tisíckrát hůř než komukoli z vás. Protože znal Svobodu. Znal Boha…“ Připadalo mi, jako by tato slova Sensei pronesl s jakýmsi smutkem svírajícím srdce, který zobrazoval výraz v jeho tváři. „A tedy, aby splnil svou misi, vchází do lidského těla se všemi jeho problémy, se všemi těmito myšlenkami, emocemi. S veškerým materiálním základem, který je třeba zahnat do kouta, do hlubin svého vědomí a které je třeba po celý život držet na vodítku jako psa, který štěká. A váš presbyter pořád vykládá, že je to ráj?!“ plácnul se do čela. „Pokud to není peklo, pak co může být ještě horšího!“

Po těchto slovech nastala delší pauza. Sensei si zapálil cigaretu.

„Proč se ale v Evangeliu zmiňuje pouze jediný okamžik osobního Kristova boje s Ďáblem, to když byl na poušti? Jestliže se tedy Kristus staví do stejných podmínek s lidmi a Ďábel je negativní smýšlení, znamená to, že takovéto smýšlení musí být po celý život.“

„Naprosto správně. Jenomže Kristus byl Veliká Duše, naplněná silou Lásky, proto udržoval všechny tyto negativní myšlenky v sobě pod přísnou kontrolou. V tomto okamžiku, který je zmíněn v Evangeliu, to byla bitva myšlenek na poli rozumu, aby tak upevnil nadvládu duše nad tělem. Byl to jeho osobní Armageddon, kterým si musí projít každý, kdo se narodí v těle. Ani Bódhisattva bohužel není výjimkou… Proto se čtyřicet dní a nocí postil. Protože zhruba za takovou dobu se organizmus vysílí, oslabuje a tělesné pudy se definitivně vzdávají. Ježíš se duchovně otevřel, aby jeho vědomí mohla plně ovládnout Duše. Materiální myšlenky těla Jej ovšem neustále pokoušely, snažily se vybojovat si vládu nad rozumem. Říkaly hladovému tělu: ‚Jsi-li Syn Boží, řekni tomuto kamení, ať je z něho chléb.‘ Myšlenky Jeho Duše odpovídaly: ‚…ne samým chlebem živ jest člověk, ale každým slovem vycházejícím z Božích úst‘, čímž zdůraznil ohromnou sílu Ducha a podstaty skutečného člověka, tedy duše. Jeho negativní myšlení Jej opět zmáhalo: ‚Jsi-li Syn Boží, vrhni se odtud dolů, protože je psáno: andělům svým dá o Tobě příkaz a oni Tě ponesou na rukách, abys neurazil o kámen nohy své.‘ Sám sobě odpověděl: ‚…také je psáno: Nebudeš pokoušet Hospodina Boha svého‘, čímž dokazoval odolnost Ducha a kontrolu nad lživými tělesnými myšlenkami. A když se Jej  myšlenky jeho materiální podstaty snažily zmást nadvládou nad všemi královstvími světa a pokoušely se v něm probudit svůj poslední velký trumf, touhu po celosvětové nadvládě, zrozenou pocitem nenasytného velikášství, Ježíš odvrhnul i je se slovy: ‚Hospodinu Bohu svému se budeš klanět a jen Jemu sloužit.‘ Issa tak se ctí vyhrál tento Armageddon, zvítězil nad svým tělem, nad svými negativními myšlenkami silou svého Ducha, silou obrovské Lásky k Bohu. V plné míře se v něm probudila Duše Bódhisattvy a získal sám sebe. Od této chvíle začal Ježíš naplňovat své poslání. Využíval plně poznání a sílu své obrovské božské Lásky. Proto také konal svou vírou zázraky, uzdravoval nemocné a křísil mrtvé. Protože tato božská síla nemá žádné překážky ani na Zemi ani ve vesmíru.

Později Ježíš po celý svůj život zřetelně rozpoznával myšlenky duše od ‚osedlaných‘ tělesných myšlenek. Vezměte si třeba slova jeho těla, když se modlil v Getsemanské zahradě před Jidášovou zradou. Ježíš se modlil, Jeho Duše v tom okamžiku opustila tělo a tělo volalo: ‚Pane! Jestli je to možné, ať Mě tento kalich mine! Avšak ne jak Já chci, ale jak chceš Ty.‘ To bylo slovo těla k Duši, protože Ježíšova Duše byla částí samotného Boha a podléhala moci Jeho síly.

Nebo další okamžik, kdy už Ježíš visel na kříži, velice trpěl, cítil všechnu tu tělesnou bolest Duší. Aby se nenechal ošálit, opustil Issa své tělo. Jakmile Duše opustila tělo, rozum zakřičel: ‚Eli, Eli! Lama sabachtani?‘ Tedy: ‚Bože můj, Bože můj! Proč jsi mne opustil?‘ To jasně dokazuje, nakolik Issa, jakožto Veliká Duše, ovládal nejen své tělo, ale vládnul i svému rozumu.“

Pokračování...
 

 

 

Pokud se vám tento článek líbil, přidejte jej na

 

[Akt. známka: 1,67 / Počet hlasů: 6] 1 2 3 4 5
Celý článek | Zpět | Komentářů: 2 | Informační e-mailVytisknout článek


Komentovat článek     

Pro přidávání komentářů musíte být čtenář registrovaný a přihlášený a mít nastavený odběr info-mailů.


 

NAHORU | Hlavní stránka

kulatý roh  Přihlášený čtenářkulatý roh

Uživatelské jméno:

Heslo:




Registrace nového čtenáře!


kulatý roh  Aktualitykulatý roh
13. 11. 2019:

Tereza Spencerová: "Moralesova demise přišla pouhý týden poté, co zamítl německému koncernu těžbu lithia s tím, že lithium „patří bolivijskému lidu“… západní a prozápadní mainstream mezitím dál odmítá nazývat puč pučem, očividně podle pravidla, že co je dobré pro Západ, nikdy pučem nemůže být…"

Celý článek...


13. 11. 2019:

Advokát Jaroslav Ortman: "Jestli odkazem listopadu 89 má být, že neuznáváme svobodné volby, že neuznáváme vítěze voleb a že mají odstoupit pod tlakem ulice, tak potom organizátorům nejde o listopad. Pak jim jde v podstatě o revoluční únor 1948, kdy ulice diktovala a vytvářela akční výbory Národní fronty, zavírala lidi, svrhávala je z funkcí, advokáty vyhazovala z Advokátní komory. To je pro mě naprosto nepřijatelné a tyhle metody neuznávám. A tvrdím, že je to faleš, faleš, faleš, a pokud někdo vyzývá k takovým krokům, tak patří buď do blázince, nebo by se nad jeho výzvami měly zamyslet orgány činné v trestním řízení."

Celý článek...


05. 11. 2019:

Nekorektní blog Petra Kubáče: "klimatický summit" se stěhuje potřetí, tentokrát do Madridu. Ve Španělsku protesty nehrozí, protože v tomto "demokratickém" státě dostanete za pořádání referenda víc než v Jižní Americe za terorismus a vraždy. Takže letecké palivo přece jen bude spáleno. Pozoruhodná je situace Grety Thurnbergové, protože plout na plachetinici (i miliardářské kevlarové) Atlantikem do Evropy v listopadu je poukázka na smrt v bouři. Proto bude zlý skřítek šetřit CO2 tak, že přijme španělskou pomoc a pojede jejich velkou, železnou (patrně vojenskou) lodí s táákhle velkým naftovým motorem běžícím nepřetžitě během celé (více než) týden trvající cesty...

Celý článek...


01. 11. 2019:

Neviditelný pes: Pirátka Krausová se schází s trestně stíhaným šéfem reklamky JCDecaux Tenzerem, přičemž pirát Michálek se snaží svoji přítelkyni z maléru vytáhnout, což je zcela pochopitelné, důvody jsou zcela jasné, a odskákat to má z důvodů ne zcela pochopitelných Mikuláš Ferjenčík. Takto je to řečeno jazykem prostým.
Akutní případy Piráti zpravidla řeší bonzováním v Bruselu, ale v tomto případě to nepůjde. Musí si to vyřešit sami. Na to mají transparentní celopirátskou diskusi. Božínku… oni mají štěstí, že takové blbosti jsou mimo rozlišovací schopnost lidí, kteří chodí do práce, mají rodinu, řeší děti a složenky a na luštění ptydepe nemají čas. Aférku Krausové a Michálka a Tenzera nebudou voliči vnímat. Tu vnímají ti, kdo je nevolí, stejně to fungue s Babišem...

Celý článek...


31. 10. 2019:

Zástupce ombudsmanky Stanislav Křeček: "Co dříve řekl učitel, nebo jiná obecně vážená osobnost, bylo bráno jako jisté měřítko hodnot, obecného vkusu a morálky. Kdo je dnes takovou osobností? Považuje se za ni každý a nazývá se to svobodou. Jsem vždy spíše pobaven, kolik ústavních právníků a politologů se objeví na sociálních sítích v souvislosti s jakýmkoliv právním nebo politickým problémem. Oni neříkají svůj názor, což by jistě bylo možné a vhodné, ale soudí jiné za to, že nesdílejí jejich představu o věci...
...poněkud přehlížíme tu část nenávistných projevů, které signalizují vážnější problémy ve společnosti. Sociální rozdíly nás mohou více ohrozit než nějaké výkřiky omezených hlupáků... Stovky milionů lidí žijí v naprosté chudobě, zatímco pár desítek miliardářů neví, kam s penězi...
"

Celý článek...


28. 10. 2019:

Hudebník Petr Štěpánek: "Bé bé bé, nepozvali nás na Hrad. Bů bů, to se řekneee! Jeden by i zaplakal. Už ale nedodávají, že kdyby je pozvali, pozvání by teatrálně odmítali, případně by zase ze slavnostního aktu demonstrativně odcházeli. Že, Mirko Stojedničko?" ...

Celý článek...


19. 10. 2019:

Komentátor Tomáš Vyoral: "Když se neznámá paní vyjádří na internetu vůči ilegálním imigrantům, nejvyšší státní zůstupce Pavel Zeman je pobouřen a angažuje se. Zatímco když starosta Řeporyjí Pavel Novotný opakovaně na internetu i jinde vyzývá a volá po smrti svých politických oponentů – konkrétních lidí, k močení na jejich hroby a bůhví k čemu, tak soudruh Zeman mlčí. Není hate speech jako hate speech..."

Celý článek...




WebArchiv - archiv českého webu        optimalizace PageRank.cz       Bělehrad.Cz      Výrobky z konopí a bio bavlny - URBANSHOP     

Tento web byl vytvořen prostřednictvím phpRS v2.8.2RC8 - redakčního systému napsaného v PHP jazyce.
Aby bylo legislativě EU učiněno zadost, vezměte na vědomí, že tento web využívá cookies, jako naprostá většina všech stránek na internetu. Dalším používáním webu s jejich využitím souhlasíte.

Redakce neodpovídá za obsah článků, komentářů ke článkům a diskusí ve Fóru,
které vyjadřují názory autorů a nemusí se vždy shodovat s názorem redakce.
Pro zpoplatněné weby platí zákaz přebírání článků z Jitřní země!