„...Jenže mnoho skutečných válek bylo rozpoutáno právě kvůli konkurenci mocných tohoto světa,“ poznamenal Ahriman. „A všechny ostatní příčiny válek, které pak byly představeny široké veřejnosti, to jsou jen pohádky pro stádo, a slouží k tomu, aby se v něm probudil duch nacionalismu, aby polichotily velikášství jejich pastýře a současně odpoutaly pozornost od důležitých problémů. Nic víc.“

„Copak lidstvo je stádo?“ namítl Voloďa. „Vždyť jsou to lidé.“

„Samozřejmě, jsou to lidé, jenže hloupí lidé. Jsou to otroci, které ti moudří ovládali a budou ovládat. A je jedno, jakou podobu slovo ovládání má.  Protože člověk v davu už není samostatnou osobností, je pouze součástí tohoto davu. V davu člověk není schopen myslet samostatně, reálně hodnotit situaci a ‚fakta‘, štědře poskytovaná řečníkem. Protože člověk v davu vidí tisíce dalších lidí, stejných jako je on sám, a je inspirován touto jednotou, touto obrovskou sílou. Skutečně to je obrovská síla, jenže nepatří ani jednotlivci ani nikomu jinému z tohoto lidského davu. Je to síla řečníka! Právě on přetváří tuto sílu a posílá správným směrem, vkládá do paměti každého jednotlivce příslušné modely, které má napodobovat a které jsou pečlivě zaobalené do vznešených slov. Neboli zcela jednoduše využívá mechanizmy manipulace s vědomím. Nic víc. Proto, ať už se na to díváš z jakékoli strany, stádo je stádo, které poslušně kráčí za zkušeným pastýřem. Je pravda, že je dnes ovládání stáda nazýváno různými hezkými slovy, ale podstata se nemění. Chápu, chlapci, že slyšet tato slova není zrovna příjemné, jenže je to pravda. A pravda má vždy trpkou pachuť. Jen vám chci otevřít oči, abyste viděli svět takový, jaký ve skutečnosti je.

Toto je, chlapci, život, kde v podstatě nikdo nikoho nepotřebuje a nikdo nic nedělá nezištně. Podívejte se třeba na to, jak probíhají politické volby, nezáleží na tom, která je to politická strana. Slibují lidem hory doly. A po volbách? Pomocí stáda ovcí a oslů se politik dopraví do svého vlastního ráje a pak před nimi zabouchne bránu. Lidé žijí dál v chudobě stejně jako dříve. O koho má zvolený politik starost v první řadě? No, přece o sebe, o své vlastní příjmy. Pak o svou rodinu. Dál o své přisluhovače, aby líbali pánovi ručičky a nezapomněli na jeho ‚dobré skutky‘. O lid samotný se nikdo nestará a starat se nebude. Protože lidi v podstatě nikdo nepotřebuje. Stojí na nohou? Mohou pracovat? Pak je vše v pořádku. Vždyť stejně nemají kam jít, tak si zanadávají, zabručí a nějak přežijí. Vždyť jsou to jen tažná zvířata, která žijí ve stáji, krmí se zbytky a pracují od rána do večera. Existují jen proto, aby vytvářeli zisk pro elitu a množili se, a tak zajistili pro své pány příliv čerstvé pracovní síly v podobě nových otroků. Chápu, že není příjemné slyšet něco takového. Ale podívejte se kolem sebe. To je realita. Ještě mnohokrát si vzpomenete na má slova, protože je to životní pravda!

Myslíte si, že se od doby otrokářství do dnešního dne se něco změnilo?! Ale vůbec ne. Změnily se jenom způsoby vlivu na otroky, nikoli lidé samotní. Změnily se formy řízení otroků, ale otroctví samotné nikdo nezrušil! Jen se podívejte na dnešní svět, na to, jak vládnoucí elita vykořisťuje davy, využívá je pro vlastní obohacení. Jednoduše vnucuje lidem koncepce, které jsou pro ni výhodné, utváří vkus a chování davu, záměrně kontroluje a standardizuje člověka…“

Jak mi může elita něco vnucovat?

„…Jak mi může elita něco vnucovat, když si žiji sám podle sebe? Vždyť já si sám rozhoduji o tom, jak budu žít,“ podivil se Stas.

Ahriman se pousmál.

„To si jen myslíte, mladý muži, protože jste se nezabýval seriozní analýzou vlastního života, tím, jak žijete a co vás nutí v životě dělat různá rozhodnutí. Ve skutečnosti ani nevidíte, že váš život, váš vkus, vnímání, vaši volbu někdo šikovně ovlivňuje a usměrňuje. A to proto, že elita potřebuje otroky, žádné svobodné lidi! Prostě vy si to představujete tak, že abyste byli ovládáni musí existovat přinejmenším nějaký dozorce s bičem, který nad vámi bude stát. To jsou předsudky. V moderním světě s vyspělými technologiemi je vše mnohem jednodušší a účinnější. Elita ve vašem vědomí šikovně vytvořila tohoto dozorce, který vám říká, jak máte žít, koho a co máte v životě upřednostňovat. A povedlo se jí to pomocí starého způsobu ovlivňování lidí, kterému dnes říkáme reklama.“

„Ale copak je reklama starý způsob? Vždyť se v televizi objevila teprve nedávno,“ nechápavě pronesl Ruslan.

„To se vám jen zdá. Ve skutečnosti tento jev existuje téměř stejně dlouho jako lidstvo samo,“ vysvětlil s úsměvem Ahriman. „Moderní slovo reklama pochází ze starolatinského ‚reclamare‘, což znamená ‚vyhlašovat‘, ‚požadovat‘, ‚vykřikovat‘. I dřív byla aktivně využívána v písemné podobě, a zejména pak v podobě ústní, jako veřejné vyhlašování požadované informace prostřednictvím příslušných lidí – vyvolávačů na tržištích, heroldů, zvěstovatelů a jiných. Je to prastarý způsob ovlivňování lidí. A je založen na nezpochybnitelné psychologické zvláštnosti člověka věřit právě tomu, čemu věřit chce, vydávat přání za skutečnost. Chytrá reklama pouze oživuje v člověku ‚spící‘ potřebu. Je nakažlivá a nutí člověka, aby ji napodoboval.“

„ ‚Spící‘ potřebu?“ zeptal se Jirka. „Co to znamená?“

Ahriman to hned vysvětlil.

„Ty kupříkladu pociťuješ nejistotu, máš nízké sebevědomí a zároveň se v sobě snažíš potlačit tyto pocity. Jenže oni nikam nezmizí. Jen ‚dřímou‘ ve tvém podvědomí a čekají na kladné řešení tohoto osobního emočního problému, případně celého souboru psychologických problémů. A najednou se před tebou objevuje reklama, která tě přesvědčuje, že právě předmět reklamy ti poskytne to, po čem toužíš. Přičemž vše vypadá tak optimisticky, že ti to přirozeně zvedne náladu, protože už podvědomě probíhá stimulace tvé ‚spící‘ nerealizované potřeby. V konečném důsledku budeš stejně jako pes I. P. Pavlova na známý signál zvonku slintat a prahnout po šikovně nabízené zakamuflované ‚kostce cukru‘.