Jitřní země je věnována duchovní tématice, jako jóga, witchcraft, kult Bohyně, posvátná sexualita, tantra, mystika, ale tématem je i zdravá výživa, vegetariánství, ekologie, léčivé rostliny.
Jitřní země 
Translate - select language ^
 
  Dnešní datum: 16. 11. 2018     | Mapa stránek | Fórum JZ | Galerie JZ | Rozcestník | Na Chvojnici | Galerie Na Chvojnici | Biozahrada |
   
 
kulatý roh  Náhodný citátkulatý roh
Aischylos:
Nenazývej nikoho šťastným, dokud není mrtev.

kulatý roh  Hlavní menukulatý roh
Hlavní stránka
Mapa stránek Jitřní země
Přehled rubrik
Odkazy
Galerie Jitřní země
Ankety
Nejčtenější stovka
Rozšířené vyhledávání
Poslat nové heslo
Upravit čtenářskou registraci
Zrušit svoji registraci čtenáře

kulatý roh  Přehled rubrikkulatý roh

kulatý roh  Nejčtenějšíkulatý roh
Země se posouvá, čas se mění
(21. 08. 2016, 2578x)
Žádejte o pomoc
(28. 09. 2016, 2377x)
Chraňte své duše
(01. 07. 2016, 2316x)
Pomáhej bližnímu svému
(18. 11. 2015, 2287x)

kulatý roh  Poslední komentářekulatý roh
.:
"odpověd momentálně nedokážu sesmolit, ale na youtube..."
(Léčení vnitřního dítěte)
půl na půl:
"ano, článek je užitečný, informuje o tom, jak funguj..."
(Manuál pro extroverta: Pravidla komunikace s introvertem )
bez titulku:
"Super!!! Přesně tak to je. Míla"
(Nebojte se Božích Zákonů)
Jedná se totiž o to, že ...:
"... pokud byste si nechali příjmení svého expartnera..."
(Zamyšlení pro dnešní den)
bez titulku:
"Dobrý den, podařilo se mi nedávno spojit se svým vni..."
(Léčení vnitřního dítěte)
Dotaz:
"Dobrý den, mám dotaz. Shamkhalaprashalanu jsem poprv..."
(Šankhaprakšálana)
výroba nemocných:
"Nemocní se vyrábí i jinak. Například diagnoza cukrov..."
(Jak nám vyrábějí nemoci, abychom se stali jejich zákazníky)
Životopis Míly a Eduarda Tomášových:
"Dobrý deň, pán Miloš. Som veľmi rada, že som našla ..."
(Životopis Míly a Eduarda Tomášových)

kulatý roh  Počasí, Slunce, Lunakulatý roh
    
Předpověď pro ČR 1.den title= Předpověď pro ČR 2.den Předpověď pro ČR 3.den
    

Solar X-rays:
Status
Geomagnetic Field:
Status
Aktuální snímky Slunce


kulatý roh  O Jitřní zemikulatý roh
Jitřní země
ISSN 1801-0601
Vydavatel: J. Holub, Kralice n. Osl.
Jitřní země byla založena na pod­zim roku 2000. Věnuje se hlavně duchovní tématice, ať už je to jó­ga, witchcraft (wicca), kult Bo­hy­ně, posvátná sexualita a tantra, mys­ti­ka, New Age, ša­ma­nis­mus ale také třeba zdravá výživa, vege­tari­án­ství, lé­čivé rost­liny a eko­logie.

Pokud se vám tyto stránky líbí, můžete přispět na jejich provoz na číslo účtu
670100-2207558991/6210


Ekologie

* Proměny krajiny v historickém vývoji Čech


Martin Sedlák - Ekologie - 10. 04. 2006 (12016 přečtení)

Přelom tisíciletí znamená pro stále větší počet lidí návrat k duchovním hodnotám. Jednou z oblastí je vedle stoupajícího zájmu o ochranu přírody a krajiny také příklon k různým formám geomantického umění a práce s krajinnou energií. Stále více lidí nalézá svůj vztah ke krajině, v níž žijí; kopce v okolí měst zdobí kamennými pyramidami, v lesích opět nalézají a obnovují prastará kultovní místa. Rád bych zde nabídl práci, která by mohla posloužit jako jakýsi průvodce krajinou, jako postižení lidských stop v krajině a jejich souvislostí v průběhu dlouhých věků.

Místa schopná oslovit duši člověka působí jinak než místa, jež jsou pouze hezká.
Christopher Day, Duch a místo (2004)

  

 

Česká krajina je kulturní krajinou; nedotčená místa u nás téměř nezbyla (lze snad zmínit Boubínský prales nebo Křivoklátsko, od středověku chráněné jako královský lovecký revír). Přesto se zde na malém území nachází i velké množství přírodních zajímavostí, které odedávna k sobě přitahovaly lidské návštěvníky. Lidé krajinu Čech přetvářejí již několik tisíc let a každá doba po sobě zanechala určitý typ stop, každá vtiskla krajině svůj jedinečný rys.

Kultury žijící na území české kotliny se s krajinou, a především s ní, identifikovaly odedávna, vždy byla předmětem zájmu a obdivu mnoha umělců a básníků – mezi nimi i velikánů jako byl Rainer Maria Rilke nebo Goethe. I když od raného středověku hovoříme o české kultuře, je třeba mít na paměti, že prostor Čech obývaly současně i jiné národnosti – zejména Němci a Židé. Přesto však je kulturní vývoj území sevřeného ze všech stran kruhem pohoří velice homogenní.  

V této práci se pokusím zamyslet nad proměnami vztahu ke krajině Čech a Moravy v historickém vývoji našich zemí. Vzhlem k poměru rozsahu látky a omezeného prostoru této práce se jistě nevyhnu mnoha zjednodušením, spíše než o přesná data a popis historických událostí se však budu snažit vysledovat v hlavních rysech to, jak se měnil přístup obyvatel v českých zemích ke zdejší krajině, jakými změnami procházela a jakou tvář, nebo spíše kolik tváří, nám může ukázat dnes.

I.

Česká krajina je osídlena odnepaměti. První lidé sem začali pronikat již v paleolitu (starší době kamenné), jednalo se o kočovné tlupy lovců a sběračů. Nejstarší pozůstatky byly nalezeny na několika místech na Moravě v Dolních Věstonicích a okolo Pálavy, které proslavili známí lovců mamutů, v Předmostí u Přerova nebo v jeskyni Šipka u Štramberka; v Čechách jsou to lokality Zlatý kůň u Berouna, Podbaba a Šárecké údolí v Praze. O  náboženském a kultovním životě tehdejších lidí mnoho nevíme; pouze to, že jde o období, kdy se začínají objevovat první známky umění (jeskynní malby, Věstonická Venuše) a „duchovního“ uvažování (pohřby, dary zemřelým).

 S neolitickou revolucí a přechodem od kočovného lovecko-sběračského způsobu života k zemědělství (zhruba od     4. až 3. tisíciletí před Kristem) se změnil i charakter osídlení. Zemědělstvím byl člověk vázán na jedno místo, začal budovat první stálá sídla. Ta vznikala v úrodných krajích blízko řek, u nás tedy zejména na Jižní Moravě podél Moravy a Dyje a v Polabí.

Stálé osídlení s sebou přineslo první zásadní proměny krajiny, její odlesňování a obdělávání vzniklé půdy. Rovněž vznikla nutnost po pojmenování sídel i krajinných útvarů – kopců, vodních toků; člověk tak integruje krajinu plně do svého života. Se vznikem prvních stálých pohřebišť a s rozvojem duchovních potřeb obyvatel vznikají v krajině první posvátná a kultovní místa, spojená především s kulturami, které daly vzniknout megalitickým stavbám. Na našem území jsou to třeba dlouhé kamenné řady u Kounova nebo celá řada dolmenů, kromlechů a menhirů, objevovaných v poslední době na mnoha místech naší země. Vzniká tak první síť svatyní a kultovně využívaných energetických míst v krajině.

Doba bronzová (zhruba od poloviny 2. tisíciletí před Kristem) přinesla další významný zlom ve vztahu člověka ke krajině. S rozvojem metalurgie začal člověk cíleně využívat a těžit nerostné suroviny, potřeba obchodu protkala krajinu sítí obchodních stezek. Na jejich křižovatkách vznikají opevněná hradiště.

 Pohanské kultury žijící zde v té době známe pouze podle nalezišť jejich pozůstatků – lid popelnicových a mohylových polí, bylanská či knovízská kultura. Všeobecně se uznává (srov. Kalweit a další), že právě ve Střední Evropě v té době vzniká keltské etnikum, které se odtud v následujících staletích šíří na západ. Kmeny Bójů v Čechách a Kotinů na Moravě zakládají mohutná hradiště – Závist, Hrazany, Stradonice. S nástupem tzv. doby římské (1. stol. př. Kr.) jsou Keltové vytlačováni kmeny germánskými (Markomani, Kvádové) a ty posléze kolem 5. stol. po Kr. Slovany. Nešlo však o vytlačování v pravém slova smyslu; starousedlé kmeny s nově příchozími spolu pozvolna splývaly a nakonec plně asimilovaly.

Ačkoli všechny uvedené kultury se od sebe pochopitelně liší (rozebírat vzájemné odlišnosti je však zcela mimo rozsah této práce), pohanské pojetí jejich vztahu k přírodě je vesměs podobné. Oživují přírodu bohy, dobrými a zlými duchy, elementárními bytostmi, uctívají její dynamiku a životodárnou sílu, na niž jsou naprosto odkázáni. Keltové např. zakládají řadu svatyní kultu Matky Země a využívají i staré megalitické stavby; po celou dobu jsou uctívány posvátné hory (Říp a pověst o praotci Čechovi), stromy a háje, kameny, prameny a vodní toky.

Raný středověk je v našich zemích charakterizován především obratem ke křesťanství. Na Moravu r. 863 přichází z Byzance věrozvěsti Konstantin a Metoděj, Velká Morava vzkvétá hospodářsky i kulturně, hojnými styky s Byzancí se sem šíří východní (později pravoslavné) křesťanství s liturgií hlásanou ve slovanské řeči, která se právě v té době začíná štěpit na zárodky budoucích slovanských jazyků (čeština se za samostatný jazyk považuje zhruba od 10. století). Čechy se oproti tomu přiklánějí spíše k západnímu křesťanství, kníže Bořivoj přijímá se svou družinou křest v Řezně a stává se vazalem vznikající Svaté říše Římské. Ta se prostřednictvím latiny snaží potlačovat slovanskou liturgii a češtinu; nositelem české kultury se stávají některé tradiční kláštery.

Nástup křesťanství vede k vytlačování starých pohanských kultů. Mnohá posvátná místa jsou christianizována a jejich kultovní význam zůstává zachován: na místě pohanských svatyní vyrůstají rotundy, kostely a kláštery – převážná většina románských  i gotických památek vznikla právě na místech, kde uctívání Matky Země nahradila křesťanská liturgie. Dochází však i k nevratným škodám – jsou káceny posvátné stromy i celé háje, strhávány kamenné modly a dokonce ničena a znesvěcována pohřebiště (!). Růst počtu obyvatelstva vede ke vzniku a rozvoji měst a cest mezi nimi, pohanství dosud přežívá na venkově, v lesích a odlehlých končinách.

Hlavní vlna kolonizace české krajiny přišla s nástupem gotiky. Většina našich osad a pozdějších měst vzniká ve 13.–14. století, nově jsou osídlována hraniční pohoří (Šumava) či Českomoravská vrchovina. Právě z tohoto období pochází tak rozšířené české Lhoty – zakladatelé osady byly na určitou lhůtu (staročesky lhóta) osvobozeni od povinnosti odvádět příspěvky klášterům a panovníkovi. Rozvoj měst a růst obyvatelstva i na venkově a postupné šíření kultury a vzdělanosti vede k zániku posledních zbytků pohanství u nás.

Doba gotiky je neodmyslitelně spojena s jednou z nejvýznamnějších osobností našich dějin, císařem Karlem IV. Vzdělaný a duchovně inspirovaný císař nejenže se zasloužil o nebývalý kulturní rozkvět Čech (založení pražské univerzity, arcibiskupství), ale nesmírně obohatil i duchovní život země, jak vytvořením magické svatováclavské koruny a samotného kultu sv. Václava jako patrona a ideálního věčného vládce, tak i vědomým geomantickým vlivem na krajinu – stavba katedrály sv. Víta, založení Nového města pražského na půdorysu Jeruzaléma s cílem vytvořit nové Svaté město, Karlův most spojující pražská města na obou březích Vltavy, Karlštejn s kaplí sv. Kříže a řada dalších. Období vlády Karla IV. je vrcholem rozkvětu středověkého českého státu i v oblasti geomantie. Například na vzniku měst se v té době vždy podílel i tzv. lokátor, který doporučil vhodné místo v krajině a rozhodl o umístění kostela, hlavních náměstí a bran. Podobně gotická katedrála je uměleckým zpodobením celého tehdejšího světa, jeho filozofie, životního způsobu a duchovního směřování.

Následující doba přináší první všeobecný odklon od hodnot krajiny a geomantického umění. Husitské bouře, přes svůj duchovní náboj, spíše než k pozvednutí ducha vedou k vyčerpání obyvatelstva, neustále čelícího vojenským nájezdům, i samotných husitů. Husitská revoluce i vliv reformace v okolních zemích mají za následek prosazování protestantismu, který se odvrací od katolické obřadnosti k věcnějším formám uctívání, od dogmat a legend k střízlivému osobnímu vyznání, středem zájmu se místo náboženského kultu (jak tomu bylo ve středověku) stává praktický život. Koncem 15. století i k nám dorazila z Itálie vlna renesance a humanismu; dochází k rozvoji „exaktních“ věd  (zejména astronomie a alchymie) a racionální filozofie, umění se vrací k antickým vzorům, chce být oslavou člověka a jeho smyslového pozemského života. Lidé z reformačními válkami vyčerpaného venkova se poprvé ve větší míře stěhují do měst, kde je plně zaměstnávají kulturní vymoženosti té doby. Silně se rozmáhají řemesla a obchod. Není divu, že mizí fenomén krajiny jakožto duchovního prostoru a kultovního místa a i geomantické vědění je postupně opouštěno.

Politikaření českých stavů vede na začátku 17. století k jejich potlačení ze strany habsburských panovníků, kteří v zemi dědičně vládnou od r. 1526. Stavovské povstání je rozmetáno bitvou na Bílé hoře, jeho vůdci a čeští pánové jsou veřejně popraveni na Staroměstském náměstí. V Evropě vypuká třicetiletá válka a o slovo se začíná hlásit nová kulturní epocha – baroko.

II.

České země jsou po třiceti válečných letech, v nichž se mnoho vojenských operací odehrálo i na našem území, vyčerpány boji a drancováním a z téměř dvou třetin vylidněny.  Vestfálský mír potvrzuje jejich trvalou příslušnost k habsburské monarchii. Národ bez vůdců a bez možnosti podílu na moci je vytlačen na venkov, do zemědělství.

 Politický i jazykový útlak vede k postupnému obrácení k přírodě, k jejímu znovunalezení. To dokládá např. i vznik nebývalého množství lidových pranostik v tomto období, sledujících průběh zemědělského roku, vegetační a klimatické procesy. Lidé žili po celý rok v přírodě a s přírodou, na rozmarech počasí závisela úroda a tím i jejich živobytí; to přináší i částečné obnovení nejrůznějších pohanských zvyků a obřadů, leckdy však již zatemněných a čistě pověrečných. Dodnes z této doby přetrvaly kromě pranostik i nejrůznější vánoční a velikonoční zvyky či lidové pověry.

Nucená katolizace přinesla takřka úplný odklon od husitských a reformačních ideálů. Přinesla však také kult nových světců spjatých s českým prostředím (sv. Jan Nepomucký), množí se legendy o zjeveních a zázračných uzdraveních; na jejich místě vznikají poutní kostely a kaple, na něž se ve sváteční dny konají procesí. Mariánská poutní místa nahradila svatyně Velké Matky, na jejíž místo nastoupila Panna Marie; do krajiny a jejího rázu se tak po téměř tisíci letech vrací ženský aspekt, potlačený středověkým ryze „maskulinním“ uctíváním Otce a Syna. Obdělanou a zemědělsky využívanou krajinu protkávají cesty s kapličkami na rozcestích, průhledy mezi lesy a poli září venkovské kostelíky. Baroko, především ve své „lidové“ formě, je směrem, který se neodmyslitelně vtiskl do české krajiny a zformoval do jisté míry i její dnešní ráz. Zvlněná krajina se živě prolíná se zvlněnou linií barokních staveb; v zemi působí věhlasní architekti jako otec a syn Dientzenhoferové nebo Jan Blažej Santini, geniální stavitel, znalec kabaly, mystiky i starých geomantických postupů, jehož stavby – např. poutní kostel v Křtinách u Brna nebo areál kláštera na Zelené Hoře – v sobě spojují neobyčejnou uměleckou působivost a duchovní sílu.

Síla a krása české krajiny proniká jako útěšný motiv i do literatury, například v básnickém díle Bohuslava Balbína i mnohých lidových písmáků.

Hnutí tzv. národního obrození, nastupujícího v poslední třetině 18. století, tak velkou měrou čerpá z venkova, jeho krajiny a selského lidu. S opětovným rovojem českého jazyka na začátku 19. století se silně posiluje i národní uvědomění, spojené především se slovanskou ideou. Spisovatelé a malíři vyhledávají (po vzoru západoevropských literatur) staré pověsti, které by doložily slavnou minulost českého národa. Je přitom příznačné pro českou povahu, že když se nenašly žádné staročeské hrdinské eposy, došlo k jejich pohotovému vytvoření (padělané rukopisy Královédvorský a Zelenohorský). Pořádají se poutě na znovuobjevená památná místa národa – Říp, Blaník – a aktivně se vytvářejí nová (Slavín na Vyšehradě). Kameny z různých míst celé země jsou použity do základů Národního divadla. Vztah ke krajině jako identifikace se vznikajícím národem se odráží i v řadě uměleckých děl: Slávy dcera Jana Kollára, Má vlast Bedřicha Smetany (s oddíly Vyšehrad, Vltava, Šárka, Z českých luhů a hájů, Tábor, Blaník) nebo slova písně, která se posléze stane národní hymnou: Kde domov můj...

Zájem o přírodu a krajinu dostává v průběhu 19. století dvojí podobu: na jedné straně je to romantické zaujetí panenskou divočinou, malebnými roklemi a hrady, kdy příroda je místem úniku od lidstva, do kontemplativního ústraní, na straně druhé rozšiřující se zájem měšťácký, s biedermeierovským pojetím přírody jako idyly, místa odpočinku od každodenního shonu. Vznikají první turistické průvodce, s rozvojem průmyslu i přírodních věd začíná být aktuální myšlenka na ochranu zajímavých, památných či dosud nedotčených míst. Rozšiřování zemědělské půdy odkryje mnoho pravěkých nalezišť, rozvíjí se archeologie a kulturně-historické zkoumání naší dávné minulosti.

A ještě jedna, možná málo doceněná věc ze druhé poloviny 19. století: hnutí historismu se svým vyhledáváním a napodobováním starých historických slohů. Zanechalo po sobě řadu architektonicky i krajinářsky velice zdařilých památek, třeba lednicko-valtický areál, zámek Hluboká v Jižních Čechách nebo novogotickou dostavbu dvou věží katedrály svatého Víta na Pražském hradě.

Začátek dvacátého století, rozvoj průmyslu, první světová válka a následný vznik republiky znamenaly opět odklon od krajinných hodnot k hodnotám intelektuálním a hospodářským; odklon, který zdá se trvá až do dnešních dnů. Společnost byla plně zaměstnána budováním svobodné a samostatné republiky; Masaryk vyhlásil českou otázku otázkou náboženskou (dějiny formuluje jako reformační odboj proti vnucovanému katolickému vyznání, které podle něj Čechům není vlastní), o význam a výklad českých dějin se pře s historikem Josefem Pekařem, formuje se svobodný tisk a literatura, vznikají vlastivědné atlasy zkoumající přírodu, kulturní historii či dialektologii jednotlivých regionů.

S postupem doby se však vyostřují problémy hospodářské (velká krize a nezaměstnanost na počátku 30. let) a politické (nástup a šíření fašismu v sousedním Německu a Rakousku, požadavky Sudetských Němců na připojení k Říši). Útěchou během těžkých válečných a protektorátních let je návrat k tradičním hodnotám – rodina, dětství, historie a také rodná krajina, na okupaci nacistickým Německem reaguje česká kulturní veřejnost převezením ostatků Karla Hynka Máchy z Litoměřic na vyšehradský Slavín, jež se stává symbolickou manifestací národní soudržnosti.

Ránou i pro krajinu se stalo vyhnání Sudetských Němců po skončení druhé světové války. Udržovaná krajina se násilným odsunem jejích dlouholetých obyvatel mění v divočinu, mrtvé domy a vesnice jsou osídlovány lidmi a dobrodruhy ze všech koutů země bez vazeb na konkrétní místo, německá jména jsou nahrazována českými, krajina se „zabitou“ pamětí se mění v pouhou kulisu ke každodennímu přežívání.

Koncem druhé světové války a nástupem komunismu začíná jedno z nejtěžších období jak pro kulturní a  duchovní život národa, tak pro krajinu a přírodu. Kolektivizace a znárodnění zemědělských živností a vznik kolchozů zanechává na tváři krajiny trvalou a dosud nezahojenou jizvu: scelují se pole do obrovských ploch podle sovětských vzorů, rozorávají meze, meliorace odvádí z krajiny vodu do regulovaných vodních toků s narovnanými koryty. Masivní užívání hnojiv a chemických postřiků spolu s bezhlavým budováním těžkého průmyslu vede k zamoření krajiny a znečištění většiny lesů, potoků a řek. Obyvatelstvo je nuceně zapojováno do socialistické výroby, mizí vztah ke „společnému“ vlastnictví všeho, inteligence a umění jsou umlčovány, ti největší z lidí posíláni do dolů nebo rovnou na smrt, země je izolována od západoevropského prostoru, kam po celou svou historii přirozeně patřila.

Devastaci přírody provází ruku v ruce devastace kulturních a historických památek, znárodněných zámků a opuštěných kostelů, z vystěhovaných klášterů se stávají kasárna, vězení nebo kravíny. Slovinský sochař a krajinný léčitel Marko Pogačnik píše dokonce o záměrném geomantickém působení budovatelů nového řádu; jako příklad uvádí třeba postavení obludně předimenzovaného Stalinova pomníku v Praze na Letné přímo v ose toku Vltavy tak, aby odváděl pozornost a odčerpával energii z Hradčan. Podobné stavby vyrůstaly na začátku 50. let v mnoha východoevropských městech; za silovou instalaci označuje Pogačnik i Berlínskou zeď, která měla neprodyšně uzavřít západní část města a jejíž přítomnost je v Berlíně i sedmnáct let po jejím odstranění stále patrná. Novými dominantami krajiny se stávají veliké průmyslové podniky a elektrárenské věže, které zasahují do horizontu a zastiňují původní dominanty (vzdálená pohoří a nápadné, často pověstmi opředené kopce – České středohoří, Říp). [Pozn.: V této souvislosti je jistě dobré připomenout současnou problematiku instalace „ekologických“ větrných elektráren. Je zřejmé, že jejich vliv na linii horizontu a celkové začlenění do už tak civilizačně přeplněné krajiny by byl víc než rušivý.] Vznikají obrovská vodní díla nevratně měnící ráz krajiny a leckde přinášející trvalou ekologickou pohromu (Nové Mlýny na Dyji jako památník lidské tuposti a technologického velikášství).

Vylidňování venkova v důsledku vymizení drobných živností a slučování všech služeb do tzv. střediskových obcí alespoň částečně zastavila vlna chatařství a chalupářství v 70. letech; zatímco však chataři svými oplocenými novostavbami stačili během několika málo let obsadit a zcela znehodnotit řadu krajinářsky cenných lokalit, chalupáři přispěli k rekonstrukci a zachování mnoha zajímavých vesnických staveb. Opět zde přitom, jako už několikrát v historii, dochází ke spontánnímu odchodu do přírody v důsledku politické situace; na venkově byl člověk alespoň o něco dál od všudypřítomného totalitního tlaku a pokrytectví.

Pád komunistického režimu v roce 1989 zastihl zemi v neutěšeném stavu. Vodní toky jsou znečištěny chemickými splašky (Spolana v Neratovicích postavená přímo na břehu Labe), hřebeny Krkonoš a Krušných hor pokrývají holé pahýly smrkových monokultur otrávených jedovatými emisemi, Severní Čechy poznamenané povrchovou těžbou hnědého uhlí připomínají měsíční krajinu, města na severu Čech a v hutnicko-havířském Slezsku dusí smogová situace. Půdy jsou kontaminovány chemickým „ošetřováním“, v těle všech organismů se nacházejí stopy umělých hnojiv a jedovatých pesticidů včetně DDT. Jednou z nejaktuálnějších otázek nového vývoje společnosti se tak stává nutnost vyrovnat se s extrémně znečištěným životním prostředím a podniknout nezbytné kroky na jeho záchranu. Roste počet ekologických hnutí, začínají platit přísné normy pro průmyslové podniky ohledně  jejich vlivu na okolní prostředí, budují se čističky odpadních vod, roste informovanost lidí o environmentální problematice a ekologii.

A jaké postoje ke krajině můžeme nalézt dnes? Na jedné straně se setkáváme s lhostejností nebo vypočítavě poživačným postojem. Krajina je rozparcelována na pozemky a stavební plochy, jejichž jediná hodnota jako by byla ta vyjádřitelná v penězích. Neustále kynoucí nákupní zóny, parkoviště a rozrůstající se satelitní sídliště ukrajují z našeho životního prostoru stále větší a větší kusy. Krajina je zavážena odpadky dováženými ve výnosném obchodu z Německa. Podpora nezemědělského využívání krajiny na venkově vede k růstu zájmu o chatařské a zahrádkářské pozemky, které v krátké době promění volný a různorodý prostor v jednotvárný zadrátovaný koridor záhonků, kůlen a skladišť odpadků. Jediným měřítkem jako by se stala pohodlnost a ekonomická výnosnost. Příroda je v tomto pojetí především zdrojem surovin.

Stále však na druhé straně roste počet lidí, kteří takový přístup odmítají a snaží se najít nový vztah k přírodě, ne už přezíravě kořistnický a přetvářející, ale tváří v tvář hrozící ekologické katastrofě láskyplný a co nejšetrnější. James Lovelock formuluje hypotézu Gaie, Země jako jednoho obrovského živoucího organismu, vrací se vidina Matky Země, zničené a vážně ohrožené naší destruktivní aktivitou.

Jednou z cest, jak vrátit Zemi a našemu vztahu k ní přirozenou rovnováhu, je i obnova geomantického úsilí. Ačkoli i zde ještě za vyspělou Evropou zaostáváme (v Německu působí např. už i vysoká škola geomantie), dochází také u nás s růstem zájmu o duchovní směřování také zájem o různé formy geomantické praxe; stále oblíbenější je rovněž čínská obdoba tohoto umění, zvaná feng-šuej. Projevy těchto aktivit a jejich výsledky jsou různé, od dlouholeté koncepční práce např. Pavla Kozáka až po spontánní stavby kamenných pyramidek na každém druhém kopci. Po celé zemi lidé v zápalu „Keltománie“ pátrají po menhirech, staví nové a nově vztyčují ty dávno padlé. (Ani se zde nezmiňuji o tzv. ezoterické turistice a cílených zájezdech na „magická místa“.) Jde však především o prožití a pochopení našeho vztahu k přírodě a ke krajině jakožto prostoru komunikace než o nějakou „mystiku“; pokud je jakékoli konání doprovázeno opravdovým a poctivým duchovním usilováním, pak je vše tak jak má být.

Závěrem

Existuje mnoho knih, které se zabývají problematikou ochrany a poznávání krajiny a jejích duchovně a energeticky významných míst. Za jedny z nejkrásnějších a nejpřínosnějších považuji knihy Václava Cílka – Krajiny vnitřní a vnější, Makom-Kniha míst nebo publikaci Vstoupit do krajiny. O přírodě a paměti Středních Čech, rozbor současného stavu a historického vývoje středočeské krajiny a nástin možností jejího ekologicky citlivého a přínosného udržování (tato je dostupná i ve velmi zdařilé internetové verzi na www.krajina.kr-stredocesky.cz). Vychází sborníková řada Tvář naší země – krajina domova. Geomantické práci se věnují spisy Pavla Kozáka (Místa působení, bohužel ještě tak trochu poznamenaná porevolučním boomem „záhadologie“ všeho druhu, a nedávno vydaná Energie krajiny), dostupná jsou už i díla předního evropského krajinného léčitele a geomanta Marka Pogačnika – především Cesty léčení Země a Škola geomantie. Zajímavé mohou být nejrůznější průvodce po „tajemných místech“ naší země. Žádná literatura se však nemůže vyrovnat vlastnímu úsilí a pozorování; hodina pozorného naslouchání řeči okolní krajiny vydá za tisíc přečtených stránek. Choďme s očima otevřenýma.

 
Je pravda, jak tvrdí jeden známý spisovatel, že krajiny mají léčivé vlastnosti?
Gustaw Herling-Grudziński, Benátský portrét (2000)
 

 

 

Pokud se vám tento článek líbil, přidejte jej na

 

Související články:
Petr Roth: Za změkčováním naturových hodnocení je buď nevědomost, nebo záměr (29.05.2012)
Serge Latouche: Farewell to growth, Polity Press, 2009 (02.09.2011)
Chevron dostal pokutu za ničení životního prostředí Ekvádoru (18.02.2011)
Ekologická cena nerovnosti (20.10.2010)
Jean Giono: Muž, který sázel stromy (08.09.2010)
Červenec byl v Evropě teplotně nadprůměrný (05.08.2010)
Mexický záliv zamořuje nejen ropa, ale i methan (23.06.2010)
Množství ropy unikající v Mexickém zálivu vzrůstá (15.06.2010)
Katastrofa v Mexickém zálivu pokračuje (28.05.2010)
Dopis od Náčelníka Arvola Hledícího koně (25.05.2010)
Ropná katastrofa v Mexickém zálivu (25.05.2010)
Amazonští indiáni proti brazilskému plánu přehrady (16.04.2010)
Vědci z hackerského skandálu "Climategate" jsou nevinní (03.04.2010)
Hodina Země 2010 byla největší českou klimatickou akcí (31.03.2010)
Scénáře soumraku civilizace růstu (09.02.2010)
Začne letos horká etapa, nebo ochlazování? (08.08.2009)
Zazelená se poušť kvůli změnám klimatu? (03.08.2009)
Brněnská přehrada jak ji neznáme (23.07.2009)
Je libo mýdlové ořechy přes půl světa? (08.07.2009)
Úbytek mořského ledu v Arktidě zvyšuje riziko rozmrzání permafrostu (16.06.2008)
Lovelock: Jsem optimista, věřím, že katastrofa oddělí zrno od plev (24.04.2008)
Klíčová zpráva o klimatických změnách (26.11.2007)
Globální stmívání (27.10.2007)
Skleníkový efekt – nepříjemné pravdy (25.10.2007)
Živá planeta aneb sto omylů Václava Klause (29.09.2007)
Mana naších pradědečků (04.08.2007)
Chovy hospodářských zvířat jsou největším nebezpečím pro životní prostředí (29.06.2007)
Změny klimatu, slunce, skleníkové plyny, dlouhodobé cykly (16.06.2007)
Vykořisťování Země a rovnováha (25.05.2007)
Setkání ve střední části Moravského krasu (28.04.2007)
Den Země (21.04.2007)
Akce ke Dni Země (21.04.2007)
První únor – akce proti klimatickým změnám (31.01.2007)
Teplota na Zemi by mohla vzrůst až o 8 °C (07.12.2006)
Únik methanu ze sibiřských jezer se zvyšuje (13.09.2006)
Klimatické změny urychlují příchod jara (09.09.2006)
Globální oteplování a hydráty metanu z mořského dna (04.08.2006)
Další varování klimatologů (04.06.2006)
Uran škodí více než se předpokládalo (18.04.2006)
Klimatické změny ve světě a hrozba pandemie (13.04.2006)
Už není čas! (28.01.2006)
Státy světa 2006 (27.01.2006)
Norský trezor zemědělského genofondu (22.01.2006)
Je současný růst populace nadále neudržitelný? (15.01.2006)
Může za globální oteplování Slunce? (28.11.2005)
Synchronicity a globální oteplování (26.11.2005)
Globální oteplování a vodní pára (18.11.2005)
Země Středozemí ohroženy klimatickými změnami (03.11.2005)
20. říjen - Den stromů (20.10.2005)
Klimatické změny na postupu (17.10.2005)
Ekosystémy v Černobylu (06.09.2005)
Tak jak je to s oteplováním? (24.07.2005)
Pětina amazonského pralesa vykácena (25.05.2005)
Modrá planeta (21.04.2005)
Nárůst koncentrace skleníkových plynů (18.04.2005)
Hydráty methanu podruhé (17.04.2005)
Antibiotika v životním prostředí (28.03.2005)
Planetofyzikální stav Země a pozemského života (19.03.2005)
Dělají z nás hlupáky? (18.03.2005)
WWF varuje před následky tání ledovců v Himalájích (16.03.2005)
Umělý deštný prales (01.01.2005)
Ekologická katastrofa v Tatrách (25.11.2004)
Znovu o klimatických změnách (11.10.2004)
Náhlá změna klimatu (28.05.2004)
Jak vypadá oteplování Země z družice? (28.04.2004)
Elektrárny? A co lesy? (02.12.2003)
Řežeme si pod sebou větev! (30.11.2003)
Apollo 13 (11.11.2003)
Armáda (11.11.2003)
Dynamit (11.11.2003)
Euthanasie (11.11.2003)
Nemoc šílených hlav (11.11.2003)
Politika v globálním Kocourkově (11.11.2003)
Kouření (11.11.2003)
Nový model řízení společnosti (11.11.2003)
Model vládnutí (11.11.2003)
Peklo (11.11.2003)
Potřebujeme Temelín? (11.11.2003)
Války vyvolených (11.11.2003)
Reforma vězeňství (11.11.2003)
Život (11.11.2003)
Řízení společnosti (11.11.2003)
[Akt. známka: 1,00 / Počet hlasů: 1] 1 2 3 4 5
Celý článek | Zpět | Komentářů: 0 | Informační e-mailVytisknout článek


Komentovat článek     

Pro přidávání komentářů musíte být čtenář registrovaný a přihlášený a mít nastavený odběr info-mailů.


 

NAHORU | Hlavní stránka

kulatý roh  Přihlášený čtenářkulatý roh

Uživatelské jméno:

Heslo:




Registrace nového čtenáře!


kulatý roh  Aktualitykulatý roh
06. 11. 2018:

Šéfredaktor MF DNES Jaroslav Plesl: " Tento dvojí metr, kdy na jedné straně stojí zlé Rusko a na druhé straně omlouváme diktatury, jako jsou Saúdská Arábie nebo Turecko, je hlavní důvod, proč lidé ztrácejí důvěru v západní demokracii. Nikoli ruská propaganda.
...
Tohle je klasické míchání politiky tam, kam politika nepatří. Skoro to vypadá, jako by dal Nohavica medaili Putinovi. Ale tady Rusko ocenilo českého umělce za to, jak dlouhodobě pracuje s ruským literárním odkazem. Jeden musí být pořádný idiot na to, aby to nedokázal pochopit...
Nohavica přebírá medaili za svou tvorbu a za to, že ruskou literaturu a jazyk dokázal českému publiku přiblížit v době, kdy všechno ruské bylo valnou částí populace považováno za zlé. Podobně jako je tomu dnes u intelektuálních elit této země. Je to velmi primitivní způsob uvažování a je dobře, že se Nohavica nenechal touto nízkou záští převálcovat...
Česká televize sleduje jednu ideologickou linii a myslím, že o tom už snad ani není třeba debatovat. V českém parlamentním politickém spektru reprezentuje tak deset procent populace. Ale když je to těm zbylým 90 procentům reprezentantů politických postojů v Poslanecké sněmovně jedno, nic se nezmění...
Erik Best je výborný novinář, který dlouhá léta otevírá důležitá politicko-ekonomická témata. Pokud je někdo schopen říct nebo napsat, že pan Best je ruský agent, pak vůbec nezná jeho práci a netuší nic o tom, co se děje v této zemi ani za jejími hranicemi. Erik mluví anglicky, německy, rusky a česky, o čemž si většina novinářů může jenom nechat zdát. Zajímavé je, že nejvíc ho kritizují lidé, kteří v žádném cizím jazyce neumějí ani kváknout, takže ani nemají srovnání se zahraniční žurnalistikou. Ale to jako takový český folklór. Je to typická česká závist k úspěšným a velká míra xenofobie. Jsem rád, že Erik Best tu medaili získal, protože pro tuto zemi udělal víc než všichni jeho kritici dohromady.
"

Celý článek...


25. 10. 2018:

Tereza Spencerová: "Dohoda, o níž se USA s Ruskem vášnivě hádají, je pořád lepší než dohoda žádná. Bez dohody se totiž odhazují už úplně všechna pravidla a s nimi i veškeré rukavice. Rakety krátkého a středního doletu, o nichž je řeč, na rozdíl od těch velkých, balistických, létají tak rychle a krátce, že protistrana nemá v těch řádově několika desítkách vteřin ani čas na reakci… A to by nás coby Evropany mělo opravdu zajímat, protože se nás to až bytostně týká. Případná válka mezi USA a Ruskem by se totiž odehrávala právě na našem kontinentu, se všemi důsledky, které pro nás z tohoto faktu vyplývají.
...
Před pár dny Putin na Valdajském klubu zněl poněkud fatalisticky a odevzdaně, když prohlásil, že Rusko sice nepočítá s preventivním jaderným útokem, nicméně „agresor musí vědět, že my jako mučedníci skončíme v ráji, ale agresoři prostě chcípnou, nebudou mít ani čas k tomu, aby učinili pokání“. A včera připomněl Evropě možnou jadernou odvetu, pokud bude souhlasit s rozmístěním amerických raket. Bylo by divné, kdyby něco takového neřekl."

Celý článek...


24. 10. 2018:

Mnislav Zelený-Atapana: " Byli jsme také velice ekonomicky naivní, když jsme si mysleli, že nám sem Západ přijde pomáhat. Pak jsme zjistili, že to tu začal likvidovat, speciálně mě napadá cukrovarnický průmysl, ale i těžký průmysl, zemědělství. Vždyť jsme i napříč komunistickému marastu měli nezanedbatelný výrobní potenciál, který jsme mohli lépe „prodat“. V tom jsme byli velmoc a zahraniční firmy sem přišly, aby nám to zavřely. To vidím jako velice negativní, že jsme se demokraticky příliš, naivně a rychle otevřeli světu, a ten nás nedemokraticky ekonomicky schlamstl.
...
Máme svůj vlastní historický vývoj a měli bychom se ho držet. Každá země měla tisíciletou historii, jsou tady určité reálie, ať už kulturní nebo ekonomické, a ty by se neměly ničit, jinak se začne ničit podstata národa. Likvidovat národy v Evropské unii, to je možná snaha někoho, ale zároveň to nejhorší, co může Evropská unie chtít. A v národech to vyvolá protireakci. Je vidět, jak se chová tzv. východní Evropa, která má jiné zkušenosti než ta západní. Proto si nechce nechat diktovat, protože toho diktátu už zažila příliš. Takže jsem zajedno s postupem Visegrádské čtyřky a vidím v ní platformu, ke které se mohou jiné státy – řekněme bývalého Rakouska-Uherska – připojit, což se v případě Rakouska víceméně děje. Západ by si měl uvědomit, že máme jiné historické reálie, jiné historické zkušenosti. To by bruselští úředníci měli vidět. Bohužel to nevidí.
"

Celý článek...


02. 10. 2018:

Zase Novičok?
Zase Novičok?


27. 09. 2018:

Generál Luděk Kula: "Když někdo říká nahlas to, co si 99 procent lidí jenom myslí, ale neříkají to, tak v tom nevidím ani extremismus, ani nic jiného. Já v tom vidím právo říkat pravdu. A jestli nás něco ohrožuje nebo si myslíme, že něco není správné pro občany nebo pro Českou republiku, tak bychom to měli nazývat pravými jmény."

Celý článek...


07. 09. 2018:

Tereza Spencerová: "Britové zveřejnili dvě fotky doplněné o ruská jména, která jsou i podle nich ale nejspíš falešná. Rusko si stěžuje, že jim Londýn odmítá předat otisky prstů, čísla pasů nebo letenek a další údaje, které Británie musí mít, neb se vyplňují při žádosti o vízum. Čili z Londýna sice ukazují na Rusko a tvrdí, že oba jsou to Rusové, ale nijak se nenamáhají doložit alespoň tohle tvrzení. Navíc, na britském Twitteru se živě diskutuje, proč ty fotky neodpovídají kvalitou snímkům, které si britské úřady při vyplňování žádosti o vízum samy pořizují. Čili odkud Britové vzali méně kvalitní „pasové“ či snad rovnou policejní snímky obou? Bez zajímavosti nejsou ani fotky z kamer, na nichž se oba – i když samostatně – objevují na stejné úzké letištní chodbě, v na vteřinu stejný čas… A k tomu ten příběh s hotelem, ve kterém se podle všeho půl roku neuklízí, aby se tam zachovaly stopy Novičoku, ale současně se tam na Novičok ani neumírá, ani nechuraví, a to ani poté, co byli personál a hosté půl ruku vystaveni této smrtící látce. Která samozřejmě musela už dávno vyprchat, pokud to byl fakt Novičok. A ti „dva kluci z plakátu“, co prý pracují pro ruskou vojenskou rozvědku GRU, která především útočí na provařené agenty a bezdomovce, museli Novičok asi po hotelu bryndat, aby zanechali jeho stopy, ale sami odjeli v poho zase domů…"
...
"Nejsem si tak úplně jistá tím, že by Západu osud Idlíbu ležel na srdci zrovna z humanitárních důvodů. Je tam spousta „našich“ džihádistů, spousta Bílých přileb, spousta dokumentů a vybavení… Kdyby se někdo nebo něco z toho dostalo do rukou Damašku, mohl by zveřejněním dokumentů nebo výpovědí zajatých bojovníků nastat pěkný „trapas“, neboť by se doložily vazby Západu na džihád..."

Celý článek...


26. 08. 2018:

Televize Prima: George Soros, neziskovky a volby...




WebArchiv - archiv českého webu        optimalizace PageRank.cz       Bělehrad.Cz      Výrobky z konopí a bio bavlny - URBANSHOP     

Tento web byl vytvořen prostřednictvím phpRS v2.8.2RC8 - redakčního systému napsaného v PHP jazyce.
Aby bylo legislativě EU učiněno zadost, vezměte na vědomí, že tento web využívá cookies, jako naprostá většina všech stránek na internetu. Dalším používáním webu s jejich využitím souhlasíte.

Redakce neodpovídá za obsah článků, komentářů ke článkům a diskusí ve Fóru,
které vyjadřují názory autorů a nemusí se vždy shodovat s názorem redakce.
Pro zpoplatněné weby platí zákaz přebírání článků z Jitřní země!