Radostná družnost, jaká byla o letošním prvním máji u svatojánského ohně, při slavnostech setby a sklizně, spojila lidi s přírodními duchy, elementárními bytostmi a bytostmi živlů a nyní působí jako generátor nové životní síly. Je to esence, kterou mimořádně vnímám v plném zesílení. Zvyšuje se úrodnost polí, zahradních záhonů, luk a ovocných sadů a vše se obohacuje o éterickou sílu. Radost ze života se rozlévá a dává lidem, zvěři, rostlinám, stromům, zrodit se, rozkvést a nést plody. Období plodnosti, tak často popisované národopisci, skutečně působí a cítím, že s blížícím se rokem 2012 je více reálnější, procítěnější a tyto uvolněné energie jsou mnohem intenzivnější všude a ve všem. Již slavíme příchod jara v souladu s rytmy přírody a ne podle rituálního kalendáře nařízeného církevní hierarchií.
Co by se stalo, kdyby lidé s přírodními duchy, elementály a živly netáhli za jeden provaz, netančili s nimi, nezpívali, nesdíleli společně? Co by se stalo s energiemi které ztělesňují? Komu by sloužily? Protože tyto éterické bytosti jsou amorální, tedy ani dobré ani zlé, daly by se k dispozici lidem s nejsilnější vůlí. Pro své snahy by je využili ti, co touží po moci. Falešní alchymisté by je zapojili do svých destruktivních tendencí. Vezměme za příklad živelnou energii, která obsahuje dusík, stejná látka mírumilovně podporuje růst rostlin, ale na druhé straně explozivní silou vystřeluje kulky a odpaluje nálože.
Návrat k přírodě
A tím, že se na Zemi stále více a více probouzí vědomí, jsme si i my, lidé, vědomi, že návrat k přírodě, a plné respektování jejích zákonů, je nevyhnutelné. Jen se podívejme kolem sebe, kolik lidí se touží přestěhovat na poklidné místo mimo dosah chaosu města. Je to naše volání duše, které je tak silné a děje se naprosto automaticky. Taková vnitřní touha splynout s přírodou, dotýkat se jí, vidět ji, dýchat ji, nasávat ji, a každý pórem svého těla ji milovat.
Tím, že se nám zesiluje vnímání, vidíme vše kolem sebe jinak, vidíme krásu, kterou jsme dříve tolik neregistrovali, krásu květiny, která nás přirozeně ovlažuje svou ušlechtilou energií, sytí nás svou vůní, kterou jsme nikdy v takové intenzitě necítili. Díváme se na ni jinak, řekla bych asi jako malé dítě, které vnímá tuto krásu a nepřemýšlí nad tím, proč ta květina roste zrovna tady, proč má takové listy, proč má takovou barvu, proč zrovna takto voní a jak by se ji mohlo využít...
My, lidé, se totiž začínáme rozpomínat na to, že náš hmotný svět byl propojen s úrovní jemně hmotnou. Děkuji za každé dítě, které mi krásně ukazuje, jak vnímat svět kolem sebe. Také od nich se dnes můžeme mnohému naučit a je nesmírně důležité jim poskytnout prostor k tomu, aby jim bylo umožněno se plně projevovat. Jsou to děti, které se dnes rodí na planetu Zemi s vysokým vědomím a každé přesně ví své poslání. Nepotlačujme prosím jejich vnitřní nadání. Naslouchejme jim Srdcem, ne rozumem, děti totiž vidí, jací jsme a jsou tady také proto, aby nám pomohly. Podívejte se dětem do jejich krásných očí, co tam vidíte? Bezpodmínečnou Lásku. Je v každém dítěti bez rozdílu. V každém dítěti je tolik Lásky!! Zastav se člověče a vnímej naše krásné děti!! Vnímej jejich čistotu, která se zde na Zemi rodí, děti nám zrcadlí přesně to, co tady bude. Proto se stále připravujme, tato intenzita přerodu bude ještě intenzivnější a na nikoho se nečeká, každý má možnost se rozvíjet, každý bez rozdílu může na sobě pracovat. Slaďovat své nedostatky do rovnováhy s ctnostmi.
V tom nám jsou právě nápomocny i živly země, ohně, vody, vzduchu a éteru. Je to velký dar, který dostáváme. Elementární bytosti těchto živlů, čekají na naši spolupráci. I ony se díky našemu rozhodnutí posouvají ve své hierarchii vývojem. Je to vzájemná pomoc. Tak jako v přírodě je vše absolutně dokonalé, spolupracuje a doplňuje se, tak přirozeně začíná fungovat i spolupráce mezi námi lidmi a přírodními bytostmi, elementály a živly. Je to řád přírody, který nesmí byt opomíjen. Znám mnoho lidí, kteří žijí v této rovnováze a symbióze s přírodou a tím pádem i s Matkou Zemí. A je nás stále více.
Chci se s Vámi podělit o jeden příběh...
Přestěhovala jsem se z velkoměsta na úžasné místo v přírodě. Již čtyři roky mě doprovází moji přátelé kočka Bailey a kocour Baltimor.
A tak, jak to většinou na vesnici chodí, sousední kočičky se začaly zajímat, kdože to tady je. Přidaly se ke mně dvě kočky venkovní. Ta jedna byla vykastrovaná a ta druhá, která se bála lidí, není kastrovaná. Vzniklo mezi námi všemi nádherné přátelství. Jsem ráda, že domácí kočky se naučily chodit ven a většinou mě doprovázejí, když pracuji na zahrádce a venkovní kočičky mě přijaly s absolutní důvěrou.
Nedalo si nevšimnout kocourů, kteří pravidelně značkovali okolí domu, a nedalo se také přehlédnout, že kočička, která nebyla kastrovaná, čeká koťátka. S Láskou jsem se o ni starala, krmila, hladila ji, společně jsme na zápraží ráno meditovaly a večer pozorovaly hvězdy. A Já si uvědomila, že naše přátelství je jiné. Miluji všechny živé bytosti, ale tato láska a splynutí, co cítím nyní v tento čas, je jiné. Nejsem zajisté sama, a dá mi za pravdu ten, kdo se dostal až sem a zaujal ho tento článek, že mezi lidmi a zvířaty se něco změnilo. Prociťujeme se vzájemně. Je to propojení na energetické úrovni, je to propojení v jednotě, ale budu pokračovat v příběhu.
Prvního června v den novoluní mě mí průvodci vzbudili o půl páté. Nachystala jsem kočkám snídani a uvařila si čaj. Každé ráno si sednu na terasu a rozjímám, medituji, propojuji se s Matkou Zemí, s Otcem Stvořitelem, se všemi živly, s éterem, přivítám den a vnímám, co si zaslouží mou pozornost, čemu se dnes mám věnovat a nechám den plynout v přítomném okamžiku. Byla nádherná obloha, celá do růžova a sluníčko začalo vycházet.
V tom, jak poklidně sedím a medituji, si ke mně jako vždy sedla kočička, která čekala koťátka a začala rodit. Měla jsem nachystaný koš, ale věděla jsem, že divoké kočky většinou porodí stranou od lidí. Jak si sedla ke mně, úplně se přitiskla a jakoby se zapřela, aby mohla tlačit. Odtekla ji plodová voda a během minuty bylo první kotě na světě. Tak tak jsem ji stihla dát do koše. Narozené kotě, celé černé plné síly. Instinktivně našlo struk a začalo sát mléko. Další kotě se narodilo za půl hodiny. Toto koťátko bylo veliké a kočka ho nemohla vytlačit, tak jsem byla co k čemu a intuitivně ji pomohla. Krásné mourovaté kotě, kocourek. Bylo deset hodin dopoledne a já viděla, že porod je u konce. Kočka se svou novou rodinkou spokojeně odpočívala.
Kolem poledne popíjím na terase čaj a raduji se vnitřně z toho, jak to vše dobře dopadlo a najedou slyším naříkat kotě. Ale koťata v koši jsou v pořádku, tak se jdu podívat ven a znovu slyším žalostné volání. Naproti ve stodole na půdě jsem našla podchlazené kotě. Hned jsem ho přitiskla ke svému Srdci, zahřívala a nesla za maminkou. Prosila jsem všechny bytosti, ať mi pomůžou a zachrání to koťátko. Bylo vyčerpané a studené. Svou rukou jsem nechala proudit léčivou energii od andělů a snažila se asi hodinu, aby se napilo mléka. Pak mi bylo vnitřním hlasem řečeno, že mám odejít, že jsem udělala, co bylo v mých možnostech. Poslechla jsem tedy a plně koťátko odevzdala do náruče Matky Země a Otce Stvořitele.
Asi za půl hodiny mi to nedalo a šla se podívat. Koťátko sálo, mlaskalo a masírovalo struk, aby mu mléko více teklo. Plakala jsem radostí a děkovala za zázraky toho dne. Za zázrak života, za to pochopení, že se můžeme v nejtěžších chvílích s důvěrou a vírou obrátit na světy které okem nevidíme a s jakou Láskou a samozřejmostí nám pomáhají. Pro mne to byl zázrak, kolem koše tančily malé bytůstky podobné vílám a radovaly se z narození miminek koťátek. V ten okamžik jsem si také uvědomila, s jak velkou důvěrou si divoká kočka ke mně sedla a začala rodit, k jakému došlo propojení, a toto vnímám u všech zvířat. I ony se mění, tak jako my se měníme. Naše energie se prostupují a začínáme se vzájemně cítit a soucítit spolu. Ale také jinak a mnohem blíže nám začínají být i elementální bytosti, duchové přírody a bytosti živlů.
A proto prožívejme život se všemi jeho zázraky, i když to zdánlivě jako zázrak někdy nevypadá. Hledejme zázrak ve všem, co prožíváme a zažíváme, on tam je a čeká na nás, až ho objevíme. Skutečně vše, co zažíváme, nás připravuje na to, co přichází. Proto se nebojte nahlédnou do svého nitra a nechat se vést svou pravou duší, sebou, Světlem, které máme v sobě všichni.
Přeji nám všem, aby každé naše rozhodnutí bylo vždy nejprve procítěno Srdcem; pokud to tak budeme žít, začnou se dít zázraky.
S Láskou všem Sluneční květ Anna, 6.6.2011
http://www.slunecnikvet-anna.blog.cz/
Tento text může být dále šířen a kopírován v nezkrácené a neupravené podobě a pouze pro nekomerční účely, pokud bude připojena celá tato poznámka i se všemi odkazy http://www.slunecnikvet-anna.blog.cz/
Propojení světa lidí, se světem elementálních bytostí
