A pak řečník prohlásil, Promluv k nám o svobodě.
A on pravil:
U městské brány a u vašich krbů jsem viděl, jak se vrháte na zem a uctíváte svou vlastní svobodu.
Dokonce i otroci se ponižují před tyranem a oslavují ho, ačkoliv je vraždí.
Ano, v chrámových hájích a ve stínu citadely jsem viděl, jak nejsvobodnější z vás nosí svou svobodu jako chomout a želízka.
A srdce uvnitř mne krvácelo; neboť vy můžete být svobodní jen tehdy, když i touha po hledání svobody se pro vás stane poutem a když přestanete o svobodě mluvit jako o cíli a naplnění.
Skutečně svobodní budete, až své dny nebudete prožívat nadarmo a vaše noci nebudou naplněny žádostí a smutkem.
Nedopusťte, aby věci spoutávaly váš život, a vzneste se nad ně, nazí a volní.
Ale jak se můžete vznášet nad svými dny a nocemi, pokud nerozlomíte řetězy, které jste na úsvitu porozumění pevně omotali kolem svého poledne?
Pravdou je, že to, co nazýváte svobodou, je nejsilnějším z těchto řetězů, ačkoliv se jeho články třpytí ve slunci a oslepují vaše oči.
A co jiného byste měli zahodit než zbytky svého vlastního já, abyste se mohli stát skutečně svobodnými?
Máte-li zrušit nějaký nespravedlivý zákon, pak je to zákon napsaný vaší vlastní rukou na vašem vlastním čele.
Nemůžete ho vymazat tím, že spálíte knihy zákonů, ani tím, že umyjete čela svých soudců, i kdybyste na ně vylili celé moře.
A je-li to tyran, kterého máte svrhnout z trůnu, pak se nejprve přesvědčte, že jeho trůn vystavený uvnitř vás samých, je zničen.
Neboť jak muže tyran vládnout svobodným a vznešeným, jestliže není tyranie v jejich vlastní svobodě a hanba v jejich vznešenosti?
A jsou-li to starosti, kterých se chcete zbavit, pak jsou to spíše starosti, jež jste si sami zvolili, než ty, které vám způsobili druzí.
A je-li to strach, který chcete zahnat, pak je sídlo tohoto strachu ve vašem srdci, a nikoliv v rukou těch, kteří vám ho nahánějí.
Věřte, že všechno ve vašem bytí se pohybuje v neustálém půlkruhu, touhy a obavy, starosti a radosti, to, co vyhledáváte i to, před čím utíkáte.
Všechno se pohybuje uvnitř vašeho bytí jako světla a stíny, v těsně spojených dvojicích.
A když jeden stín zmizí, když už není, pak se zbylé světlo stane stínem dalšímu světlu.
A tak i vaše svoboda, když ztratí svá pouta, se sama stane poutem větší svobody.