Jitřní země je věnována duchovní tématice, jako jóga, witchcraft, kult Bohyně, posvátná sexualita, tantra, mystika, ale tématem je i zdravá výživa, vegetariánství, ekologie, léčivé rostliny.
Jitřní země 
Translate - select language ^
 
  Dnešní datum: 28. 10. 2020     | Mapa stránek | Fórum JZ | Galerie JZ | Na Chvojnici | Galerie Na Chvojnici | Biozahrada |
   
 
kulatý roh  Náhodný citátkulatý roh
G. Lichtenberg:
Nejlépe poznáme člověka podle vtipu, nad kterým se pohoršil.

kulatý roh  Hlavní menukulatý roh
Hlavní stránka
Mapa stránek Jitřní země
Přehled rubrik
Odkazy
Galerie Jitřní země
Ankety
Nejčtenější stovka
Rozšířené vyhledávání
Poslat nové heslo
Upravit čtenářskou registraci
Zrušit svoji registraci čtenáře

kulatý roh  Přehled rubrikkulatý roh

kulatý roh  Nejčtenějšíkulatý roh
Aktuální stav
(12. 01. 2018, 2875x)
Svět se mění
(19. 11. 2017, 2813x)
Naslouchejte si každou vteřinou
(02. 11. 2017, 2802x)
Váš rok
(02. 01. 2018, 2473x)
Mayský sněm promlouvá
(15. 11. 2017, 2431x)
Spojení duší
(23. 08. 2018, 2392x)

kulatý roh  Počasí, Slunce, Lunakulatý roh

Solar X-rays:
Status
Geomagnetic Field:
Status
Aktuální snímky Slunce


kulatý roh  O Jitřní zemikulatý roh
Jitřní země
ISSN 1801-0601
Vydavatel: J. Holub, Kralice n. Osl.
Jitřní země byla založena na pod­zim roku 2000. Věnuje se hlavně duchovní tématice, ať už je to jó­ga, witchcraft (wicca), kult Bo­hy­ně, posvátná sexualita a tantra, mys­ti­ka, New Age, ša­ma­nis­mus ale také třeba zdravá výživa, vege­tari­án­ství, lé­čivé rost­liny a eko­logie.

Ekologie

* Prosinec - měsíc prvních stop


Ukázka z knihy (Miloslav Nevrlý - Kniha o Jizerských horách) - Ekologie - 04. 12. 2010 (4929 přečtení)

prašan

 

Z olověného nebe přichází na hory nový věk: všechno staré zmizí na půl roku pod sněhy. Dny jsou krátké, ale radost nad první bělostí je předlouhá a velká. Neomrzely se zatím jizerské sněhy a je možno dosud třeštit radostí v čistých lesích. Hebká bílá voda se pomalu a slavnostně spouští na lesy: nikdy potom už není sníh prachovější.



Padává sníh v Jizerských horách často i v listopadu, první sníh pokrývá lesy občas i v říjnu či září, a viděl jsem ležet sníh na Jizerce i v červnu, ale skutečnou dobou příchodu sněhu je prosinec. Zvířata poprvé a důkladně otiskují svoje stopy do sněhu a já jako dítě, kterému se otevírá svět, sleduji vždy znovu s pocitem objevitele na okrajích lesů ty památky na neznámá noční rejdění. Obdivuji čtyřmetrové skoky kuny a se zmrzlýma nohama se plahočím strom od stromu a hledám, kde čilé zvíře opět seběhlo na zem. Vypadá to, že kuna cítila v noci z čirého , sněhem nabroušeného vzduchu a neporušených závějí stejnou radost, jakou cítím o několik hodin později i já při sledování jejích stop. S vděčností pozoruji otisky veverčího rejdění. Stopy těžkého procesí srnců, kteří se stahují k domům. Až hluboko v lesích nacházím kulaté stopy koček - koho by v létě napadlo, že se toulají tak daleko od vyhřátých pokojů.

Při prvním sněhu musím být na Jizerce, nelze jinak. Druhý den ráno vyjdu a bez lyží, ve čtvrtmetrovém sněhu, se vydám k Liberci. Fičí, vítr honí vločky, ale lesy jsou nesmírně tiché. Kleč na malé jizerské louce sníh dosud nesklonil. Přichází nový čas, skutečný zlom roku. Ticho. Jen několikrát za oněch třicet kilometrů se ozve tiché pískání králíčků a vábení uhelníčků v omrzlých houštinách. V mléčném světle přeletí nad lesy hejno křivonosek. Sníh se snáší vzduchem, lehce padá z oblohy, padá i z větví, bez hlesu víří. Lehounce. Stopy hranostaje mizí pod sněhem tam, kde končí i něžné stopy lesní myši, cosi skrytého se odehrálo pod závějí. V lesích utichla práce dřevorubců a já blaženě šlapu ve vysokém sněhu neporušenými cestami. Únavu necítím. V ruksaku mám sněžnice, ale nepotřebuji je, sněhy jsou dosud hebké s schůdné. Rašeliniště Na čihadle se změnilo v čistou bílou pláň: ani památky po jeho černých vodách. Led rašelinných tůní je ale ještě slabý, je nebezpečné opouštět známý břeh. Přes místo, kde pod sněhem odpočívá největší čihadelské jezero, vedou zaječí stopy. Za prosincového dne je Kristiánov jako vymřelý; nic se nepohne. Stromy praskají mrazem a z lesů vycházím až v Rudolfově a až tam také potkávám prvního člověka: dvacet pět kilometrů nepohnuté lesní nádhery je za mnou. První díkůvzdání mrazy a čistotě.

A přesto znám ještě krásnější jizerskohorský prosinec! Je mnohem vzácnější, ale vydaří-li se, je možno roky vzpomínat. To tehdy, mrzne-li celé týdny na holo. Půda zvoní. Ráno při slunce východu bývá na Jizerce dvacet stupňů mrazu. Nebe je modré a dým stoupá přímo k obloze. Zdaleka nejkrásněji na světě je tehdy na Velké jizerské louce, byl jsem tam několikrát za takového počasí. Na vysokých, do červena omrzlých metlicích visí předlouhé a přejemné jíní. Nad lesy je zase nesmírné ticho, jen jíní pod nohama padá se skleněným nebeským zvoněním k zemi.  Ani se nechce bílými trávami procházet, po poutníkovi zůstane v louce tmavá stopa. Je prudký jitřní mráz, suché větvičky jíní se na rukou dlouho nerozpouštějí. Arktický vzduch obepíná celý okolní horský svět: jsem dodaleka jediným tvorem, který v jizerských močálech vyzařuje teplo a život. Slunce stoupá na obloze, ale mráz neumenšuje. Zvedá se lehký pojitřní vítr a spouští jinovatku s tichým šelestem k zemi. 

Nejkrásnější jsou pak rašelinné tůně a mrtvá ramena Jizery - nejprůzračnější led se klene nad hlubinami. Je čirý, ale nad černými vodami vypadá zcela tmavý. Vejdu na led a pod ním se ukrývají neznámé světy: bubliny, úlomky rdestů, tma. Opatrně vodou hledím ke dnu: neopouští mě dávný pudový strach před černými ledy, nehnutými zelenohnědými hlubinami. Abych přemohl strach, rozběhnu se po dlouhém mrtvém rameni Jizery. Daleko kloužu po hladkém ledu; kdyby povolil, dopadlo by to špatně.

Led je ale pevný, týdny trvající mrazy dokázaly spoutat i běhutý tok Jizery. Chůze po jejím ledu je sice nebezpečnější, ale kdo by toho dbal: světlé dno řeky a bystrá voda zahánějí pocit strachu. U břehů je led silný, ale v polovině toku končí. Rašelinná stěna nad řekou strmí kolmo do třímetrové výše. Z její černé hnědi prýští na několika místech bělostný ledopád. Nad velkou loukou je mráz a ticho. Jím chleba se slaninou a mezi velkými šupinami jinovatky hledám v rašelině bobulky zmrzlé klikvy. Severské jídlo. Piji vodu z Jizery. Za takových mrazů jsou nebezpečná pouze živá rašeliniště a jelení kaliště: je v nich mnoho vzduchu a lodyhy rašeliníku nedovolí mrazu utvořit pevný a souvislý pokryv. Přecházel jsem kdysi na slezských hranicích takové rašeliniště za sedmnáctistupňového mrazu a probořil jsem se až po pás do ledové vody. Během chvíle se kolem mne sklenula ledová obruč. Když jsem večer docházel do Bílého Potoka, bylo mi velmi chladno. Z úst ale dosud vycházel horký dech a věděl jsem, že toho dne jsem byl jediným člověkem, který viděl arktickou nádheru prosincových jizerských rašelinišť.   

 

Miloslav Nevrlý: Kniha o Jizerských horách

Knihy M. Nevrlého vydává nakladatelství Vestri

 

 

Jizerské hory

 

Jizerky

 

Jizerské hory

 

 

 

 

 

Pokud se vám tento článek líbil, přidejte jej na

 

[Akt. známka: 0 / Počet hlasů: 0] 1 2 3 4 5
Celý článek | Zpět | Komentářů: 1 | Informační e-mailVytisknout článek


Komentovat článek     

Pro přidávání komentářů musíte být čtenář registrovaný a přihláąený a mít nastavený odběr info-mailů.


 

NAHORU | Hlavní stránka

kulatý roh  Přihlášený čtenářkulatý roh

Uživatelské jméno:

Heslo:




Registrace nového čtenáře!


kulatý roh  Aktualitykulatý roh
27. 10. 2020:

Profesor Ivo Budil: "Přiznám se, že neznám žádného novináře z Blesku, ale domnívám se, že nejde o poeticky naladěné a citlivé osoby chodící o půlnoci o samotě rozjímat na opuštěné hradby Vyšehradu o smyslu českých dějin. Ten člověk tam bezpochyby šel za určitým cílem, který splnil. Nenazýval bych ho jednoduše udavačem, protože prostě dělal svoji práci. Pan profesor Prymula náležel mezi mocné muže, kteří mají vlivné nepřátele. Podobné praktiky jsme v české politice zažili již mnohokrát, a to včetně svržení předsedy vlády. Pan profesor Prymula není prvním a ani zdaleka posledním, komu se něco podobného přihodilo...
Problém České republiky spočívá v tom, že mocenské jádro Evropské unie má zájem na tom, udržovat ji v polokoloniálním či periferním postavení, k čemuž slouží liberálně levicové a aktivistické politické strany, mainstreamová média a akademické kruhy. Jakýkoliv náznak lidového vůdce, který by české společnosti umožnil plně využít její potenciál, tedy musí být zničen či diskreditován.
"

Celý článek...


27. 10. 2020:

Jaroslav Štefec: Něco tady smrdí. A hodně. Akce, jejímž cílem byla likvidace Romana Prymuly a jeho odstavení z postu ministra zdravotnictví má všechny atributy klasické operace bezpečnostních služeb. Prolhané, plné podivností a postavené na písku. Takže kdybych si mohl tipnout, směřovaly by moje úvahy spíše než oblíbeným „směrem Moskva“ (případně Peking) daleko pravděpodobnější českou cestou, případně směrem k našim „spojencům“. Podivností typu „agenta s kufrem plným ricinu“ je víc než dost. Počínaje otázkou, kdo poslal fotografa bulvárního plátku v daný čas na dané místo, až po „podivné“ znalosti jistého Moravce, takto naduté a arogantní hlásné trouby antibabišovské tak zvaně „veřejnoprávní“ televize...
Ten, kdo celou akci připravil a naplánoval, rozhodně počítal s reakcí „antirouškařů“ a dalších obhájců „práva na vymření půlky národa“, samozřejmě té, v níž nebudou oni...

Celý článek...


26. 10. 2020:

Zdeněk Troška: "...budou dělat haury do chvíle, než jim zemře (na covid pozn.red.) někdo blízký, někdo, koho měli rádi. Mám pocit, že snad nesledují televizi a nevidí záběry ze všech států světa, kde je to stejné, ne-li horší. Musím chránit sebe a své blízké, to je přece moje povinnost a nějaké frajerské pózy nejsou namístě. Stejně mi vadí to věčné fňukání, že nebudou mít na nájem, na jídlo, na toto a tamto, že jsou finančně úplně na dně – ale hned jak se v červenci rozvolnilo, na 105 tisíc Čechů vyrazilo do Chorvatska k moři. A na to peníze najednou měli?..."

Celý článek...


25. 10. 2020:

Exsenátor Jan Veleba: " V nadcházejícím týdnu jde v podstatě o všechno a pokud se nezklidní situace ve společnosti a na postu ministra zdravotnictví se rychle neobjeví kvalitní osobnost, pak opoziční demoblok a mediotelevizní žumpa ČT využijí všech prostředků k likvidaci vládnoucího hnutí, speciálně premiéra Andreje Babiše. Pokud by se jim to podařilo, tak tato společnost končí...
Naše společnost je nemocná, ztratila se slušnost, ztratila se elementární úcta k jakýmkoliv hodnotám, ztratil se stud. Nenajdete normální slušnou diskusi, názor proti názoru, najdete jenom urážky, zesměšňování a útoky...
"

Celý článek...


25. 10. 2020:

Sociolog Petr Hampl: "Epidemii si nemůže řešit každý sám. Výsledek je závislý na spolupráci. Jenže jsme v situaci, kdy se lidem lže téměř neustále a téměř o všem. O migraci, dluzích, Evropské unii, školství, mezi- národních smlouvách a čemkoliv jiném vás napadne...
Být ekonomickou celebritou – to dnes znamená, že dobře vypadáte, máte kontakty v médiích, a dokolečka opakujete, že řešením všeho je snížení daní pro bohaté, snížení státních výdajů a deregulace. To se naučíte za dvě minuty. K tomu nepotřebujete číst složité studie v cizích jazycích...
"

Celý článek...




WebArchiv - archiv českého webu        optimalizace PageRank.cz       Bělehrad.Cz      Výrobky z konopí a bio bavlny - URBANSHOP     

Tento web byl vytvořen prostřednictvím phpRS v2.8.3a - redakčního systému napsaného v PHP jazyce.
Aby bylo legislativě EU učiněno zadost, vezměte na vědomí, že tento web využívá cookies, jako naprostá většina všech stránek na internetu. Dalším používáním webu s jejich využitím souhlasíte.

Redakce neodpovídá za obsah článků, komentářů ke článkům a diskusí ve Fóru,
které vyjadřují názory autorů a nemusí se vždy shodovat s názorem redakce.
Pro zpoplatněné weby platí zákaz přebírání článků z Jitřní země!