Jitřní země je věnována duchovní tématice, jako jóga, witchcraft, kult Bohyně, posvátná sexualita, tantra, mystika, ale tématem je i zdravá výživa, vegetariánství, ekologie, léčivé rostliny.
Jitřní země 
Translate - select language ^
 
  Dnešní datum: 31. 10. 2020     | Mapa stránek | Fórum JZ | Galerie JZ | Na Chvojnici | Galerie Na Chvojnici | Biozahrada |
   
 
kulatý roh  Náhodný citátkulatý roh
Romain Rolland:
Nejhorší chorobou, kterou svět trpí, není síla zlých, ale slabost dobrých.

kulatý roh  Hlavní menukulatý roh
Hlavní stránka
Mapa stránek Jitřní země
Přehled rubrik
Odkazy
Galerie Jitřní země
Ankety
Nejčtenější stovka
Rozšířené vyhledávání
Poslat nové heslo
Upravit čtenářskou registraci
Zrušit svoji registraci čtenáře

kulatý roh  Přehled rubrikkulatý roh

kulatý roh  Nejčtenějšíkulatý roh
Aktuální stav
(12. 01. 2018, 2880x)
Svět se mění
(19. 11. 2017, 2818x)
Naslouchejte si každou vteřinou
(02. 11. 2017, 2806x)
Váš rok
(02. 01. 2018, 2481x)
Mayský sněm promlouvá
(15. 11. 2017, 2435x)
Spojení duší
(23. 08. 2018, 2399x)

kulatý roh  Počasí, Slunce, Lunakulatý roh

Solar X-rays:
Status
Geomagnetic Field:
Status
Aktuální snímky Slunce


kulatý roh  O Jitřní zemikulatý roh
Jitřní země
ISSN 1801-0601
Vydavatel: J. Holub, Kralice n. Osl.
Jitřní země byla založena na pod­zim roku 2000. Věnuje se hlavně duchovní tématice, ať už je to jó­ga, witchcraft (wicca), kult Bo­hy­ně, posvátná sexualita a tantra, mys­ti­ka, New Age, ša­ma­nis­mus ale také třeba zdravá výživa, vege­tari­án­ství, lé­čivé rost­liny a eko­logie.

Duchovno

* Proud života


Anson - Duchovno - 04. 07. 2009 (3715 přečtení)

Abych měl o čem mluvit, aby se rozvinul nějaký příběh, musím vytvářet fiktivní problém. Když není problém, není co řešit a příběh se zastaví. Stává se, že tady hodinu a půl mlčím, koulím očima a přihlouple se usmívám. Se mnou to vydrží pár mých nejbližších, ale většina nových účastníků Rozkvétání v polovině večera odejde nebo vyjádří svou nespokojenost nějakým demonstrativním hlukem. Takže dneska budu mluvit, protože vás nechci ztratit. Doufám, že až se příště potkáme jako staří známí, mluvit už nebude potřeba, budete koulet očima se mnou a splyneme v proudu života.


Když naštípete dřevo, dáte si trochu dobrého vína a potom si sednete s přáteli ke kamnům, vaše tělo je příjemně unavené a vibruje přirozeným rytmem. Skrze tělesnou práci a tělesný kontakt spolu máte hluboké spojení a mluvit není třeba. Tuhle jednoduchou věc chce většina lidí na planetě, tak proč ten shon a křik na ulicích? Je tady nějaká pouť? Trumpety, světla, hromadné přesuny sem a tam. Putujete někam? Nebo už je to jen zaběhlé lomození.

Pár věci se musí udělat. Třeba vypěstovat a vymačkat to víno a vyrobit jednoduchá kamna. Ale co pak? Je nutné dál dělat zbytečný kravál celou noc? Dokud vám to dělá radost, tak proč ne. Ale když se tak rozhlížím kolem, ne všichni jsou z toho nadšení. Já vím, točí se v tom peníze, takže to ještě chvíli vydržíte, ale neztrácíte víc, než dostáváte?

Moje žena byla manažerkou v mezinárodní firmě. Je zvyklá věci dobře připravit a reprezentovat firmu. Teď je prostá hospodyně na statku a podobně dokonalým způsobem, s přehnanou zodpovědností, vede i domácnost. Takže je někdy zbytečně vyčerpaná i z věcí, které jiní dělají čistě pro radost. Ale už si to uvědomuje, uvolňuje se a rozkvétá. Začíná se tomu smát, protože jí dochází, že už není v tak vysoké funkci. Že doma u plotny nebo na zahrádce může dělat jakékoliv obličeje a byznys tím nepokazí. Že se mohou projevit všechny její odstíny a nikdo se nebude pohoršovat. Spíš ji budou mít ještě raději.

A podobně to mají u nás v komunitě všichni, takže není potřeba zajímat se tolik o duchovno jako ve městě. Osvícení je trochu legrační slovo, když sejete ředkvičky ve špinavých teplákách. Stačí si uvědomit, že už nejste v důležité kanceláři a ředkvičky vás dovedou k osvícení dřív, než duchovní učitel.

Ovšem když si musíte dávat pozor na držení těla, říkat jen to, co se od vás očekává, nesmíte páchnout potem a odrážíte útoky úchylů, potom je osvícení aktuální.

Učitel nedělá nic zvláštního. Neposílá energii z nebe, aby vás potěšil nebo srazil na kolena. Jen stále připomíná: „Podívej, tvoje reakce není adekvátní. Jsi zbytečně hysterická nebo přehnaně pozitivní a to ti bere energii. Vrať se do těla. Ta situace neodpovídá odezvě, kterou teď na tobě vidím. Podívej se na to ještě jednou, v jiném světle“.

Dobře víte, že největší úspěch v byznysu mají lidé, kteří si na nic nehrají, nechtějí se zalíbit nebo někoho ponížit, jde jim jen o zisk a ani to neskrývají. A stejné je to i na duchovní cestě. Jde vám jen o zisk – svobodu ducha, bez toho, že byste se chtěli někomu zalíbit nebo ho převyšovat. Pak jste úspěšný mnich.

Časem se naučíte, že žádná situace není tak tragická, aby vám vzala váš vnitřní klid. Neříkám, že se nebudete bát nebo že se neleknete, když vám upadne vzácná váza. Ale že to leknutí nebudete rozvíjet do hysterického záchvatu. A v extrémním případě vás ani smrt nemůže natolik rozhodit, že ztratíte klid. Je to možná vzdálené, ale možné. Alespoň stojí za to se o to pokusit.

Proč by se vás vůbec měla smrt tak dotknout? Všude kolem vás umírají lidé, zvířata i stromy, sami některé dokonce zabíjíte, pomalu nebo první ranou, tak proč ta panika, když přijde řada na vás? Co můžete ztratit?

Když čtete parte neznámého člověka, zajímá vás, na co zemřel a co dojemného mu příbuzní napsali jako anotaci. Ale nezajímá vás ten člověk samotný, protože s ním nemáte žádné vzpomínky. I kdybyste chtěli sebevíc, nemáte se čeho chytit, takže to ve vás nemůže vyvolat jinou emoci, než strach z vlastní smrti. Samotný fakt, že všechno se rodí a umírá, vás netrápí. Trápí vás přerušená kontinuita vašeho osobního příběhu.

Když žijete v umělém prostředí s tělem pokrytým deodorantem, potom jediný možný vztah se světem je skrze mysl. Povídáte si, jdete do kina, projedete se autem, vyfotíte si nějaké památky na dovolené, občas si možná i s někým zasouložíte. A pak na to vzpomínáte a vzpomínky si vylaďujete podle svých psychologických potřeb. A tyhle vyladěné, často nereálné vzpomínky, jsou všechno, co máte. Nemáte nic podstatného. Všechen pláč kolem smrti je vyvolaný jen vzpomínkami, ke kterým už nejde přidávat další.

Jsou národy, kde když někdo umře, všichni slaví jako šílení. Cítí sílu umírajícího, jak přechází do zbytku pozůstalých. Jejich srdce také pláče, protože také mají společné vzpomínky. Ale jejich tělo sílí, protože už během života spolu měli hluboké spojení a to se smrtí neztratí.

Když jste ponořeni v proudu života, který nemůže zastavit ani smrt, je to jiné. Máte otevřené tělo, kterým energie bez potíží proudí jen jako prostředníkem. Nepovažujete se za zdroj i uživatele energie, továrnu na vzpomínky a zároveň jejich nenasytného konzumenta, neidentifikujete se se svou myslí. Pak, když se tělo rozpadne, energie proudí dál a dokonce ještě volněji. Proto ta slavnost u kmenových národů.

Když zemře někdo z vašich blízkých, bude to pravděpodobně velká ztráta, protože se přeruší příběh, který nahrazuje přímé spojení. Proto mě raději chcete poslouchat, než se mnou koulet očima. Ale pokud mezi vámi a umírajícím byl silný proud i bez osobního příběhu, nepřeruší se smrtí. Věřte mi, znám to na vlastní kůži. Můžete si to ověřit a vlastně ani nemáte na vybranou.

Můžete si to také vyzkoušet třeba s nějakou návštěvou. Když u vás sedí někdo, s kým máte silný celistvý kontakt a potom odejde, všimněte si, že spojení se hned neztratí, někdy dokonce ještě zesílí a pocítíte extázi. S větší vzdáleností se zmenší osobní napětí a energetická úroveň se vyčistí. Ale když jste si jenom povídali nebo se na něčem domlouvali, můžete potom cítit odchod toho člověka jako úlevu nebo utrpení. Mysl trpí neúplným a vždycky nedokončeným vztahem, protože je závislá na trvání příběhu. Umí jen ukazovat nablýskané obrazy vzpomínek, mluvit o minulosti a budoucnosti, ale rozpustit se v proudu života nedokáže.

Stejné je to i s umírajícími, kteří byli na návštěvě ve vašich životech. Říká se, že bychom měli svým milovaným říct, jak moc je máme rádi, dokud ještě žijí. To je pravda, ale moc se tím nezmění. Proud se trochu zesílí, vaši mysl to uklidní, ale většinou to už velká slavnost nebude, protože vaše těla nesplnila svůj úkol na planetě, nežila v proudu života. Všechno se odehrávalo převážně v mentální rovině.

Nelžete si, že uspokojení, které poskytujete své mysli skrze trumpety, světla a nikdy nekončící jarmark může nahradit proud života ve vašich žilách. Kdybych měl nějaké páky, jak zmanipulovat vaše tělo, abyste pocítili ten rozdíl mezi hyperaktivitou a skutečným proudem energie nezávislým na vaší mysli, udělal bych to. Ale nemám žádné takové páky a tak tady zase jen kecám.

Můžu jen doporučit, abyste přešli z dvojrozměrného světa obrázků ve vaší mysli do trojrozměrného světa těla. A už se nikdy nebudete chtít vrátit zpátky mezi plakáty a televizní seriály.

A když budete dostatečně dlouho ve třírozměrném světě, stanou se z vás skuteční lidé z masa a kostí, nastane velká transformace a čtvrtý rozměr přijde sám. Můžete mu říkat třeba Bůh. Slyšeli jste o chlapíkovi jménem Ježíš? Vzal na sebe tělo z masa a kostí, aby nám zprostředkoval duchovní, čtvrtý rozměr. Kdo by o něm neslyšel v našich zeměpisných šířkách. Ale teologové, kteří pracují převážně jen s obrázky ve své mysli, udělali z toho chlapíka trochu mystickou příšerku na strašení neposlušných dětí.

Dokud žijete ve dvojrozměrném světě, můžete o čtvrtém rozměru diskutovat s přáteli, nebo si zajít na odbornější seminář, než je tenhle. A tam dostanete jeho přesnější popis. Když ale vynecháte tělo na cestě k Bohu, nedostanete se do nebe, ale do blázince. Znám hodně takových případů.

Smrt spálí vaše dvojrozměrné obrázky jako papír a ani nad čtvrtým rozměrem nemáte žádnou kontrolu. Jedině tělo je váš momentální nástroj, který můžete naostřit a použít. Jedině vaše tělo se může setkat se čtvrtým rozměrem, když mu to žárlivá mysl dovolí. A stejně si na tom potom nejspíš vybuduje kariéru kazatele nebo mudrce.

Dvojrozměrný svět můžete zmanipulovat. V hlavě si můžete nakreslit, co chcete a do hlav ostatních můžete také šikovně nasadit pochybnost nebo slepou víru. Ale tělo nezmanipulujete. Nikoho nepřesvědčíte, co mu chutná. Můžete mu vysvětlit, co je zdravé, ale nemůžete mu vysvětlit, co mu má chutnat.

Když se opíráte o mysl, můžete nenávidět souseda a jeho podivné myšlení. Ale když se opíráte o sousedovo rameno, nemůžete ho nenávidět. Muslim a křesťan, kteří spolu mluví přes ulici, se pravděpodobně pohádají, ale když se budou držet za ruce nebo kolem pasu, budou jenom těžko hledat opoziční myšlenky a marně se pokoušet zastavit proudění mezi sebou. Živoucí proud těla je pro všechny stejně silný a dokonalý, proto je tělo světem tolik zatracováno i obdivováno.

Podívat se Bohu do očí a zapomenout všechny malicherné spory můžete jen jako tělo. Musíte být třírozměrní a pevní, jako stativ se třemi nožičkami. Potom můžete roztáhnout ruce a přijmout energii z nebe. Budete připraveni se v ní rozpustit a přestat existovat jako jméno, příjmení a rodné číslo.

Anson
Praha 25. května 2009
© Rozkvétání 2009

 

 

Pokud se vám tento článek líbil, přidejte jej na

 

Související články:
Útržky II (30.07.2010)
Útržky I (28.07.2010)
Extáze a řemeslo (06.08.2009)
Pravdivost (01.08.2009)
Ještě nejsi obyčejný (29.07.2009)
Smysl života (25.07.2009)
Ticho (21.07.2009)
Na zápraží (17.07.2009)
Zvyk, nebo svoboda (14.07.2009)
Bagrista s duší kněze (11.07.2009)
Mysl jako čerpadlo (07.07.2009)
Kontrasty (30.06.2009)
Tělo (25.06.2009)
Jak na to? (18.06.2009)
Díra v plotě (16.06.2009)
Úvod k přednáškám a rozhovorům z Rozkvétání (12.06.2009)
[Akt. známka: 2,00 / Počet hlasů: 4] 1 2 3 4 5
Celý článek | Zpět | Komentářů: 2 | Informační e-mailVytisknout článek


Komentovat článek     

Pro přidávání komentářů musíte být čtenář registrovaný a přihláąený a mít nastavený odběr info-mailů.


 

NAHORU | Hlavní stránka

kulatý roh  Přihlášený čtenářkulatý roh

Uživatelské jméno:

Heslo:




Registrace nového čtenáře!


kulatý roh  Aktualitykulatý roh
27. 10. 2020:

Profesor Ivo Budil: "Přiznám se, že neznám žádného novináře z Blesku, ale domnívám se, že nejde o poeticky naladěné a citlivé osoby chodící o půlnoci o samotě rozjímat na opuštěné hradby Vyšehradu o smyslu českých dějin. Ten člověk tam bezpochyby šel za určitým cílem, který splnil. Nenazýval bych ho jednoduše udavačem, protože prostě dělal svoji práci. Pan profesor Prymula náležel mezi mocné muže, kteří mají vlivné nepřátele. Podobné praktiky jsme v české politice zažili již mnohokrát, a to včetně svržení předsedy vlády. Pan profesor Prymula není prvním a ani zdaleka posledním, komu se něco podobného přihodilo...
Problém České republiky spočívá v tom, že mocenské jádro Evropské unie má zájem na tom, udržovat ji v polokoloniálním či periferním postavení, k čemuž slouží liberálně levicové a aktivistické politické strany, mainstreamová média a akademické kruhy. Jakýkoliv náznak lidového vůdce, který by české společnosti umožnil plně využít její potenciál, tedy musí být zničen či diskreditován.
"

Celý článek...


27. 10. 2020:

Jaroslav Štefec: Něco tady smrdí. A hodně. Akce, jejímž cílem byla likvidace Romana Prymuly a jeho odstavení z postu ministra zdravotnictví má všechny atributy klasické operace bezpečnostních služeb. Prolhané, plné podivností a postavené na písku. Takže kdybych si mohl tipnout, směřovaly by moje úvahy spíše než oblíbeným „směrem Moskva“ (případně Peking) daleko pravděpodobnější českou cestou, případně směrem k našim „spojencům“. Podivností typu „agenta s kufrem plným ricinu“ je víc než dost. Počínaje otázkou, kdo poslal fotografa bulvárního plátku v daný čas na dané místo, až po „podivné“ znalosti jistého Moravce, takto naduté a arogantní hlásné trouby antibabišovské tak zvaně „veřejnoprávní“ televize...
Ten, kdo celou akci připravil a naplánoval, rozhodně počítal s reakcí „antirouškařů“ a dalších obhájců „práva na vymření půlky národa“, samozřejmě té, v níž nebudou oni...

Celý článek...


26. 10. 2020:

Zdeněk Troška: "...budou dělat haury do chvíle, než jim zemře (na covid pozn.red.) někdo blízký, někdo, koho měli rádi. Mám pocit, že snad nesledují televizi a nevidí záběry ze všech států světa, kde je to stejné, ne-li horší. Musím chránit sebe a své blízké, to je přece moje povinnost a nějaké frajerské pózy nejsou namístě. Stejně mi vadí to věčné fňukání, že nebudou mít na nájem, na jídlo, na toto a tamto, že jsou finančně úplně na dně – ale hned jak se v červenci rozvolnilo, na 105 tisíc Čechů vyrazilo do Chorvatska k moři. A na to peníze najednou měli?..."

Celý článek...


25. 10. 2020:

Exsenátor Jan Veleba: " V nadcházejícím týdnu jde v podstatě o všechno a pokud se nezklidní situace ve společnosti a na postu ministra zdravotnictví se rychle neobjeví kvalitní osobnost, pak opoziční demoblok a mediotelevizní žumpa ČT využijí všech prostředků k likvidaci vládnoucího hnutí, speciálně premiéra Andreje Babiše. Pokud by se jim to podařilo, tak tato společnost končí...
Naše společnost je nemocná, ztratila se slušnost, ztratila se elementární úcta k jakýmkoliv hodnotám, ztratil se stud. Nenajdete normální slušnou diskusi, názor proti názoru, najdete jenom urážky, zesměšňování a útoky...
"

Celý článek...


25. 10. 2020:

Sociolog Petr Hampl: "Epidemii si nemůže řešit každý sám. Výsledek je závislý na spolupráci. Jenže jsme v situaci, kdy se lidem lže téměř neustále a téměř o všem. O migraci, dluzích, Evropské unii, školství, mezi- národních smlouvách a čemkoliv jiném vás napadne...
Být ekonomickou celebritou – to dnes znamená, že dobře vypadáte, máte kontakty v médiích, a dokolečka opakujete, že řešením všeho je snížení daní pro bohaté, snížení státních výdajů a deregulace. To se naučíte za dvě minuty. K tomu nepotřebujete číst složité studie v cizích jazycích...
"

Celý článek...




WebArchiv - archiv českého webu        optimalizace PageRank.cz       Bělehrad.Cz      Výrobky z konopí a bio bavlny - URBANSHOP     

Tento web byl vytvořen prostřednictvím phpRS v2.8.3a - redakčního systému napsaného v PHP jazyce.
Aby bylo legislativě EU učiněno zadost, vezměte na vědomí, že tento web využívá cookies, jako naprostá většina všech stránek na internetu. Dalším používáním webu s jejich využitím souhlasíte.

Redakce neodpovídá za obsah článků, komentářů ke článkům a diskusí ve Fóru,
které vyjadřují názory autorů a nemusí se vždy shodovat s názorem redakce.
Pro zpoplatněné weby platí zákaz přebírání článků z Jitřní země!