Láska je bezpečným mostem mezi ‚vnitřním‛ a ‚zevním‛.
Prohlubováním vašeho uvnitřnění, odevzdáním se v lásce tomu, co JEST, svolením celou svojí myslí, srdcem, životem k tomu, aby bylo jak JEST, se stírá rozdíl mezi vnitřním a zevním.
Při výběru poslední eseje Míly Tomášové z knihy Třpyt Prázdna do našeho cyklu Ve stopách bhakti nastal problém plného šatníku: jaké krásné šaty nechat ve skříni? Stejně dobře zde dnes mohla vyjít třeba esej Sjednotit se s krásou: „Sjednotit se s něčím znamená nejen se v tom ztratit, ale také se v tom najít.”
Avšak uvědomil jsem si, že i tyto dva články jsou o tomtéž, jsou průnikem a co jím na první pohled není, je jen dalším úhlem pohledu, úrovní, v níž se poznávaný sám sobě v rozmanitosti projevu ukazuje.
Míla Tomášová cestu bhakti jako milost, moudrost, přirozenost a prostou samozřejmost lidství střídmým a nekomplikovaným způsobem, nemnoha slovy, kdy žádné nechybí a žádné nepřebývá, srozumitelně, ale s velkou mocí každého slova, představuje. A její hluboká zkušenost nechává tak klást slova, že jako mocnou mantru je mohou přijímat srdce připravená a vždy si alespoň něco svého může každý vzít, kousek otevřena.
Ptal se mě přítel...
Ptal se mne přítel, zda má jít k poznání „vnitřní“ cestou, tj. cestou do nitra Duchovního Srdce, či „zevní“, tzn. zda je má hledat ve světě.
Odpověděla jsem mu: „Boha nenajdete jinak než přes Sebe čili Já, které je v Srdci. Teprve rozvázáním uzlu Srdce se rozšiřuje vědomí do celého vesmíru. Ale této cestě uvnitřnění napomáhá správný názor čili uvědomování si zprvu intelektem i citem všudypřítomnosti Boží i ve vnějším světě. Božskosti věcí. Ale tu můžete dokonale poznat jen vlastní božskostí objevenou ve svém Srdci. Do jaké míry ji objevíte v sobě, do té míry ji můžete vyciťovat i zevně. Děje se tak láskou ke všemu a ke všem. Láska je bezpečným mostem mezi ‚vnitřním‛ a ‚zevním‛. Prohlubováním vašeho uvnitřnění, odevzdáním se v lásce tomu, co JEST, svolením celou svojí myslí, srdcem, životem k tomu, aby bylo, jak JEST, se stírá rozdíl mezi vnitřním a zevním. Až se vám to jednou podaří, nebude ve vás již nic překážet tomu, co Jest.“
Není možné chtít poznat Boha ve vesmíru a nejít přes Syna.
To řekl už Ježíš: „Já jsem Cesta, Pravda a Život.“
Kdo pozná Já, poznává Cestu k pravému Životu. Syn Boží ji ukazuje. Kdo jej následuje, jde správnou cestou.
Myslete na Boha, na božské Já, všechno ostatní opusťte. Osamostatněte prvotní myšlenku božského Já a všechny rozvětvené myšlenky tiše zhasnou.
Poznáte se v Něm spojením s Ním sebeodevzdáním Jemu. Prožijete s Ním Jeho Smrt a vejdete jedině v Něm k Otci, ne jako vy, ale jako sám Syn, jenž vchází k Otci, neboť vy jste se již naprosto odevzdali. Vaše oddělenost vědomí byla rozpuštěna a nikdo, ani Bůh sám, nemůže ukončit kontinuitu božského Vědomí, které bylo vaším prazákladem. Nemůže sám sebe popřít.
Až se vzdáte sebe jako člověka, bude uvědoměno a odhaleno božské Vědomí.
www.avatar.cz
Ptal se mě přítel
