Na přání uvádíme článek o léčivých účincích pupalky dvouleté, rostliny pocházející z Ameriky.

Pupalka dvouletá
Oenothera biennis L.
Pupalka dvojročná (slovensky)
Gemeine Nachtkerze (německy)
Evening Primrose (anglicky)
Onagre commune (francouzky)
Onagra común (španělsky)

PUPALKA DVOULETÁ Čeleď pupalkovitých (Oenotheraceae)
1) V prvém roce vyhání pupalka dvouletá z řepovitého kořene chumáč přízemních, podlouhle vejčitých listů. Ve druhém roce pak vyrůstá přímá, hranatá, až 1 metr vysoká lodyha s vejčitě kopinatými, střídavými listy, které jsou zpravidla přisedlé. Žluté květy sedí jednotlivě v úžlabinách listů a jsou složeny ze čtyř plátků. Květ, který svou stavbou poněkud připomíná květ divizny, a také za něj bývá obvykle zaměňován, se rozvíjí od června do září v podvečer kolem šesté hodiny a přitom mírně voní. Životnost květu nepřekračuje 24 hodin. Plodem je čtyřpouzdrá, čtyřhranná, jehlancovitě protáhlá tobolka, obsahující až 300 lysých semínek. Na jedné rostlině nacházíme často až 100 semenných tobolek. Vzhledem k večernímu rozkvétání je pupalka také lidově zvána „noční svíce".
2) Pupalka je běžnou rostlinou strání, křoví, ale i říčních břehů. Dříve se pěstovala pro jedlý kořen, který platil za poměrně výživnou zeleninu. Sbíral se výhradně v prvním roce života byliny. V současnosti se rozšiřuje pěstování pupalky na semeno. V České republice je velkopěstitelem pupalky například ZD Štítné nad Vláří v okrese Zlín.
3) Předmětem zájmu farmakologů je v současnosti především semeno (Semen oenotherae).
4) Semeno obsahuje především velmi kvalitní olej s výraznými fyzíologickými účinky. Olej obsahuje především kyselinu linolovou, olejovou a gama-linolenovou, s malou příměsí velmi významné kyseliny dihomogama-linolenové. Jde o tzv, esenciální mastné kyseliny, které lidský organismus neumí syntetizovat a je tudíž odkázán na zevní příjem. Přitom ale tyto látky jsou součástí fosfolipidů, což jsou stavební jednotky buněčných membrán, hrají velkou úlohu při transportu a okysličování cholesterolu a jsou výchozími látkami pro tvorbu tzv. prostaglandinů, což jsou důležité látky s hormonálním působením.
5) Pupalkový olej je velmi účinným potravním doplňkem, který může být úspěšně použit v léčbě dlouhé řady onemocnění. Plně prokázáno je významné zlepšování stavu nemocných, trpících například atopickým ekzémem, kterým v dnešní době trpí především děti. Taktéž léčba lupénky se jeví velmi nadějně - pupalkový olej se vedle čaje z kořene sarsaparilly může stát základním lékem.
Další plně prokázanou indikací je užití oleje v léčbě tzv. PMS - premenstruačního syndromu, který trápí měsíc eo měsíc mnoho žen a je u značného procenta žen moderní kletbou. Jedná se o předmenstruační bolesti a křeče, doprovázené depresemi.
Dobrých výsledků je dosahováno při léčbě roztroušené sklerózy, zejména v počátečním stadiu. V každém případě brzdí rozvoj nemoci a oddaluje vznik závažnějších pohybových potíží. Olej snižuje hladinu cholesterolu a hodnoty krevního tlaku, při současném zpomalování srážlivosti krve, a je tak výborným prevetivním prostředkem všech cévních chorob, především angíny pectoris, ischemie myokardu a ischemie končetin, a snižuje nebezpečí vzniku náhlých příhod mozkových.
6) Ve stadiu výzkumu je využití v revmatologii, kde zatím neznámým mechanismem příznivě ovlivňuje bolesti svalů i kloubů. Olej působí imunostimulačně, celkově zvyšuje obranyschopnost organismu a jeho odolnost vůči následkům stresu, zejména v oblasti cévní.
7) Pupalkový olej je v současnosti v běžné nabídce lékáren, a to od nejrůznějších výrobců, zpravidla v podobě želatinových tobolek a pod různými názvy. Dávkování se bude řídit podle hmotnosti kapsle, resp. její náplně, přičemž průměr činí 6 až 8 tobolek denně.
8) Pupalkové semeno nemícháme do směsí, podáváme je výhradně samostatně, ať již v podobě syrového semene nebo v podobě oleje. Droga je netoxická a má vedle terapeutických účinků i vysokou nutriční hodnotu. Kromě „uznávaných" účinků můžeme ještě doporučit příznivý vliv oleje na padání vlasů. Zde je ovšem třeba systematické vnitřní užívání. Dále mizí nepříjemný pocit mravenčení v nohách i rukách, zejména u starších lidí. Dochází také ke zlepšení sluchu, zraku i paměti. A v neposlední řadě zahání nepříjemný zápach potu:
9) Homeopaticky zajímavé je i zpracovávání pupalkového kořene, který byl také první zpracovávanou částí pupalky, neboť používání oleje je poměrně nové (v USA byl pupalkový olej oficiálně uznán teprve v polovině 80. let). A protože kořen není třeba dále upravovat, je vhodnou částí, neboť obsahuje řadu látek, které v oleji nebyly zjištěny, jako například tanin, sliz, flobofen, cerylalkohol nebo fytosterol. Ovšem nezajímavé není ani zpracovávání mletých semen včetně slupek, které obsahují další účinné látky. Kořen se ovšem zdá být přece jen vhodnější.
Zpracovává se nejméně dvouletý, kopaný nejlépe v říjnu kolem šesté hodiny ranní. Po umytí a pomletí jej upravujeme lihem 85% podle §3. Dále extrakt ředíme na potenci D4 lihem 40a/o. Obecně se užívá v potenci D4 s dávkováním 3krát denně 8 až 9 kapek, před jídlem, bez časového omezení.
Užívá se především jako prevence proti srdečním infarktům a jako antitrombotikum vůbec, zejména v USA, dále jako antiflogistikum, antispasmodicum, jako antivaginální prostředek, při žaludečních a vnitřních nemocech, při potížích střev a konečníku. Užívají se tinktury, masti i infuse.
10) Pupalka pochází z americké Virgínie. Do Evropy byla zavlečena v roce 1614 a rychle zde zdomácněla. V roce 1919 byla zjištěna cenná kyselina mamlinovlenová. V roce 1911 prohlásil botanik Wilhelm, že jedna libra kořene pupalky dodá člověku více síly než 200 liber hovězího masa.
V USA byly původně využívány listy pupalky, hlavně proti nejrůznějším kožním afektům. Spolu s kořenem byly listy využívány při léčbě atopických projevů, astmatu atd. Používaly se nálevy, odvary i obklady. Teprve v posledních letech došlo k rozšíření užívání oleje.

J. Janča, J. A. Zentrich: Herbář léčivých rostlin, díl 4., str. 68