Dnes přinášíme druhý text RNDr. Míly Tomášové z cyklu Ve stopách bhakti, tentokrát z básnické sbírky Průzračný svět, znovu vydané v r. 2006 nakladatelstvím Avatar v půvabné "kapesní" edici Srdce. Původně na tomto místě měla být jako druhý text další esej z knihy Třpyt prázdna, týkající se dalších podob a aspektů tohoto projevu Božího. Diskuze k předchozímu článku Miluj bližního svého i diskuze na Fóru si ale vyžádaly poodhalit onu lásku k Bohu, kterou lze poznat jako jednu z podob lásky Boží, z jejího místa vedle rozumu a moudrosti, které bývají mnohdy vnímány jako její protivy, "buď a nebo". Ale opak dává nový rozměr, který umí prorazit lidskou něvědomost a nesvobodu: "vyváženost lásky a moudrosti v odevzdání sebe sama". "Cit vyvážený rozumem a rozum prosvětlený citem." Nacházet svobodu ducha lze pouze "zlepšováním charakteru, láskou k pravdě a pokorou srdce." "Pravá pokora srdce je v láskyplné bdělosti a naprosté sebeodevzadnosti božské podstatě."

Tyto citace Míly Tomášové, třeba samotný výraz "láska k pravdě" naznačují nedělitelnost těchto dvou nejmocnějších nástrojů člověka, umožňující mu otevřít bránu tam, kde není oddělenost, ztráta, marnost, vyjít tam, kde je "svoboda, prostá všeho zla". Mysterium popisované v básni se nesnažme mentálně zpracovat a utřídit, ale pokusme se spíš vnímat zvuk slov, za nimiž je živá zkušenost autorky a potencialita, ba stálá přítomnost v každém z nás. Můžeme vnímat jednotu dvou vůdčích aspektů člověka, která je klíčem do původního, čistého lidství.

 

 

 

                                                    Míla Tomášová, 1944