Jitřní země je věnována duchovní tématice, jako jóga, witchcraft, kult Bohyně, posvátná sexualita, tantra, mystika, ale tématem je i zdravá výživa, vegetariánství, ekologie, léčivé rostliny.
Jitřní země 
Translate - select language ^
 
  Dnešní datum: 15. 11. 2019     | Mapa stránek | Fórum JZ | Galerie JZ | Na Chvojnici | Galerie Na Chvojnici | Biozahrada |
   
 
kulatý roh  Náhodný citátkulatý roh
George Bernard Shaw:
Demokracie je posledním trikem tyranie.

kulatý roh  Hlavní menukulatý roh
Hlavní stránka
Mapa stránek Jitřní země
Přehled rubrik
Odkazy
Galerie Jitřní země
Ankety
Nejčtenější stovka
Rozšířené vyhledávání
Poslat nové heslo
Upravit čtenářskou registraci
Zrušit svoji registraci čtenáře

kulatý roh  Přehled rubrikkulatý roh

kulatý roh  Nejčtenějšíkulatý roh
Nežijte ve lži
(20. 11. 2016, 2776x)
Hodiny odbíjejí
(30. 12. 2016, 2732x)
Mayský sněm
(07. 01. 2017, 2658x)
Jako v pohádkách…
(07. 12. 2016, 2578x)
Mayská rada
(14. 02. 2017, 2502x)
Upozornění
(28. 11. 2016, 2434x)

kulatý roh  Počasí, Slunce, Lunakulatý roh
 
Předpověď pro ČR 1.den title= Předpověď pro ČR 2.den Předpověď pro ČR 3.den
 

Solar X-rays:
Status
Geomagnetic Field:
Status
Aktuální snímky Slunce


kulatý roh  O Jitřní zemikulatý roh
Jitřní země
ISSN 1801-0601
Vydavatel: J. Holub, Kralice n. Osl.
Jitřní země byla založena na pod­zim roku 2000. Věnuje se hlavně duchovní tématice, ať už je to jó­ga, witchcraft (wicca), kult Bo­hy­ně, posvátná sexualita a tantra, mys­ti­ka, New Age, ša­ma­nis­mus ale také třeba zdravá výživa, vege­tari­án­ství, lé­čivé rost­liny a eko­logie.

Sebepoznání

* Radostná kosmologie - Prolog (1.)


Ukázka z knihy (Radostná kosmologie) - Sebepoznání - 17. 01. 2010 (4143 přečtení)

Říká-li někdo, že existuje jakási odtrženost mysli od těla, je to oprav­du jedna z největších, dosud existujících pověr. Tvrdíme-li opak, roz­hodně to neznamená, že bychom byli nuceni přiznat existenci pouhého těla bez duše; jde spíše o fakt, že se před námi formuje zcela nové pojetí představ o tom, čím naše tělo je. Tělo považované za oddělené od mysli by totiž nebylo ničím jiným, než jakousi oživenou mrtvolou.


Tělo, které chápeme jako neoddělitelné od mysli, je ovšem něčím zcela ji­ným. Pro pojmenování takovéto reality – reality, která je zároveň men­tální i fyzická – však dosud nemáme příhodný výraz. Nazvat tuto sku­tečnost mentálně-fyzickou by nebylo nejvhodnější, už jen s ohledem na to, jak dlouho se tato navzájem protikladná pojetí ochuzovala svou vzájemnou neslučitelností. Řekněme, že naše schopnost rozlišit, kte­rá z látek je mentální a která materiální, se rozhodně zlepšuje. Řekne­me-li „látka” nebo „hmota”, chceme tímto výrazem popsat tu neforem­nou kaši, kterou si uvědomujeme, když už naše smysly nejsou schopny proniknout dostatečně hluboko do její vnitřní struktury. Pojem látky materiální či mentální je založen v podstatě na falešné analogii, že stro­my jsou „udělány” ze dřeva, hory z kamení a mysl z ducha, jako jsou džbány vyrobeny z hlíny. Jako by nehybná „inertní” hmota potřebova­la nějakou vnější inteligentní energii, která by jí dodala tvar a podobu. My však dnes víme, že hmota inertní není. Ať už je organická nebo anorganická, učíme se na ni nahlížet jako na pohyblivé částice ener­gie, jako na pohyblivý řád s vlastní aktivní inteligencí.

Poznání, že mysl i tělo, forma i látka, jsou jedno a totéž, je ovšem blokováno dlouhými věky sémantických zmatků a psychologických předsudků. Obecnou představou proto zůstává, že každá částice, tvar nebo struktura musí být formou něčeho – tak jako jsou výše zmíněné džbány formou, kterou dostala hlína. Je těžké pochopit, že toto „něco” je právě tak postradatelné jako éter, kterým – jak se svého času předpokládalo – prolétává světlo, nebo jako bájná želva, o které se kdysi věřilo, že svým krunýřem podepírá Zemi. Kdokoli, kdo opravdu překoná tento předsudek, zažije nesmírně osvobozující pocit, neboť bře­meno „hmoty” z něho spadne, a má tak šanci kráčet dalším životem s poměrně menší zátěží.

Dualismus mysli a těla má zřejmě svůj původ v dosti nemotorném pokusu popsat schopnost (i moc) inteligentního organismu ovládat sebe sama. Kdysi se zdálo docela rozumné uvažovat o části ovládané jako o věci jedné, a o té ovládající jako o části druhé. Tímto způsobem však byla vědomá vůle postavena do protikladu k nekontrolovaným touhám a rozum do protikladu vůči instinktu. V určité fázi vývoje jsme nauče­ni svou identitu, své jáství, soustředit do části ovládající – do mysli – a část ovládanou pak považovat jen za jakési naše „vozidlo”. Takto však naší pozornosti uniklo, že organismus jako celek – z větší části nevě­domý – používal vědění a rozumu k tomu, aby sám sebe ovládal a informoval. O své inteligenci jsme se domnívali, že sestupuje z jakési vyšší oblasti, aby nad naším tělesným „vozidlem” převzala svou vládu.

Tato radikální separace části ovládající od části ovládané člověka proměnila, takže se z organismu sebekontrolujícího stal vlastně orga­nismus sebefrustrující. Stali jsme se ztělesněním konfliktu a tento rozpor v nás zůstal vlastně po celou dobu naší lidské historie. Jakmile k tomuto rozštěpení došlo, naše vědomá inteligence začala sloužit svým vlastním zájmům a požadavky celkového organismu, který pro­dukuje, začala ignorovat. Anebo ještě přesněji: stalo se přímo účelem uvědomělé inteligence pracovat především pro své vlastní zájmy a distancovat se od cíle. Nicméně – jak ostatně ještě uvidíme – oddělenost duše od těla je pouhou iluzí a stejně tak je jí i podřízení těla jakýmsi autonomním zájmům mysli. Tahle iluze však je asi tak reálná, jako jsou reálné halucinace ve stavu hypnózy. Tak se stává, že organismus člověka sám sebe frustruje takovými modely chování, jež se dokonale podobají bloudění v nesmyslných, začarovaných kruzích. Kulminací všeho je pak naše civilizace, která jen čím dál více slouží zájmům mechanického řádu, jenž je tak vzdálen přirozenému světu organic­kých radostí a prožitků. Takové civilizaci zcela pochopitelně díky ztrátě všech instinktů zůstávají jen sebedestruktivní sklony.

Není divu, že stále máme sklon věřit tomu, že mysl vládne tělu a ni­koli tomu, že se tělo ovládá samo prostřednictvím své mysli. Jde sa­mozřejmě o dvě různé věci. Zde má svůj původ hluboce zakořeněný předsudek, že mysl by mohla existovat nezávisle na všech tělesných pomůckách svého fungování. Je však třeba říci, že současně vždycky existovalo jakési obskurní povědomí, že v našem pocitu oddělené mysli, oddělené duše nebo prostě od zbytku organismu odtrženého ega je vskutku cosi nedobrého. Přirozeně, osoba, která svou identitu nachá­zí jinde, než v celkovém svém organismu, je totiž méně než polovič­ním člověkem. Takový člověk je nutně odcizený své přirozenosti. Místo aby se ztotožnil se svým tělem, své tělo s sebou pouze „nosí”. Místo aby žil a miloval, „vláčí” za sebou svůj instinkt přežití a ko­pulace – to vše jaksi ze zvyku. Člověk odcizený sám sobě je svými in­stinkty posedlý, jako by to byly slepé fúrie nebo zběsilí démoni.

Pocit, že to všechno nějakým způsobem není v pořádku, spočívá v jádru rozporné povahy téměř všech kultur. Je to jako souběžné nut­kání zapomenout na své já a zároveň si ho i zachovat. Jde o bludný kruh: vaše touha dál pokračovat v životě, váš instinkt přežití se pro vás stává povinností, zároveň však i přítěží, neboť s tímto vnitřním puze­ním organismu nejsme plně ztotožněni. To, co nazýváme sebeuvědo­měním, je vlastně pocitem organismu, který paradoxně sám sobě překáží. Je to život připomínající řízení s nohou na plynu i na brzdě zároveň. Je to pochopitelně značně nepříjemný pocit, na který se vět­šina lidí snaží zapomenout, jak to jen jde.

Známými nekultivovanými způsoby takového sebezapomnění jsou opilství, nejrůznější způsoby povrchní zábavy nebo exploatace přiro­zených prostředků sebetranscendence, jako je pohlavní styk. Kultivo­vanějším způsobem zapomnění je umělecká tvorba, sociální služby anebo náboženský mysticismus. Tyto prostředky však mívají menší úspěšnost, neboť nedokáží zastřít základní omyl, totiž seberozštěpení člově­ka. Kultivované způsoby zapomnění jsou spíše schopny tento omyl ještě zhoršit. Někdy až do té míry, že ti, kteří jich využívají, jsou na své metody sebezapomnění využívající čistě mentální prostředky velice pyšní. To samozřejmě platí i pro případy, kdy umělec pracuje s barvou či zvukem, sociální idealista distribuuje mezi lidi hmotné bohatství, anebo religiozní člověk se snaží využít svátostí, rituálů či takových prostředků, jako je půst, jógové dýchání nebo dervišské tance. Za všemi takovými fyzickými pomůckami však přece jen lze najít zdra­vý instinkt — tak často připomínaný naléháním mystiků, které nám říká: nestačí vědět, že Bůh je. Proměna sebe sama je možná pouze jeho realizací nebo pocitem jeho přítomnosti. Člověka samozřejmě nespraví jenom změna čehosi tak povrchního, jako je uspořádání jeho myšle­nek, zahlazení rozpolcené mysli. To, co je nutné změnit, je chování celého organismu; ten by měl být schopen sebeovládání a ne jenom sebefrustrace.

Jak toho dosáhnout? Je jasné, že myslí, naší vědomou vůlí, nemůže být dosaženo ničeho, dokud je mysl chápána jako cosi, co stojí mimo celkový organismus. Kdyby byla chápána, ale hlavně pociťována jinak, nebylo by vlastně potřeba dělat víc! Velice málo guruů, těchto východ­ních mistrů moudrosti, a také západních psychoterapeutů nalezlo — a jestliže ano, pak velice pracně — způsoby, jak obelstít organismus, aby sám sebe dokázal integrovat. Pokud se tak stalo, většinou to činí způ­sobem jakéhosi džuda, či jinou podobnou „křehkou cestou”, která pro­ces vlastní frustrace překonává tak, že zachází do naprostých extrémů logiky a absurdity. Tak funguje především cesta zenu, případně psycho­analýzy. Jestliže se tyto metody ukáží jako účinné, je potom zřejmé, že u pacienta nebo žáka se změnilo více než jen styl myšlení; člověk je odlišný po stránce citové i fyzické; celá jeho bytost „operuje” jiným, novým způsobem.

Dlouho mi bylo zřejmé, že takové formy východního „mysticismu” jako jsou taoismus a zen buddhismus nepředpokládají, že by vesmír byl rozdělen na část duchovní a materiální, že samy nekulminují v ta­kovém stavu vědomí, ve kterém by se fyzický svět rozpouštěl v jakési nerozlišitelné a nehmotné záři. I když taoismus i zen jsou založeny na filosofii relativity, není to filosofie pouze spekulativní. Je to cesta uvě­domění, jejím důsledkem je, že vzájemná spojitost všech věcí a sou­vztažnost všech událostí se stává konstantním vjemem. Tento způsob vnímání přesahuje naše obvyklé vnímání, pro které je svět jen kolekcí odlišných a navzájem oddělených věcí. Toto běžné vnímání se v bud­dhistické filosofii nazývá avidya (ignorance), protože při své výlučné pozornosti k povrchní odlišnosti věcí ignoruje jejich hlubokou vzájem­nost. Nevidí například, že mysl a podoba nebo tvar a prostor jsou právě tak neodlučitelné jako rub a líc. Jedinec je s vesmírem tak propleten, že vlastně jsou jedno tělo.

Tento náhled, na rozdíl od jiných forem mysticismu, nepopírá fy­zické odlišnosti, ale vidí je jako nelíčený výraz jednoty. Člověk to může vidět v čínském malířství, kde žádný jednotlivý strom nebo skála nejsou na pozadí, které vytváří jeho prostor, ale jsou v něm. Bílý papír netknutý štětcem je nedílnou součástí obrazu, nikdy ne jen pouhým jeho podkladem. Právě z tohoto důvodu mistr zenu dotazovaný, co je konečné, co je nejzazší, odpovídá okamžitým: „Cypřišový strom na dvoře!” Zde tedy máme příklad toho, co Robert Linssen nazval duchov­ním materialismem – totiž postoj, který je teorii relativity a teorii unitárního pole moderní vědy bližší, než nějakému náboženskému supernaturalismu. Zatímco vědecké pochopení relativního vesmíru je z větší míry stále jen teoretické, pro tyto východní disciplíny se stalo přímou zkušeností. Mohli bychom říct, že nabízí podivuhodnou para­lelu v západní vědě, působí však v rovině našeho aktuálního vnímání světa.

Alan W. Watts: Radostná kosmologie

 

 

Pokud se vám tento článek líbil, přidejte jej na

 

Související články:
Radostná kosmologie - Prolog (3.) (26.01.2010)
Radostná kosmologie - Prolog (2.) (21.01.2010)
Radostná kosmologie - Úvodem (16.01.2010)
[Akt. známka: 0 / Počet hlasů: 0] 1 2 3 4 5
Celý článek | Zpět | Komentářů: 0 | Informační e-mailVytisknout článek


Komentovat článek     

Pro přidávání komentářů musíte být čtenář registrovaný a přihlášený a mít nastavený odběr info-mailů.


 

NAHORU | Hlavní stránka

kulatý roh  Přihlášený čtenářkulatý roh

Uživatelské jméno:

Heslo:




Registrace nového čtenáře!


kulatý roh  Aktualitykulatý roh
13. 11. 2019:

Tereza Spencerová: "Moralesova demise přišla pouhý týden poté, co zamítl německému koncernu těžbu lithia s tím, že lithium „patří bolivijskému lidu“… západní a prozápadní mainstream mezitím dál odmítá nazývat puč pučem, očividně podle pravidla, že co je dobré pro Západ, nikdy pučem nemůže být…"

Celý článek...


13. 11. 2019:

Advokát Jaroslav Ortman: "Jestli odkazem listopadu 89 má být, že neuznáváme svobodné volby, že neuznáváme vítěze voleb a že mají odstoupit pod tlakem ulice, tak potom organizátorům nejde o listopad. Pak jim jde v podstatě o revoluční únor 1948, kdy ulice diktovala a vytvářela akční výbory Národní fronty, zavírala lidi, svrhávala je z funkcí, advokáty vyhazovala z Advokátní komory. To je pro mě naprosto nepřijatelné a tyhle metody neuznávám. A tvrdím, že je to faleš, faleš, faleš, a pokud někdo vyzývá k takovým krokům, tak patří buď do blázince, nebo by se nad jeho výzvami měly zamyslet orgány činné v trestním řízení."

Celý článek...


05. 11. 2019:

Nekorektní blog Petra Kubáče: "klimatický summit" se stěhuje potřetí, tentokrát do Madridu. Ve Španělsku protesty nehrozí, protože v tomto "demokratickém" státě dostanete za pořádání referenda víc než v Jižní Americe za terorismus a vraždy. Takže letecké palivo přece jen bude spáleno. Pozoruhodná je situace Grety Thurnbergové, protože plout na plachetinici (i miliardářské kevlarové) Atlantikem do Evropy v listopadu je poukázka na smrt v bouři. Proto bude zlý skřítek šetřit CO2 tak, že přijme španělskou pomoc a pojede jejich velkou, železnou (patrně vojenskou) lodí s táákhle velkým naftovým motorem běžícím nepřetžitě během celé (více než) týden trvající cesty...

Celý článek...


01. 11. 2019:

Neviditelný pes: Pirátka Krausová se schází s trestně stíhaným šéfem reklamky JCDecaux Tenzerem, přičemž pirát Michálek se snaží svoji přítelkyni z maléru vytáhnout, což je zcela pochopitelné, důvody jsou zcela jasné, a odskákat to má z důvodů ne zcela pochopitelných Mikuláš Ferjenčík. Takto je to řečeno jazykem prostým.
Akutní případy Piráti zpravidla řeší bonzováním v Bruselu, ale v tomto případě to nepůjde. Musí si to vyřešit sami. Na to mají transparentní celopirátskou diskusi. Božínku… oni mají štěstí, že takové blbosti jsou mimo rozlišovací schopnost lidí, kteří chodí do práce, mají rodinu, řeší děti a složenky a na luštění ptydepe nemají čas. Aférku Krausové a Michálka a Tenzera nebudou voliči vnímat. Tu vnímají ti, kdo je nevolí, stejně to fungue s Babišem...

Celý článek...


31. 10. 2019:

Zástupce ombudsmanky Stanislav Křeček: "Co dříve řekl učitel, nebo jiná obecně vážená osobnost, bylo bráno jako jisté měřítko hodnot, obecného vkusu a morálky. Kdo je dnes takovou osobností? Považuje se za ni každý a nazývá se to svobodou. Jsem vždy spíše pobaven, kolik ústavních právníků a politologů se objeví na sociálních sítích v souvislosti s jakýmkoliv právním nebo politickým problémem. Oni neříkají svůj názor, což by jistě bylo možné a vhodné, ale soudí jiné za to, že nesdílejí jejich představu o věci...
...poněkud přehlížíme tu část nenávistných projevů, které signalizují vážnější problémy ve společnosti. Sociální rozdíly nás mohou více ohrozit než nějaké výkřiky omezených hlupáků... Stovky milionů lidí žijí v naprosté chudobě, zatímco pár desítek miliardářů neví, kam s penězi...
"

Celý článek...


28. 10. 2019:

Hudebník Petr Štěpánek: "Bé bé bé, nepozvali nás na Hrad. Bů bů, to se řekneee! Jeden by i zaplakal. Už ale nedodávají, že kdyby je pozvali, pozvání by teatrálně odmítali, případně by zase ze slavnostního aktu demonstrativně odcházeli. Že, Mirko Stojedničko?" ...

Celý článek...


19. 10. 2019:

Komentátor Tomáš Vyoral: "Když se neznámá paní vyjádří na internetu vůči ilegálním imigrantům, nejvyšší státní zůstupce Pavel Zeman je pobouřen a angažuje se. Zatímco když starosta Řeporyjí Pavel Novotný opakovaně na internetu i jinde vyzývá a volá po smrti svých politických oponentů – konkrétních lidí, k močení na jejich hroby a bůhví k čemu, tak soudruh Zeman mlčí. Není hate speech jako hate speech..."

Celý článek...




WebArchiv - archiv českého webu        optimalizace PageRank.cz       Bělehrad.Cz      Výrobky z konopí a bio bavlny - URBANSHOP     

Tento web byl vytvořen prostřednictvím phpRS v2.8.2RC8 - redakčního systému napsaného v PHP jazyce.
Aby bylo legislativě EU učiněno zadost, vezměte na vědomí, že tento web využívá cookies, jako naprostá většina všech stránek na internetu. Dalším používáním webu s jejich využitím souhlasíte.

Redakce neodpovídá za obsah článků, komentářů ke článkům a diskusí ve Fóru,
které vyjadřují názory autorů a nemusí se vždy shodovat s názorem redakce.
Pro zpoplatněné weby platí zákaz přebírání článků z Jitřní země!