Jedním z takto interpretovaných výroků je i výrok Ramany Mahárišiho o duchovních přednáškách: „Lidé na ně chodí a odcházejí tací jací na ně přišli.“ Tento výrok je často používán některými autory duchovní literatury jako důkaz o tom, že duchovní přednášky jsou k ničemu. Je to skutečně tak? S trochou pozornosti k tomu jak se věci dějí je zřejmé, že každý moment, každý vjem, který přichází, člověka nenávratně mění. Jsou to změny nepatrné, ale probíhají neustále. Přednáška ať už duchovní nebo neduchovní člověka jistě mění, pokud je mu toto souzeno. Pokud mu to souzeno není, tak ho nakonec nezmění ani hodiny meditace.Neustálé opakování tvrzení o neúčinosti duchovních přednášek je nesmysl.A je demagogie používat na podporu takovýchto tvrzení výrok Ramany Mahárišiho, který byl určen jednomu určitému hledajícímu. Duchovní přednášky mají svůj účinek. Ramana Maháriši si tedy vymýšlel?

Co je ovšem pikantní, že zrovna autoři, kteří tak často poukazují na neúčinnost  duchovních přednášek, sami produkují velké množství spisů s duchovní tématikou. Jsou to vlastně takové tištěné přednášky. Mají snad pocit, že studium takové literatury je neúčinné? Jaký jiný záměr by mohli mít, o jejich upřímnosti nepochybuji, než přinést prospěch, třeba duchovní, čtenářům svých knih.

Podobně je to s představou ega, které je jediné zlo a aby se nastolil „normální“ stav je potřeba ego zničit, nebo rozpustit, jak je často v různých duchovních „kuchařkách“ zmiňováno. V rozhovorech s Mahárišim můžeme najít několik různých odpovědí Mahárišiho na to co je ego. Pokud byc jsme chtěli přistupovat k slovům Ramany Mahárišiho vážně měli bychom brát v potaz všechny jeho odopovědi a nikoliv pouze jednu, kterou nám někdo podstrkuje jako jediné tvrzení Ramany na dané téma. V Rozhovorech s Mahárišim č. 612 říká Maháriši: „ Ego je neskutečné. Potíže dělá jen do té doby dokud ho řádně neprozkoumáme. Ale když se pořádně podíváme zjistíme, že neexistuje.“ V Rozhovorech č. 615 odpovídá Ramana Maháriši na dotaz návštěvníka: Jak zničit ego? „Nejdříve ego chyť a pak se ptej jak ho zničit. Kdo se ptá jak ho zničit? Ego samo. Může ego někdy souhlasit s tím zničit sebe samo? Otázka jak zničit ego je nejistější cesta k posílení ega a ne k jeho zničení. Když budeš hledat ego zjistíš, že neexistuje. To je cesta jak ho zničit.“

Snad pro některé hledající může být přínosem udělat jim z ega strašáka a přinutit je, aby se ho snažili zničit. Dělá se to tak, že se z konceptu udělá pravda a ta se ordinuje v každé duchovní kuchařce. I když je to vždy slepá ulička a v lepším případě, díky Boží vůli, to člověk prohlédne a obohacený prohlédnutím iluze z této slepé uličky vyjde ven. V horším nikdy na konec slepé uličky nedojde a jak tak běží slepou uličkou, tak si hoví v představě, že je na duchovní stezce za osvobozením.

Po vyjmutí trnu by se měli oba trny zahodit. Víra v koncepty nutně vytváří připoutanost. Když Maháriši říká, že samotná otázka, po zničení ega je nejistější cestou jak ho posílit, jak asi působí snaha toto realizovat ´vlastním´ úsilím? Kam vede mnohaletá snaha o jeho zničení, hodiny meditací strávené„rozpouštěním“ vasán a podobné praktiky?

Z duchovní přednášky odejdete v nejhorším případě jací jste přišli, ale když se budete snažit zničit ego, tak ho dle slov Ramany Maháriši akorát posílíte. Co si vybrat?