Nechme teď Boží vůli stranou (chápu, že někoho mohou taková slovní spojení dráždit). Jednoduchost spočívá v tom, že všechno je tak, jak je. Co to znamená? Že v tuto chvíli, v tomto okamžiku - teď - nemůžete dělat nic jiného, než číst tato slova. Můžete si o nich myslet, že jsou to žvásty, že jsou skvělá, to je fuk, ale v tuto chvíli, v tomto aktuálním TEĎ, nemůžete dělat nic jiného, než číst toto. 

Kdybyste mohli (měli) dělat něco jiného - dělali byste to (něco jiného), ale vy čtete tato slova. A tak je to okamžik od okamžiku, kus od kusu, situace od situace. Nemůžeme být nikde jinde, nijak jinak a dělat nic jiného než právě teď toto, co děláme, tak, kde jsme a v tom - dejme tomu stavu - ve kterém jsme.

Jedinou realitou (pro nás) je právě tento okamžik se všemi kulisami, které jsou k dispozici (tělo, já, svět, vztahy, city...). Co bude za minutu? TO NIKDO NEVÍ. Můžeme se domýšlet, ale nevíme to. JEDINOU nezpochybnitelnou Pravdou je tento okamžik. Je TO, jak TO JE.

Lidé se ptávají na důkaz. No, jediným důkazem je děj sám o sobě, život sám o sobě, kdyby měl být jiný, BYL BY JINÝ, ale není, je teď takový, jaký je (s těmi kulisami), kde je v tom problém? Problém bývá, že CHCEME, aby TO bylo jinak - většinou lépe (pro nás) a ono to jinak není nebo nebývá. 

 Proč je to ale tak, jak to je? Můžeme si vymyslet tisíc důvodů a kauzálních souvislostí, ale ve skutečnosti to NEVÍME. Nevíme, proč jsme se narodili, proč zrovna v tomto tvaru, proč jsou fyzikální zákony zrovna takové jaké jsou, proč nežijeme v desetiprostorové dimenzi - nevíme. Žijeme takhle a ať si tom myslíme co chceme, NA VĚCI JAKO TAKOVÉ TO NIC NEMĚNÍ. 

 JE TO, JAK TO JE, je samozřejmě také koncept, je to způsob nahlížení a směr pochopení. Pro někoho přijatelný a okamžitě realizovatelný, pro někoho ne, to je v pořádku, i tak to může být. Cokoli může být jakkoli. I to patří do - JE TO JAK TO JE. 

 A teď zpátky k Ramešovu konceptu Boží vůle. Tento koncept tvrdí, že vše je dané, každý okamžik (pozor, je to koncept), všechno, všechno. Kde nebo kdo jsem pak já, když o ničem nerozhoduju, když je všechno včetně mojí existence, mého ega, Boží vůlí? Pro někoho může být právě toto hlubokým nazřením okamžikem ROZPUŠTĚNÍ EGA. Ega, které neustále potřebuje mít pocit sebeidentifikace a pocit JÁ KONÁM. 

 To by si každý dělal bez odpovědnosti, co chtěl, že? Hodit to na Boha, to by se egu líbilo... TAK AŤ TO ZKUSÍ :-) Stejně jsou (budou) věci, tak jak jsou (budou). Svým způsobem si dělá každý, co chce už teď - nebo si to alespoň myslí (KONATEL). 

 Oba koncepty jsou v podstatě totožné. Nejsou Poznáním, ale mohou k němu vést. A ať už na ně budete při konci tohoto čtení mít jakýkoli názor, nic to nemění na to, že tento okamžik nemůže být jiný, než JE.