Jitřní země je věnována duchovní tématice, jako jóga, witchcraft, kult Bohyně, posvátná sexualita, tantra, mystika, ale tématem je i zdravá výživa, vegetariánství, ekologie, léčivé rostliny.
Jitřní země 
Translate - select language ^
 
  Dnešní datum: 31. 10. 2020     | Mapa stránek | Fórum JZ | Galerie JZ | Na Chvojnici | Galerie Na Chvojnici | Biozahrada |
   
 
kulatý roh  Náhodný citátkulatý roh
Jaroslav Hašek:
Národ český dodnes ještě pro tanec se získá,
bohužel však vždycky tančí, jak mu jiný píská.

kulatý roh  Hlavní menukulatý roh
Hlavní stránka
Mapa stránek Jitřní země
Přehled rubrik
Odkazy
Galerie Jitřní země
Ankety
Nejčtenější stovka
Rozšířené vyhledávání
Poslat nové heslo
Upravit čtenářskou registraci
Zrušit svoji registraci čtenáře

kulatý roh  Přehled rubrikkulatý roh

kulatý roh  Nejčtenějšíkulatý roh
Aktuální stav
(12. 01. 2018, 2880x)
Svět se mění
(19. 11. 2017, 2817x)
Naslouchejte si každou vteřinou
(02. 11. 2017, 2806x)
Váš rok
(02. 01. 2018, 2480x)
Mayský sněm promlouvá
(15. 11. 2017, 2435x)
Spojení duší
(23. 08. 2018, 2398x)

kulatý roh  Počasí, Slunce, Lunakulatý roh

Solar X-rays:
Status
Geomagnetic Field:
Status
Aktuální snímky Slunce


kulatý roh  O Jitřní zemikulatý roh
Jitřní země
ISSN 1801-0601
Vydavatel: J. Holub, Kralice n. Osl.
Jitřní země byla založena na pod­zim roku 2000. Věnuje se hlavně duchovní tématice, ať už je to jó­ga, witchcraft (wicca), kult Bo­hy­ně, posvátná sexualita a tantra, mys­ti­ka, New Age, ša­ma­nis­mus ale také třeba zdravá výživa, vege­tari­án­ství, lé­čivé rost­liny a eko­logie.

Hudba jinak

* Rané Extempore (z let 1974 a 1975)


Vlastimil Marek - Hudba jinak - 11. 08. 2008 (6606 přečtení)

Když jsem v roce 1969 na jaře začal při pravidelných cestách po Karlově mostě (tehdy jsem chodil pěšky z Vinohrad přes Václavské náměstí, které jsem vždy, jako korzo, obešel, přes Národní třídu a nábřeží až na most a na Malou Stranu) poslouchat Hastrmana a jiné písničky nepřehlédnutelného Jardy Neduhy, věděl jsem, že jsem našel, co jsem ani nehledal. Začal jsem s ním trávit stále víc času nejen přes den, na mostě (on hrál a zpíval a prodával své kresby, já si koupil píšťalku a prodával své koláže a grafiky). Ale i večer, např. U Glaubiců (řízek přes celý talíř stával jedenáct korun!) a hlavně U Krále Brabantského a U slunců.


Jak jsme tak celé dny seděli a stáli u schodů na Kampu (dodnes mé nejoblíbenější místo, teprve mnohem později jsem zjistil a změřil, že tam je jedna ze dvou pozitivních zón, které udržují památný most v dobrém stavu celá staletí), Jarda stále častěji vyprávěl o své folkové skupině Extempore. Hrával v duu, ale tehdy se již potřetí pokusil sestavit celou kapelu. Vždycky mne pozval na zkoušku, aby se pochlubil, jenže já mu to vždycky zkritizoval: písničky, které měly v jeho osobitém podání švih a vtip, zněly v podání celé kapely utahaně, uměle, nic moc.

Jednou to Jarda už nevydržel a řekl mi, že když jsem tak chytrej, ať to dokážu, že, jak tvrdím, i česká amatérská kapela může šlapat a dobře znít. Já řekl, že si teda koupím bicí a za tři měsíce to dáme dohromady. A tak se i stalo. Pilně jsem trénoval ve skladu potřeb pro výtvarníky, a poté, co Jarda získal zaměstnání jako správce tenisových kurtů na Hagiboru, jsme mohli začít zkoušet s celou kapelou. Za dva roky už jsme byli kultovní kapelou (i když nám to tak rozhodně nepřipadalo).

První skutečné bicí mi ukázal a dovolil za ně sednout Jirka Šula, bubeník Plastiků. Chtěl jsem se naučit hrát pod odborným vedením, ale jediný bubeník, který byl ochoten mi dávat soukromé hodiny (dojížděl jsem přes celou Prahu do Modřan) mne nutil držet paličky tak, jak je drželi dechovkáři a jazzmani, tak jsem se brzy začal učit sám. Vyrobil jsem si tréninkové bicí (z dřeva potaženého gumou) a trénoval celé dny, jak to šlo.

Už tehdy, v rámci amatérského jammování (moc jsme toho na nástroje neuměli, ale o to nadšeněji jsme se nořili do atmosféry totálního hudebního vytržení: bývali jsme celé hodiny v transu), jsem věděl, že právě tohle je ta nejdokonalejší forma uchování vnitřní svobody. Bylo jasné, že ruští okupanti a uvadačští malí Čechové cele opanují společnost, a tak šlo o to najít si prostor, kde by se člověk mohl vyřádit a nepropadnout malomyslnosti.

Dodnes vzpomínám právě na to časem ani hlasitostí neomezené improvizování, tehdy převážně na základní rytmy boogie a blues. V neděli dopoledne jsem chodíval na černou burzu gramodesek (a brzy má sbírka obsahovala značný počet LP skupin a hudebníků, jako byli King Crimson, Frank Zappa, na jehož koncert jsem pak jel v roce 1974, Deep Purpple, Pink Floyd, John Mayall Bluesbreakers, nebo od Jardy Neduhy půjčené dvojalbum Jesus Christ Superstar, které jsem celé přeložil se slovníkem v ruce), a v pátek nebo v sobotu večer se hrávalo na Hagiboru. Mezitím jsem přetáčel elpíčka na kotoučovém magnetofonu i pro ostatní, a psával své časopísky, které si pak štamgasti čítávali v malostranských hospodách.

V polovině 80. a na počátku 90. let minulého století jsem Jardovi Riedelovi, dnešnímu hudebnímu publicistovi, tvrdíval, že kdybychom tehdy, tedy v letech hraní na Hagiboru, měli možnost si to natáčet, že by to znělo jak ranné nahrávky takových skupin, jako byli Faust, Gong a další. Ne z hlediska kvality nástrojů a techniky hry, ale co se týkalo unešení hrou a transovní atmosférou, která z nás přímo kapala. V tom nadšení jsme se dokázali jaksi intuitivně napojit na tytéž inspirační zdroje, které hnaly k vrcholným výkonům i hudebníky na západ od Aše. Na rozdíl od profesionálů, kteří šmrdlali něco z not a poslouchali nejen dirigenty, ale i ideologické cenzory, my byli totálně svobodní a neomezovaní ničím a nikým (než sami sebou a nekvalitou našich nástrojů. Což nás ovšem vedlo k vynalézání a výrobě primitivních, ale zvuk skupiny velmi ozvláštňujících nástrojů. Používal jsem dřevěné xylofonky, cinkátka z nařezaných trianglů, dětské hračky a myslivecké vábničky atd.).

Navíc to byla nepřetržitá škola života: jaká radost byla slyšet první pazvuky z různých těch tranzistorových mašinek, které si na svou sólovou kytaru vyráběl Jirka Hradec, a objevit tak možnost být u toho, vymýšlet, tvořit, a hlavně improvizovat! Zatímco veškerá ostatní hudba byla svázaná notami a nepsanými tabu (např. dlouhé vlasy ani v televizi, ani na ulici, absolvování konzervatoře, kde člověku poničí radost ze hry nácvikem stupnic a on pak i sóluje jen ve stupnicích), my mohli řádit a hrát (si) do nekonečna.

Miloval jsem setkávání se spoluhráči i mimo přímé hraní: samozřejmě ne v hospodě, kde se to po třetím pivu zvrhlo do pivních řečí (proto jsem tam také těm opilcům vnutil pravidelné časopísky: aby aspoň na chvíli mysleli na něco jiného, než chlast, ženský a nadávání na poměry). Vzpomínám, jak jsem na každém hledal něco dobrého. Například basák, truhlář, kterému jsme říkali Pickwik. Nutil jsem ho, aby psal krátké veršíky a pamatuju si tento: Z okna bába vypadla, a dopadla na chodník. Cestou trochu vychladla, jako každej závodník.

První sólový kytarista Jirka Števich, kdysi hráč Plastiků, byl velmi nevzdělaný, ale o to dychtivější nasávač všech inspirací. Trávil u nás doma ve Slovenské ulici (kde se ostatně často a i po mé éře v Extempore scházeli pravidelně nejen nad elpíčky, ale i na večeře po koncertech, i další hudebníci, bedňáci, nahrávači na magnetofony atd.) dost času. Občas byl hladový, tak jsme ho nakrmili, občas mu byla zima, tak jsem mu věnoval nějaký ze svých starých svetrů. Do tehdejší společnosti se vůbec nehodil, ale jakmile zapnul kytaru a začal hrát a sólovat, vzal i nás všechny okolo do světa hudební uvolněnosti a nestěžující si harmonie.

Mimochodem, z Karlova mostu a z jammů na Hagiboru a koncertů jsem znal i řadu dalších budoucích výtvarníků a spisovatelů a grafiků a emigrantů: např. Vlastu Třešňáka, kterému jsem pak věnoval, protože mi přítel z Japonska přivezl lepší, i svůj (a jeho) první fotoaparát, a pravidelně i olejové barvy a kartony, protože jsem už pak pracoval ve skladu potřeb pro výtvarníky, pozdějšího vydavatele knih ve Vídni Zbyňka Benýška, happeningáře a dnes editora knih poezie Milana Kozelku, zvukaře Indžu (po letech jsem ho potkal a stále je zvukařem), jiného zvukaře Lejzyho, bubeníka jedné tancovačkové kapely Méďu, který byl prototypem medvěda, mlčky sedícího za pivem, ale jak sedl za bubny, rozzářil sebe i celý sál, zvukaře a nahrávače (a na Trabantu vozícího reprobedny) Jirku Munzara, a další a další kluky, kteří pak také začali hrávat v různých rockových kapelách, ale i psát a kreslit.
Naznačuji, že právě společné hraní v kapelách postupně nasměrovalo i další nepřizpůsobené mladé lidi k vlastní (i když samizdatové) tvorbě. Už tehdy jsem psal, že je to právě rock, který spojuje „proletáře všech zemí“, a že úder do strun kytary je pozitivní umělecká tvorba (zatímco úder půllitrem do hlavy opilého kolegy v hospodě je jen negativní agrese, která nic neřeší).

Naznačuji, že právě tohle byly „naše univerzity“. Nikdo z nás nemohl očekávat, že bude přijat na jakoukoliv vysokou školu, a tak jsme se, jako ctnost z nouze, vzdělávali sami. S výhodou, že to bylo v oborech, které nás bavily. Naučili jsme se překonávat překážky, a tvořit za jakýchkoliv okolností. Bylo příznačné, že z hudebníků se pak stávali etablovaní grafici nebo spisovatelé v emigraci. A kolem Karlova mostu a Extempore se vytvořila „umělecká“ skupina, jež snese, co se týká dopadu s budoucího nasměrování celkové kulturní atmosféry té doby, srovnání i se skupinami surrealistů, Šmidrů, Křížovnické školy čistého humoru, nebo v hudební oblasti později Hanspaulka atd. A po letech Jarda našel v knize vzpomínek Jana Zábrany (str. 321) toto: „Návštěva večer u jazzových a beatnických afficionados na Hagiboru.(30.července 1974)“.

Dny jsme trávili na mostě, večery v hospodě anebo jammováním na Hagiboru. Karlův most se jednu celou sezónu opravoval, a po značné délce se muselo chodit po dřevěných schodech na provizorní cestu nad dole pracujícími dlaždiči, a pak schody zase dolů na dlažbu mostu. Lidi ale korzovat (z jednoho konce mostu na druhý a zase zpátky) nepřestali, a tak jsme se tam vždycky spolehlivě našli. Já pak organizoval i různé demonstráže. Vzpomínám, jak jsem jednou instaloval řadu obrázků a předmětů na téma „nic“. Bílý papír s názvem „nic“, dalekohled se začerněnými skly a nápisem „Uvidíte nic“, pokažený hodinový strojek s návodem „zatáhnete-li za tuto páčku, NIC se stane“ atd. Za pár minut poté, co jsem to vše nainstaloval, jeden aktivní třicátník na nedělní procházce začal rozčíleně pobíhat sem tam, a pak požádal ženu se synem, aby tam počkali, a běžel pro policajty.

Svým způsobem byla každá opletačka s režimem důkazem, že jsme na správné cestě. Jednou mne opravdu přímo na mostě sebrali a na oddělení pak dvě hodiny (jedním prstem, takže jsem jim nabídl, že jim to sepíšu rychleji, protože jsem tehdy už ťukal značnou rychlostí, natrénován právě samizdatovými časopisy) sepisovali „Seznam zabavenych obrazkov“. Městský úřad mne pak o půl roku později odsoudil k zaplacení pokuty 50 korun. A v roce 1986, kdy mne zavřeli na dva měsíce, mi zabavili nejen kopie dopisů přátelům do ciziny, ale i gramofon, zesilovač a reprobedny, a desítky magnetofonových kazet (rozumějte: právě tohle byly prostředky páchání protistátní činnosti).

Když jsem pak sehnal možnost vystoupení např. v klubu „na jedničce“ na Strahově, a my půl roku nacvičovali nějaký ten souvislý program, sestavovaný z jednotlivých písniček, abychom ho jednou jedinkrát zahráli, prožívali jsme dokonale tvůrčí časy. Samozřejmě, už tehdy jsem narazil na jistou naivní nezodpovědnost kytaristy, který se vždy před vystoupením ožral (a jako obvykle zapomněl trsátka a neměl náhradní struny atd.), což jsem pak v osmi kopiích svého na stroji psaného a v malostranských hospodách distribuovaného časopísku po vystoupení velmi kritizoval (a což vedlo k tomu, že jsem Extempore později opustil). Ale například týdenní „soustředění“ v domečku nějaké babky (v Čelákovicích), kde jsme nacvičovali komponovaný pořad Azbestový guláš už byl rockový život se vším všudy. Nápady, kterými jsme obohacovali původní melodii, kterou většinou přinesl Jarda nebo Jirka, svoboda, s jakou jsme (já coby bubeník nebo basák Džerry) mohli melodii obohatit vlastním rytmickým nápadem, včetně konečného hodinového souvislého programu (včetně druhého perkusisty a programu a pozvánek a loga skupiny atd.), to všechno bylo jedinečným a fungujícím vzdorem tehdejší už nepokrytě utahované smyčky normalizace.
Mimochodem, dodnes potkávám uznávané umělce, kteří se přiznávají, že tehdy chodili na Extempore na Strahov, a to je nasměrovalo k tvorbě (za všechny např. sochař Sozanský).

Proč jsem se tak rozepsal? Protože se v nakladatelství Galén Praha chystá vydání 2 CD záznamů tehdejších jammů ranných Extempore (a jejich přátel) na Hagiboru z let 1973-4. A protože už z jiných nahrávek vím, a rád bych upozornil předem, že kromě hudby samé je (a bude) na cédéčkách, jaksi „mezi řádky“ a mezi notami i ona tehdejší atmosféra. Protože při poslechu nepůjde o dokonalost zvuku nebo instrumentálních výkonů, ale právě o onu (i dodnes inspirující) atmosféru tvrdošíjně hledané a v bluesových a rockových improvizacích nacházené vnitřní svobody.

Až to vyjde, dám vědět.
 

Pokud se vám tento článek líbil, přidejte jej na

 

Související články:
Proč ženy (24.01.2009)
Nezvládnuté hormony (19.01.2009)
Změny (14.01.2009)
V pytli (11.01.2009)
Emancipovaná (21.12.2008)
Otázky (16.12.2008)
Čtyři pravdy (pro pokročilé) (14.12.2008)
Čas se zrychluje (12.12.2008)
Duchovní probuzení (ve čtyřech minutách) (10.12.2008)
Čtení o koláči (07.12.2008)
Black-out (04.12.2008)
Indie aneb Šivanandovo dvacatero (20.11.2008)
Syndrom seminářové bohyně (16.11.2008)
Nedorozumění (08.11.2008)
Shoda (01.11.2008)
Být sama (sebou) (29.10.2008)
Mysl je potvůrka (25.10.2008)
Skvrny na Slunci a vztazích (22.10.2008)
Rozhovor s Henry Marshallem (28.09.2008)
Případ Hykes (27.09.2008)
Šetři (ČEZky) (16.09.2008)
Vtípky? (13.09.2008)
Omleté pokrytecké moudrosti (11.09.2008)
Žolík (09.09.2008)
Omega-3 (31.08.2008)
Pro člověka (28.08.2008)
Psychopatologie na internetu (25.08.2008)
Děti vědí (18.08.2008)
Z penze nevyžiju (15.08.2008)
Pochvala (08.08.2008)
Radost z blogování (06.08.2008)
Vypustit (01.08.2008)
Já tomu moc nevěřím (27.07.2008)
Pocit vítězství (22.07.2008)
Agnihotra (20.07.2008)
Tajemství (18.07.2008)
Lepší časy (15.07.2008)
Zesilovač (08.07.2008)
Proč znovu? (04.07.2008)
Litera nebo literatura? (25.06.2008)
Cesta ženy ze Západu za osvícením (20.06.2008)
Kulhající muž (15.06.2008)
Na větvi (14.06.2008)
2012 jinak (13.06.2008)
Svobodná a volná (09.06.2008)
Užívejme si života, dokud to ještě jde (07.06.2008)
Násilí v médiích (28.05.2008)
Zvedám ruku (23.05.2008)
Trhlina v realitě (20.05.2008)
Bohyně se dvěma obličeji (19.05.2008)
Co (píp) my jen víme? (15.05.2008)
Bludné balvany (14.05.2008)
Zázrak jménem voda (12.05.2008)
Good for you (07.05.2008)
Emil Pospíšil a sítár (04.05.2008)
Letěl? Neletěl? (25.04.2008)
Kostely bez Boha (22.04.2008)
Bez komentáře (19.04.2008)
Demagogie (16.04.2008)
Bigoti a šatnářka (14.04.2008)
Vrabci a dravci (09.04.2008)
Nebijme své děti (02.04.2008)
Obchodníci s žumpou (31.03.2008)
Kostel (29.03.2008)
Rozpaky (26.03.2008)
Kde končí svoboda a začíná žumpa (22.03.2008)
Proč funguje proutek (19.03.2008)
Háj moudrosti 2008 (13.03.2008)
Respekt (12.03.2008)
Líbí, nelíbí (08.03.2008)
To jsem si dal (06.03.2008)
Stranovláda (04.03.2008)
Tanečnice z Filipín (01.03.2008)
Teplý únor (28.02.2008)
Zkreslený pohled na zázrak zrození (25.02.2008)
Zázrak (23.02.2008)
Chvála dočasnosti (09.02.2008)
Hovořit s anděly (04.02.2008)
Dudy techna (24.01.2008)
Noblem (20.01.2008)
Muška jenom zlatá (16.01.2008)
Něha, ne sex (13.01.2008)
Nedomazlení (08.01.2008)
Nepasuje (06.01.2008)
Burdychova sauna (03.01.2008)
Hudba buněk a tkání (01.01.2008)
Dalajlama (28.12.2007)
Přijetí (25.12.2007)
Mozek nás šálí (23.12.2007)
Těžké odbourávání (21.12.2007)
Ani písničkáři už nejsou, co bývali (19.12.2007)
Prostřený stůl (17.12.2007)
I guru je jen člověk (13.12.2007)
Kvalita (na které záleží) (04.12.2007)
Druhé strany mincí (01.12.2007)
Lež jako norma (29.11.2007)
Zvuky (27.11.2007)
Mozek dítěte, obliny a pokleslá prsa (22.11.2007)
Bůh je sloveso (20.11.2007)
Podzim v Hudlicích (17.11.2007)
Slepé střevo a ovulace (14.11.2007)
Gejts a stěhování (08.11.2007)
Skryté důvody (15.10.2007)
Pasteur kontra Bechamp (13.10.2007)
Zužitkování náhod (09.10.2007)
Slyšet tvary (06.10.2007)
Pleš a bomba (04.10.2007)
Ani rouru (22.09.2007)
Koncept kontinua (20.09.2007)
Tuňák v olivovém oleji (18.09.2007)
Vystrčit hlavu (16.09.2007)
Homo sapiens emocionalis stupidus (politicus) (14.09.2007)
Pro jsou Židé nejchytřejší? (12.09.2007)
Muži ještě netuší (09.09.2007)
Hugo (06.09.2007)
Kouzlo (04.09.2007)
Hlásím se o Nobelovu cenu (27.08.2007)
Kde končí hudba? (25.08.2007)
Hloupost (23.08.2007)
Ach ti vědci (07.08.2007)
Oka mžik (03.08.2007)
Jistota (29.07.2007)
Nocebo skeptiků (26.07.2007)
Nirvána z walkmana (23.07.2007)
Děti a ekologie (12.07.2007)
Plácnutí (10.07.2007)
"Duševní" práce (07.07.2007)
Proletářem (02.07.2007)
Pod nos (23.06.2007)
Požitek z násilí (10.06.2007)
Magické obřady (08.06.2007)
Akce s Tamarou a Vlastimilem Markovými v létě 2007 (05.06.2007)
Korálky zadostiučinění (31.05.2007)
Středověk trvá (30.05.2007)
Milovice (27.05.2007)
Stojící ženy (26.05.2007)
Štafle (23.05.2007)
Zamrzlí vědci (19.05.2007)
Zpomalit (18.04.2007)
Poučení (17.04.2007)
Štěstí (15.04.2007)
Mantry III. kategorie (14.04.2007)
Události před narozením a jejich důsledky (04.04.2007)
Šmouhy na nebi a IQ (02.04.2007)
Temné proudy (31.03.2007)
Prohrou k vítězství (26.03.2007)
Povolání: žena v domácnosti (24.03.2007)
Lékař léčí, příroda uzdravuje (22.03.2007)
Žáci nenávidí matematiku (20.03.2007)
Obřízka na rádiu Jerevan (19.03.2007)
Bubliny (18.03.2007)
Porod a jeho důsledky (17.03.2007)
Po porodu se změnil? (16.03.2007)
Interpretace (15.03.2007)
Kdo řídí? (14.03.2007)
Sjíždět (13.03.2007)
Bohužel, bohudík (20.02.2007)
První vztahy (15.02.2007)
Á (11.02.2007)
Odpočinek (31.01.2007)
Velké matení pojmů (18.01.2007)
V pubertě (15.01.2007)
Holotropní terapie (13.01.2007)
Chůze přes oheň (11.01.2007)
Alkohol nemůže za alkoholismus? (20.12.2006)
Může (17.12.2006)
Flop a horečka omladnic (15.12.2006)
Hlas jako zázrak (05.12.2006)
Ladění (29.11.2006)
Chybějící dialog (27.11.2006)
Sedm let (24.11.2006)
Lucidní snění (22.11.2006)
Osvícení (28.10.2006)
Nelehké téma (20.10.2006)
Nepožehnal (18.10.2006)
Vakcína (31.08.2006)
Vypadá to (aneb nepřekážejme svým dětem) (29.08.2006)
Pasti tantry (16.08.2006)
Nemoc je jen špatná písnička (14.08.2006)
Kde domov můj (06.08.2006)
Něco navíc (31.07.2006)
Cesta muže a ženy: žebřík a kruh (24.07.2006)
Podfuk (23.07.2006)
Prkýnko (20.07.2006)
Trénink (06.07.2006)
Posun (02.07.2006)
Fotbal i politika (25.06.2006)
Vědecké nocebo (22.06.2006)
Století bez lásky (18.06.2006)
Respekt (15.06.2006)
Příště zvolte ženy (06.06.2006)
Změňme zadání (03.06.2006)
Kroužkování a preference (29.05.2006)
Hudba v kostele (26.05.2006)
Kouzlo žen (24.05.2006)
Nezodpovědnost (20.05.2006)
Špína na síti (11.05.2006)
Což takhle pozitivní lobbing? (11.05.2006)
Nepoučitelní (07.05.2006)
Souvislost (04.05.2006)
Žena in (02.05.2006)
Mluvené a psané (30.04.2006)
Recenze na amatérský způsob (25.04.2006)
Zaplatí za sex (23.04.2006)
Zatím dobrý? (20.04.2006)
Hlavní podezřelý (17.04.2006)
Příčiny a následky (14.04.2006)
Holčičky (11.04.2006)
Mužské (po)hnutí (09.04.2006)
Ženské časopisy škodí (06.04.2006)
Nemůžeš mít všechno (02.04.2006)
Není cesta k duchovnosti, duchovnost je Cesta (31.03.2006)
Pindy o nádherných zážitcích (29.03.2006)
Duchovní puberta (27.03.2006)
Hladina mysli (25.03.2006)
Vy v něco věříte? (22.03.2006)
Chvála kóanů (19.03.2006)
Makyo a Ježíš (17.03.2006)
Chybějící obliny a HNP (15.03.2006)
Volte ženy (06.03.2006)
Marek vysílá na Vltavě (18.09.2005)
Kdo s čím zachází (26.05.2005)
Pětiminutová a půlvteřinová mája (22.05.2005)
Holka z Playboye (13.05.2005)
Menstruace (09.05.2005)
[Akt. známka: 0 / Počet hlasů: 0] 1 2 3 4 5
Celý článek | Zpět | Informační e-mailVytisknout článek

Diskuse ke článku je moľná zde.

 

NAHORU | Hlavní stránka

kulatý roh  Přihlášený čtenářkulatý roh

Uživatelské jméno:

Heslo:




Registrace nového čtenáře!


kulatý roh  Aktualitykulatý roh
27. 10. 2020:

Profesor Ivo Budil: "Přiznám se, že neznám žádného novináře z Blesku, ale domnívám se, že nejde o poeticky naladěné a citlivé osoby chodící o půlnoci o samotě rozjímat na opuštěné hradby Vyšehradu o smyslu českých dějin. Ten člověk tam bezpochyby šel za určitým cílem, který splnil. Nenazýval bych ho jednoduše udavačem, protože prostě dělal svoji práci. Pan profesor Prymula náležel mezi mocné muže, kteří mají vlivné nepřátele. Podobné praktiky jsme v české politice zažili již mnohokrát, a to včetně svržení předsedy vlády. Pan profesor Prymula není prvním a ani zdaleka posledním, komu se něco podobného přihodilo...
Problém České republiky spočívá v tom, že mocenské jádro Evropské unie má zájem na tom, udržovat ji v polokoloniálním či periferním postavení, k čemuž slouží liberálně levicové a aktivistické politické strany, mainstreamová média a akademické kruhy. Jakýkoliv náznak lidového vůdce, který by české společnosti umožnil plně využít její potenciál, tedy musí být zničen či diskreditován.
"

Celý článek...


27. 10. 2020:

Jaroslav Štefec: Něco tady smrdí. A hodně. Akce, jejímž cílem byla likvidace Romana Prymuly a jeho odstavení z postu ministra zdravotnictví má všechny atributy klasické operace bezpečnostních služeb. Prolhané, plné podivností a postavené na písku. Takže kdybych si mohl tipnout, směřovaly by moje úvahy spíše než oblíbeným „směrem Moskva“ (případně Peking) daleko pravděpodobnější českou cestou, případně směrem k našim „spojencům“. Podivností typu „agenta s kufrem plným ricinu“ je víc než dost. Počínaje otázkou, kdo poslal fotografa bulvárního plátku v daný čas na dané místo, až po „podivné“ znalosti jistého Moravce, takto naduté a arogantní hlásné trouby antibabišovské tak zvaně „veřejnoprávní“ televize...
Ten, kdo celou akci připravil a naplánoval, rozhodně počítal s reakcí „antirouškařů“ a dalších obhájců „práva na vymření půlky národa“, samozřejmě té, v níž nebudou oni...

Celý článek...


26. 10. 2020:

Zdeněk Troška: "...budou dělat haury do chvíle, než jim zemře (na covid pozn.red.) někdo blízký, někdo, koho měli rádi. Mám pocit, že snad nesledují televizi a nevidí záběry ze všech států světa, kde je to stejné, ne-li horší. Musím chránit sebe a své blízké, to je přece moje povinnost a nějaké frajerské pózy nejsou namístě. Stejně mi vadí to věčné fňukání, že nebudou mít na nájem, na jídlo, na toto a tamto, že jsou finančně úplně na dně – ale hned jak se v červenci rozvolnilo, na 105 tisíc Čechů vyrazilo do Chorvatska k moři. A na to peníze najednou měli?..."

Celý článek...


25. 10. 2020:

Exsenátor Jan Veleba: " V nadcházejícím týdnu jde v podstatě o všechno a pokud se nezklidní situace ve společnosti a na postu ministra zdravotnictví se rychle neobjeví kvalitní osobnost, pak opoziční demoblok a mediotelevizní žumpa ČT využijí všech prostředků k likvidaci vládnoucího hnutí, speciálně premiéra Andreje Babiše. Pokud by se jim to podařilo, tak tato společnost končí...
Naše společnost je nemocná, ztratila se slušnost, ztratila se elementární úcta k jakýmkoliv hodnotám, ztratil se stud. Nenajdete normální slušnou diskusi, názor proti názoru, najdete jenom urážky, zesměšňování a útoky...
"

Celý článek...


25. 10. 2020:

Sociolog Petr Hampl: "Epidemii si nemůže řešit každý sám. Výsledek je závislý na spolupráci. Jenže jsme v situaci, kdy se lidem lže téměř neustále a téměř o všem. O migraci, dluzích, Evropské unii, školství, mezi- národních smlouvách a čemkoliv jiném vás napadne...
Být ekonomickou celebritou – to dnes znamená, že dobře vypadáte, máte kontakty v médiích, a dokolečka opakujete, že řešením všeho je snížení daní pro bohaté, snížení státních výdajů a deregulace. To se naučíte za dvě minuty. K tomu nepotřebujete číst složité studie v cizích jazycích...
"

Celý článek...




WebArchiv - archiv českého webu        optimalizace PageRank.cz       Bělehrad.Cz      Výrobky z konopí a bio bavlny - URBANSHOP     

Tento web byl vytvořen prostřednictvím phpRS v2.8.3a - redakčního systému napsaného v PHP jazyce.
Aby bylo legislativě EU učiněno zadost, vezměte na vědomí, že tento web využívá cookies, jako naprostá většina všech stránek na internetu. Dalším používáním webu s jejich využitím souhlasíte.

Redakce neodpovídá za obsah článků, komentářů ke článkům a diskusí ve Fóru,
které vyjadřují názory autorů a nemusí se vždy shodovat s názorem redakce.
Pro zpoplatněné weby platí zákaz přebírání článků z Jitřní země!