Jitřní země je věnována duchovní tématice, jako jóga, witchcraft, kult Bohyně, posvátná sexualita, tantra, mystika, ale tématem je i zdravá výživa, vegetariánství, ekologie, léčivé rostliny.
Jitřní země 
Translate - select language ^
 
  Dnešní datum: 21. 09. 2019     | Mapa stránek | Fórum JZ | Galerie JZ | Na Chvojnici | Galerie Na Chvojnici | Biozahrada |
   
 
kulatý roh  Náhodný citátkulatý roh
Francouzský osvícený právník a spisovatel Françoise de Pitaval (*1673 - 1743):
Jakékoliv setkání s právem znamená katastrofu pro každého, ať je již vinen nebo ne.

kulatý roh  Hlavní menukulatý roh
Hlavní stránka
Mapa stránek Jitřní země
Přehled rubrik
Odkazy
Galerie Jitřní země
Ankety
Nejčtenější stovka
Rozšířené vyhledávání
Poslat nové heslo
Upravit čtenářskou registraci
Zrušit svoji registraci čtenáře

kulatý roh  Přehled rubrikkulatý roh

kulatý roh  Nejčtenějšíkulatý roh
Žádejte o pomoc
(28. 09. 2016, 3125x)
Nežijte ve lži
(20. 11. 2016, 2593x)
Hodiny odbíjejí
(30. 12. 2016, 2566x)
Mayský sněm
(07. 01. 2017, 2510x)
Jako v pohádkách…
(07. 12. 2016, 2441x)

kulatý roh  Počasí, Slunce, Lunakulatý roh
 
Předpověď pro ČR 1.den title= Předpověď pro ČR 2.den Předpověď pro ČR 3.den
 

Solar X-rays:
Status
Geomagnetic Field:
Status
Aktuální snímky Slunce


kulatý roh  O Jitřní zemikulatý roh
Jitřní země
ISSN 1801-0601
Vydavatel: J. Holub, Kralice n. Osl.
Jitřní země byla založena na pod­zim roku 2000. Věnuje se hlavně duchovní tématice, ať už je to jó­ga, witchcraft (wicca), kult Bo­hy­ně, posvátná sexualita a tantra, mys­ti­ka, New Age, ša­ma­nis­mus ale také třeba zdravá výživa, vege­tari­án­ství, lé­čivé rost­liny a eko­logie.

Hudba jinak

* Rané Extempore (z let 1974 a 1975)


Vlastimil Marek - Hudba jinak - 11. 08. 2008 (5967 přečtení)

Když jsem v roce 1969 na jaře začal při pravidelných cestách po Karlově mostě (tehdy jsem chodil pěšky z Vinohrad přes Václavské náměstí, které jsem vždy, jako korzo, obešel, přes Národní třídu a nábřeží až na most a na Malou Stranu) poslouchat Hastrmana a jiné písničky nepřehlédnutelného Jardy Neduhy, věděl jsem, že jsem našel, co jsem ani nehledal. Začal jsem s ním trávit stále víc času nejen přes den, na mostě (on hrál a zpíval a prodával své kresby, já si koupil píšťalku a prodával své koláže a grafiky). Ale i večer, např. U Glaubiců (řízek přes celý talíř stával jedenáct korun!) a hlavně U Krále Brabantského a U slunců.


Jak jsme tak celé dny seděli a stáli u schodů na Kampu (dodnes mé nejoblíbenější místo, teprve mnohem později jsem zjistil a změřil, že tam je jedna ze dvou pozitivních zón, které udržují památný most v dobrém stavu celá staletí), Jarda stále častěji vyprávěl o své folkové skupině Extempore. Hrával v duu, ale tehdy se již potřetí pokusil sestavit celou kapelu. Vždycky mne pozval na zkoušku, aby se pochlubil, jenže já mu to vždycky zkritizoval: písničky, které měly v jeho osobitém podání švih a vtip, zněly v podání celé kapely utahaně, uměle, nic moc.

Jednou to Jarda už nevydržel a řekl mi, že když jsem tak chytrej, ať to dokážu, že, jak tvrdím, i česká amatérská kapela může šlapat a dobře znít. Já řekl, že si teda koupím bicí a za tři měsíce to dáme dohromady. A tak se i stalo. Pilně jsem trénoval ve skladu potřeb pro výtvarníky, a poté, co Jarda získal zaměstnání jako správce tenisových kurtů na Hagiboru, jsme mohli začít zkoušet s celou kapelou. Za dva roky už jsme byli kultovní kapelou (i když nám to tak rozhodně nepřipadalo).

První skutečné bicí mi ukázal a dovolil za ně sednout Jirka Šula, bubeník Plastiků. Chtěl jsem se naučit hrát pod odborným vedením, ale jediný bubeník, který byl ochoten mi dávat soukromé hodiny (dojížděl jsem přes celou Prahu do Modřan) mne nutil držet paličky tak, jak je drželi dechovkáři a jazzmani, tak jsem se brzy začal učit sám. Vyrobil jsem si tréninkové bicí (z dřeva potaženého gumou) a trénoval celé dny, jak to šlo.

Už tehdy, v rámci amatérského jammování (moc jsme toho na nástroje neuměli, ale o to nadšeněji jsme se nořili do atmosféry totálního hudebního vytržení: bývali jsme celé hodiny v transu), jsem věděl, že právě tohle je ta nejdokonalejší forma uchování vnitřní svobody. Bylo jasné, že ruští okupanti a uvadačští malí Čechové cele opanují společnost, a tak šlo o to najít si prostor, kde by se člověk mohl vyřádit a nepropadnout malomyslnosti.

Dodnes vzpomínám právě na to časem ani hlasitostí neomezené improvizování, tehdy převážně na základní rytmy boogie a blues. V neděli dopoledne jsem chodíval na černou burzu gramodesek (a brzy má sbírka obsahovala značný počet LP skupin a hudebníků, jako byli King Crimson, Frank Zappa, na jehož koncert jsem pak jel v roce 1974, Deep Purpple, Pink Floyd, John Mayall Bluesbreakers, nebo od Jardy Neduhy půjčené dvojalbum Jesus Christ Superstar, které jsem celé přeložil se slovníkem v ruce), a v pátek nebo v sobotu večer se hrávalo na Hagiboru. Mezitím jsem přetáčel elpíčka na kotoučovém magnetofonu i pro ostatní, a psával své časopísky, které si pak štamgasti čítávali v malostranských hospodách.

V polovině 80. a na počátku 90. let minulého století jsem Jardovi Riedelovi, dnešnímu hudebnímu publicistovi, tvrdíval, že kdybychom tehdy, tedy v letech hraní na Hagiboru, měli možnost si to natáčet, že by to znělo jak ranné nahrávky takových skupin, jako byli Faust, Gong a další. Ne z hlediska kvality nástrojů a techniky hry, ale co se týkalo unešení hrou a transovní atmosférou, která z nás přímo kapala. V tom nadšení jsme se dokázali jaksi intuitivně napojit na tytéž inspirační zdroje, které hnaly k vrcholným výkonům i hudebníky na západ od Aše. Na rozdíl od profesionálů, kteří šmrdlali něco z not a poslouchali nejen dirigenty, ale i ideologické cenzory, my byli totálně svobodní a neomezovaní ničím a nikým (než sami sebou a nekvalitou našich nástrojů. Což nás ovšem vedlo k vynalézání a výrobě primitivních, ale zvuk skupiny velmi ozvláštňujících nástrojů. Používal jsem dřevěné xylofonky, cinkátka z nařezaných trianglů, dětské hračky a myslivecké vábničky atd.).

Navíc to byla nepřetržitá škola života: jaká radost byla slyšet první pazvuky z různých těch tranzistorových mašinek, které si na svou sólovou kytaru vyráběl Jirka Hradec, a objevit tak možnost být u toho, vymýšlet, tvořit, a hlavně improvizovat! Zatímco veškerá ostatní hudba byla svázaná notami a nepsanými tabu (např. dlouhé vlasy ani v televizi, ani na ulici, absolvování konzervatoře, kde člověku poničí radost ze hry nácvikem stupnic a on pak i sóluje jen ve stupnicích), my mohli řádit a hrát (si) do nekonečna.

Miloval jsem setkávání se spoluhráči i mimo přímé hraní: samozřejmě ne v hospodě, kde se to po třetím pivu zvrhlo do pivních řečí (proto jsem tam také těm opilcům vnutil pravidelné časopísky: aby aspoň na chvíli mysleli na něco jiného, než chlast, ženský a nadávání na poměry). Vzpomínám, jak jsem na každém hledal něco dobrého. Například basák, truhlář, kterému jsme říkali Pickwik. Nutil jsem ho, aby psal krátké veršíky a pamatuju si tento: Z okna bába vypadla, a dopadla na chodník. Cestou trochu vychladla, jako každej závodník.

První sólový kytarista Jirka Števich, kdysi hráč Plastiků, byl velmi nevzdělaný, ale o to dychtivější nasávač všech inspirací. Trávil u nás doma ve Slovenské ulici (kde se ostatně často a i po mé éře v Extempore scházeli pravidelně nejen nad elpíčky, ale i na večeře po koncertech, i další hudebníci, bedňáci, nahrávači na magnetofony atd.) dost času. Občas byl hladový, tak jsme ho nakrmili, občas mu byla zima, tak jsem mu věnoval nějaký ze svých starých svetrů. Do tehdejší společnosti se vůbec nehodil, ale jakmile zapnul kytaru a začal hrát a sólovat, vzal i nás všechny okolo do světa hudební uvolněnosti a nestěžující si harmonie.

Mimochodem, z Karlova mostu a z jammů na Hagiboru a koncertů jsem znal i řadu dalších budoucích výtvarníků a spisovatelů a grafiků a emigrantů: např. Vlastu Třešňáka, kterému jsem pak věnoval, protože mi přítel z Japonska přivezl lepší, i svůj (a jeho) první fotoaparát, a pravidelně i olejové barvy a kartony, protože jsem už pak pracoval ve skladu potřeb pro výtvarníky, pozdějšího vydavatele knih ve Vídni Zbyňka Benýška, happeningáře a dnes editora knih poezie Milana Kozelku, zvukaře Indžu (po letech jsem ho potkal a stále je zvukařem), jiného zvukaře Lejzyho, bubeníka jedné tancovačkové kapely Méďu, který byl prototypem medvěda, mlčky sedícího za pivem, ale jak sedl za bubny, rozzářil sebe i celý sál, zvukaře a nahrávače (a na Trabantu vozícího reprobedny) Jirku Munzara, a další a další kluky, kteří pak také začali hrávat v různých rockových kapelách, ale i psát a kreslit.
Naznačuji, že právě společné hraní v kapelách postupně nasměrovalo i další nepřizpůsobené mladé lidi k vlastní (i když samizdatové) tvorbě. Už tehdy jsem psal, že je to právě rock, který spojuje „proletáře všech zemí“, a že úder do strun kytary je pozitivní umělecká tvorba (zatímco úder půllitrem do hlavy opilého kolegy v hospodě je jen negativní agrese, která nic neřeší).

Naznačuji, že právě tohle byly „naše univerzity“. Nikdo z nás nemohl očekávat, že bude přijat na jakoukoliv vysokou školu, a tak jsme se, jako ctnost z nouze, vzdělávali sami. S výhodou, že to bylo v oborech, které nás bavily. Naučili jsme se překonávat překážky, a tvořit za jakýchkoliv okolností. Bylo příznačné, že z hudebníků se pak stávali etablovaní grafici nebo spisovatelé v emigraci. A kolem Karlova mostu a Extempore se vytvořila „umělecká“ skupina, jež snese, co se týká dopadu s budoucího nasměrování celkové kulturní atmosféry té doby, srovnání i se skupinami surrealistů, Šmidrů, Křížovnické školy čistého humoru, nebo v hudební oblasti později Hanspaulka atd. A po letech Jarda našel v knize vzpomínek Jana Zábrany (str. 321) toto: „Návštěva večer u jazzových a beatnických afficionados na Hagiboru.(30.července 1974)“.

Dny jsme trávili na mostě, večery v hospodě anebo jammováním na Hagiboru. Karlův most se jednu celou sezónu opravoval, a po značné délce se muselo chodit po dřevěných schodech na provizorní cestu nad dole pracujícími dlaždiči, a pak schody zase dolů na dlažbu mostu. Lidi ale korzovat (z jednoho konce mostu na druhý a zase zpátky) nepřestali, a tak jsme se tam vždycky spolehlivě našli. Já pak organizoval i různé demonstráže. Vzpomínám, jak jsem jednou instaloval řadu obrázků a předmětů na téma „nic“. Bílý papír s názvem „nic“, dalekohled se začerněnými skly a nápisem „Uvidíte nic“, pokažený hodinový strojek s návodem „zatáhnete-li za tuto páčku, NIC se stane“ atd. Za pár minut poté, co jsem to vše nainstaloval, jeden aktivní třicátník na nedělní procházce začal rozčíleně pobíhat sem tam, a pak požádal ženu se synem, aby tam počkali, a běžel pro policajty.

Svým způsobem byla každá opletačka s režimem důkazem, že jsme na správné cestě. Jednou mne opravdu přímo na mostě sebrali a na oddělení pak dvě hodiny (jedním prstem, takže jsem jim nabídl, že jim to sepíšu rychleji, protože jsem tehdy už ťukal značnou rychlostí, natrénován právě samizdatovými časopisy) sepisovali „Seznam zabavenych obrazkov“. Městský úřad mne pak o půl roku později odsoudil k zaplacení pokuty 50 korun. A v roce 1986, kdy mne zavřeli na dva měsíce, mi zabavili nejen kopie dopisů přátelům do ciziny, ale i gramofon, zesilovač a reprobedny, a desítky magnetofonových kazet (rozumějte: právě tohle byly prostředky páchání protistátní činnosti).

Když jsem pak sehnal možnost vystoupení např. v klubu „na jedničce“ na Strahově, a my půl roku nacvičovali nějaký ten souvislý program, sestavovaný z jednotlivých písniček, abychom ho jednou jedinkrát zahráli, prožívali jsme dokonale tvůrčí časy. Samozřejmě, už tehdy jsem narazil na jistou naivní nezodpovědnost kytaristy, který se vždy před vystoupením ožral (a jako obvykle zapomněl trsátka a neměl náhradní struny atd.), což jsem pak v osmi kopiích svého na stroji psaného a v malostranských hospodách distribuovaného časopísku po vystoupení velmi kritizoval (a což vedlo k tomu, že jsem Extempore později opustil). Ale například týdenní „soustředění“ v domečku nějaké babky (v Čelákovicích), kde jsme nacvičovali komponovaný pořad Azbestový guláš už byl rockový život se vším všudy. Nápady, kterými jsme obohacovali původní melodii, kterou většinou přinesl Jarda nebo Jirka, svoboda, s jakou jsme (já coby bubeník nebo basák Džerry) mohli melodii obohatit vlastním rytmickým nápadem, včetně konečného hodinového souvislého programu (včetně druhého perkusisty a programu a pozvánek a loga skupiny atd.), to všechno bylo jedinečným a fungujícím vzdorem tehdejší už nepokrytě utahované smyčky normalizace.
Mimochodem, dodnes potkávám uznávané umělce, kteří se přiznávají, že tehdy chodili na Extempore na Strahov, a to je nasměrovalo k tvorbě (za všechny např. sochař Sozanský).

Proč jsem se tak rozepsal? Protože se v nakladatelství Galén Praha chystá vydání 2 CD záznamů tehdejších jammů ranných Extempore (a jejich přátel) na Hagiboru z let 1973-4. A protože už z jiných nahrávek vím, a rád bych upozornil předem, že kromě hudby samé je (a bude) na cédéčkách, jaksi „mezi řádky“ a mezi notami i ona tehdejší atmosféra. Protože při poslechu nepůjde o dokonalost zvuku nebo instrumentálních výkonů, ale právě o onu (i dodnes inspirující) atmosféru tvrdošíjně hledané a v bluesových a rockových improvizacích nacházené vnitřní svobody.

Až to vyjde, dám vědět.
 

Pokud se vám tento článek líbil, přidejte jej na

 

Související články:
Proč ženy (24.01.2009)
Nezvládnuté hormony (19.01.2009)
Změny (14.01.2009)
V pytli (11.01.2009)
Emancipovaná (21.12.2008)
Otázky (16.12.2008)
Čtyři pravdy (pro pokročilé) (14.12.2008)
Čas se zrychluje (12.12.2008)
Duchovní probuzení (ve čtyřech minutách) (10.12.2008)
Čtení o koláči (07.12.2008)
Black-out (04.12.2008)
Indie aneb Šivanandovo dvacatero (20.11.2008)
Syndrom seminářové bohyně (16.11.2008)
Nedorozumění (08.11.2008)
Shoda (01.11.2008)
Být sama (sebou) (29.10.2008)
Mysl je potvůrka (25.10.2008)
Skvrny na Slunci a vztazích (22.10.2008)
Rozhovor s Henry Marshallem (28.09.2008)
Případ Hykes (27.09.2008)
Šetři (ČEZky) (16.09.2008)
Vtípky? (13.09.2008)
Omleté pokrytecké moudrosti (11.09.2008)
Žolík (09.09.2008)
Omega-3 (31.08.2008)
Pro člověka (28.08.2008)
Psychopatologie na internetu (25.08.2008)
Děti vědí (18.08.2008)
Z penze nevyžiju (15.08.2008)
Pochvala (08.08.2008)
Radost z blogování (06.08.2008)
Vypustit (01.08.2008)
Já tomu moc nevěřím (27.07.2008)
Pocit vítězství (22.07.2008)
Agnihotra (20.07.2008)
Tajemství (18.07.2008)
Lepší časy (15.07.2008)
Zesilovač (08.07.2008)
Proč znovu? (04.07.2008)
Litera nebo literatura? (25.06.2008)
Cesta ženy ze Západu za osvícením (20.06.2008)
Kulhající muž (15.06.2008)
Na větvi (14.06.2008)
2012 jinak (13.06.2008)
Svobodná a volná (09.06.2008)
Užívejme si života, dokud to ještě jde (07.06.2008)
Násilí v médiích (28.05.2008)
Zvedám ruku (23.05.2008)
Trhlina v realitě (20.05.2008)
Bohyně se dvěma obličeji (19.05.2008)
Co (píp) my jen víme? (15.05.2008)
Bludné balvany (14.05.2008)
Zázrak jménem voda (12.05.2008)
Good for you (07.05.2008)
Emil Pospíšil a sítár (04.05.2008)
Letěl? Neletěl? (25.04.2008)
Kostely bez Boha (22.04.2008)
Bez komentáře (19.04.2008)
Demagogie (16.04.2008)
Bigoti a šatnářka (14.04.2008)
Vrabci a dravci (09.04.2008)
Nebijme své děti (02.04.2008)
Obchodníci s žumpou (31.03.2008)
Kostel (29.03.2008)
Rozpaky (26.03.2008)
Kde končí svoboda a začíná žumpa (22.03.2008)
Proč funguje proutek (19.03.2008)
Háj moudrosti 2008 (13.03.2008)
Respekt (12.03.2008)
Líbí, nelíbí (08.03.2008)
To jsem si dal (06.03.2008)
Stranovláda (04.03.2008)
Tanečnice z Filipín (01.03.2008)
Teplý únor (28.02.2008)
Zkreslený pohled na zázrak zrození (25.02.2008)
Zázrak (23.02.2008)
Chvála dočasnosti (09.02.2008)
Hovořit s anděly (04.02.2008)
Dudy techna (24.01.2008)
Noblem (20.01.2008)
Muška jenom zlatá (16.01.2008)
Něha, ne sex (13.01.2008)
Nedomazlení (08.01.2008)
Nepasuje (06.01.2008)
Burdychova sauna (03.01.2008)
Hudba buněk a tkání (01.01.2008)
Dalajlama (28.12.2007)
Přijetí (25.12.2007)
Mozek nás šálí (23.12.2007)
Těžké odbourávání (21.12.2007)
Ani písničkáři už nejsou, co bývali (19.12.2007)
Prostřený stůl (17.12.2007)
I guru je jen člověk (13.12.2007)
Kvalita (na které záleží) (04.12.2007)
Druhé strany mincí (01.12.2007)
Lež jako norma (29.11.2007)
Zvuky (27.11.2007)
Mozek dítěte, obliny a pokleslá prsa (22.11.2007)
Bůh je sloveso (20.11.2007)
Podzim v Hudlicích (17.11.2007)
Slepé střevo a ovulace (14.11.2007)
Gejts a stěhování (08.11.2007)
Skryté důvody (15.10.2007)
Pasteur kontra Bechamp (13.10.2007)
Zužitkování náhod (09.10.2007)
Slyšet tvary (06.10.2007)
Pleš a bomba (04.10.2007)
Ani rouru (22.09.2007)
Koncept kontinua (20.09.2007)
Tuňák v olivovém oleji (18.09.2007)
Vystrčit hlavu (16.09.2007)
Homo sapiens emocionalis stupidus (politicus) (14.09.2007)
Pro jsou Židé nejchytřejší? (12.09.2007)
Muži ještě netuší (09.09.2007)
Hugo (06.09.2007)
Kouzlo (04.09.2007)
Hlásím se o Nobelovu cenu (27.08.2007)
Kde končí hudba? (25.08.2007)
Hloupost (23.08.2007)
Ach ti vědci (07.08.2007)
Oka mžik (03.08.2007)
Jistota (29.07.2007)
Nocebo skeptiků (26.07.2007)
Nirvána z walkmana (23.07.2007)
Děti a ekologie (12.07.2007)
Plácnutí (10.07.2007)
"Duševní" práce (07.07.2007)
Proletářem (02.07.2007)
Pod nos (23.06.2007)
Požitek z násilí (10.06.2007)
Magické obřady (08.06.2007)
Akce s Tamarou a Vlastimilem Markovými v létě 2007 (05.06.2007)
Korálky zadostiučinění (31.05.2007)
Středověk trvá (30.05.2007)
Milovice (27.05.2007)
Stojící ženy (26.05.2007)
Štafle (23.05.2007)
Zamrzlí vědci (19.05.2007)
Zpomalit (18.04.2007)
Poučení (17.04.2007)
Štěstí (15.04.2007)
Mantry III. kategorie (14.04.2007)
Události před narozením a jejich důsledky (04.04.2007)
Šmouhy na nebi a IQ (02.04.2007)
Temné proudy (31.03.2007)
Prohrou k vítězství (26.03.2007)
Povolání: žena v domácnosti (24.03.2007)
Lékař léčí, příroda uzdravuje (22.03.2007)
Žáci nenávidí matematiku (20.03.2007)
Obřízka na rádiu Jerevan (19.03.2007)
Bubliny (18.03.2007)
Porod a jeho důsledky (17.03.2007)
Po porodu se změnil? (16.03.2007)
Interpretace (15.03.2007)
Kdo řídí? (14.03.2007)
Sjíždět (13.03.2007)
Bohužel, bohudík (20.02.2007)
První vztahy (15.02.2007)
Á (11.02.2007)
Odpočinek (31.01.2007)
Velké matení pojmů (18.01.2007)
V pubertě (15.01.2007)
Holotropní terapie (13.01.2007)
Chůze přes oheň (11.01.2007)
Alkohol nemůže za alkoholismus? (20.12.2006)
Může (17.12.2006)
Flop a horečka omladnic (15.12.2006)
Hlas jako zázrak (05.12.2006)
Ladění (29.11.2006)
Chybějící dialog (27.11.2006)
Sedm let (24.11.2006)
Lucidní snění (22.11.2006)
Osvícení (28.10.2006)
Nelehké téma (20.10.2006)
Nepožehnal (18.10.2006)
Vakcína (31.08.2006)
Vypadá to (aneb nepřekážejme svým dětem) (29.08.2006)
Pasti tantry (16.08.2006)
Nemoc je jen špatná písnička (14.08.2006)
Kde domov můj (06.08.2006)
Něco navíc (31.07.2006)
Cesta muže a ženy: žebřík a kruh (24.07.2006)
Podfuk (23.07.2006)
Prkýnko (20.07.2006)
Trénink (06.07.2006)
Posun (02.07.2006)
Fotbal i politika (25.06.2006)
Vědecké nocebo (22.06.2006)
Století bez lásky (18.06.2006)
Respekt (15.06.2006)
Příště zvolte ženy (06.06.2006)
Změňme zadání (03.06.2006)
Kroužkování a preference (29.05.2006)
Hudba v kostele (26.05.2006)
Kouzlo žen (24.05.2006)
Nezodpovědnost (20.05.2006)
Špína na síti (11.05.2006)
Což takhle pozitivní lobbing? (11.05.2006)
Nepoučitelní (07.05.2006)
Souvislost (04.05.2006)
Žena in (02.05.2006)
Mluvené a psané (30.04.2006)
Recenze na amatérský způsob (25.04.2006)
Zaplatí za sex (23.04.2006)
Zatím dobrý? (20.04.2006)
Hlavní podezřelý (17.04.2006)
Příčiny a následky (14.04.2006)
Holčičky (11.04.2006)
Mužské (po)hnutí (09.04.2006)
Ženské časopisy škodí (06.04.2006)
Nemůžeš mít všechno (02.04.2006)
Není cesta k duchovnosti, duchovnost je Cesta (31.03.2006)
Pindy o nádherných zážitcích (29.03.2006)
Duchovní puberta (27.03.2006)
Hladina mysli (25.03.2006)
Vy v něco věříte? (22.03.2006)
Chvála kóanů (19.03.2006)
Makyo a Ježíš (17.03.2006)
Chybějící obliny a HNP (15.03.2006)
Volte ženy (06.03.2006)
Marek vysílá na Vltavě (18.09.2005)
Kdo s čím zachází (26.05.2005)
Pětiminutová a půlvteřinová mája (22.05.2005)
Holka z Playboye (13.05.2005)
Menstruace (09.05.2005)
[Akt. známka: 0 / Počet hlasů: 0] 1 2 3 4 5
Celý článek | Zpět | Informační e-mailVytisknout článek

Diskuse ke článku je možná zde.

 

NAHORU | Hlavní stránka

kulatý roh  Přihlášený čtenářkulatý roh

Uživatelské jméno:

Heslo:




Registrace nového čtenáře!


kulatý roh  Aktualitykulatý roh
17. 09. 2019:

Bývalý šéf vojenské zpravodajské služby a bezpečnostní analytik Andor Šándor: "Ta samolibost, že já to vím nejlépe a ostatní jsou minimálně hlupáci, pokud ne ruští agenti, přisluhovači Kremlu a Číny a podobně, je velmi nešťastná, a navíc často sklouzává do polohy osobní, urážlivé. Navenek to samozřejmě ovlivňuje to, jak se k sobě lidé chovají...
Já stále věřím tomu, že je správná teze, že Koněv osvobodil Prahu, protože tlak jeho vojsk donutil generála Toussainta uzavřít smlouvu s generálem Kutlvašrem a s Josefem Smrkovským, nechat zde těžké zbraně a zmizet. Jinak by tu Prahu Němci rozflákali, kdyby nebyli pod tlakem.
.."

Celý článek...


08. 09. 2019:

Spisovatel, autor historických knih Václav Junek: "z vyššího hlediska české moderní historie jde opravdu jen o ten šum (kauza sochy maršála Ivana Stěpanoviče Koněva), navíc vyvolaný přibližně těmi samými elementy, které (například) pod vedením Franty Sauera ze Žižkova se vší jim vlastní hloupostí skácely Mariánský sloupu na Staroměstském náměstí v listopadu 1918 a jistě také v přibližně stejné době dosáhly likvidace pomníku jednoho z největších českých vojevůdců maršála Radeckého. To ale opravdu jen pro příklad. Stejného druhu ovšem byla pozdější praxe nacistů ve věci pomníků Ernesta Denise, plukovníka Švece, prezidenta Wilsona i mnoha dalších. A to nemluvím už vůbec o komunistech a jejich tak oblíbeném obrazoborectví..."

Celý článek...


08. 09. 2019:

Andrej Babiš - bývalý premiér?
Zdeněk Zbořil: "Tentokrát v ČT překročili míru nejenom slušnosti, ale i povinností, které jsou jim uloženy ze zákona. Nějaký zdroj informací, o kterém si můžeme myslet, že není nejserióznější, někteří novináři ho označují za "Bakalapress", tak vypustí informaci, že premiér Babiš byl zbaven nařčení, že se dopouštěl trestného činu, a tu zprávu převzala ČT, Český rozhlas i ČTK a v podstatě tak způsobí stav, který může vyvolat šíření poplašné zprávy.
A tak "opisovali" redaktoři veřejnoprávních médií i dalších médií jeden od druhého, až se jeden redaktor možná spletl a mluvil o Andreji Babišovi už jako o bývalém premiérovi, a o tom už by měla jednat mediální Rada, ale nedělám si iluze, že tomu tak je nebo bude...
"

Celý článek...


03. 09. 2019:

Ivan Lehotský: "USA před měsícem vypověděli smlouvu INF s Ruskem o omezení raket středního a krátkého doletu. Prý proto, že Rusko smlouvu porušovalo. Prošly sotva dva týdny a Američané provedli test takové rakety, kterou mají s mírně jinými nastaveními už dávno rozmístěnou ve více východoevropských zemích. Že by šlo o zázračně rychlý technický vývoj? Nebo to bylo jinak a kdosi se právě nechtěně přiznal ke lži a podvodu?..."

Celý článek...


24. 08. 2019:

Advokátka Jana Zwyrtek Hamplová: "...jsou tu skupiny, k nimž se stát chová macešsky, a které nemají ani sílu se nějak viditelněji bránit, protože na to nemají síly nebo čas. Osobně vidím zátěž, která se klade na samosprávu, jako by jí tu samosprávu někdo chtěl zase sebrat, vnímám rodiny s dětmi, jak se těm pracujícím neulehčuje nic, zatímco se strká do dávek těm, kteří nikdy pracovat nebudou, seniory, kterým se říká, ať se zabezpečí hlavně sami, drobné živnostníky, kteří za chvíli budou rušit živnosti, protože ten tlak neustojí, máme málo lékařů, policistů..."
"...Roztrhání Ústavy je z mého pohledu neomluvitelné gesto. Podobně jako česká vlajka ve vagíně a trenýrky na Pražském hradě. Máme demokracii, rozhodujme ve volbách, a aby ty výsledky byly jiné, pokud se nám současné nelíbí, tak pro to sakra něco dělejme. V Americe by něco takového znamenalo doživotní diskvalifikaci z veřejného života. Roztrháním Ústavy roztrhal Minář i svobodu slova a jiná práva v Ústavě obsažená. Je to cíl Milionu chvilek? Jen jedna pravda?..."

Celý článek...


15. 08. 2019:

Čtvteční postřehy Terezy Spencerové:
• NATO si stěžuje, že ruské stíhačky v úterý odháněly od civilního letadla, v němž letěl ministr obrany Šojgu, španělskou alianční stíhačku "nebezpečným způsobem"… a prý jen "profesionalismus" aliančního pilota zabránil nebezpečné situaci… stížnost je pozoruhodná, neboť NATO současně připouští, že ruský civilní letoun měl "platný letový plán", letěl v mezinárodním vzdušném prostoru a navíc se i náležitě identifikoval…
• po nedávných pohrůžkách amerického velvyslance v Berlíně, že americké jednotky mohou být z Německa staženy, Merkelová slibuje navýšení zbrojních výdajů, jak požadují USA…
• na stěně manhattanského sídla mrtvého miliardářského pedofila Epsteina prý vyšetřovatelé objevili mimo jiné obří obraz, na němž Bill Clinton sedí v modrých šatech a červených lodičkách v prezidentské Oválné pracovně… Epsteinova "madam" Ghislaine Maxwellová byla mezitím objevena v odlehlém luxusním sídle v Nové Anglii, kde žije s vrcholným manažerem a členem supervlivné Rady pro zahraniční záležitosti (CFR) Scottem Borgersonem…
• kvůli obviněním z nevhodného chování k ženám byly zrušeny dva americké koncerty Placida Dominga…

Celý článek...


14. 08. 2019:

Bývalý senátor a exšéf Agrární komory Jan Veleba o Gretě (vepřovém a hraboších):
"Připomíná mi to anarchii. Tato slečna nemůže v patnácti letech rozumět světu, nemůže rozumět světovému klimatu, nemůže rozumět politice. Je to divadlo a stojí za ní nějaký kapitál nebo obrovská zelená lobby. Ta dívka je loutkou zelené lobby, která si ji vodí. Považuji to za nebezpečné. Jde o učebnicový příklad, jak uměle začít něco ovlivňovat. Kdyby tu Gretu ukázal Milion chvilek na Letné, tak se naše média zblázní a lidi by tam z toho omdlévali. Se seriózním přístupem k problému klimatu a počasí to nemá nic společného. Rozum mi nebere, že se k tomu propůjčuje i Svatý otec. V každém případě tato slečna není tím, kdo by znal světové děje a souvislosti. Nicméně to asi dopadne tak, že se z ní stane pravděpodobně světová politická hvězda..."

Celý článek...




WebArchiv - archiv českého webu        optimalizace PageRank.cz       Bělehrad.Cz      Výrobky z konopí a bio bavlny - URBANSHOP     

Tento web byl vytvořen prostřednictvím phpRS v2.8.2RC8 - redakčního systému napsaného v PHP jazyce.
Aby bylo legislativě EU učiněno zadost, vezměte na vědomí, že tento web využívá cookies, jako naprostá většina všech stránek na internetu. Dalším používáním webu s jejich využitím souhlasíte.

Redakce neodpovídá za obsah článků, komentářů ke článkům a diskusí ve Fóru,
které vyjadřují názory autorů a nemusí se vždy shodovat s názorem redakce.
Pro zpoplatněné weby platí zákaz přebírání článků z Jitřní země!