 | Náhodný citát |  |
|
Karel Čapek:
Pravými otci zákonů jsou darebáci, ne právníci. |
| Hlavní menu | |
| Přehled rubrik | |
| Nejčtenější | |
| Počasí, Slunce, Luna | |
Solar X-rays:
Geomagnetic Field:
|
| O Jitřní zemi | |
ISSN 1801-0601
Vydavatel: J. Holub, Kralice n. Osl. Jitřní země byla založena na podzim roku 2000. Věnuje se hlavně duchovní tématice, ať už je to jóga, witchcraft (wicca), kult Bohyně, posvátná sexualita a tantra, mystika, New Age, šamanismus ale také třeba zdravá výživa, vegetariánství, léčivé rostliny a ekologie.
|
|
|
 Relativní a absolutní
Válek Roman - Sebepoznání - 18. 08. 2007 (4022 přečtení)
Bůh nebo absolutno? A je absolutno to, o co nám opravdu jde, nebo je to jen polovina skutečnosti? Je Bůh jen polovina skutečnosti? Na to se snažím odpovědět v této eseji.
Lidé často mluví o bohu. Mnoho lidí hledá boha. Já sám jsem nikdy nevěděl, co to bůh přesně je. Tak to má většina lidí – ale většina lidí cítí potřebu tuto záhadu nějak řešit. Někdo studuje filozofii nebo teologii a dochází k nějakým teoretickým závěrům – Bůh je to a to. jiní lidé hledají prožitky, nikoliv slova. Cvičí nějaké praktiky a pak říkají: Podařilo se mi navázat spojení s Ním. Nebo říkají, že byli blízko. A podobně. Lidé Boha milují nebo se ho bojí nebo si nejsou jisti nebo v něho nevěří. O čem většina těchto lidí mluví?
V křesťanství je obraz Boha poměrně jasný, většina lidí ho chápe jako nejvyšší moc a autoritu a živou kvalitu, dokonalou inteligenci za stvořením světa a za tím, co se v tomto vesmíru děje. Na druhou stranu na Východě je spíš než o Bohu řeč o absolutnu. Myslím, že absolutno sice zní neživě a studeně, nicméně odpadá tu diskuze o tom, jestli je absolutno spravedlivé nebo ne, odpadá tu diskuze o tom, jestli je absolutno nahoře nebo dole, jestli je živé nebo nehmotné a podobně. Absolutno je základní kvalita vesmíru. Je to to, co zůstává stále stejné, co je neměnné, neoddiskutovatelné, nehybné, neviditelné a všudypřítomné. Na pozadí všeho je absolutno. Když budeme hodně chtít, změníme hodně věcí na tomto světě. Ale nikdo nikdy nepohne ani o milimetr s absolutnem. Než jsem se narodil, bylo absolutno, až zemřu bude absolutno. A bude vypadat úplně stejně. Ono totiž nemusí vypadat, ono nevypadá. Je nesrovnatelné, dokonalé a nedotknutelné. To, co se neustále mění, co roste a zaniká, to je relativní. Ani absolutno, ani relativní stránka univerza není kompletní realita, pravda. V jedné buddhistické čínské básni se praví: Poznání absolutna ještě není osvícení. Jinými slovy, mohl bych říct, že poznání absolutna, například nějaký pocit během zazenu, kdy máme pocit, že vše je jedno, že jsme nedílnou součástí vesmíru a že se vzdáváme sebe jako oddělené bytosti, toto setkání s absolutnem, je pouze poloviční poznání pravdy. Mnoho duchovně orientovaných lidí si plete poznání a cvičení tohoto pocitu poznání absolutna s nejvyšší moudrostí, s poznáním pravdy. Můžete narazit na duchovní učitele, kteří pořád dokola - i když jinými slovy a v obměnách anebo metaforách - mluví o absolutnu. Pořád mluví o zklidnění, o vyrovnání, o jasném světle mysli a setkání s Bohem. To je jeden extrém světa. Na druhé straně jsou lidé, kteří mluví jen o relativních věcech – zajímají je jen materiální záležitosti, v extrémním případě jsou plně zaujati penězmi, jindy zcela pohlceni sexem. Buddhismus objímá tyto dva protikladné světy jako otec nebo matka objímá bratra a sestru. Nejde tu jen o peníze a o sex, ale o materiální stránku života, kterou prostě nemůžeme ignorovat. V básni Sandokai je tedy zdůrazněno, že absolutno není cílem buddhismu, je to jen polovina skutečnosti. Na druhou stranu buddhismus lidi, kteří většinou přicházejí z relativního světa, uvádí do světa, kde relativní si podává ruku s absolutním. Když cvičíme zazen, nehýbeme se, nemluvíme, nepřemýšlíme o tom, co má vyšší hodnotu nebo jak vydělat víc peněz. V zazenu si tedy absolutno podává ruku s relativním. Proč je relativní (tedy fakt, že při zazenu tak trochu stejně přemýšlíme, že se tak trochu občas pohneme, že nás svědí nos nebo nás bolí koleno) nedílnou součástí zazenu? Protože relativní je nedílnou součástí vesmíru. A zazen je vyjádřením pravdy, celistvé pravdy vesmíru, v těle a mysli jednoho jediného člověka.
Jeden můj kamarád zažil určitou komunikaci s absolutním. On tomu tedy říká komunikace s Bohem. S dojetím poznal, že tam nahoře je místo, kam se lze dovolat. Odtamtud dostáváme signály o pravé povaze tohoto světa a o tom, že má smysl konat dobro. Buddhismus ovšem absolutno, nebo Boha, nevnímá jako místo nahoře, nevnímá Boha jako bytost, která nás poslouchá, když dobře promluvíme, nebo která nám pomáhá, když jsme pokorní. Buddhismus je v otázce komunikace s Bohem velmi optimistický. Bůh je přesně tam, kde právě teď jsme a je okamžitě ochoten s námi komunikovat. Co víc, on si myslí, že vlastně není potřeba s ním začít nějak komunikovat, protože jsme ve spojení s ním neustále. Kdybychom nebyli neustále ve spojení s Bohem, nemohli bychom vůbec existovat. Podle buddhismu je Bůh něco, co je nedílnou součástí života každé bytosti. Co buddhismus zdůrazňuje, není hledání Boha nebo snaha nějak navázat komunikaci s Bohem nebo nebeskými bytostmi. Buddhismus nás učí, že ono nejvyšší dobro, dokonalost a čistota a dokonalé odpuštění nemusíme hledat na nějakém zvláštním místě nebo v nějakém extatickém stavu mysli. Bůh není něco, co je zavřeno daleko v nebi a otvírá se to jen těm, kteří uvedou své tělo a mysl do stavu transu nebo extáze. Bůh je v buddhismu něco, co nás podpírá, když sedíme na záchodě, je to něco, na čem visí ručník v koupelně, je to něco, co umožňuje vodě téct z kohoutku a je to něco, co ohřívá vodu na čaj. Bůh je neustále a neskonale přítomen v každém okamžiku našeho života jako věčný, neúnavný asistent.
Cítili jste se někdy úplně na dně? Rozplakali jste se a měli pocit, že jste na konci svých sil? Pocítili jste najednou takovou zvláštní, nevysvětlitelnou úlevu? Okamžik úplného klidu, kdy jste byli se vším smířeni? Promluvil k vám Bůh. Připomněl vám jeden důležitý aspekt života - aspekt věčnosti, aspekt neměnné tichosti nekonečného vesmíru, kde nikdo netrpí, nic nevzniká a nic nezaniká. V tomto aspektu, tedy v Bohu, je opravdu klid a smíření. Ale je to jen jedna polovina mince. Ta druhá je potřeba vstát a něco dělat. I když se vracíme z tichosti a smíření do každodenního života, který je často zbrklý a hlučný, vlastně nikdy nemůžeme opustit svět ticha a klidu. Je tu totiž neustále přítomen ve všech věcech. A naopak, i když usedáme v tichosti do zazenu, neopouštíme svět relativního a pomíjivého. Obě strany jsou dohromady pravda samotná. Je jen na nás, abychom ji prožívali, protože číst o ní je málo.
Pokud se vám tento článek líbil, přidejte jej na
Celý článek |
Zpět |
Komentářů: 2 |
 
Komentovat článek
Pro přidávání komentářů musíte být čtenář registrovaný a přihláąený a mít nastavený odběr info-mailů.
|
|
| Sdružení za obnovu národní suverenity | |
| Přihlášený čtenář | |
| Aktuality | |
Vzhledem současné situaci pozastaveno
Aischylos:
„První obětí každé války je pravda.“ |
|
