Nedávno jsem se zase zúčastnil firewalkingu s Ivem Janečkem. To mi znovu připomnělo moje zážitky z úplně prvního chození po žhavých uhlících. Bylo to na stejném místě, v nádherném přírodním prostředí Vysočiny na základně Junáka v Telecím u Poličky. Je to jeden ze starobylých rituálů přechodu.
Než začnu psát o podrobnostech, tak nejprve jednu zajímavost o tom, jak nic není náhoda a jak všechno dokonale funguje: Ivo nám povídal také o Tarotu a vždycky ráno promíchal balíček karet a vytáhl jednu, jako sdělení na celý den. U vytažených karet zde uvedu jejich symbolický význam:
Sobota: Desítka Holí - dvě tibetská rituální žezla stojí vedle sebe jako zbraně k obraně. Představují ztuhlé strategie a struktury v našem každodenním životě. Osm ohnivých holí v pozadí symbolizuje energii doutnající pod povrchem a blokovanou žezly. Je to výzva k překonání strachu ze života, lpění na ztuhlých zásadách a představách, útoků, depresí, nemocí, problémů s pudy, jejichž příčiny leží v potlačování agresivních impulzů. Karta nám ukazuje na ztuhlé vztahy bez života, zdrcující osamělost, kde se místo prožití agresivity každý uzavírá do sebe. Symbolizuje také naše pocity, že nestačíme na úkoly, které před námi leží, náš strach ze zkoušek. To vše je potřeba překonat a odložit!
Neděle: Viselec - postava bez tváře visící přibitá hlavou dolů, představuje naprostou bezmocnost, bezvýchodnost situace, situaci, kterou nejde změnit navyklým chováním. Je nutné nechat padnout všechny masky a díky zkušenosti, že je člověk vystaven napospas, překonat všechny strachy. Staré a hluboko zakořeněné strachy představují ničivé síly, rozškatulkované myšlení zatemňuje volný pohled a brání přístupu k vlastnímu nitru. Nedobrovolné utrpení je určené něčím vyšším a slouží k naší záchraně. Jedná se o výzvu nenechat se již dál věšet, nýbrž poznat a růst. Ve vztazích je všechna snaha a námaha, jak se z problémů dostat navyklými postupy marná, vše se urovná pouze novým pohledem a schopností nechat věcem volný průběh. Vše vybízí ke změně, především změně myšlení!
V pátek proběhl seznamovací večer, který jsme ukončili obřadem Agnihotra, k očištění „vnějšího" i svého „vnitřního" prostředí. Při té příležitosti Ivo zapálil od plamene této védské oběti lampičku, abychom oheň mohli symbolicky použít při zahájení sobotního večerního rituálu.
Jak už jsem řekl, každý den začal ráno symbolicky vytažením Tarotové karty. Celý sobotní den gradoval přípravou na večerní rituál a postupně v každém narůstalo napětí a strach. Vědomí toho, co nás čeká, vědomí toho, že nám všechny dosavadní životní zkušenosti říkají, že rituálem není možné úspěšně projít, to všechno bylo velice symbolické. A je třeba povědět, že nás Ivo před těmito myšlenkami nijak nechránil - právě naopak! Všechno vedlo k tomu, že se nakonec báli úplně všichni. Odpoledne nás Ivo vyzval, abychom vytvořili dvojice a navzájem se svěřili se svými životními strachy. I to byla nová věc, pátrat v hlubinách a vynášet svoje strachy, abychom se k nim přiznali nejen sami sobě, ale ještě „cizímu člověku", sedícímu naproti nás. Ale šlo to, postupně stále lépe a jakoby se ty strachy vzájemným rozhovorem zmenšovaly a mizely. Nakonec jsme dostali za úkol napsat své strachy na papírek, abychom je mohli při večerním rituálu vhodit do ohně a nechat spálit v očišťujících plamenech.
A po večeři to začalo. Nejprve malování masky na tvář, potom se obřadně zapálil velký oheň, okolo kterého jsme utvořili kruh. Následovala rituální očista - nejprve zvukem šamanského bubnu, který nás rozvibroval od nohou až po temeno hlavy, potom očista kouřem bylin, jejichž vůně nás úplně naplnila. Potom se v kruhu chodilo kolem ohně, bubnovalo se a zpívalo a postupně se každý dostával do stavu, kterému by se dalo opravdu říci „změněné vědomí", i když jsme to tak zpočátku ani nepociťovali. Zpěv i bubnování nabíralo na intenzitě.
Po nějaké době Ivo otevřel kruh a vedl nás na místo vlastního rituálu. Potom se z ohniště nabraly žhavé uhlíky a vytvořila se „cesta přechodu" - několik metrů dlouhý koberec žhavých uhlíků a na její začátek se položil ručník. Vytvořili jsme za neustálého bubnování a zpěvu kruh kolem a Ivo už stál na ručníku. Krátce si očistil bosá chodidla, upřel pohled vzhůru do třetího oka a vyrazil. A po něm další další. A najednou stojím na ručníku také. Mám pocit, že jsem dostatečně připravený? Nejspíš ne, ale cítím, že pokud to nebude teď, můžu také čekat celý život. A tak vyrážím. Zvláštní pocit - žhavé uhlíky křupou pod nohama a já vlastně nic necítím. Jako bych šel po koberci. Jdu a najednou je konec. Stojím zase na trávě, zvlhlé rosou a cítím radost, že jsem překonal sám sebe, že jsem dokázal udělat to, o čem jsem „věděl", že je nemožné. Co na to říkají nohy? Další překvapení - vůbec nic. Jako bych nešel po žhavém uhlí, ale jen po trávě. Opět se zařazuji do kruhu, mezi zpívající a bubnující. Postupně přešli všichni a někteří se chystají přechod opakovat. I já přecházím žhavé uhlíky znovu. Jako bych se chtěl ubezpečit, že je to opravdu možné. Někteří jsou v naprosté euforii a chodí znovu a znovu, až dá Ivo pokyn k ukončení rituálu. Poděkoval jsem ohni za očištění. Ivo měl pravdu - nikdo z nás už nebude stejný.
A potom ještě příprava na indiánskou saunu. Povznášející pocit ještě zesiluje, cítím se opravdu očištěný, vyrovnaný a uvolněný. Patřím k přírodě, která nás obklopuje, vnímám spojení s Matkou Zemí, s Bohyní, s Jedinou Silou, která je ve všem a ve všech. Všichni máme k sobě tak nějak blíž. Nechce se nám spát a tak sedíme kolem ohně a povídáme...
V neděli ještě dvě tantrické meditace, opět něco nového a zvláštního, zažít Šakti jako Světlo, jako vše pronikající Bytí. Děkuji...
A velice silný pocit přetrvává - nikdy nebudu mít pocit, že jsem na cokoliv „dostatečně připravený". Pokaždé to bude o tom, že se musím odhodlat vyrazit. Musím vyrazit TEĎ, jinak nevyrazím nikdy. Rituál přechodu - každý okamžik našeho života je přechodem. Dokud to nepochopíme, jsme jako ten viselec - karta, symbolizující naši vlastní připoutanost a bezmocnost. Je možné dělat nemožné jenom musíme vyrazit! Teď a tady. Děkuji Ti Ivo, už nikdy nebudu stejný jako dřív! Něco se změnilo a já už vím. Vím, že všechno je možné, když doopravdy chci, když se dokážu odhodlat a vyrazit. Díky Bohyně, děkuji Ti, Jediná Sílo. Už vím, že Čaromocná slova jsou pravdivá. Já Jsem projevením této Nejvyšší Síly. A záleží jen na tom, jak moc tomu věřím, jak moc podle toho žiji, jak jsem Pravdivý... Pokud jenom o všem „řečníme", nikdy nevstoupíme na koberec žhavých uhlíků a náš život zůstane prázdným. Sterilní skleník, do kterého jsme se uzavřeli a ve kterém není skutečný Život. Past, vězení, ve kterém nás drží naše vlastní ego tím, že nás nutí mít strach. Strach z bolesti, který se nakonec ukáže jako prázdný přelud.
Díky Ivo - nic není náhoda a já jsem tuto zkušenost potřeboval. Přišla v pravý čas: když je žák připraven... Příležitosti dostáváme pořád, jenom se je musíme odvážit vidět. Děkuji ti Šakti, že jsi mi ukázala, co je to být přirozený a svobodný a hlavně PRAVDIVÝ. Že čas na jakékoliv rozhodnutí je právě TEĎ a že ZÍTRA ZNAMENÁ NIKDY!!!

Fotogalerie z akcí