Jitřní země je věnována duchovní tématice, jako jóga, witchcraft, kult Bohyně, posvátná sexualita, tantra, mystika, ale tématem je i zdravá výživa, vegetariánství, ekologie, léčivé rostliny.
Jitřní země 
Translate - select language ^
 
  Dnešní datum: 18. 09. 2019     | Mapa stránek | Fórum JZ | Galerie JZ | Na Chvojnici | Galerie Na Chvojnici | Biozahrada |
   
 
kulatý roh  Náhodný citátkulatý roh
Karel Schwarzemberg:
Tragedií této země je skutečnost, že nemůžete věřit ani těm, které jste osobně podplatil

kulatý roh  Hlavní menukulatý roh
Hlavní stránka
Mapa stránek Jitřní země
Přehled rubrik
Odkazy
Galerie Jitřní země
Ankety
Nejčtenější stovka
Rozšířené vyhledávání
Poslat nové heslo
Upravit čtenářskou registraci
Zrušit svoji registraci čtenáře

kulatý roh  Přehled rubrikkulatý roh

kulatý roh  Nejčtenějšíkulatý roh
Žádejte o pomoc
(28. 09. 2016, 3118x)
Nežijte ve lži
(20. 11. 2016, 2588x)
Hodiny odbíjejí
(30. 12. 2016, 2559x)
Mayský sněm
(07. 01. 2017, 2501x)
Jako v pohádkách…
(07. 12. 2016, 2434x)

kulatý roh  Počasí, Slunce, Lunakulatý roh
 
Předpověď pro ČR 1.den title= Předpověď pro ČR 2.den Předpověď pro ČR 3.den
 

Solar X-rays:
Status
Geomagnetic Field:
Status
Aktuální snímky Slunce


kulatý roh  O Jitřní zemikulatý roh
Jitřní země
ISSN 1801-0601
Vydavatel: J. Holub, Kralice n. Osl.
Jitřní země byla založena na pod­zim roku 2000. Věnuje se hlavně duchovní tématice, ať už je to jó­ga, witchcraft (wicca), kult Bo­hy­ně, posvátná sexualita a tantra, mys­ti­ka, New Age, ša­ma­nis­mus ale také třeba zdravá výživa, vege­tari­án­ství, lé­čivé rost­liny a eko­logie.

Duchovno

* Rodiče a děti aneb jak si porozumět navzájem


Zdenka Blechová - Duchovno - 05. 12. 2010 (2449 přečtení)

Po knize "Jak porozumět sobě a dětem aneb co je dobré si uvědomit a o čem nevíme" vydává Zdenka Blechová pokračování s názvem "Rodiče a děti aneb jak si porozumět navzájem". Kniha je přímou výpovědí z rodiny Zdenky Blechové, neboť jak říká:" Všichni prožíváme stejné přiběhy, ale jen málokdo má odvahu vynést světlo na povrch, aby se naše stíny mohly rozplynout.



Knihu si můžete objednat v e-shopu se slevou a navíc obdržíte 3 časopisy Mysteria tajemna, který vydává Zdenka Blechová od roku 2003, zdarma.

 Měla jsem o čem přemýšlet. Proč jsem si stále do života přitahovala alkoholiky?
Protože jsem hledala svého vlastního otce. Můj otčím nepil a měli
jsme se moc rádi. Ale přesto jsem si nesla kódy mého vlastního otce a nevědomky ho pořád hledala.

To znamená, že i když si vezmete do výchovy
cizí dítě, které své rodiče nikdy nevidělo, stále si v sobě ponese informace
svých biologických rodičů. Bude hledat partnera pro život, který se bude
podobat vlastnímu otci nebo vlastní matce. Vy to dítě převychovat nemůžete a ani navést na jinou cestu. Dítě půjde po rodové linii.

Není totiž náhoda, že se narodilo právě těmto rodičům. Narodilo se jim, aby pochopilo a změnilo svoji cestu. Ale aby ji mohlo změnit, musí si nejdříve přijít na svůj problém.

* * * *

Odpovězte si: Žít spokojený život s partnerem, ale bez miminka nebo
mít miminko, ale vychovávat ho sama bez partnera. Čemu dáte přednost?

Pokud jste si vybrala, že potřebujete k výchově miminka i partnera, jste
ještě slabá, závislá žena, a tudíž může být pro vás problém otěhotnět. V současné době Vesmír dává miminko jen ženám nezávislým, ženám slabým se nedaří otěhotnět. Vesmír to s nimi myslí dobře, chce, aby pozvedli svoji hodnotu nad roli hospodyně a služky.

A pokud je žena ještě závislá na muži, může se prostřednictvím dítěte, aby zachovala rodinu, zase do role služky a hospodyně vrátit. Ale o tom už není svět, který se nám nyní nabízí, a proto Vesmír dá dítě ženě, která je schopna ho vychovat sama bez závislosti na druhých.

Není v zájmu společnosti, aby manžel byl příliš vázán na výchovu dítěte, ale
aby dítě vychovávala žena, která mu dá výchovu z citu a ne z rozumu. Proto
se nyní stává, že manžel musí odjet na práci do zahraničí nebo dlí převážně
mimo rodinu.

Více si můžete přečíst v mé knize „Partnerské vztahy v dnešní době aneb jak spolu žít.“ V knize se dočtete, jak se žije ve Vesmíru a protože spějeme k vesmírné unii, musíme se i my podvolit novým vzorcům chování.
Vesmír působí na naši změnu myšlení a tím i chování. Nepřipustí, aby se naše
závislost odrazila ve Vesmíru. Tam totiž vládne svoboda a nezávislost. Nebude
to trvat dlouho a dojde k propojení s Vesmírem, ale podmínkou toho je naprostá
nezávislost duše, aby mohla být svobodná.

* * * *

Mé kamarádce vadí, že se s ní maminka přetahuje u pokladny v obchodním
domě, kdo nákup zaplatí. Říká: „Nemám to ráda, chci si to zaplatit sama.
Dělá ze mě chudáka, jako kdybych na to neměla.“

Také jsem se s mojí maminkou potýkala v této věci. Dnes, když mi to chce zaplatit, už se s ní nehádám a nechám si to zaplatit. Ale tím, že na to přistoupím, už tato situace zmizela, protože maminka si dobře rozmyslí, kdy mi to chce zaplatit. Už mi to nevnucuje pokaždé, protože ví, že to přijmu.

Někdy děláme jen gesto a čekáme, co na to okolí. Ani to nemyslíme vážně. Ale pokud toho druhého necháte jednat a nepřemlouváte ho, už se to stávat nebude. Musíme si dovolit i přijímat. Tato situace je jasným příkladem toho, když jsem zvyklá jen dávat a nejsem zvyklá přijímat.

Ale vše musí být v rovnováze a tak pokud chci, aby si mě druzí
vážili, musím se nechat i hýčkat a naučit se přijímat. Když to neumíme,
máme v sobě zlost, že stále těm druhým dáváme, a oni si toho neváží.

* * * *

Kamarádka mi sděluje: „Mami se mě ptá: Ty už zase někam jedeš? Nepřeháníš
to? Mami mě omezuje. Pořád nechápe, že je to můj život a jsem dospělá
a tudíž si můžu jezdit, kam chci.“ Stále pokládáme své děti za malé a snažíme
se je chránit a určovat jim cestu. Kamarádka pokračuje: „Mami, když cítí, že
jsem v ohrožení, řekne: Já tam na něho vlítnu a dám mu pár facek. Uvědomuji
si, jak je slabá, jak se chvástá a jak by dopadla.“ Každá máma se snaží chránit
své děti a ani si neuvědomuje, že se mnohdy chová až scestně.
Není třeba chránit, tím nic nedocílím, je třeba mít pochopení pro životní lekce.

* * * *

Ona se potřebuje té špíny zbavit a tak ji vylévá plnými vědry na mě a já
se zašpinit nechci. Kdybych si to nechala líbit, tak časem ve mně bude tolik
špíny, že z toho onemocním. Maminka si sice uleví, zbaví se negativní energie,
ale pokud se neozvu, budu se cítit v její přítomnosti stále hůř, protože mi tato
energie nebude dělat dobře. A tak jsem trvala na svém, když maminka náhodou
začala opět své pomluvy, že mě to nezajímá, nebo že to nechci poslouchat,
nebo že je mi z toho špatně. Když to nepomáhalo, odešla jsem. Nejdříve se
maminka domáhala svých práv. Vždyť tatí jí vždy naslouchal, a najednou já
nechci převzít jeho štafetu. A tak se vztekala, plakala, citově vydírala, dokonce
i rozbila ve vzteku hrníček s kávou. Nic jsem jí tehdy na to neřekla, ani jí nepomohla s úklidem, jen jsem odešla a nechala ji vyvztekat.

* * * *

Nejvíce mi vadilo, když mi maminka neustále říkala: „Najez se, sněz tohle,
nebo dej si toto.“ Stokrát jsem jí vysvětlovala, že už jsem dospělá, že se
najím, až budu chtít. Nepomohlo to. Až jsem jednou pronesla: „Nerozkazuj
mi, co mám dělat!“ A to pomohlo. Došlo u mě k uvědomění, že mi vlastně
maminka tím, že mě nutí najíst se, rozkazuje. Zachází se mnou jako se svým
vlastnictvím, a vůbec si neuvědomuje, že mi škodí. Snaží se ve své lásce pro
mě dělat všechno. Ale chci to? To už jí nezajímá. Co by jinak dělala, když je
zvyklá starat se o druhé, a ne o sebe. Bere to jako přirozenost. A proto se jí
musí jasně dát najevo hranice, i když jí to zabolí. Vysvětlování nepomůže, to
ona nevnímá.

* * * *

Taky chce vaše maminka, abyste byli velcí a silní? Pamatuji si z dětství
větu: „Jez ať jsi velká a silná.“ Ale naše maminky zapomínají, že už jsme velcí.
A silní nemusíme být navenek, stačí, když budeme silní uvnitř sebe. Moje maminka je jak policajt. Nejdříve mi nejméně třikrát připomene, že se mám najíst. Pak mi hlídá talíř, pozoruje, kolik jsem si nandala, abych se dobře najedla. Když si dám málo, má starost, když to všechno nedojím také. Hlídá, kolik toho sním, a kolik toho nechám na talíři. Jsem stále pod dohledem a těžko jí vysvětlím, že už jsem samostatná a že si umím své potřeby uspokojit. Jí se zastavil čas a tak mě má pořád za malou.

Nejdříve jsem se ‚čílila‘, pak vysvětlovala, pak opakovala, ale teprve teď, když mi to je jedno a vzdala jsem to, přestala mě hlídat. Došla jsem k tomu, že to vlastně bylo mé omezení stát se velkou, a že to byl můj strach, aby se maminka neurazila, když toho sním málo. Vlastně jsem pořád byla malou holkou, která se bojí odsouzení maminky, a proto jsem měla potřebu vysvětlovat a hubovat, aby mě nechala být, že už jsem velká.

Proč jsem si potřebovala před ní dokázat, že už jsem velká? Protože jsem
si to sama nechtěla přiznat a stále jsem chtěla s ní mít pouto.

Nyní jsem pouto s maminkou rozpojila, najím se, kdy chci a sním, co chci. Vlastně to dopadlo tak, že maminka si uvaří pro sebe a já si buď od ní vezmu, když mi nabídne, nebo si sním něco svého. Ale už se mi nevnucuje a já konečně můžu říci, že jsem dospělá a nejsem závislá na její radosti z toho, že se najím jejího jídla, které náležitě pochválím. Pořád jsme se chtěli rodičům zavděčit a oni zase nám. A tak maminka pochvalu jídla brala jako odměnu za to, že pro mě něco dělá a motivovalo jí to pro mě dělat ještě více. Mě zase lezlo na nervy, že se příliš stará, ale nechtěla jsem jí brát radost, vždyť je to to poslední, proč ještě má chuť žít. Stále to byl tedy můj strach o ní a její o mě.

Když se přestaneme jeden o druhého bát, uvolní se pouta a nám se může lépe dýchat.

* * * *

Čím více si jdu svojí cestou a neberu ohled na to, zda se to líbí druhým,
tím větší lásku cítím z okolí. Je to paradox, ale je to tak. Když pochopíme, že
čím více dáme sobě, tím jsme spokojenější, a tím více je spokojené naše okolí,
umře naše ego, které je stále příčinou našich konfliktů.

* * * *

Nechtějte se stát modlou, nechtějte být tak dobrou,
Děti vás budou milovat i když budete chybovat.

Víte, kdy si budete s maminkou blízcí? Až ji přestanete vidět jako ideál
a přijmete ji s jejími chybami a až se maminka nebude stydět za své chyby
a nebude se bát žít si svůj život bez obav, co tomu řeknete vy. Nebo naopak?
Až vás přestane maminka vidět jako ideál, a přijme vás s vašimi chybami a vy
až se nebudete stydět za své chyby, a nebudete se bát žít si svůj život bez obav,
co tomu řekne maminka. Maminka se nám snaží poradit co nejlépe, ale to neznamená, že je to správně. Tak to jen žije nebo vidí moje maminka. Já ovšem
můžu vidět situace jinak a řešit je také jinak. Je zapotřebí nebát se jednat jinak,
než maminka a maminka by měla přijmout i to, že její dítě jedná jinak,
než ona. Maminka může říci: „Takto to vidím já, nebo takto bych to udělala já,
ale může to být i jinak.“ Tím dává dítěti potvrzení, že může svobodně jednat
a nebude se na něj zlobit.
Aby si dcera s matkou byly blízké, je zapotřebí, aby si vzájemně povyprávěly
svůj život jedna druhé. Co mi v dětství vadilo na matce a naopak, jak se
matka cítila v době výchovy dítěte a co žila. Jedna má možnost se vcítit do role
té druhé a tím jí může více pochopit. Ale i toto vzájemné popovídání přichází
v určitý čas a nelze ho uskutečnit, pokud chce jen jedna strana. Vše se odehrává
v době, kdy se nebojíme si upřímně vše vyjevit.

* * * *

Viděla jsem film, kde dcera odsuzovala svoji matku za to, že dělala
prostitutku. Jednoho dne jí matku zavraždili a ona pátrala po tom,
jak to vše bylo. Když odkryla tajemství, nejenže si matky začala vážit,
ale ještě si uvědomila, že ona tenkrát zemřela kvůli tomu, aby jí
ochránila.

Jeden muž odsuzoval svoji matku za to, že se stýkala s mnoha muži a pak
onemocněl nemocí AIDS. Tato byla následkem jeho nahodilých vztahů. Když
se ztotožnil díky této nemoci s matkou, že oba hledali prostřednictvím vztahů
lásku, nejen že se uzdravil, ale přestal matku odsuzovat, a byl jí blíž.

* * * *

Pořád někde v nás je slepá úcta k rodičům a bojíme se jim naznačit, že
jejich role vychovatele už skončila, a že už si chci žít svůj život po svém. Nebo
chcete být stále malými dětmi a o všem se radit s rodiči a hledat u nich záchranu?
Pak ovšem musíte počítat i s jejich nároky na váš život.

* * * *

Povídá mi kamarádka: „Naši mi říkají, už bychom tě taky chtěli vidět zaopatřenou, aby se o tebe někdo postaral, abys měla chlapa a vnoučata. Aby tady běhaly děti, my se jich snad nedočkáme.“ „Oni se mě ani nezeptají, zda bych to chtěla taky já. Berou to jako samozřejmost.“

Představy rodičů se nemusí slučovat s představami dětí, a proto bychom se neměli dětem plést do života a určovat jim, co je pro ně dobré, nebo je jinak ovlivňovat.

Chceme přece, aby naše děti byli šťastné, ne? Tak proč jim zbytečně děláme ze života chaos svými názory.

* * * *

Sestra mi povídá: „Dnes mi dcera řekla: „Je mi to u prdele. Řekla jsem
jí, že je sprostá, ale ona řekla, že mi nic sprostého neřekla.“ V dospívání se
nám děti vzdalují a dávají nám najevo svoji dospělost a jak jinak, než mluvou.
Chtějí si těmito výrazy prosadit svoji pozici sebevědomého dospělého člověka.
Považují za normální, takto mluvit. Nevidí na tom nic špatného. Ale pro rodiče,
kteří viděli ve svém dítěti slušně vychovaného potomka, je to pohroma.

Setkávání s vrstevníky, mění jejich styl života a oni se nám vzdalují. Jediné, co
v tomto období pomáhá, je začít mluvit stejnou mluvou, aby nám porozuměli.

Pokud jim budete vyčítat, že mluví sprostě nebo jim dávat za to vězení
nebo je poučovat, budete se jim vzdalovat a bude mezi vámi vznikat propast.

Je dobré to ignorovat, ale když se to hodí, nebojte se použít stejný výraz,
který používá vaše dítě. Váš potomek bude zaskočen, ale bude vás brát. Najednou jste se ocitla mezi jeho vrstevníky a ono je ochotno vás brát jako autoritu a přijmout. Vždyť mu nic nevyčítáte, a jen říkáte svobodně svůj názor, jako ono vám.

Vše, co si nedovolíme a neumíme používat, k nám přichází. Jakmile se
naučíte používat i tuto řeč, tyto situace zmizí a zase budete s dítětem mluvit
slušně. A co je vůbec neslušné? Pokud se zamyslíme, proč nám části našeho
těla připadají neslušné? Vždyť patří k našemu tělu stejně jako ruce a nohy.
Kdybychom řekli: „Je mi to u nohy nebo u hlavy,“ všichni by to vzali normálně
a prdel je stejná část těla jako všechny ostatní a měli bychom si jí považovat.
Když se to tak vezme, nic není neslušné, to jen naše společnost si rozdělila
výrazy na slušné a neslušné. Nic se nedá soudit. Ale to co odmítám, tam mám
bloky z výchovy a jakmile to přijmu, přestane to existovat.

* * * *

Dnes mi volala paní, která má problémy se svým synem: „Jinde se chová
slušně a doma je agresivní a nic nedělá.“
K jejich vztahu přišlo toto poselství:
Ona ke svému synovi přistupuje benevolentně, příliš mu dává najevo svoji
lásku a on se pak nemusí bát o své živobytí. Chtělo by to k němu změnit přístup
tím, že budu dělat věci pro sebe a ne pro něho, a tím se změní jeho postoj k ní.

Paní se ohradila: „Ale já nejsem benevolentní. Já umím zakročit, když nechce
něco udělat. Tuhle jsem ho 3× upozornila, že nemá hotové věci do školy
a on si stále dělal na počítači a tak jsem mu vytahala kabely z počítače. To bys-
te musela vidět, jak vyváděl.“ Podotkla jsem: „Já bych na jeho místě vyváděla
také. Takže kdo je vlastně agresivní, vy nebo on.“ Paní zmlkla a pak se ptá: „A
co kdybych ho dala na internát?“ „Tak ho máte brzy zpátky doma. Vy nechcete
řešit problém, a proto ho chcete od sebe odsunout, ale to nepůjde. Ten problém
se bude stupňovat, dokud se k němu nepostavíte zpříma.“ „Víte, nechce
se mi do hádek. Když žil můj muž, také nám to spolu nešlo, a tak jsem šla dělat
mimo město a měli jsme víkendové manželství, a docela to fungovalo.“ „Takže
teď se synem chcete žít také víkendové manželství? Do hádek musíte, abyste
se naučila vycházet s tím druhým v partnerství. Pokud ten problém se synem
nezvládnete, nemůže přijít ani žádný jiný partner.“

* * * *

Maminka říká: „Mějte se rádi.“ Myslí tím mě a moji sestru. Odvětím:
„Ale mami, abych jí mohla mít ráda, potřebuji jí říci svůj názor. Potřebujeme si věci vyříkat.“ To je mami cizí, byla zvyklá na vše kývnout a hlavně se nehádat.

Ale já se dnes musím ohradit, když se mi něco nelíbí a říci to tomu
druhému, aby o tom věděl. Jak mě má respektovat, když nebude vědět, co mi
vadí? A tím roste láska, přirozenou cestou k srdci tomu druhému. Nebát se
říkat věci na rovinu. Nebrat věci osobně, nezlobit se, vždyť je to jen názor toho
druhého a já s ním můžu souhlasit, nebo nesouhlasit, nebo říci svůj názor. Nemusíme se v názorech sejít, ale je důležité, že se nebojíme říci jeden druhému
to, co cítíme. A tím, že řeknu druhému vše, co mám na srdci, tím mu můžu být
blíže a tím můžu jít s ním dohromady.

Takže dříve se lidé snažili jít k sobě, dohromady, ale bylo to povrchní, nebylo to upřímné a proto to „jít dohromady“ bylo naoko. Dnes to vypadá, že nejdeme dohromady, ale přesto svým srdcem všichni jdeme dohromady ke společnému cíli, lásce.

A láska ta není o povrchnosti, ale o upřímnosti a naučit se upřímně vyjadřovat své pocity, je těžké. Zprvu se bojíme zranit toho druhého, protože se bojíme zranění od něho. Ale časem se nebojíme zranění a zjistíme, že nás to ani nezraňuje. Čeho jsme se vlastně báli? Vždyť to jde a naopak máme k sobě blíž.

* * * *

Každý si už chráníme svůj prostor a nezasahujeme druhému do života.
Necháme ho jít jeho cestou. Rodina už sice nedrží pohromadě, ale
v uzdravení lidstva jsme si blíž. Jak řekla dcera mé sestře: „Ale mami, my
si nepatříme. Ani já ti nepatřím.“ A to je důležité si uvědomit, že opravdu
každý se tu učíme sám za sebe a já tomu druhému mohu pomoci jen důvěrou
v jeho schopnosti, a ne jeho omezováním a strachem o něho. Nemůžu
si nikoho přivlastňovat jako svého otroka, a ani nemusím žít jako otrok
pro druhé. Je třeba si naplňovat svůj plán, pro který jsem sem přišla.

* * * *

Jedna žena mi řekla: „To je fajn, že si k tomu můžu přijít sama.“ Nikdy
nejsme sami, vždy jsme vedeni anděly na naší cestě, a proto už na nás
neplatí rady našich rodičů, jejich přání, jejich omezení a strach o nás. Už
ve svém nitru víme, protože cítíme. Oni ještě nevěděli, protože se báli
cítit, a ani to v jejich podmínkách vývoje nešlo. A proto je dobré pochopit
rodiče s jejich myšlením a pochopit, že oni těžko pochopí naše myšlení.

Ta změna přišla tak rychle, že je pro mnoho duší těžké ji tak rychle pochopit.

* * * *

V dnešní době se budeme stále více potýkat s neposlušností našich dětí.
Děti, které se právě rodí, mají v sobě jasný záměr toho, proč sem přišly. Mají
se rády, a proto se nenechají od nikoho nikam dostrkat. Už si nepotřebují zasloužit lásku, když ji žijí v sobě.

A tak třeba pětileté dítě si bude prosazovat určité oblečení a neustoupí ze svého požadavku, dokud mu na to maminka nepřistoupí. Maminka se bojí, že když si vezme lehkou bundičku, že nastydne. Ale dítě se vehementně dožaduje si ji vzít. Když na to nakonec maminka přistoupí, dítěti se nic nestane, ale získá zkušenost, že mu byla zima a příště si vezme silnější bundu.

Děti si již nenechají vnutit žádný názor, na vše si chtějí přijít samy. Pokud budeme od nich vyžadovat poslušnost, budeme se potýkat s nedorozuměním. Ony nás učí se mít rádi. Krásně nám ukazují, jak na to. Když něco nechci, nenechám si to od nikoho vnutit. Jsou zase natolik bezprostřední,
že je zapotřebí je učit odpovědnosti. Učíme se s nimi navzájem.

Děti učí rodiče se mít rádi a my je učíme odpovědnosti ke společnosti.

To znamená, nezasahujeme jim do jejich osobnosti a toho, co se týká jich samotných, ale vyžadujeme na nich důslednost v jejich počínání. Například nelpíme na tom, jestli si vyčistily zuby, či nikoliv, jsou to jejich zuby. Ale lpíme na docházce do školy, nebo do zaměstnání, jejich přístup se týká všech.

* * * *

Mnoho žen v dnešní době ještě hledá muže, který jim pomůže s výchovou
dítěte. Sice už jich je méně, ale přesto ještě některé hledají. Nehledejte! Pokud
budete mít přítele, věnujte mu určitý čas a nechtějte, aby vám pomohl s výchovou. Jeho pomoc nebude mít dlouhé trvání a ještě vám to všem naruší vztahy.

V dnešní době se muž bude dištancovat od výchovy dětí.

** * *

Jedna žena mi říká: „Rozešla jsem se s ním, protože mi nechtěl pomoci
s malým. Ale teď se mi po něm stýská.“ Jak se říká: Když chci moc, nakonec
nemám nic. Říkám: „Co vám chybělo? Říkáte, že byl hodný a bylo vám
s ním fajn. Mohla jste si s ním užívat volné chvíle a výchovu byste také zvládla
sama.“ Stále v ženách přetrvávají staré kódy: Musí mi pomoci s výchovou. Ale
je třeba již toto opustit a uvědomit si, že za dítě jsem odpovědná jen já. A já
sama to musím zvládnout. Muž mi už není berličkou v mém životě.

* * * *

Přišla za mnou jedna mladá dívka a říkala: „Mě už to nebaví. Všichni si
jenom stěžují. Už toho mám po krk. Mám taky starosti a všichni říkají, jak to
dělám, že se stále směju.“

Na to je nejlepší recept si také začít stěžovat. Když si ostatní stěžují a já
se směji, všichni si myslí, že mám život lepší, než oni a závidí mi ho. Myslí
si totiž, že jen oni to mají tak špatné. Zrovna na ně se neusmálo štěstí, ale
na mě ano, když se tvářím radostně. Jenže jsou lidé, kteří si budou neustále
stěžovat a na všem hledat chyby, a jsou lidé, kteří to také nemají zrovna růžové,
ale snaží se vše brát takové, jaké to je a nedělat z toho vědu. Jenže když
si nebudu stěžovat a budu se tvářit pohodově, tak ti druzí nevědí, že to mám
zrovna tak těžký jako oni, možná těžší. A proto je dobré si také stěžovat. To
ty druhé uklidní a uvědomí si, že není komu co závidět, že každý máme něco,
co musíme řešit. A proto, když si začnete stěžovat, okamžitě se stane náprava
a ostatní si přestanou stěžovat. Zkuste to a uvidíte. Protože si neumím stěžovat,
proto ke mně stěžování přichází. Když se naučím si stěžovat, najednou to přestane existovat.

Taky si klidně pofoukejte svojí bolístku před druhými
a nestyďte se přiznat, že toho máte taky dost.

* * * *

Slečna vypravuje: „Pozvala jsem k nám jednu kamarádku s dítětem.
Mami ke mně přišla a říká: „To nemyslíš vážně, pozvat si tuto na návštěvu.
Ty chceš, aby se tátovi přitížilo?“ Vždycky jsem kvůli tátovi sklopila hlavu
a nechtěla se dohadovat. Ale teď už mi to nešlo. Když jí tu nechceš, tak já jí
to řeknu. Mami na to: „To jí neříkej, ona má nemocného kluka.“ Vůbec se
mi nelíbilo, jak mami mluví každou chvíli jinak. Něco řekne a za chvíli ani
neví, že to řekla. Nakonec mě dorazilo, když mi řekla: To mi stejně děláš
naschvál, abys sem nemusela jezdit. Už si nemůžu nechat ubližovat, abych
byla se všemi zadobře. Jak rodiče stárnou, tak na ‚každým‘ něco vidí, ‚každej‘
jim vadí. Čekají, že jim budu něco říkat. Ale já už také nemám co. Vždyť
už nemám skoro nikoho. Nemám si o čem s nimi povídat.“

* * * *

Když se někdy setkáte s omezením typu: To bych nezvládla nebo to nemůžu
udělat nebo to se má tak a tak atd. vždy se zeptejte: „A kdo mi to řekl?“

Každé omezení vzniklo nějakým vnuknutím.

Někdo mi to musel povědět, a když se ptám: „A kdo vám to řekl?“ Druhý odpoví: „Asi já.“ Ptám se znovu a dotyčný odpoví většinou: „Maminka.“ Ano maminka nás vychovávala nejlépe, jak uměla, ale ne vše co nám dala do výchovy je pro nás dobré a tak se nebojte odhazovat omezení a tvořit si život. Vždyť je jen váš a vy jste tvůrcem svého života.

* * * *

Na Silvestra jsme se dívali na televizi a dojala nás písnička, kterou krásně
zazpíval jeden dvanáctiletý chlapec. Uronili jsme s přítelem slzu dojetím.

Maminka to zaregistrovala a říká: „Co se vám stalo?“ Říkám: „Dojalo nás to.“ A mami na to: „Já vím, že toho máte hodně.“ Ona věci vidí jen rozumem, a když pláčeme tak si myslí, že máme problém nebo starosti. Nechápe, že se dá plakat také proto, že něco krásného se dotklo naší duše. Tomu nerozumí a neporozuměla by ani, kdybych jí to vysvětlila. Je zvyklá žít rozumem a tam se nepláče a vůbec ne proto, že je něco pěkného.

V novém světě se nepláče skrze problémy, ty se řeší, ale pláče se skrze dojetí, skrze krásu, lásku. Je to vše úplně naopak a proto si rozum nerozumí s citem.

* * * *

Když moje kamarádka onemocněla, uvědomila jsem si, kolik si v sobě
nesla bolestí, o kterých nemluvila. Vyzvala jsem jí k tomu, že si o tom popovídáme, nechtěla. Neuměla to, protože měla ještě zavřené srdce. Pokud srdce není otevřené, neumíme vyjadřovat své pocity a nelze se na toho druhého zlobit, že mu to nejde, a ani ho nutit. Vše musí přijít situacemi, které otevřou naše srdce, většinou to bývá bolestné poznání, ale účinné.

Už se nebojíme otevírat své srdce. Čím více bolestí prožijeme, tím méně nás má co zranit. Člověk, který se bojí říkat své pocity, se bojí zranění. Člověk, který se nebojí říkat své pocity, se nebojí zranění. Může to být také tak: Bojím se tě zranit, protože pak můžeš zase ty zranit mě. Čím více člověk prožije životních lekcí, tím více se nebojí, stává se sám sebou. Všechno poznání si nese v sobě a ví, že nebylo zadarmo.

* * * *

Povídali jsme si o Silvestru a známá mi říká: „Snažili jsme se jak je zvykem…
a nešlo nám to.“ Byli jsme zvyklí být na Silvestra veselí a uznávali
jsme zvyky a najednou to nejde? Proč? Protože umírá rozum. Proč bych měla
být teď veselá jenom proto, že je Silvestr, nebo chovat se tak, protože to druzí
očekávají? Cit říká: „Už nechci dělat naučené věci, chci dělat věci, které cítím,
a ne věci, kterým nerozumím, ale mají být správné z hlediska rozumu. Chci se
cítit dobře, a pokud budu dělat věci z hlediska rozumu, dobře se cítit nebudu
a mně jde o to, abych se cítila dobře.“

* * * *

Přijde za mnou paní a říká: „Budu muset jít s dítětem k psychologovi.“
„Proč?“ táži se. „Protože má nějaké bloky, nechce mě poslouchat.“

Děti nás už nebudou poslouchat, budou si dělat věci po svém. My jsme
rodiče poslouchali a tohle si vůbec nedovolili. Připadá nám divné, že je dítě
neposlušné, a tak s tím chceme něco udělat. Ale nic s tím nenaděláme. Ani
psycholog, ani rodič s dítětem nehne. Naopak dítě se bude ještě více vzpouzet.
Děti, které se rodí, jsou moudré. Jsou dospělejšími dušemi, než jejich rodiče.
Učí je být sami sebou, což ony již umí. Rodiče se ještě ohlížejí na ostatní a hledají u nich lásku, proto poslouchají a nedovolí si, co by chtěli.

Děti se už mají rády, a proto si dovolí na nás nebrat ohled. I když jsou malé, jsou dospělé, vědí, co chtějí. Máme se od nich učit mít se rádi.

* * * *

Dítě od vás bude přijímat vše, ale nebude se chovat, jak vy chcete.

Už umí cítit a myslí si: „Když to chce udělat, udělá to, ale já jí nemusím nic
vracet. Já taky dělám jen to, co chci a nedělám to, co nechci.“ Mají jiné myšlení, myšlení srdce a ne toho, že musím dárky a jiné služby druhému vracet.

* * * *

Svěřuje se mi paní:
„Nějak si se svým osmiletým synem v současné době nerozumím. Mrzí mě, že
jsem na něho přísnější. Už je tam méně mazlení, nemám dobrý pocit z toho,
jak se k němu chovám. Nevím, zda je to správné, pořád něco řešíme, dochází
ke střetům.“
„A co byste od něho chtěla?“
„Aby mě poslouchal, musí respektovat pravidla.“
„A jaká pravidla?“
„Neuklidí si okusek, doteď jsem ho uklízela já.“

Vy stoupáte ve svém poznání výše a už víte, že po něm nemůžete uklízet okusek. On je zvyklý, že jste po něm dosud uklízela, tak se brání. Dochází ke střetům.Měníte se, už nechcete dělat služku a tím se mění i on, musí respektovat
pravidla.

Bojíte se, že přijdete o jeho lásku. Nepřijdete, jen se spolu učíte
vycházet v rámci vesmírných zákonů. Časem se budete mít více rádi, ale
láska to bude jiná. Už to nebude opičí láska, ale láska srdce, která dokáže
vytvořit i hranice pro toho druhého, když je to zapotřebí.

Pak si Vás bude syn více vážit a bude Vás respektovat. Ale vše chce trpělivost i učení, kterým právě procházíte. Nebojte se střetů a učte se respektovat jeden druhého.

* * * *

Volá mi paní: „Paní Blechová, potřebovala bych poradit, můj syn má dívku
v jiném stavu. Má přijít?“
„To záleží na tom, kdo z vás má problém. Kdo to potřebuje řešit.“
„My oba.“
„Tak přijďte oba.“
Do poradny přišla paní sama s tím, že dívka byla dnes na přerušení.
Říká: „Když jsem k vám šla, dívala jsem do kočárků a bylo mi divně.“
„Víte proč, protože máte v sobě pocit viny, že ta dívka šla na přerušení. Když
člověk nezasahuje druhým do věcí, nemusí mít pocity viny.“

Paní chtěla vědět, zda se její syn bude s touto dívkou dále stýkat. Dostala odpověď, že ano. Rozčílila se: „Tak to tedy ne, ona ho uháněla a on chudák…“
„Jak můžete takto soudit? Vždyť si užil. Mohl si to odepřít, nebo si dát pozor
a nemusel mít problém. Tak kdo je na vině? Vidíte, že se nemůže soudit. Nejlepší by bylo, kdyby váš syn začal bydlet samostatně. Budete muset už tu pupeční šňůru odstřihnout, vy mu nemůžete nakazovat, že si má vyčistit zuby.“
„Jak to víte, že mu říkám, že si má vyčistit zuby?“ Zde je velká závislost, a pokud se matka se synem od sebe neodpoutají, hrozí tu nemoc jednoho z nich,
nebo úplný rozchod.

* * * *

Tyto děti již nepotřebují energii z jídla, ony si jí berou z Vesmíru. Nebojte
se, že vám dítě umře, když nebude jíst, nebo že bude mít málo vitamínů.
Mají energetickou schránku postavenu jinak.

Budou vše dělat srdcem a proto i srdcem ucítí vše, co potřebují. Kdy mají spát, kdy se mají najíst, a co mají sníst. Těmto dětem budete těžko vnucovat starý typ výchovy, teď musíš po obědě spinkat, teď musíš toto sníst. Zbytečně budete mezi sebou bojovat.

Dítě chce volnost, ani nepotřebuje tolik péče, jako děti narozené dříve. Toto
dítě v sobě již lásku nosí, a proto ji nepotřebuje získávat od druhých. Bude se
chovat svobodně, volně bez ohledu na to, zda se to druhým líbí či ne. Dříve
jsme byli zvyklí rodiče poslouchat, protože jsme si potřebovali zasloužit jejich
lásku. Tyto děti to nepotřebují, a proto mnoho rodičů říká: „On mi to snad
dělá naschvál, nic s ním nezmůžu, dělá si co chce, neposlouchá.“ Je dobré ve
výchově neomezovat ani dítě, ani sebe. Kamarádka mi říká: „A jak to mám
udělat, když nechce spát, a mně se už chce spát.“ „Dej jí do postýlky, vysvětli
jí, že jsi unavená, že potřebuješ spát a nech jí hrát si v postýlce. V tomto směru
se nenech omezovat ty, a ve stravě zase neomezuj své dítě.“

* * * *

Děti nové generace již nepotřebují, aby se jim dospělí tolik věnovali.
Mají rády svůj prostor, do kterého jim ostatní vstupují s jejich souhlasem.
Jsou rády u počítače a to zlobí rodiče: „Tak hezky a on nejde ani ven.“ Není
třeba vnucovat dítěti jinou zábavu, když ho zrovna baví tohle. Nová generace
přestane rozlišovat počasí, zábavu a práci. Budou to žít v jednom,
na rozdíl od nás.

Byli jsme zvyklí: Teď pracuji osm hodin, pak mám volno, půjdu do přírody a plánovali jsme si volno, a chtěli si ho užít co nejvíce. Mrzelo nás, když bylo venku sluníčko a my jsme museli být v práci, a naopak, když jsme měli volno a bylo ošklivé počasí. Nová generace nebude rozlišovat počasí, bude ho brát jako součást svého života. Už pro ně nebude tak důležité, jako pro nás. Ony budou mít na prvním místě tvořivost, to coje baví. A tam jde počasí stranou.

Nebudou rozlišovat práci a volno, oni to budou žít v jednom. Práce pro ně bude tvořivostí a volno odpočinkem.

Nebudou rozlišovat: Budu dělat osm hodin a pak půjdu domů. Oni budou
zodpovědnější ke své práci a budou chtít mít věci v pořádku, a pak teprve jít
za zábavou. My jsme ještě byli rádi, když jsme se mohli z práce ulít. To oni
už znát nebudou, budou chtít dokázat více, než my. Budou mít hlad po zdokonalování, zhodnocení, budou rádi cestovat a vzdálenosti pro ně nebudou
hrát žádnou roli. Tyto děti budou mít na prvním místě sebe, protože se mají
rádi, a proto se budou chtít mít dobře.

* * * *

A aby se mohli mít dobře, budou vědět, že musí mít dobré zaměstnání
a když chtějí mít dobré zaměstnání, že pro to musí něco udělat, a také si ho
vážit.

A proto partner nebude na prvním místě, jak tomu bylo dosud, ale
až na druhém.

My jsme se těšili z práce na partnera, který na nás pravidelně čekal. Nyní lidé nebudou vědět, kdy skončí v práci, nebudou mít pevnou pracovní dobu a tak zázemí nebude tak pevné. Lidé se budou stýkat, když budou mít na sebe čas.

* * * *

Celou řadu generací se uznával přístup k rodičům jako k autoritě, kterou
je třeba ve všem následovat a poslouchat.

Nyní se učíme svobodě, a to znamená, že rodičům vděčím za svůj život, ale se svým životem si můžu nakládat sám, jak chci.

Už nemusím kopírovat chování svých rodičů, dokonce si začínám všímat jejich chyb, které nechci opakovat.

* * * *

Kamarádce se naskytla práce v jiném městě, povídá: „Já se tam přestěhuju,
nic mě tady nedrží.“ Žije si již pro sebe, už není sepjatá s rodinou tak, jak
jsme dříve byli, ani nemá pevné vazby s přáteli, a proto se může rozhodnout
žít, jak chce a kde chce. Tomu se říká svoboda. Také pociťuji, ať jsem kdekoliv,
všude se cítím stejně. Ten domov, který jsme totiž nechtěli iluzorně opustit,
mám totiž v sobě, a tudíž i všude okolo sebe. Pokud máme silné pouto s rodiči,
přáteli a partnerem, nedovoluje nám to vzdálit se a žít to, co bychom právě
chtěli.

A proto se musíme vzdalovat jeden druhému, abychom se nevázali a zbytečně nemarnili příležitosti, které nám život nabízí. Když se vzdálíme, můžeme naplňovat svůj život tím, co chceme bez ohledu na druhé. To však neznamená, že je ztrácíme, naopak čím větší svobodu si dopřejeme, tím jsme si blíž srdcem.

* * * *

Než dávat dětem kapesné, je lepší zvolit ceník prací. Například za umyté
nádobí 10 Kč, za vynesený koš 5 Kč. Takto můžete vyhodnotit i další činnosti
včetně učení. Vy chodíte do zaměstnání, kde si musíte na sebe vydělat, a dítě
chodí do školy, kde se vzdělává, ale princip vaší tvořivosti je stejný. Dítě se
bude učit od počátku si na sebe vydělat a nevyžadovat finance po rodičích.
Dítě vedeme k cílevědomosti a samostatnosti.

Nemusíme se zlobit, když přijdeme domů a nádobí není umyto. Umyjeme si ho sami. Nedali jsme kapesné a tak nic neočekáváme. Naopak, když dítěti dáváme vše, co potřebuje a ono nám to nevrací stejně, zlobíme se a jsme zklamáni. Takto máme jasno: „Chceš peníze, musíš si je stejně vydělat jako já v práci. Nechceš, nemusíš dělat nic, a také nic nedostaneš.“ Ani nevíte, jaký cenný dar tímto způsobem dáváte dítěti do života. Vedete ho k samostatnosti a odpovědnosti, a tím i větší lásce k vám. Jednou v dospělosti to oceníte vy i vaše dítě.

* * * *

Přišla za mnou kamarádka a celá zničená říká: „Já už nemůžu podporovat
Marka“, (myslí tím svého syna). Co ji znám, stále mu strká peníze. Financovala
mu školu a dala mu na ní další peníze, když je použil na něco jiného. Koupila
si nové auto, když jí to původní naboural a nyní, když pracuje v Anglii a občas
nevychází, peníze mu posílá. Povídám jí: „A napadlo tě, kdybys přišla o práci
nebo onemocněla, z čeho bys žila?“ „Tak to mě nenapadlo.“ Docela mě její
odpověď překvapila.

Jak moc zapomínáme na sebe, abychom pomohli dětem,
a pak jsme unavení z toho neustálého starání.

Zdá se nám, že nejsme schopni nic ušetřit, že se peníze rozkutálí a stále jich nemáme dost. Když jsem jí vypočítala, kolik peněz už věnovala svému synovi, že by za to mohla spokojeně žít, uznala to. Peníze jsou všude, jen se musíme naučit s nimi hospodařit.

* * * *

Proč maminky nechají své děti bydlet doma zadarmo i v době, když už
jsou samostatně výdělečně činné? Protože je chtějí mít doma a pod kontrolou.
Takto je můžou vlastnit, klást na požadavky, stále je mít ve své moci. Co kdyby
náhodou se dítě osamostatnilo a zjistilo, že ji nepotřebuje? Co by dělala, když
se umí jen starat o děti a domácnost? A tak se většinou každá maminka snaží
mít své děti co nejdéle u sebe, aby se necítila sama.

Každá maminka se bojí toho, až děti odejdou, co bude dělat. Neumí totiž žít samotu a neumí se starat o sebe.

Čím dříve se maminka začne starat o sebe a uvolní pouto s dítětem,
tím menší hoře bude zažívat, až se jejich cesty rozejdou, a k rozchodu
vždy dojít musí.

* * * *

Do poradny se dostavil muž ve věku 26 let. Trápilo ho vypadávání a šedivění
vlasů. Jeho problém byl rodový. Co to znamená, když máme rodový
problém? Že něco děláme stejně jako naši rodiče a tělo se brání stejným způsobem. Pokud uděláme změnu, vyléčíme se z rodových tradic, a náš život se
změní.

Když přestaneme následovat rodinné zvyky, odchází i rodové zatížení
v podobě nemoci.

Tento muž měl problém, že neřešil. I v jeho rodě nechtěl nikdo nic řešit. A tak i když jim to nebylo příjemné, všichni čekali, že se něco změní, ale nikdo pro to nechtěl nic udělat. Maximálně se odvrátit od problému. Tento muž bude časem více řešit, a proto jeho vlasy přestanou vypadávat i méně šedivět.

* * * *

Volal mi přítel, který onemocněl AIDS. Jeho testy se vlivem jeho práce na
sobě zlepšily a stále se lepší. Povídá mi: „Díky své nemoci jsem si uvědomil,
že mi nikdo nestojí v cestě, že jsem to jen já sám. Nikdo mi nehází klacky pod
nohy. Dnes si nelámu hlavu s ničím, buď to jde, nebo to nejde. Věřím ve svoji
cestu, realizuji sebe a tím pomáhám i společnosti.“ Díky jeho nemoci se v něm
objevila velká moudrost.

Přítel pokračuje: „Koupil jsem si zahradu a říkám to babičce a ona na to:
‚K čemu ti to bude. Buď tam, kde jsi.‘ Odvětil jsem babičce: Nebav se se mnou
o tom, nebo odejdu. Už se o tom nechci bavit. Vůbec mě nerespektovala a stále
si vedla svou: Zůstaň tam, kde jsi.

Ochrana jejího světa mě má pomáhat, ale mě omezuje a to ona nechápe.

Naštval jsem se a odešel jsem. Řekl jsem si, když má sílu mi diktovat, co mám a co nemám, asi má i sílu se o sebe postarat.

Když mě nerespektuje, pomůžu jí, když bude potřebovat, ale už osobnější
vztah s ní nechci. Nerespektuje moje hranice. Vždy jsem cítil lítost vůči babičce,
ale teď jen soucítění. Babička mi asi 20× volala. Nebyl jsem naštvaný, spíše
mi to připadalo najednou všechno k smíchu, a když jsem pak k babičce přišel,
vyvolala v mých očích tolik soucitu, že jsem si jí začal více vážit. Vždyť ona je
schopná kvůli mně měnit své myšlení.

* * * *

Tolik tedy ukázka z mé nové knihy, která má 200 stran. Určitě se dobře pobavíte, protože kniha obsahuje i humor, obohatíte, protože kniha obsahuje i moudré články a naleznete, protože všichni prožíváme stejné situace. Objednat si ji můžete na www.zdenkablechova.cz , e-mail: zdenkablechova@seznam.cz
 

 

 

Pokud se vám tento článek líbil, přidejte jej na

 

[Akt. známka: 2,50 / Počet hlasů: 2] 1 2 3 4 5
Celý článek | Zpět | Komentářů: 1 | Informační e-mailVytisknout článek


Komentovat článek     

Pro přidávání komentářů musíte být čtenář registrovaný a přihlášený a mít nastavený odběr info-mailů.


 

NAHORU | Hlavní stránka

kulatý roh  Přihlášený čtenářkulatý roh

Uživatelské jméno:

Heslo:




Registrace nového čtenáře!


kulatý roh  Aktualitykulatý roh
17. 09. 2019:

Bývalý šéf vojenské zpravodajské služby a bezpečnostní analytik Andor Šándor: "Ta samolibost, že já to vím nejlépe a ostatní jsou minimálně hlupáci, pokud ne ruští agenti, přisluhovači Kremlu a Číny a podobně, je velmi nešťastná, a navíc často sklouzává do polohy osobní, urážlivé. Navenek to samozřejmě ovlivňuje to, jak se k sobě lidé chovají...
Já stále věřím tomu, že je správná teze, že Koněv osvobodil Prahu, protože tlak jeho vojsk donutil generála Toussainta uzavřít smlouvu s generálem Kutlvašrem a s Josefem Smrkovským, nechat zde těžké zbraně a zmizet. Jinak by tu Prahu Němci rozflákali, kdyby nebyli pod tlakem.
.."

Celý článek...


08. 09. 2019:

Spisovatel, autor historických knih Václav Junek: "z vyššího hlediska české moderní historie jde opravdu jen o ten šum (kauza sochy maršála Ivana Stěpanoviče Koněva), navíc vyvolaný přibližně těmi samými elementy, které (například) pod vedením Franty Sauera ze Žižkova se vší jim vlastní hloupostí skácely Mariánský sloupu na Staroměstském náměstí v listopadu 1918 a jistě také v přibližně stejné době dosáhly likvidace pomníku jednoho z největších českých vojevůdců maršála Radeckého. To ale opravdu jen pro příklad. Stejného druhu ovšem byla pozdější praxe nacistů ve věci pomníků Ernesta Denise, plukovníka Švece, prezidenta Wilsona i mnoha dalších. A to nemluvím už vůbec o komunistech a jejich tak oblíbeném obrazoborectví..."

Celý článek...


08. 09. 2019:

Andrej Babiš - bývalý premiér?
Zdeněk Zbořil: "Tentokrát v ČT překročili míru nejenom slušnosti, ale i povinností, které jsou jim uloženy ze zákona. Nějaký zdroj informací, o kterém si můžeme myslet, že není nejserióznější, někteří novináři ho označují za "Bakalapress", tak vypustí informaci, že premiér Babiš byl zbaven nařčení, že se dopouštěl trestného činu, a tu zprávu převzala ČT, Český rozhlas i ČTK a v podstatě tak způsobí stav, který může vyvolat šíření poplašné zprávy.
A tak "opisovali" redaktoři veřejnoprávních médií i dalších médií jeden od druhého, až se jeden redaktor možná spletl a mluvil o Andreji Babišovi už jako o bývalém premiérovi, a o tom už by měla jednat mediální Rada, ale nedělám si iluze, že tomu tak je nebo bude...
"

Celý článek...


03. 09. 2019:

Ivan Lehotský: "USA před měsícem vypověděli smlouvu INF s Ruskem o omezení raket středního a krátkého doletu. Prý proto, že Rusko smlouvu porušovalo. Prošly sotva dva týdny a Američané provedli test takové rakety, kterou mají s mírně jinými nastaveními už dávno rozmístěnou ve více východoevropských zemích. Že by šlo o zázračně rychlý technický vývoj? Nebo to bylo jinak a kdosi se právě nechtěně přiznal ke lži a podvodu?..."

Celý článek...


24. 08. 2019:

Advokátka Jana Zwyrtek Hamplová: "...jsou tu skupiny, k nimž se stát chová macešsky, a které nemají ani sílu se nějak viditelněji bránit, protože na to nemají síly nebo čas. Osobně vidím zátěž, která se klade na samosprávu, jako by jí tu samosprávu někdo chtěl zase sebrat, vnímám rodiny s dětmi, jak se těm pracujícím neulehčuje nic, zatímco se strká do dávek těm, kteří nikdy pracovat nebudou, seniory, kterým se říká, ať se zabezpečí hlavně sami, drobné živnostníky, kteří za chvíli budou rušit živnosti, protože ten tlak neustojí, máme málo lékařů, policistů..."
"...Roztrhání Ústavy je z mého pohledu neomluvitelné gesto. Podobně jako česká vlajka ve vagíně a trenýrky na Pražském hradě. Máme demokracii, rozhodujme ve volbách, a aby ty výsledky byly jiné, pokud se nám současné nelíbí, tak pro to sakra něco dělejme. V Americe by něco takového znamenalo doživotní diskvalifikaci z veřejného života. Roztrháním Ústavy roztrhal Minář i svobodu slova a jiná práva v Ústavě obsažená. Je to cíl Milionu chvilek? Jen jedna pravda?..."

Celý článek...


15. 08. 2019:

Čtvteční postřehy Terezy Spencerové:
• NATO si stěžuje, že ruské stíhačky v úterý odháněly od civilního letadla, v němž letěl ministr obrany Šojgu, španělskou alianční stíhačku "nebezpečným způsobem"… a prý jen "profesionalismus" aliančního pilota zabránil nebezpečné situaci… stížnost je pozoruhodná, neboť NATO současně připouští, že ruský civilní letoun měl "platný letový plán", letěl v mezinárodním vzdušném prostoru a navíc se i náležitě identifikoval…
• po nedávných pohrůžkách amerického velvyslance v Berlíně, že americké jednotky mohou být z Německa staženy, Merkelová slibuje navýšení zbrojních výdajů, jak požadují USA…
• na stěně manhattanského sídla mrtvého miliardářského pedofila Epsteina prý vyšetřovatelé objevili mimo jiné obří obraz, na němž Bill Clinton sedí v modrých šatech a červených lodičkách v prezidentské Oválné pracovně… Epsteinova "madam" Ghislaine Maxwellová byla mezitím objevena v odlehlém luxusním sídle v Nové Anglii, kde žije s vrcholným manažerem a členem supervlivné Rady pro zahraniční záležitosti (CFR) Scottem Borgersonem…
• kvůli obviněním z nevhodného chování k ženám byly zrušeny dva americké koncerty Placida Dominga…

Celý článek...


14. 08. 2019:

Bývalý senátor a exšéf Agrární komory Jan Veleba o Gretě (vepřovém a hraboších):
"Připomíná mi to anarchii. Tato slečna nemůže v patnácti letech rozumět světu, nemůže rozumět světovému klimatu, nemůže rozumět politice. Je to divadlo a stojí za ní nějaký kapitál nebo obrovská zelená lobby. Ta dívka je loutkou zelené lobby, která si ji vodí. Považuji to za nebezpečné. Jde o učebnicový příklad, jak uměle začít něco ovlivňovat. Kdyby tu Gretu ukázal Milion chvilek na Letné, tak se naše média zblázní a lidi by tam z toho omdlévali. Se seriózním přístupem k problému klimatu a počasí to nemá nic společného. Rozum mi nebere, že se k tomu propůjčuje i Svatý otec. V každém případě tato slečna není tím, kdo by znal světové děje a souvislosti. Nicméně to asi dopadne tak, že se z ní stane pravděpodobně světová politická hvězda..."

Celý článek...




WebArchiv - archiv českého webu        optimalizace PageRank.cz       Bělehrad.Cz      Výrobky z konopí a bio bavlny - URBANSHOP     

Tento web byl vytvořen prostřednictvím phpRS v2.8.2RC8 - redakčního systému napsaného v PHP jazyce.
Aby bylo legislativě EU učiněno zadost, vezměte na vědomí, že tento web využívá cookies, jako naprostá většina všech stránek na internetu. Dalším používáním webu s jejich využitím souhlasíte.

Redakce neodpovídá za obsah článků, komentářů ke článkům a diskusí ve Fóru,
které vyjadřují názory autorů a nemusí se vždy shodovat s názorem redakce.
Pro zpoplatněné weby platí zákaz přebírání článků z Jitřní země!