Jitřní země je věnována duchovní tématice, jako jóga, witchcraft, kult Bohyně, posvátná sexualita, tantra, mystika, ale tématem je i zdravá výživa, vegetariánství, ekologie, léčivé rostliny.
Jitřní země 
Translate - select language ^
 
  Dnešní datum: 16. 10. 2019     | Mapa stránek | Fórum JZ | Galerie JZ | Na Chvojnici | Galerie Na Chvojnici | Biozahrada |
   
 
kulatý roh  Náhodný citátkulatý roh
Paul Kingsnorth :
Obávat se, že po kolapsu současné civilizace se dostanou k moci psychopaté, je omyl. Ti nám už přece dávno vládnou!

kulatý roh  Hlavní menukulatý roh
Hlavní stránka
Mapa stránek Jitřní země
Přehled rubrik
Odkazy
Galerie Jitřní země
Ankety
Nejčtenější stovka
Rozšířené vyhledávání
Poslat nové heslo
Upravit čtenářskou registraci
Zrušit svoji registraci čtenáře

kulatý roh  Přehled rubrikkulatý roh

kulatý roh  Nejčtenějšíkulatý roh
Nežijte ve lži
(20. 11. 2016, 2664x)
Hodiny odbíjejí
(30. 12. 2016, 2631x)
Mayský sněm
(07. 01. 2017, 2578x)
Jako v pohádkách…
(07. 12. 2016, 2509x)
Mayská rada
(14. 02. 2017, 2426x)
Upozornění
(28. 11. 2016, 2378x)

kulatý roh  Počasí, Slunce, Lunakulatý roh
 
Předpověď pro ČR 1.den title= Předpověď pro ČR 2.den Předpověď pro ČR 3.den
 

Solar X-rays:
Status
Geomagnetic Field:
Status
Aktuální snímky Slunce


kulatý roh  O Jitřní zemikulatý roh
Jitřní země
ISSN 1801-0601
Vydavatel: J. Holub, Kralice n. Osl.
Jitřní země byla založena na pod­zim roku 2000. Věnuje se hlavně duchovní tématice, ať už je to jó­ga, witchcraft (wicca), kult Bo­hy­ně, posvátná sexualita a tantra, mys­ti­ka, New Age, ša­ma­nis­mus ale také třeba zdravá výživa, vege­tari­án­ství, lé­čivé rost­liny a eko­logie.

Sebepoznání

* Rozchody


Jari - Sebepoznání - 07. 01. 2005 (2982 přečtení)

Svět se zdá být nesmírně komplikovaný a my jsme vláčeni každodenními událostmi. Hodně jsem přemýšlel o tom, co v poslední době prožívám já.



Rozešli jsme se s přítelkyní, poznal jsem další úžasné lidičky, někteří mě natrvalo odmítli a někteří nově přijali. Každý jeden člověk je neuvěřitelným originálem. To co velmi vadí jednomu, druhý vítá a oceňuje. Někdo mě nesnáší okamžitě, bez jediného slova a druhý je schopen se zamilovat. Objevil jsem, jak je nesmírně náročné, ale i hloupé, být všeobecně přijatelný a akceptovatelný, pokud by se člověk takto sám chtěl vidět. Máme své vlastní světy, ovlivněné prožitou minulostí a vědomím toho, čím chceme být. Pořádáme dostihy a máme zvláštní touhu přesunout naše názory, vidění, projekce do toho druhého. Neumíme příliš dobře naslouchat, protože náš jazyk je neposedný a mysl netrpělivá. Ale, o co se snažíme, co toužíme získat tím, že ten druhý nám bude co nejvíce podobný? Proč měnit jeho vlastní cestu k sebe poznání, proč naše názory musí vítězit?

Nakonec, sami jsme na tento svět přišli a sami z něho odejdeme. Nikdo si neulehne do rakve s námi. Potom ale skutečně nejvíce záleží, z našeho vlastního pohledu, na nás samotných. Naše prožitky jsou naše, naše myšlení je naše, emoce, objevy, pády i vzestupy. Nikdo je nemůže prožít za nás, jen my sami. Lidé rádi sdílí, ale v podstatě příliš nevnímají toho druhého. To co k nim přichází filtrují zejména sami sebou a jediným výsledkem je pochopení sebe sama. Ten druhý není tak důležitý. Je důležitý pouze z hlediska, že nám něco může dát nebo vzít. Okrást nebo obohatit.

Lidé mohou vztahy prožívat různě. Domnívám se, že většina vztahů je bojem z dřívějška přinesených představ a předsudků. Samozřejmě, že se srdce ozývají, ale jako by toto spojení fungovalo mimo nás. Někdy se skutečně rozlítíme a rozhodneme se, že prostě s tímto člověkem nemůžeme žít. Není k nám fér, dělá věci, které se nedělají, nesmí se dělat. Co to vlastně povídáme? Nemluvíme o ničem jiném, než že se dotyčný nezměnil tak, jak jsme si to přáli. Zapomínáme na posvátnou svobodu vlastního vývoje, zapomínáme na jeho vlastní zkušenosti, strachy a naděje. Poté je to loterie. Buď se dvě představy shodnou a to se stává málokdy, nebo mluvíme o kompromisu. Ovšem žádný kompromis by neměl být totálním vítězstvím jedné strany. Poté to není kompromis, ale diktát. Samozřejmě na náš vlastní cit, řeč srdce, to nemá žádný vliv. Srdce se miluje rádo a v podstatě to není ono, kdo nakonec rozhoduje. Snad jenom na samotném začátku. Kdyby nebylo srdce, podobalo by se seznámení práci dvou počítačů, které by zvážili všechna pro a proti. V samotném začátku je mysl paralyzovaná, nemá kontrolu a my přehlížíme všechny, pro nás nepřijatelné vlastnosti, které máme objevit až později. Poté zamilovanost odeznívá a mysl nalezne svou původní sílu. Pocítíme hořký pocit zklamání, neboť se nám ten druhý již nezdá tak krásný a úžasný jako dříve.

Mysl je neuvěřitelný diktátor. Možná je to pro nás nakonec dobré, protože nás chrání před dalším zklamáním a ukáže nám ve skutečnosti, co nás v životě s tím druhým čeká. I motivace muže a ženy jsou velmi odlišné. Muž získává přístav, kde může načerpat své síly k dobývání slávy světa. Žena nachází útočiště, kde lze v bezpečí přivést na svět potomka. Když odejde muž od ženy, je to pro ženu pohroma. Protože muž velmi lehce nalezne nový přístav a tyto přístavy jsou nakonec pro muže velice lákavé, jsou nové i vzrušující. Žena ztrácí možnost splnit mateřský úkol, nebo se její útočiště stává nepohodlným. A pro ženu je velice těžké podstupovat tyto zkoušky znovu a znovu. Poté dochází k tomu, že ztrácí důvěru a volí raději možnost být sama. To v žádném případě není pro ni nejpřirozenější, ale je to stále lepší, než opětovné zklamání a žal.

A tak se to stalo. I když mé odhodlání bylo nekonečné a srdce se chvělo, neprorazil jsem bariéry nedůvěry. Ta nedůvěra zde byla od samotného začátku a každý můj krok byl podroben pečlivému zkoumání. I když věřím tomu, že mnoho věcí bylo nádherných a láskyplných, přesto rozhodly maličkosti, které nakonec dali dohromady očekávaný obraz obavy a nedůvěry. Ta laťka byla pro mě samotného příliš vysoko. Jednalo se o náznaky, ale ty stačily. Nemuselo dojít k dokonání jednotlivých činů, samotný výsledek byl domyšlen.

Existovala zde jedna varianta. Hlídat každý svůj krok. Ráno se probouzet s vědomím, co lze a nelze udělat. Ovšem, k čemu by to bylo? Pokud miluji, pokud se toužím odevzdat, měl bych to být zejména já sám, měl bych být autentický. Vše ostatní by byla kalkulace a přetvářka. Dosáhl bych svého cíle. Ale co potom? Nebylo by takové jednání směšné a zotročené, nebylo by nepoctivé? Poté existuje druhá varianta a v té být skutečně sám sebou. A tak se může stát, že nevědomě udělám mnoho drobných prohřešků proti představám své milované dívky. Přichází pád, nedůvěra a já nemám možnost dokázat svou poctivost. Jak? Slovy? Slova jsou k ničemu, ústa vypustí cokoliv. Měl bych si přiznat, co jsem skutečně dělat neměl a vzít za to odpovědnost, omluvit se. Nebo se přinejmenším poučit. Ale nemohu se omlouvat za svojí identitu, přirozenost, i když určitě není ideální. Ale je to přesně to, čeho jsem teď schopen a pokud se má něco změnit, teprve to přijde. Všichni se učíme a došli jsme do přesně toho místa, kde jsme. Tady a teď, to jsme my. Ne to, co bylo předtím a ne to, co budeme konat, nebo čím chceme být.

Tak by s sobě měli přistupovat všichni lidé. Tak jak jsou. Když někdo pije, tak prostě víc v danou chvíli nedokáže. Když je někdo nevěrný, asi si to musí prožít. Nemusíme s takovým člověkem být a také mu nemusíme za každou cenu pomáhat. Někdy je to velmi špatná služba, protože odepíráme člověku šanci postavit se na vlastní nohy a analyzovat zpětně to, co se stalo. Být identický je obtížné, přesto se vyplatí se o to pokusit. Nikdo není lepší než druhý, protože se všichni učíme a někdy to jde těžce. Základ máme stejný. Narození, smrt, tělo, společnou planetu, mysl, city a hlavně, opakovanou možnost vlastního růstu. Proto je snad někdy lepší ztrácet své milované, než ztratit sám sebe a žít cizí život. Byť jsou důvody toho druhého pochopitelné a vychází z prožité bolesti a zklamání. Je těžké o sobě samotných tvrdit, jaký jsme a navždy budeme. Vyžaduje to čas, trpělivost a hlavně zkoušky, kdy můžeme dokázat naší pevnost a odhodlání ve chvílích, kdy nás ten druhý skutečně potřebuje.

Pokud se rozejdeme, co vlastně ztrácíme? Sebe ne? Máme další zkušenost a jakákoliv ztráta doprovázená slzami a zklamáním je nakonec ztrátou našeho vlastnictví. Ten druhý odbočil na cestě a jde jiným směrem. To je vše, co se stane. Že nás bolí srdce je lidské a pochopitelné. Ale tak to chodí. My si budujeme základnu našeho štěstí a my jediní prožijeme náš život.

Kdysi někdo řekl, že jediné co Bůh netoleruje je zklamání. Je to pravdivé. Zklamání z čeho? Z toho, že někdo nesplnil naše očekávání? Proč by měl? On nezasahuje a my nemáme zasahovat také. Protože prostě nevíme, co je pro toho druhého to nejlepší.

Opouštějme své milované s láskou, protože společné nádherné zážitky nám již nikdo nevezme. Ten, kterého milujeme a již nemáme byl dárcem, byl požehnáním a andělem. Naplnil naše srdce skvostným nektarem lásky a blaženosti. My můžeme přijímat, nemůžeme vyžadovat. A tak by měl zbýt pouze křehký a heboučký smutek, pochopení a tolerance ke svobodě všech lidských bytostí. Vždyť i my máme tento dar svobody a možnost kráčet po naší cestě bez pout očekávání a podmínek.

Láska je potvrzením existence Boha a bez lásky by nám Bůh byl k ničemu. Nepotřebovali bychom ho. Láska je Bůh a Bůh je všechno co známe i neznáme.

 

 

Pokud se vám tento článek líbil, přidejte jej na

 

Související články:
Ještě jednou Důvěra 3. (19.08.2010)
Ještě jednou Důvěra 2. (18.08.2010)
Ještě jednou Důvěra 1. (17.08.2010)
Zrcadlení (09.07.2009)
Maják (05.07.2009)
Pláž (28.06.2009)
Ježíš (21.06.2009)
Drogy (17.06.2009)
Pán (06.06.2009)
Co sebevraždy? (03.06.2009)
Končiny (30.05.2009)
Desatero (21.05.2009)
Život (04.03.2009)
Úrovně (21.02.2009)
Údolí stínů (17.02.2009)
O smrti (13.02.2009)
Změny (25.01.2009)
Přirozenost (10.01.2009)
Důvěra (24.12.2008)
Sen (13.12.2008)
Motivace (23.11.2008)
Věříš v Boha? (28.09.2004)
Splynutí (27.08.2004)
[Akt. známka: 5,00 / Počet hlasů: 1] 1 2 3 4 5
Celý článek | Zpět | Komentářů: 0 | Informační e-mailVytisknout článek


Komentovat článek     

Pro přidávání komentářů musíte být čtenář registrovaný a přihlášený a mít nastavený odběr info-mailů.


 

NAHORU | Hlavní stránka

kulatý roh  Přihlášený čtenářkulatý roh

Uživatelské jméno:

Heslo:




Registrace nového čtenáře!


kulatý roh  Aktualitykulatý roh
05. 10. 2019:

Ekonomka Markéta Šichtařová: "Ministerstvo práce a sociálních věcí se vytasilo s třicetistránkovou příručkou pro provozovatele takzvaných mikrojeslí. Příručka obsahuje instrukce, jak batolátkům vymýt mozek a udělat jim binec v jejich pohlaví. Nabádá k tomu, aby se během her ‚potíralo rozdělení na muže a ženy‘. Aby se klukům stejně jako holčičkám dávaly panenky a holkám zase autíčka...
Proč stejný druh lidí zbožňuje a hájí Gretu, jejíž loutkovodiči v podstatě vyzývají k diktatuře? Proč stejný typ lidí je ochoten uvažovat o tom, že se (pro začátek) ve školních jídelnách zakáže maso? Proč tihle lidé obyčejně hájí norský Barnevernet a byli by nejraději, kdyby se zavedl i u nás?...
"

Celý článek...


03. 10. 2019:

Zemřel Karel Gott - komentář z Internetu: "oceňuji jeho pracovitost, laskavou lidskou stránku, rozhled i to, že po roce 89 se nedal ke zlodějům, neobrážel VIP dýchánky kavárny, žádné politické uskupení si ho nekoupilo. Vytvářel v zahraničí o republice dobrý obraz, vydělal státu spoustu valut, danil doma, ne v daňovém ráji. Zůstal svůj.
Mrkl jsem jen na minutku jinam a už to jede. Knížepán, Klvaňa, Stanjura, Bělobrádek, Šídlo, Roman Týc, Jakub Janda, že prý zpíval i v Rusku a za komunistů.... u jiných, co se dnes angažují na správné straně, to samozřejmě nevadí. Vytáhli i autistu, kdysi dětského maskota Trautenberga, Mikiho Kotase. Jsem zvědavý, co na to bojovník proti sochám z Prahy 6 nebo Milionové chvilky... Nic pozitivního nedokázali, proti Goťákovi jsou ubožáci. Lumpové, co stojí proti vlastnímu národu, se přede všemi zase veřejně odkopávají...
"

Celý článek...


29. 09. 2019:

Jiří Zimola: "Hroutí se mi svět. Svatý Václav nežil, Koněv neosvobodil a Červená Karkulka sežrala vlka. Ještěže mi na nezávislé veřejnoprávní ČT vysvětlí, jak mám zacházet s fake news! :-)"

Celý článek...


27. 09. 2019:

Novinářka Lucie Groene Odkolek: "Miloš Zeman by za normálních okolností určitě přišel položit květiny, ale logicky nechce, aby vzpomínka na rok 1989 byla opět zneužita k projevům „pohrdání Zemanem“. Místo zpráv o oslavách 30. výročí 17. listopadu by se na první stránky tisku dostali ti, kteří mediálně nejúčinněji urazili prezidenta. Do situace, kdy prezident raději zůstane doma, nás tedy dostali právě ti, co si o sobě z nepochopitelných důvodů myslí, že jsou slušnější než Miloš Zeman, a potom se před novináři předvádějí v trapnostech..."

Celý článek...


24. 09. 2019:

Jana Bobošíková: "Dokud se nenajde většina ve Sněmovně, která by jasně prohlásila, že Česká televize neplní svou zákonnou funkci – tedy poskytování objektivních, ověřených, ve svém celku vyvážených a všestranných informací pro svobodné vytváření názoru – jsou tyto diskuse zbytečné. Jediný, kdo může změnit současný stav zpravodajství a publicistiky České televize, jsou poslanci. Ti ale, přestože často deklarují nespokojenost s Českou televizí, odvahu situaci řešit nemají. Česká televize je nyní skutečně nezávislá v tom smyslu, že si děla co chce, protože ti, kdo mají vynucovat dodržování zákona o ČT, na svou povinnost rezignovali..."

Celý článek...


17. 09. 2019:

Bývalý šéf vojenské zpravodajské služby a bezpečnostní analytik Andor Šándor: "Ta samolibost, že já to vím nejlépe a ostatní jsou minimálně hlupáci, pokud ne ruští agenti, přisluhovači Kremlu a Číny a podobně, je velmi nešťastná, a navíc často sklouzává do polohy osobní, urážlivé. Navenek to samozřejmě ovlivňuje to, jak se k sobě lidé chovají...
Já stále věřím tomu, že je správná teze, že Koněv osvobodil Prahu, protože tlak jeho vojsk donutil generála Toussainta uzavřít smlouvu s generálem Kutlvašrem a s Josefem Smrkovským, nechat zde těžké zbraně a zmizet. Jinak by tu Prahu Němci rozflákali, kdyby nebyli pod tlakem.
.."

Celý článek...


08. 09. 2019:

Spisovatel, autor historických knih Václav Junek: "z vyššího hlediska české moderní historie jde opravdu jen o ten šum (kauza sochy maršála Ivana Stěpanoviče Koněva), navíc vyvolaný přibližně těmi samými elementy, které (například) pod vedením Franty Sauera ze Žižkova se vší jim vlastní hloupostí skácely Mariánský sloupu na Staroměstském náměstí v listopadu 1918 a jistě také v přibližně stejné době dosáhly likvidace pomníku jednoho z největších českých vojevůdců maršála Radeckého. To ale opravdu jen pro příklad. Stejného druhu ovšem byla pozdější praxe nacistů ve věci pomníků Ernesta Denise, plukovníka Švece, prezidenta Wilsona i mnoha dalších. A to nemluvím už vůbec o komunistech a jejich tak oblíbeném obrazoborectví..."

Celý článek...




WebArchiv - archiv českého webu        optimalizace PageRank.cz       Bělehrad.Cz      Výrobky z konopí a bio bavlny - URBANSHOP     

Tento web byl vytvořen prostřednictvím phpRS v2.8.2RC8 - redakčního systému napsaného v PHP jazyce.
Aby bylo legislativě EU učiněno zadost, vezměte na vědomí, že tento web využívá cookies, jako naprostá většina všech stránek na internetu. Dalším používáním webu s jejich využitím souhlasíte.

Redakce neodpovídá za obsah článků, komentářů ke článkům a diskusí ve Fóru,
které vyjadřují názory autorů a nemusí se vždy shodovat s názorem redakce.
Pro zpoplatněné weby platí zákaz přebírání článků z Jitřní země!