Jitřní země je věnována duchovní tématice, jako jóga, witchcraft, kult Bohyně, posvátná sexualita, tantra, mystika, ale tématem je i zdravá výživa, vegetariánství, ekologie, léčivé rostliny.
Jitřní země 
Translate - select language ^
 
  Dnešní datum: 27. 11. 2020     | Mapa stránek | Fórum JZ | Galerie JZ | Na Chvojnici | Galerie Na Chvojnici | Biozahrada |
   
 
kulatý roh  Náhodný citátkulatý roh
David Duke (2009 - krátce předtím, než jsme mu v ČR znemožnili mluvit):
V právo na svobodu projevu věří skoro všichni. Ale pokud věříte v právo na svobodu projevu jen pro lidi a myšlenky, s nimiž souhlasíte, pak v toto lidské právo ve skutečnosti nevěříte.

kulatý roh  Hlavní menukulatý roh
Hlavní stránka
Mapa stránek Jitřní země
Přehled rubrik
Odkazy
Galerie Jitřní země
Ankety
Nejčtenější stovka
Rozšířené vyhledávání
Poslat nové heslo
Upravit čtenářskou registraci
Zrušit svoji registraci čtenáře

kulatý roh  Přehled rubrikkulatý roh

kulatý roh  Nejčtenějšíkulatý roh
Aktuální stav
(12. 01. 2018, 2940x)
Váš rok
(02. 01. 2018, 2532x)
Spojení duší
(23. 08. 2018, 2483x)
Co nás provází
(29. 01. 2018, 2374x)
Pracujte v souladu se svou duší
(14. 12. 2017, 2235x)

kulatý roh  Počasí, Slunce, Lunakulatý roh

Solar X-rays:
Status
Geomagnetic Field:
Status
Aktuální snímky Slunce


kulatý roh  O Jitřní zemikulatý roh
Jitřní země
ISSN 1801-0601
Vydavatel: J. Holub, Kralice n. Osl.
Jitřní země byla založena na pod­zim roku 2000. Věnuje se hlavně duchovní tématice, ať už je to jó­ga, witchcraft (wicca), kult Bo­hy­ně, posvátná sexualita a tantra, mys­ti­ka, New Age, ša­ma­nis­mus ale také třeba zdravá výživa, vege­tari­án­ství, lé­čivé rost­liny a eko­logie.

Sebepoznání

* Rozchody


Jari - Sebepoznání - 07. 01. 2005 (3281 přečtení)

Svět se zdá být nesmírně komplikovaný a my jsme vláčeni každodenními událostmi. Hodně jsem přemýšlel o tom, co v poslední době prožívám já.



Rozešli jsme se s přítelkyní, poznal jsem další úžasné lidičky, někteří mě natrvalo odmítli a někteří nově přijali. Každý jeden člověk je neuvěřitelným originálem. To co velmi vadí jednomu, druhý vítá a oceňuje. Někdo mě nesnáší okamžitě, bez jediného slova a druhý je schopen se zamilovat. Objevil jsem, jak je nesmírně náročné, ale i hloupé, být všeobecně přijatelný a akceptovatelný, pokud by se člověk takto sám chtěl vidět. Máme své vlastní světy, ovlivněné prožitou minulostí a vědomím toho, čím chceme být. Pořádáme dostihy a máme zvláštní touhu přesunout naše názory, vidění, projekce do toho druhého. Neumíme příliš dobře naslouchat, protože náš jazyk je neposedný a mysl netrpělivá. Ale, o co se snažíme, co toužíme získat tím, že ten druhý nám bude co nejvíce podobný? Proč měnit jeho vlastní cestu k sebe poznání, proč naše názory musí vítězit?

Nakonec, sami jsme na tento svět přišli a sami z něho odejdeme. Nikdo si neulehne do rakve s námi. Potom ale skutečně nejvíce záleží, z našeho vlastního pohledu, na nás samotných. Naše prožitky jsou naše, naše myšlení je naše, emoce, objevy, pády i vzestupy. Nikdo je nemůže prožít za nás, jen my sami. Lidé rádi sdílí, ale v podstatě příliš nevnímají toho druhého. To co k nim přichází filtrují zejména sami sebou a jediným výsledkem je pochopení sebe sama. Ten druhý není tak důležitý. Je důležitý pouze z hlediska, že nám něco může dát nebo vzít. Okrást nebo obohatit.

Lidé mohou vztahy prožívat různě. Domnívám se, že většina vztahů je bojem z dřívějška přinesených představ a předsudků. Samozřejmě, že se srdce ozývají, ale jako by toto spojení fungovalo mimo nás. Někdy se skutečně rozlítíme a rozhodneme se, že prostě s tímto člověkem nemůžeme žít. Není k nám fér, dělá věci, které se nedělají, nesmí se dělat. Co to vlastně povídáme? Nemluvíme o ničem jiném, než že se dotyčný nezměnil tak, jak jsme si to přáli. Zapomínáme na posvátnou svobodu vlastního vývoje, zapomínáme na jeho vlastní zkušenosti, strachy a naděje. Poté je to loterie. Buď se dvě představy shodnou a to se stává málokdy, nebo mluvíme o kompromisu. Ovšem žádný kompromis by neměl být totálním vítězstvím jedné strany. Poté to není kompromis, ale diktát. Samozřejmě na náš vlastní cit, řeč srdce, to nemá žádný vliv. Srdce se miluje rádo a v podstatě to není ono, kdo nakonec rozhoduje. Snad jenom na samotném začátku. Kdyby nebylo srdce, podobalo by se seznámení práci dvou počítačů, které by zvážili všechna pro a proti. V samotném začátku je mysl paralyzovaná, nemá kontrolu a my přehlížíme všechny, pro nás nepřijatelné vlastnosti, které máme objevit až později. Poté zamilovanost odeznívá a mysl nalezne svou původní sílu. Pocítíme hořký pocit zklamání, neboť se nám ten druhý již nezdá tak krásný a úžasný jako dříve.

Mysl je neuvěřitelný diktátor. Možná je to pro nás nakonec dobré, protože nás chrání před dalším zklamáním a ukáže nám ve skutečnosti, co nás v životě s tím druhým čeká. I motivace muže a ženy jsou velmi odlišné. Muž získává přístav, kde může načerpat své síly k dobývání slávy světa. Žena nachází útočiště, kde lze v bezpečí přivést na svět potomka. Když odejde muž od ženy, je to pro ženu pohroma. Protože muž velmi lehce nalezne nový přístav a tyto přístavy jsou nakonec pro muže velice lákavé, jsou nové i vzrušující. Žena ztrácí možnost splnit mateřský úkol, nebo se její útočiště stává nepohodlným. A pro ženu je velice těžké podstupovat tyto zkoušky znovu a znovu. Poté dochází k tomu, že ztrácí důvěru a volí raději možnost být sama. To v žádném případě není pro ni nejpřirozenější, ale je to stále lepší, než opětovné zklamání a žal.

A tak se to stalo. I když mé odhodlání bylo nekonečné a srdce se chvělo, neprorazil jsem bariéry nedůvěry. Ta nedůvěra zde byla od samotného začátku a každý můj krok byl podroben pečlivému zkoumání. I když věřím tomu, že mnoho věcí bylo nádherných a láskyplných, přesto rozhodly maličkosti, které nakonec dali dohromady očekávaný obraz obavy a nedůvěry. Ta laťka byla pro mě samotného příliš vysoko. Jednalo se o náznaky, ale ty stačily. Nemuselo dojít k dokonání jednotlivých činů, samotný výsledek byl domyšlen.

Existovala zde jedna varianta. Hlídat každý svůj krok. Ráno se probouzet s vědomím, co lze a nelze udělat. Ovšem, k čemu by to bylo? Pokud miluji, pokud se toužím odevzdat, měl bych to být zejména já sám, měl bych být autentický. Vše ostatní by byla kalkulace a přetvářka. Dosáhl bych svého cíle. Ale co potom? Nebylo by takové jednání směšné a zotročené, nebylo by nepoctivé? Poté existuje druhá varianta a v té být skutečně sám sebou. A tak se může stát, že nevědomě udělám mnoho drobných prohřešků proti představám své milované dívky. Přichází pád, nedůvěra a já nemám možnost dokázat svou poctivost. Jak? Slovy? Slova jsou k ničemu, ústa vypustí cokoliv. Měl bych si přiznat, co jsem skutečně dělat neměl a vzít za to odpovědnost, omluvit se. Nebo se přinejmenším poučit. Ale nemohu se omlouvat za svojí identitu, přirozenost, i když určitě není ideální. Ale je to přesně to, čeho jsem teď schopen a pokud se má něco změnit, teprve to přijde. Všichni se učíme a došli jsme do přesně toho místa, kde jsme. Tady a teď, to jsme my. Ne to, co bylo předtím a ne to, co budeme konat, nebo čím chceme být.

Tak by s sobě měli přistupovat všichni lidé. Tak jak jsou. Když někdo pije, tak prostě víc v danou chvíli nedokáže. Když je někdo nevěrný, asi si to musí prožít. Nemusíme s takovým člověkem být a také mu nemusíme za každou cenu pomáhat. Někdy je to velmi špatná služba, protože odepíráme člověku šanci postavit se na vlastní nohy a analyzovat zpětně to, co se stalo. Být identický je obtížné, přesto se vyplatí se o to pokusit. Nikdo není lepší než druhý, protože se všichni učíme a někdy to jde těžce. Základ máme stejný. Narození, smrt, tělo, společnou planetu, mysl, city a hlavně, opakovanou možnost vlastního růstu. Proto je snad někdy lepší ztrácet své milované, než ztratit sám sebe a žít cizí život. Byť jsou důvody toho druhého pochopitelné a vychází z prožité bolesti a zklamání. Je těžké o sobě samotných tvrdit, jaký jsme a navždy budeme. Vyžaduje to čas, trpělivost a hlavně zkoušky, kdy můžeme dokázat naší pevnost a odhodlání ve chvílích, kdy nás ten druhý skutečně potřebuje.

Pokud se rozejdeme, co vlastně ztrácíme? Sebe ne? Máme další zkušenost a jakákoliv ztráta doprovázená slzami a zklamáním je nakonec ztrátou našeho vlastnictví. Ten druhý odbočil na cestě a jde jiným směrem. To je vše, co se stane. Že nás bolí srdce je lidské a pochopitelné. Ale tak to chodí. My si budujeme základnu našeho štěstí a my jediní prožijeme náš život.

Kdysi někdo řekl, že jediné co Bůh netoleruje je zklamání. Je to pravdivé. Zklamání z čeho? Z toho, že někdo nesplnil naše očekávání? Proč by měl? On nezasahuje a my nemáme zasahovat také. Protože prostě nevíme, co je pro toho druhého to nejlepší.

Opouštějme své milované s láskou, protože společné nádherné zážitky nám již nikdo nevezme. Ten, kterého milujeme a již nemáme byl dárcem, byl požehnáním a andělem. Naplnil naše srdce skvostným nektarem lásky a blaženosti. My můžeme přijímat, nemůžeme vyžadovat. A tak by měl zbýt pouze křehký a heboučký smutek, pochopení a tolerance ke svobodě všech lidských bytostí. Vždyť i my máme tento dar svobody a možnost kráčet po naší cestě bez pout očekávání a podmínek.

Láska je potvrzením existence Boha a bez lásky by nám Bůh byl k ničemu. Nepotřebovali bychom ho. Láska je Bůh a Bůh je všechno co známe i neznáme.

 

 

Pokud se vám tento článek líbil, přidejte jej na

 

Související články:
Ještě jednou Důvěra 3. (19.08.2010)
Ještě jednou Důvěra 2. (18.08.2010)
Ještě jednou Důvěra 1. (17.08.2010)
Zrcadlení (09.07.2009)
Maják (05.07.2009)
Pláž (28.06.2009)
Ježíš (21.06.2009)
Drogy (17.06.2009)
Pán (06.06.2009)
Co sebevraždy? (03.06.2009)
Končiny (30.05.2009)
Desatero (21.05.2009)
Život (04.03.2009)
Úrovně (21.02.2009)
Údolí stínů (17.02.2009)
O smrti (13.02.2009)
Změny (25.01.2009)
Přirozenost (10.01.2009)
Důvěra (24.12.2008)
Sen (13.12.2008)
Motivace (23.11.2008)
Věříš v Boha? (28.09.2004)
Splynutí (27.08.2004)
[Akt. známka: 5,00 / Počet hlasů: 1] 1 2 3 4 5
Celý článek | Zpět | Komentářů: 0 | Informační e-mailVytisknout článek


Komentovat článek     

Pro přidávání komentářů musíte být čtenář registrovaný a přihláąený a mít nastavený odběr info-mailů.


 

NAHORU | Hlavní stránka

kulatý roh  Přihlášený čtenářkulatý roh

Uživatelské jméno:

Heslo:




Registrace nového čtenáře!


kulatý roh  Aktualitykulatý roh
16. 11. 2020:

Profesor dr. Ivo Budil: "Bylo by nespravedlivé popírat obrovské vzepětí emocí v listopadu 1989 spjatých právě s osobou Václava Havla. Ocitl se zkrátka ve správný čas na pravém místě...
Bylo to skutečné národní společenství, naplněné pozitivní energií a historickým optimismem. Zrodila se mobilizující a osvobozující vize, která mohla dát českému národu obrovský rozvojový impulz. To, že k tomu nedošlo, mělo několik příčin. Především jsme byli navzdory různým vzletným frázím západních státníků řazeni do mocenského bloku, který objektivně prohrál čtyřicetiletý konflikt. A jak prozíravě prohlásil keltský náčelník Brennus v roce 387 před Kristem po vítězství nad Římany: „Běda poraženým.“ Česká republika byla do nového evropského ekonomického systému začleněna jako závislá a využívaná periférie, jejíž produktivita, pracovní síly a potenciál měly primárně pomoci posílit zhoršující se výkonnost západoevropského hospodářství. Významná část místní politické elity, a to v čele s Václavem Havlem, si tuto skutečnost buď vůbec neuvědomovala, nebo zmíněné kolonizaci přímo napomáhala...
"

Celý článek...


03. 11. 2020:

Publicista a spisovatel Benjamin Kuras: "Mimořádně komická jsou – po všech těch neprokázaných nařčeních Trumpa – nyní naopak prokázaná odhalení hrátek Bidenova syna Huntera s Ukrajinou, Ruskem a Čínou, nalezených v porouchaném laptopu, který ten trouba nechal v opravně a zapomněl si jej vyzvednout. Figurují tam dolárky za zprostředkování kontaktu na Bidena, když byl viceprezidentem. Jako třeba měsíční padesátitisícové platby od ukrajinského energetického holdingu Burisma nebo tříapůlmilionový šek od manželky bývalého moskevského starosty. Teda bylo by to komické, kdyby na tom nebylo tragické to, že polovině Američanů to nevadí."

Celý článek...


01. 11. 2020:

Blesk ty fotografie nepořídil, Blesk ty fotografie koupil. Víte, co to znamená? Ministr zdravotnictví padl na politickou provokaci,“ řekl ve studiu ČT24 komentátor Českého rozhlasu Petr Nováček.

Celý článek...


27. 10. 2020:

Profesor Ivo Budil: "Přiznám se, že neznám žádného novináře z Blesku, ale domnívám se, že nejde o poeticky naladěné a citlivé osoby chodící o půlnoci o samotě rozjímat na opuštěné hradby Vyšehradu o smyslu českých dějin. Ten člověk tam bezpochyby šel za určitým cílem, který splnil. Nenazýval bych ho jednoduše udavačem, protože prostě dělal svoji práci. Pan profesor Prymula náležel mezi mocné muže, kteří mají vlivné nepřátele. Podobné praktiky jsme v české politice zažili již mnohokrát, a to včetně svržení předsedy vlády. Pan profesor Prymula není prvním a ani zdaleka posledním, komu se něco podobného přihodilo...
Problém České republiky spočívá v tom, že mocenské jádro Evropské unie má zájem na tom, udržovat ji v polokoloniálním či periferním postavení, k čemuž slouží liberálně levicové a aktivistické politické strany, mainstreamová média a akademické kruhy. Jakýkoliv náznak lidového vůdce, který by české společnosti umožnil plně využít její potenciál, tedy musí být zničen či diskreditován.
"

Celý článek...


27. 10. 2020:

Jaroslav Štefec: Něco tady smrdí. A hodně. Akce, jejímž cílem byla likvidace Romana Prymuly a jeho odstavení z postu ministra zdravotnictví má všechny atributy klasické operace bezpečnostních služeb. Prolhané, plné podivností a postavené na písku. Takže kdybych si mohl tipnout, směřovaly by moje úvahy spíše než oblíbeným „směrem Moskva“ (případně Peking) daleko pravděpodobnější českou cestou, případně směrem k našim „spojencům“. Podivností typu „agenta s kufrem plným ricinu“ je víc než dost. Počínaje otázkou, kdo poslal fotografa bulvárního plátku v daný čas na dané místo, až po „podivné“ znalosti jistého Moravce, takto naduté a arogantní hlásné trouby antibabišovské tak zvaně „veřejnoprávní“ televize...
Ten, kdo celou akci připravil a naplánoval, rozhodně počítal s reakcí „antirouškařů“ a dalších obhájců „práva na vymření půlky národa“, samozřejmě té, v níž nebudou oni...

Celý článek...




WebArchiv - archiv českého webu        optimalizace PageRank.cz       Bělehrad.Cz      Výrobky z konopí a bio bavlny - URBANSHOP     

Tento web byl vytvořen prostřednictvím phpRS v2.8.3a - redakčního systému napsaného v PHP jazyce.
Aby bylo legislativě EU učiněno zadost, vezměte na vědomí, že tento web využívá cookies, jako naprostá většina všech stránek na internetu. Dalším používáním webu s jejich využitím souhlasíte.

Redakce neodpovídá za obsah článků, komentářů ke článkům a diskusí ve Fóru,
které vyjadřují názory autorů a nemusí se vždy shodovat s názorem redakce.
Pro zpoplatněné weby platí zákaz přebírání článků z Jitřní země!