Jitřní země je věnována duchovní tématice, jako jóga, witchcraft, kult Bohyně, posvátná sexualita, tantra, mystika, ale tématem je i zdravá výživa, vegetariánství, ekologie, léčivé rostliny.
Jitřní země 
Translate - select language ^
 
  Dnešní datum: 29. 10. 2020     | Mapa stránek | Fórum JZ | Galerie JZ | Na Chvojnici | Galerie Na Chvojnici | Biozahrada |
   
 
kulatý roh  Náhodný citátkulatý roh
David Duke (2009 - krátce předtím, než jsme mu v ČR znemožnili mluvit):
V právo na svobodu projevu věří skoro všichni. Ale pokud věříte v právo na svobodu projevu jen pro lidi a myšlenky, s nimiž souhlasíte, pak v toto lidské právo ve skutečnosti nevěříte.

kulatý roh  Hlavní menukulatý roh
Hlavní stránka
Mapa stránek Jitřní země
Přehled rubrik
Odkazy
Galerie Jitřní země
Ankety
Nejčtenější stovka
Rozšířené vyhledávání
Poslat nové heslo
Upravit čtenářskou registraci
Zrušit svoji registraci čtenáře

kulatý roh  Přehled rubrikkulatý roh

kulatý roh  Nejčtenějšíkulatý roh
Aktuální stav
(12. 01. 2018, 2879x)
Svět se mění
(19. 11. 2017, 2817x)
Naslouchejte si každou vteřinou
(02. 11. 2017, 2805x)
Váš rok
(02. 01. 2018, 2479x)
Mayský sněm promlouvá
(15. 11. 2017, 2434x)
Spojení duší
(23. 08. 2018, 2396x)

kulatý roh  Počasí, Slunce, Lunakulatý roh

Solar X-rays:
Status
Geomagnetic Field:
Status
Aktuální snímky Slunce


kulatý roh  O Jitřní zemikulatý roh
Jitřní země
ISSN 1801-0601
Vydavatel: J. Holub, Kralice n. Osl.
Jitřní země byla založena na pod­zim roku 2000. Věnuje se hlavně duchovní tématice, ať už je to jó­ga, witchcraft (wicca), kult Bo­hy­ně, posvátná sexualita a tantra, mys­ti­ka, New Age, ša­ma­nis­mus ale také třeba zdravá výživa, vege­tari­án­ství, lé­čivé rost­liny a eko­logie.

Duchovno

* Údolí stínů


Jari - Duchovno - 17. 02. 2009 (4768 přečtení)

Když si s lidmi píšu, vidím jak příliš mnoho z nich se cítí opuštěně, nešťastně a ztraceně. Jsou ve zvláštním, utěsněném stavu kterému říkám údolí stínů.


Dostali se do území, kdy už sami neznají přesné příčiny svého neštěstí a žalu. Vždy si hledáme, byť nevědomě, odpověď na to co se děje a co to znamená a odpovědí těchto ztracených duší je obraz špatného světa, světa nepřátelského, nebezpečného, zlého a nepochopitelného. Čekají na zázrak. Na někoho kdo je vezme za ruku a bezpečně je z tohoto prokletého údolí vyvede. Nikdo takový neexistuje, protože všichni lidé jsou subjektem vlastních, nekonečných změn a každý se může změnit z jedné osobnosti do osobnosti jiné.

To prožívané neštěstí se netýká nikoho jiného než nás. Nikdo jiný nemůže pomoci vlastní duši než my sami, byť jsme součástí své duše. Neumíme ani na čas žít s vlastní samotou která je opakující se příležitostí poznat sebe sama, prohlédnout a vidět přesněji cestu, kterou jsme již prošli a cestu, kterou se máme dát. Protože smutek, vyhaslost, deprese a prázdnost je křižovatkou na kterou jsme se dostali vlastním přičiněním a jen my máme umět a vybrat si příští směr naší pouti. Nesmírně si škodíme pokud nevidíme vlastní osobu přesně a upíráme svou bolavou pozornost, vysvětlení a zdůvodnění mimo naše interní prožívání a viníme okolní svět zodpovědným za to co se nám děje.

Většina naší psychické bolesti pramení z přílišného očekávání, nenaplněných snů a tužeb. Je sice příjemné a povzbuzující si krásnými barvami vymalovat scénář našeho života, ale život je sám o sobě velmi pohyblivý, nestálý a neustále se mění. Proto mít sny je přínosné ve smyslu vědomého a cíleného nasměrování naší vůle a energie, napnutí plachet korábu našeho bytí. Cíle daleko vpředu jsou často velmi mlhavé a nejasné a my musíme počítat i se změnou počasí, s neklidným oceánem a nepředvídatelnými událostmi. Mít sen, tužbu je určitě skvělé, ale měli bychom v sobě potom najít moudrost vidět věci tak jak skutečně probíhají v reálném uspořádání a vědět, že to co prožíváme je koktejl naší snahy,činorodosti ale také směsicí náhod a nečekaných překvapení.

Stále se učím přijímat vnější okolnosti které se průběžně odvíjejí tak jak jsou a neprotestovat. Pokud se dostanu jinam než si mé srdce přálo, co mohu dělat jiného než se snažit otočit kormidlem, přeskupovat plachty a dostat se do jiného směru ? To zní logicky a jasně. Přesto mnoho lidí tuto věc nedělá a jejich loď beznadějně uvízne na mělčině mrtvého moře a oni jen smutně pozorují tu spoušť svého životního prostoru. Dívají se a odpovídají na otázky z pozice bezmocnosti situace a neutěšenosti místa ve kterém se ocitli.

Je poměrně složité přijít na to čím skutečně jsme. Už jenom samotná otázka je problematická protože tazatel je … kdo ? Myšlenka, soubor myšlenek jímž říkáme přesvědčení, názor nebo pravda ? My nevíme čím jsme protože ani nevíme kdo se ptá. To že jsme schopni a to pouze nácvikem, neboli učením, shromažďovat vstupy našich smyslů v hmotě vlastního mozku přece neznamená že to jsme my. Myšlenky. Když spíme tak jsme potom kdo, něco zase jiného ? Až když se probudíme můžeme určit že během spánku jsme to byli my. Ale to už je opět je vzpomínka na spánek. Velmi jsme si zjednodušili náš pohled na naší osobu a dáváme do kupy řadu indicií které jsou …. myšlenkami. Které prostě dokážeme udržet v paměti a vyvolávat je pokud si to přejeme.

Jsme-li tak silně spjati se světem paměťových představ, potom se nemůžeme divit že právě myšlenky nám činí největší bolest a utrpení. Velká většina lidí netrpí hladem, žízní, zimou nebo nedostatkem spánku. Trpí myšlenkami a myšlenky mají zásadní vliv na stav našich emocí a fyzickou pohodu.

Vyjmeme-li čistě teoreticky myšlenky z celkové substance života musí se zjevit čirá a původní přirozenost která je sama o sobě velmi blažená, šťastná a spokojená. Tak jsme nastaveni. To je náš původní stav a dalo by se říct že to jsme skutečně my. Vše ostatní je časem přidané a tudíž je nabráno i to co je v rozporu s touto přirozeností. Pokud jste nešťastní a posuzoval by to nestranný pozorovatel, jež je přirozený, viděl zvláštní mechanismus toho, že deprese, smutek, zlost, beznaděj je naučený a zároveň námi současně podporovaný stav. Naše dítě, jen my sami jsme si ho vytvořili, lpíme na něm a nechceme se ho zbavit.

Stavu bez myšlení je téměř nemožné dosáhnout. Právě k tomu slouží meditace.Vedle meditace je dalším nástrojem pozice svědka, kdy bez emocí a předsudků pozorujeme projev naší osobnosti, reakce, způsob vysvětlení událostí, různé dogmatické postoje a lpění na vlastních pravdách. Jde o skutečně vědomé odcizení se sama sobě, ale z pozice přirozenosti. A přirozenost má určitou charakteristiku. Zejména plyne, nebrání se, vychází z klidu, nedosahuje, nepřeměřuje, nebojuje, nevítězí. Je součástí velkého, nekonečného pohybu a přeměny energií v celém vesmíru.

Zjednoduším to. Pokud jste nešťastní, smutní, osamocení, deprimovaní tak jste se stali obětí vlastních představ, ať ve formě snů, plánů, přání nebo touhy. Náš mozek je naprosto poslušný nástroj a paměť je určitá geniální forma a schopnost držet vzniklé myšlenky pohromadě a promítat mentální film, strukturu. Od ranného věku neděláme nic jiného, než že tento systém který se jeví jako osobnost nebo charakter, tvoříme. Neustálým nabíráním nových vjemů a zařazováním do stávající struktury budujeme náš vlastní myšlenkový svět a pokud se dostaneme do slepé uličky tak to neznamená nic jiného, než že jsme prostě a jednoduše vyrobili pořádný paskvil. Potom se ztrácíme. Díváme se ven a doufáme, že někdo přijde a přeprogramuje nás, učiní zázrak, dá nám ochutnat přirozenost ať ve formě lásky. Toto přeprogramování dokážeme zvládnout i sami, pokud dosáhneme uvědomění které umí pravdivě přečíst současný stav. Proto meditace, proto svědek. Může to samozřejmě udělat i někdo zvenčí, pokud mu budeme důvěřovat a dbát jeho pokynů a pokud nám neublíží.

Pacientům v psychiatrických ústavech jsou podávány tzv. zapomínací drogy aby mozek jež v podstatě nemá vedení neničil tělo a psychiku nesmyslnými signály.

To co mě osobně zajímá je to co je mimo dosah našich smyslů a kontroly mozku. Prostě to venku, to ostatní. Věřím tomu že to co my tak chaoticky budujeme je korigováno. Systém vnitřního mentálního budování je umožněn zejména naší svobodnou vůlí, nasměrováním energie a schopnosti vysvětlení. Korigování podle mne probíhá prostřednictvím osudu, který nás přivádí do daných událostí, k lidem, kteří mají nás a zároveň sebe učit. Není to represivní systém protože přesahuje náš současný život i dosažený stav chápání a určité těžkosti či starosti jsou jen výraznějšími pilíři na cestě, kterou bychom se mohli dát za účelem dalšího zdokonalování. Funguje i institut tzv. vnitřního hlasu,vedení, který zároveň velmi usnadňuje prožívání života protože funguje jako jakési oči které nás v předstihu upozorní na možné překážky. Je jen na nás a na našem rozhodnutí jak s tím naložíme, protože svobodná vůle je nedotknutelným darem existence.

Popisovaný stav osvícení není ničím jiným než návratem do vlastní přirozenosti. Do toho co stále nosíme sebou. Pokud to tak je, potom není osvícení žádným vítězstvím, výhrou, poctou nebo uznáním protože by toto hodnocení pocházelo z ohodnocení z marastu, kterého jsme se zbavili. Věřím, že v přirozenosti chutná život prostě báječně a nic nikomu neschází. Na světě existuje ohromné množství teorií, ale přirozenost je stav bez teorie a proto ani návody nemohou fungovat v absolutním měřítku. Fungují jen v hranicích marastu kdy zaměníme jednu teorii za teorii příjemnější, zvláště pokud dochází ke skutečné změně osobnosti. Jediným měřítkem je náš vlastní pocit štěstí, naplnění a úlevy. Universálně to fungovat nemůže protože naše vnitřní systémy jsou jedinečné a naprosto originální. Každý musí najít svou vlastní lopatku na vyhazování odpadu který nám prostě nesvědčí.

Protože sám prožívám poměrně divoké období přistupuji k těžkostem tímto způsobem.

  • Přijmu současný stav jako skutečnost. Jestli mohl být jiný, lepší už neřeším
  • Z pozice tichého svědka odhalím a přesně popíšu zdroje bolesti, charakter dané již absolvované cesty, mé reakce, mé postoje. Většinou rozdíl mezi tím co chci a tím co se děje
  • Použiji svou vůli a energii na nekompromisní odstranění těchto ohnisek, nelpím na nich, nesvádím vinu na něco nebo někoho jiného
  • Opět z pozice svědka porovnám předpokládaný, požadovaný stav a vytyčím novou cestu. Zatáčím kormidlem a napínám plachty.
  • Prozkoumám svou osobnost,charakter a zjišťuji v čem se chci změnit. Trvale. Pro sebe, ne pro okolí. Okolí nehraje žádnou roli.
  • Dalším krokem je určit a přesně objevit jakou lekci dostáváme, co znamená a v čem je podstata učení.
  • Prozkoumám intenzitu své závislosti protože bolest pramení jen a jen ze chtění. Ptám se na čem jsem tak závislý že dovolím bolesti aby mě týrala ?

Poslední věc. Pokud se někdo nemůže něčeho zbavit, nebo nejde udělat žádná změna tak radím odhodit vše a prostě být jen přirozený. Božská nezodpovědnost.

 

 

 

Pokud se vám tento článek líbil, přidejte jej na

 

Související články:
Ještě jednou Důvěra 3. (19.08.2010)
Ještě jednou Důvěra 2. (18.08.2010)
Ještě jednou Důvěra 1. (17.08.2010)
Zrcadlení (09.07.2009)
Maják (05.07.2009)
Pláž (28.06.2009)
Ježíš (21.06.2009)
Drogy (17.06.2009)
Pán (06.06.2009)
Co sebevraždy? (03.06.2009)
Končiny (30.05.2009)
Desatero (21.05.2009)
Život (04.03.2009)
Úrovně (21.02.2009)
O smrti (13.02.2009)
Změny (25.01.2009)
Přirozenost (10.01.2009)
Důvěra (24.12.2008)
Sen (13.12.2008)
Motivace (23.11.2008)
Rozchody (07.01.2005)
Věříš v Boha? (28.09.2004)
Splynutí (27.08.2004)
[Akt. známka: 2,43 / Počet hlasů: 7] 1 2 3 4 5
Celý článek | Zpět | Komentářů: 4 | Informační e-mailVytisknout článek


Komentovat článek     

Pro přidávání komentářů musíte být čtenář registrovaný a přihláąený a mít nastavený odběr info-mailů.


 

NAHORU | Hlavní stránka

kulatý roh  Přihlášený čtenářkulatý roh

Uživatelské jméno:

Heslo:




Registrace nového čtenáře!


kulatý roh  Aktualitykulatý roh
27. 10. 2020:

Profesor Ivo Budil: "Přiznám se, že neznám žádného novináře z Blesku, ale domnívám se, že nejde o poeticky naladěné a citlivé osoby chodící o půlnoci o samotě rozjímat na opuštěné hradby Vyšehradu o smyslu českých dějin. Ten člověk tam bezpochyby šel za určitým cílem, který splnil. Nenazýval bych ho jednoduše udavačem, protože prostě dělal svoji práci. Pan profesor Prymula náležel mezi mocné muže, kteří mají vlivné nepřátele. Podobné praktiky jsme v české politice zažili již mnohokrát, a to včetně svržení předsedy vlády. Pan profesor Prymula není prvním a ani zdaleka posledním, komu se něco podobného přihodilo...
Problém České republiky spočívá v tom, že mocenské jádro Evropské unie má zájem na tom, udržovat ji v polokoloniálním či periferním postavení, k čemuž slouží liberálně levicové a aktivistické politické strany, mainstreamová média a akademické kruhy. Jakýkoliv náznak lidového vůdce, který by české společnosti umožnil plně využít její potenciál, tedy musí být zničen či diskreditován.
"

Celý článek...


27. 10. 2020:

Jaroslav Štefec: Něco tady smrdí. A hodně. Akce, jejímž cílem byla likvidace Romana Prymuly a jeho odstavení z postu ministra zdravotnictví má všechny atributy klasické operace bezpečnostních služeb. Prolhané, plné podivností a postavené na písku. Takže kdybych si mohl tipnout, směřovaly by moje úvahy spíše než oblíbeným „směrem Moskva“ (případně Peking) daleko pravděpodobnější českou cestou, případně směrem k našim „spojencům“. Podivností typu „agenta s kufrem plným ricinu“ je víc než dost. Počínaje otázkou, kdo poslal fotografa bulvárního plátku v daný čas na dané místo, až po „podivné“ znalosti jistého Moravce, takto naduté a arogantní hlásné trouby antibabišovské tak zvaně „veřejnoprávní“ televize...
Ten, kdo celou akci připravil a naplánoval, rozhodně počítal s reakcí „antirouškařů“ a dalších obhájců „práva na vymření půlky národa“, samozřejmě té, v níž nebudou oni...

Celý článek...


26. 10. 2020:

Zdeněk Troška: "...budou dělat haury do chvíle, než jim zemře (na covid pozn.red.) někdo blízký, někdo, koho měli rádi. Mám pocit, že snad nesledují televizi a nevidí záběry ze všech států světa, kde je to stejné, ne-li horší. Musím chránit sebe a své blízké, to je přece moje povinnost a nějaké frajerské pózy nejsou namístě. Stejně mi vadí to věčné fňukání, že nebudou mít na nájem, na jídlo, na toto a tamto, že jsou finančně úplně na dně – ale hned jak se v červenci rozvolnilo, na 105 tisíc Čechů vyrazilo do Chorvatska k moři. A na to peníze najednou měli?..."

Celý článek...


25. 10. 2020:

Exsenátor Jan Veleba: " V nadcházejícím týdnu jde v podstatě o všechno a pokud se nezklidní situace ve společnosti a na postu ministra zdravotnictví se rychle neobjeví kvalitní osobnost, pak opoziční demoblok a mediotelevizní žumpa ČT využijí všech prostředků k likvidaci vládnoucího hnutí, speciálně premiéra Andreje Babiše. Pokud by se jim to podařilo, tak tato společnost končí...
Naše společnost je nemocná, ztratila se slušnost, ztratila se elementární úcta k jakýmkoliv hodnotám, ztratil se stud. Nenajdete normální slušnou diskusi, názor proti názoru, najdete jenom urážky, zesměšňování a útoky...
"

Celý článek...


25. 10. 2020:

Sociolog Petr Hampl: "Epidemii si nemůže řešit každý sám. Výsledek je závislý na spolupráci. Jenže jsme v situaci, kdy se lidem lže téměř neustále a téměř o všem. O migraci, dluzích, Evropské unii, školství, mezi- národních smlouvách a čemkoliv jiném vás napadne...
Být ekonomickou celebritou – to dnes znamená, že dobře vypadáte, máte kontakty v médiích, a dokolečka opakujete, že řešením všeho je snížení daní pro bohaté, snížení státních výdajů a deregulace. To se naučíte za dvě minuty. K tomu nepotřebujete číst složité studie v cizích jazycích...
"

Celý článek...




WebArchiv - archiv českého webu        optimalizace PageRank.cz       Bělehrad.Cz      Výrobky z konopí a bio bavlny - URBANSHOP     

Tento web byl vytvořen prostřednictvím phpRS v2.8.3a - redakčního systému napsaného v PHP jazyce.
Aby bylo legislativě EU učiněno zadost, vezměte na vědomí, že tento web využívá cookies, jako naprostá většina všech stránek na internetu. Dalším používáním webu s jejich využitím souhlasíte.

Redakce neodpovídá za obsah článků, komentářů ke článkům a diskusí ve Fóru,
které vyjadřují názory autorů a nemusí se vždy shodovat s názorem redakce.
Pro zpoplatněné weby platí zákaz přebírání článků z Jitřní země!