Nevzpomínám si přesně, kdy můj vztah s bohyní začal, nebo kdy jsem pocítila touhu ji sloužit jako kněžka. Muselo to být někdy brzy poté, co jsem se setkala s mystérii v r.1973. Novely spisovatelky Dion Fortuně na mě měly velký formativní vliv. Čtení těchto knih ve mně začalo probouzet mé vlastní vzdálené vzpomínky.

Začala jsem dělat tvůrčí vizualizaci a meditaci, skrze které jsem se napojila na Chrámy Neteru. Zjistila jsem také, že jsem dokázala zprostředkovávat přítomnost bohyně. Ve snech jsem často sloužila u jejich oltářů.

Tyto první zážitky byly zaměřené na vztah s kočičí bohyní Bast. Brzy jsem se s ní propojila jako se svou učitelkou. Abych se jí zasvětila, podstoupila jsem dvouměsíční sérii každodenních rituálů oddanosti a meditací. Cílem těchto praktik bylo zaměřit každou myšlenku a akci denního života na mé milované božstvo, Bast. Je to jako být vášnivě zamilovaná.

Připravila jsem se na vysvěcení. Postavila jsem Bast svatyni, do které jsem dala fotografii její sochy, sbírku osobních předmětů a náhrdelník z kamenů tygřího oka. Ušila jsem si róbu v barvách, které byly podle mě v souladu s Bast. Tu jsem na sobě měla při meditacích a rituálech. Sepsala jsem svůj vlastní 45ti minutový rituál a ten jsem praktikovala 2x denně.

V průběhu dne jsem opakovala krátkou frází, ve které jsem Bast opěvovala jako mantrou. Zápisy z této doby odhalují mé pocity sebepodceňování se a nedostatku sebedůvěry. Začala jsem mít živé sny. Zdálo se mi, že jsem porodila koťata. V jiném snu jsem následovala mohutnou lvici.

Tyto série oddanosti trvaly od letního slunovratu do podzimní rovnodennosti. Když se blížily ke konci, uchýlila jsem se na poslední tři dny do ústraní. Poslední den před závěrem jsem se plně soustředila na vlastní lásku k bohyni ve formě Bast. Zdálo se mi, že jsem v nějakém prostoru s mnoha dalšími ženami. Stála jsem před zrcadlem a tiskla obočí na sklo. Viděla jsem lotosové jezírko. Vstoupila obrovská lvice a jedním skokem se přes něj přehoupla. Probudila jsem se. Vyšla jsem ven a uctila jsem zapadající měsíc a vycházející slunce a v tu chvíli se ke mne připojila Tygřice, sousedova kočka. Seděly a hrály jsme si spolu pod korunami stromů. Cítila jsem, že mě vyživuje čistá láska.

Zase jsem usnula a ve snu viděla velké sochy Hora, Anubise a Sekhmet. Ty sochy se zdály být živé a povídaly si spolu o lidstvu a o svém uctívání. Viděla jsem Bast ve formě velkého pantera, který požíral obětní antilopu. Běžím k ní a ona se změní ve velkou domácí kočku, která se stulí naplněna dobrým jídlem. Mému muži se zdálo, že já byla antilopa vedená k obětování.

Když jsem začala večerní rituál, zdálo se mi, že soška se lehce pohnula. V hlavě jsem slyšela hlas:"Přijdu". Plakala jsem. Tu noc se mi zdálo, jak pojídám maso, ač jsem vegetariánka. Druhou noc, na samotnou rovnodennost, jsem sehrála rituál naposledy. Protože kult Bast byl extatický, zahrnula jsem do rituálu hudbu a tanec. Vtancovala jsem se do extáze a dostala se do mocného stavu změněného vědomí, padla jsem na zem a ležela před oltářem. Cítila jsem silnou enegrii. Koule zlatého a červeného světla mi spodem páteře vstoupila do těla.

Ukázalo se, že tyto zážitky mě silně ovlivnily. Rozhodla jsem se podstoupit psychoterapeutický výcvik. Kněžstvo Bast se věnovalo mentálnímu a emocionálnímu léčení. Psychoterapie se zdála vhodným způsobem, jak své povolání vyjádřit ve světě. Ať jsem žila kdekoliv, vždycky jsem udržovala svatyni Bast. V mém srdci bude žít navěky.

(Přeloženo podle Daughter of the Goddess: the Sacred Priestess, Naomi Ozaniec)