Jitřní země je věnována duchovní tématice, jako jóga, witchcraft, kult Bohyně, posvátná sexualita, tantra, mystika, ale tématem je i zdravá výživa, vegetariánství, ekologie, léčivé rostliny.
Jitřní země 
Translate - select language ^
 
  Dnešní datum: 30. 10. 2020     | Mapa stránek | Fórum JZ | Galerie JZ | Na Chvojnici | Galerie Na Chvojnici | Biozahrada |
   
 
kulatý roh  Náhodný citátkulatý roh
Francouzský osvícený právník a spisovatel Françoise de Pitaval (*1673 - 1743):
Jakékoliv setkání s právem znamená katastrofu pro každého, ať je již vinen nebo ne.

kulatý roh  Hlavní menukulatý roh
Hlavní stránka
Mapa stránek Jitřní země
Přehled rubrik
Odkazy
Galerie Jitřní země
Ankety
Nejčtenější stovka
Rozšířené vyhledávání
Poslat nové heslo
Upravit čtenářskou registraci
Zrušit svoji registraci čtenáře

kulatý roh  Přehled rubrikkulatý roh

kulatý roh  Nejčtenějšíkulatý roh
Aktuální stav
(12. 01. 2018, 2880x)
Svět se mění
(19. 11. 2017, 2817x)
Naslouchejte si každou vteřinou
(02. 11. 2017, 2806x)
Váš rok
(02. 01. 2018, 2480x)
Mayský sněm promlouvá
(15. 11. 2017, 2435x)
Spojení duší
(23. 08. 2018, 2396x)

kulatý roh  Počasí, Slunce, Lunakulatý roh

Solar X-rays:
Status
Geomagnetic Field:
Status
Aktuální snímky Slunce


kulatý roh  O Jitřní zemikulatý roh
Jitřní země
ISSN 1801-0601
Vydavatel: J. Holub, Kralice n. Osl.
Jitřní země byla založena na pod­zim roku 2000. Věnuje se hlavně duchovní tématice, ať už je to jó­ga, witchcraft (wicca), kult Bo­hy­ně, posvátná sexualita a tantra, mys­ti­ka, New Age, ša­ma­nis­mus ale také třeba zdravá výživa, vege­tari­án­ství, lé­čivé rost­liny a eko­logie.

Duchovno

* Sen


Jari - Duchovno - 13. 12. 2008 (3716 přečtení)

Kam mě tlačíš čase, chci chvíli posedět na tomto místě a zavřít oči, nic nedělat a upadnout do prostorných hlubin mého nitra.



Chci pocítit závrať z tvrdého doteku mého těla s matkou zemí, chci vychutnat doušek čerstvého povětří v otevřených plachtách mých plic, chci nebýt, chci se ztratit. Proč mě tlačíš nevnímat přítomnost tohoto okamžiku, neustále se rozhodovat na dalších a dalších křižovatkách, nacházet nová a nová zrcadla mé měnící se tváře, děsit se strachu jež chapadly prohrabuje události jež nenastaly.

Chci se ponořit do království klidu, které ukrývá tisíce komnat plné krásných věcí, jež se ještě nezhmotnily. Plazím se v mírném vzrušení nedočkavosti těmi rozlehlými prostory a nacházím v truhlicích sám sebe, roztříštěného paprsku namalovaného na plátno věčnosti.

Padám, padám střemhlav k zemi o kterou si roztříštím svou hlavu plnou hebkých pavučin a tíživých břemen. Rozpínám své třepetající ruce a zkouším napodobit let ptáků míjejících bez zájmu mé bezvládné, padající tělo.

Usedl jsem na studenou zem před svého Boha, jež pohybuje rty a já neslyším jediné jeho slovo, jen uši rvoucí řev. Dívám se do jeho klidných, chladných očí a zajíkám se hrůzou z lesku, jež vydávají. Vidím tě Pane spoutaného obručemi lidského volání, lidského stesku a moře slz. Vidím tě nemocného a nemohoucího, neboť lidé na tebe již dávno zapomněli a ty nemáš odvahu sám sebe zničit.

Vykružuji ohnivé kruhy zapálenou pochodní na temné obloze plné vyhaslých hvězd. Oheň jež nikdy nepřestal plát svolává poslední anděle nebeského království, kteří obývají zapomenuté příbytky černých děr. Snažím se zažehnout jednu hvězdu od druhé a uchránit své oči od nekonečné tmy, jež je matkou světla.

Zvedám se těžce ze země a bojím se ohlédnout, abych neviděl spáleniště mé prošlé cesty, neboť i cesta přede mnou se zdá být liduprázdná. To jediné, živé, v této poušti jsou mé třesoucí se nohy v roztrhaných hadrech ukrajující krok po kroku v bezútěšnosti konání. Nevidím stromy, ani hebkou trávu a potoky křišťálových vod. Vím, že na samém začátku této cesty osvětlovala mé počiny lampa naděje, kterou jsem v první hospodě vyměnil za plesnivý chléb a trochu vody, neboť hladový má jiné hodnoty než sytý člověk.

Tak poslední teplo, poslední světlo, je žhavý uhlík jež doutná v mé hrudi. Vyhasne-li, vyhasne i mé lidství a země se ponoří do nekonečné propasti tmy. Zemře-li poslední světlo, tma zvítězí neboť tma tu byla vždy první a světlo je polykač tmy. Tak jako se tma živí světlem. Jedno pojídá to druhé v nekonečném boji o pocty konečného vítězství jež nechutná sladce.

Viděl jsem i lidi, jak pojídají jeden druhého a tam kde scházelo kus lidství, byla bolest. A tam, kde boj byl úspěšný, přetrvávala bolest taky. Lidé žili v bolesti snad proto, že bolest umí vytvářet sny o kráse a štěstí. Viděl jsem lidi, kteří v okamžiku kdy se shýbali pro své štěstí uchopili kámen bolesti, protože štěstí je jen odraz něčeho většího a není snadno uchopitelné.

V té samotě jsem se přátelil sám se sebou. Každé ráno jsem se ptal: „Jak se máš příteli, jaká byla tvá noc, jaké jsou tvé sny a naděje?“ A přítel mně vyprávěl nabírajíce ze studny vzpomínek bláznivé příběhy plné barevných světů, ševelení lidských hlasů. Vyprávěl mně o ženách a mužích, jež vyryli do mého srdce své iniciály a potěšili hladovou duši. Svět mého přítele byl plný nádherných lidí, skvělého vína, hudby, tance a rozkošných nocí. Má mysl se zdráhala uvěřit té kráse, ale mlčela, neboť nikdo jiný zde nepobýval a strach ze samoty byl příliš drásavý.

Nevěděl jsem, zda svět ztrácí své světlo či mé oči zastírá postupující temnota. S námahou jsem sledoval kamenitou cestu před sebou a neviděl cíl mého putování. Takové cesty jsou, jde-li poutník příliš dlouho nemá odvahu se obrátit a jít zpátky, neboť doufá, že cíl před ním musí být zajisté blíž. Slézá jednotlivé kopce a věří, že krajina změní svou tvář a on uvidí zapomenuté slunce ozařující bohatý a plný svět jeho snu. Poutníci mlčí na své cestě, neboť se bojí si připomenout své ukryté touhy. Jsou více podobni unaveným mezkům, kteří následují své kolo v nudné a lopotné nekonečnosti svých dnů.

Jednoho večera, po únavném dni plném cestování, jsem zahlédl anděla, který se snesl na popraskanou zem v samé blízkosti mého přebývání. Bylo to zvláštní, neboť jsem otáčel hlavu doprava i doleva,otáčel se dozadu a anděla jsem stále viděl. Byl všude. Jeho jemné, perlové oči pronikaly předivem mých svalů a šlach a on četl knihu vzpomínek jež si všichni nosíme stále sebou. Snažil jsem se mu nabídnout čaj, poslední kousek chleba ale on se jen usmíval a přelétával se z místa na místo. Tak jsem natáhl ruku a on zmizel, byl náhle za mnou, vedle mne a tak jsem pochopil, že je jen němým svědkem mého putování a možná to nebyl ani anděl. Možná to byl ten diamant to světlo které vyzařujeme po celý čas našeho putování.

 

 

Pokud se vám tento článek líbil, přidejte jej na

 

Související články:
Ještě jednou Důvěra 3. (19.08.2010)
Ještě jednou Důvěra 2. (18.08.2010)
Ještě jednou Důvěra 1. (17.08.2010)
Zrcadlení (09.07.2009)
Maják (05.07.2009)
Pláž (28.06.2009)
Ježíš (21.06.2009)
Drogy (17.06.2009)
Pán (06.06.2009)
Co sebevraždy? (03.06.2009)
Končiny (30.05.2009)
Desatero (21.05.2009)
Život (04.03.2009)
Úrovně (21.02.2009)
Údolí stínů (17.02.2009)
O smrti (13.02.2009)
Změny (25.01.2009)
Přirozenost (10.01.2009)
Důvěra (24.12.2008)
Motivace (23.11.2008)
Rozchody (07.01.2005)
Věříš v Boha? (28.09.2004)
Splynutí (27.08.2004)
[Akt. známka: 1,00 / Počet hlasů: 2] 1 2 3 4 5
Celý článek | Zpět | Komentářů: 0 | Informační e-mailVytisknout článek


Komentovat článek     

Pro přidávání komentářů musíte být čtenář registrovaný a přihláąený a mít nastavený odběr info-mailů.


 

NAHORU | Hlavní stránka

kulatý roh  Přihlášený čtenářkulatý roh

Uživatelské jméno:

Heslo:




Registrace nového čtenáře!


kulatý roh  Aktualitykulatý roh
27. 10. 2020:

Profesor Ivo Budil: "Přiznám se, že neznám žádného novináře z Blesku, ale domnívám se, že nejde o poeticky naladěné a citlivé osoby chodící o půlnoci o samotě rozjímat na opuštěné hradby Vyšehradu o smyslu českých dějin. Ten člověk tam bezpochyby šel za určitým cílem, který splnil. Nenazýval bych ho jednoduše udavačem, protože prostě dělal svoji práci. Pan profesor Prymula náležel mezi mocné muže, kteří mají vlivné nepřátele. Podobné praktiky jsme v české politice zažili již mnohokrát, a to včetně svržení předsedy vlády. Pan profesor Prymula není prvním a ani zdaleka posledním, komu se něco podobného přihodilo...
Problém České republiky spočívá v tom, že mocenské jádro Evropské unie má zájem na tom, udržovat ji v polokoloniálním či periferním postavení, k čemuž slouží liberálně levicové a aktivistické politické strany, mainstreamová média a akademické kruhy. Jakýkoliv náznak lidového vůdce, který by české společnosti umožnil plně využít její potenciál, tedy musí být zničen či diskreditován.
"

Celý článek...


27. 10. 2020:

Jaroslav Štefec: Něco tady smrdí. A hodně. Akce, jejímž cílem byla likvidace Romana Prymuly a jeho odstavení z postu ministra zdravotnictví má všechny atributy klasické operace bezpečnostních služeb. Prolhané, plné podivností a postavené na písku. Takže kdybych si mohl tipnout, směřovaly by moje úvahy spíše než oblíbeným „směrem Moskva“ (případně Peking) daleko pravděpodobnější českou cestou, případně směrem k našim „spojencům“. Podivností typu „agenta s kufrem plným ricinu“ je víc než dost. Počínaje otázkou, kdo poslal fotografa bulvárního plátku v daný čas na dané místo, až po „podivné“ znalosti jistého Moravce, takto naduté a arogantní hlásné trouby antibabišovské tak zvaně „veřejnoprávní“ televize...
Ten, kdo celou akci připravil a naplánoval, rozhodně počítal s reakcí „antirouškařů“ a dalších obhájců „práva na vymření půlky národa“, samozřejmě té, v níž nebudou oni...

Celý článek...


26. 10. 2020:

Zdeněk Troška: "...budou dělat haury do chvíle, než jim zemře (na covid pozn.red.) někdo blízký, někdo, koho měli rádi. Mám pocit, že snad nesledují televizi a nevidí záběry ze všech států světa, kde je to stejné, ne-li horší. Musím chránit sebe a své blízké, to je přece moje povinnost a nějaké frajerské pózy nejsou namístě. Stejně mi vadí to věčné fňukání, že nebudou mít na nájem, na jídlo, na toto a tamto, že jsou finančně úplně na dně – ale hned jak se v červenci rozvolnilo, na 105 tisíc Čechů vyrazilo do Chorvatska k moři. A na to peníze najednou měli?..."

Celý článek...


25. 10. 2020:

Exsenátor Jan Veleba: " V nadcházejícím týdnu jde v podstatě o všechno a pokud se nezklidní situace ve společnosti a na postu ministra zdravotnictví se rychle neobjeví kvalitní osobnost, pak opoziční demoblok a mediotelevizní žumpa ČT využijí všech prostředků k likvidaci vládnoucího hnutí, speciálně premiéra Andreje Babiše. Pokud by se jim to podařilo, tak tato společnost končí...
Naše společnost je nemocná, ztratila se slušnost, ztratila se elementární úcta k jakýmkoliv hodnotám, ztratil se stud. Nenajdete normální slušnou diskusi, názor proti názoru, najdete jenom urážky, zesměšňování a útoky...
"

Celý článek...


25. 10. 2020:

Sociolog Petr Hampl: "Epidemii si nemůže řešit každý sám. Výsledek je závislý na spolupráci. Jenže jsme v situaci, kdy se lidem lže téměř neustále a téměř o všem. O migraci, dluzích, Evropské unii, školství, mezi- národních smlouvách a čemkoliv jiném vás napadne...
Být ekonomickou celebritou – to dnes znamená, že dobře vypadáte, máte kontakty v médiích, a dokolečka opakujete, že řešením všeho je snížení daní pro bohaté, snížení státních výdajů a deregulace. To se naučíte za dvě minuty. K tomu nepotřebujete číst složité studie v cizích jazycích...
"

Celý článek...




WebArchiv - archiv českého webu        optimalizace PageRank.cz       Bělehrad.Cz      Výrobky z konopí a bio bavlny - URBANSHOP     

Tento web byl vytvořen prostřednictvím phpRS v2.8.3a - redakčního systému napsaného v PHP jazyce.
Aby bylo legislativě EU učiněno zadost, vezměte na vědomí, že tento web využívá cookies, jako naprostá většina všech stránek na internetu. Dalším používáním webu s jejich využitím souhlasíte.

Redakce neodpovídá za obsah článků, komentářů ke článkům a diskusí ve Fóru,
které vyjadřují názory autorů a nemusí se vždy shodovat s názorem redakce.
Pro zpoplatněné weby platí zákaz přebírání článků z Jitřní země!