Jitřní země je věnována duchovní tématice, jako jóga, witchcraft, kult Bohyně, posvátná sexualita, tantra, mystika, ale tématem je i zdravá výživa, vegetariánství, ekologie, léčivé rostliny.
Jitřní země 
Translate - select language ^
 
  Dnešní datum: 20. 07. 2018     | Mapa stránek | Fórum JZ | Galerie JZ | Rozcestník | Na Chvojnici | Galerie Na Chvojnici | Biozahrada |
   
 
kulatý roh  Náhodný citátkulatý roh
Jacob van Blom
Vlk, který kandiduje na pastýře ovcí, začíná častokrát svůj volební projev prostým: Mám vás rád…

kulatý roh  Hlavní menukulatý roh
Hlavní stránka
Mapa stránek Jitřní země
Přehled rubrik
Odkazy
Galerie Jitřní země
Ankety
Nejčtenější stovka
Rozšířené vyhledávání
Poslat nové heslo
Upravit čtenářskou registraci
Zrušit svoji registraci čtenáře

kulatý roh  Přehled rubrikkulatý roh

kulatý roh  Nejčtenějšíkulatý roh
Úkoly v tomto čase
(07. 10. 2015, 3069x)
Cesta duše
(11. 11. 2015, 2883x)
Svět se mění
(18. 10. 2015, 2345x)
Země se posouvá, čas se mění
(21. 08. 2016, 2328x)

kulatý roh  Poslední komentářekulatý roh
.:
"odpověd momentálně nedokážu sesmolit, ale na youtube..."
(Léčení vnitřního dítěte)
půl na půl:
"ano, článek je užitečný, informuje o tom, jak funguj..."
(Manuál pro extroverta: Pravidla komunikace s introvertem )
bez titulku:
"Super!!! Přesně tak to je. Míla"
(Nebojte se Božích Zákonů)
Jedná se totiž o to, že ...:
"... pokud byste si nechali příjmení svého expartnera..."
(Zamyšlení pro dnešní den)
bez titulku:
"Dobrý den, podařilo se mi nedávno spojit se svým vni..."
(Léčení vnitřního dítěte)
Dotaz:
"Dobrý den, mám dotaz. Shamkhalaprashalanu jsem poprv..."
(Šankhaprakšálana)
výroba nemocných:
"Nemocní se vyrábí i jinak. Například diagnoza cukrov..."
(Jak nám vyrábějí nemoci, abychom se stali jejich zákazníky)
Životopis Míly a Eduarda Tomášových:
"Dobrý deň, pán Miloš. Som veľmi rada, že som našla ..."
(Životopis Míly a Eduarda Tomášových)

kulatý roh  Počasí, Slunce, Lunakulatý roh
    
Předpověď pro ČR 1.den title= Předpověď pro ČR 2.den Předpověď pro ČR 3.den
    

Solar X-rays:
Status
Geomagnetic Field:
Status
Aktuální snímky Slunce


kulatý roh  O Jitřní zemikulatý roh
Jitřní země
ISSN 1801-0601
Vydavatel: J. Holub, Kralice n. Osl.
Jitřní země byla založena na pod­zim roku 2000. Věnuje se hlavně duchovní tématice, ať už je to jó­ga, witchcraft (wicca), kult Bo­hy­ně, posvátná sexualita a tantra, mys­ti­ka, New Age, ša­ma­nis­mus ale také třeba zdravá výživa, vege­tari­án­ství, lé­čivé rost­liny a eko­logie.

Pokud se vám tyto stránky líbí, můžete přispět na jejich provoz na číslo účtu
670100-2207558991/6210


Ekologie

* Serge Latouche: Farewell to growth, Polity Press, 2009


Převzato (www.putnici.sk) - Ekologie - 02. 09. 2011 (4511 přečtení)

Serge Latouche je prominentní představitel myšlenky lepšího života s nižší spotřebou, tzv.. décroissance, nebo de-growth. Působí na Univerzitě Paris-Sud a kritice hospodářského růstu se věnuje již více než třicet let.


Kniha Farewell to Growth vyšla v roce 2007 ve francouzštině a do angličtiny byla přeložena o dva roky později.Tato útlá publikace je jakýmsi shrnutím hlavních myšlenek konceptu de-growth a je přínosná zejména svou přístupností širšímu publiku i zaměřením na možnost konkrétní implementovat proti-růstové návrhy do praxe na různých úrovních. Jejím cílem je sloužit jako "nástroj, který může být použit kýmkoliv, kdo se aktivně angažuje v environmentální politice, nebo v politickém aktivismu a to zejména na lokální nebo regionální úrovni" (s. vii).

Autor knížku rozdělil do tří částí. První vysvětluje, co to je de-growth, jaké jsou kořeny tohoto konceptu a proč ho potřebujeme. Začíná jmenováním prvních vlaštovek, které lámou tabu růstu. Kromě ne až tak překvapivých aktivit anti-globalizačních skupin byli nuceni se s tímto tématem konfrontovat i politici / čky v italských parlamentních volbách v roce 2006 a ve francouzských prezidentských volbách v roce 2007. Typickým představitelem de-growth myšlení je například hnutí Cambiaresti, jehož cílem je podporovat férovou ekologickou stopu - koncept umožňující vypočítat úroveň zatěžování přírody vlastní spotřebou.

Podle Latoucha de-growth neznamená negativní růst. Takové chápání je jen dokladem uvěznění myšlení o společnosti v termínech růstu a jeho opaku. Kontrakce hospodářství bez jakýchkoliv doprovodných opatření vede k chaosu, nezaměstnanosti a zásadnímu narušení zdravotních, sociálních, vzdělávacích a i enviromentálních standardů. Proto je třeba přijmout de-growth nebo a-growth ve smyslu a-teizmu a opustit tuto víru v pokrok skrze produkci a spotřebu. Cílem de-growth je "vybudovat společnost, v níž můžeme lépe žít a zároveň méně pracovat a spotřebovávat" (s. 9). V Latouchovi je cítit Adornovu a Horkheimerovu kritiku osvícenství. Snaha o růst inštrumentalizuje lidí, kteří se stávají pro systém nadbytečnými. Růst je cílem sám o sobě, místo toho aby fungoval ve prospěch lidí, případně aby byl odmítnut jako směr vedoucí do záhuby.

V kapitole o závislosti na růstu ukazuje jak má reklama za následek nadměrnou spotřebu a cituje průzkum, podle kterého si 90% ředitelů velkých amerických společností myslí, že bez reklamní kampaně by nebylo možné prodat nový produkt a 51% z nich si myslí, že reklama lidi přesvědčila, aby si kupovali věci, které ve skutečnosti nechtějí. Vedle reklamy a možnosti půjčit si je dalším motorem růstu konzumerismus. Latouche cituje padesát let starou myšlenku amerického analytika trhu Victora Lebowa, podle kterého bylo třeba v zájmu fungování ekonomiky, abychom naše "duchovní uspokojení hledali ve spotřebě" (s. 19). Neustále se opakující rituál nákupu az něj plynoucí dočasné ukojení nutkavé žádostivosti umožňuje například tzv.. vbudované zastarávání (built-in obsolescence). Je prakticky nemožné najít kohokoliv, kdo by zkažené věci opravil. Mnohem levnější je anti-sociálním a anti-ekologickým způsobem vyrobit další kus zbytečné elektroniky. Latouche vychází ze známého analytika konzumerizmu, jehož knihy vycházejí v češtině, Gillese Lipovetskeho, podle něhož má tato hyper-spotřeba za následek paradoxní štěstí vedoucí k epidemii depresí a dalších psychických chorob.

Tento základní argument kritiky současné společnosti je podle mého názoru vhodné upravit o vliv farmaceutického průmyslu. Ten podobně jako další průmyslová odvětví vytváří potřeby po svých produktech - antidepresiva, což má za následek umělé objevování stále nových a nových chorob a jejich následné diagnostikování. V češtině na toto téma vyšla například kniha od Johna Virapena Nežádoucím účinkem: smrt. Jako v případě argumentu o vytváření zbytečných potřeb, tak v případě argumentu o "skutečném" růstu počtu psychických onemocnění je třeba přicházet s argumentací opřenou o empirický výzkum. Odlišení pravých od falešných potřeb je neméně náročné jako odlišení psychicky nemocných od psychicky zdravých v situaci, kdy samotní psychiatři, Uplatňovatel si toto privilegium, se chovají stejně ekologicky iracionální jako zbytek populace směřující k přírodní katastrofě. Pokud Franz Fanon ve své knize Black Skin, White Masks poukázal na nemožnost navrácení arabských psychiatrických pacientů v koloniálním Alžírsku do společnosti kvůli jejímu rasové rozpolcenosti a neochotě přijmout, jak bychom mohli očekávat, že sociální rozdělena společnost bude schopna přijmout svých méně úspěšných členů? Rostoucí množství psychických narušení tak není důsledkem individuálního problému, které má být řešeno individuální konzumací psychofarmak, ale důsledkem nesprávného směrování "zdravé" části nemocné společnosti. Logickým pokračováním pak je považování "nemocných" za "zdravých" a naopak a tedy vítání zpráv o nárůstu prodeje anti-depresivní ve Francii a nikoliv jejich kritika. Dá se říci, že nárůst psychických "onemocnění" v nemocné společnosti znamená, že společnost se pomalu obrozuje.

Latouche následně poukazuje na nadměrnou spotřebu, která vytváří ekologický dluh vůči budoucím generacím a cituje Henryho Kissingera, podle kterého v roce 1974 bylo vhodným řešením zastavení růstu počtu obyvatel, nebo jeho redukce v zemích Třetího světa. Opačným argumentem je absence obav z přelidnění díky technologickým možnostem, které dosud vždy předběhli růst světové populace. Jejich ekologická neudržitelnost však vede Latoucha k poslední možnosti a tou je snížení spotřeby masa a spravedlivější rozdělení zdrojů nejen v rámci států, ale iv globálmom měřítku.

Druhá část recenzované knihy se zabývá konkrétními představami, jak by post-růstová utopie mohla vypadat. Argumentuje ve prospěch kulturní revoluce místo nedostačující volební změny. Používá termín "konkrétní utopie", který umožnit reálné naplnění myšlenky, že jiný svět je možný. Cílem je "celková teoretická soudržnost" (s. 32). Latouche vytváří seznam osmi "R", tedy osmi více či méně konkrétních návrhů, co je třeba udělat, aby bylo možné se k realitě de-growth přiblížit. Jeho cílem je dosáhnout změnu hodnot (re-evaluate) - aby altruismus nahradil egoismus a zejména aby naším cílem přestalo být přírodě dominovat, ale žít s ní v harmonii. Potřebujeme se znovu zamyslet (reconceptualize) nad koncepty jako vzácnost, které mají smysl pouze jako výraz vytvářených nekonečných potřeb a tužeb. Je potřeba přizpůsobit (restructure) produkci měnícím se sociálním vztahům a hodnotám. Musí dojít k mnohem rovnoměrnější redistribuci a to jak v národním, tak globálním rámci. Relokalizácia pak znamená nejen přesun distribuce na lokální úroveň, ale i znovuobjevení lokálních kulturních kořenů. Velmi důležitá je redukce odpadu, turismu a délky pracovního týdne. Posledním "R" je recyklace.

Latouche následně argumentuje ve prospěch místní demokracie, nebo tzv.. bio, zda ekoregionu, který se vznačuje vysokou mírou ekologické nezávislosti. Ekonomická autonomie neznamená autrakiu, ale předpokládá obchod s nadbytkem. Zároveň nutně musí vést k lokální monetární politice.

De-growth podle autora ve skutečnosti má svůj původ v zemích globálního jihu a byl odpovědí na rozvojové projekty utiskující místní obyvatelstvo. Tento post-rozvoj předpokládá odmítnutí naratívu modernizace a opakování chyb industrializovaných zemí. Postavení se pozápadňovaniu ale neznamená redukci produkce například v Africe. "Post-rozvoj, který musí být plurálny, znamená hledat kolektivní formy prosperity, které nekladou důraz na materiální blahobyt ničící životní prostředí a sociální vazby" (s. 62).

Třetí kapitola je charakteristická potřebou pragmatismu v politickém boji a jejím cílem je představit konkrétní kroky, které by mohly k post-růstové společnosti vést. Do jisté míry se tato část překrývá s druhou částí a reprodukuje některé návrhy v rámci osmi R. Cílem má být snížit ekologickou stopu na méně než jednu planetu, zda zavést daň na transport, aby v jeho ceně bylo zahrnuto znečištění. Do praxi těžko převoditelný bodem je podpora přátelství a dobrým sousedským vztahům. Kritika naivity postoje, že bychom se k sobě měly hlavně lépe chovat zde jistě najde svůj terč. Velmi důležitý je poslední bod, podle kterého bychom měli vyhlásit moratorium na jakékoli další technologické inovace. Nejprve je třeba zhodnotit současnou situaci a zásadně změnit směřování technologického vývoje ve prospěch například zelené chemie, zda životního prostředí medicíny místo genetiky.

Překvapivé při autorově programu bioregionalizmu je jeho snaha o prosazení daně na finanční transakce, či daně na nadnárodní koncerny.Nepochybně je to v současné situaci jedna z cest jak omezit nejhorší excesy kapitalismu, ale v lokalizovaném světě, kde se vyměňuje pouze nadprodukce už snad takové daně nebudou potřebné. Latouche správně poukazuje, že pokud by byl jeho další návrh - princip, že kdo znečišťuje ten platí - důsledně uplatňován, znamenal by revoluci a galon benzínu za čtrnáct amerických dolarů místo jednoho. Na základě dosud uvedeného nepřekvapí, že "de-growth je zásadně anti-kapitalistický" (s. 91). Avšak jeho pozice není zcela soudržná, když na téže straně píše "peníze, trhy, zisky a námezdní systém ... nejsou nutně překážkami samy o sobě ... Důležitější je, že nejsou artikulované tak, aby vytvořily systém. "(Ibid.). Různé tradiční společnosti znají trhy, či práci za mzdu, podstatné však je, že nejsou kapitalistické, ačkoliv se v jejich rámci nacházejí kapitalisty. Podle Latoucha je třeba, aby byly sociální instituce, které známe z kapitalismu ukotvené v odlišné logice. Kapitalismus se mimo jiné vyznačuje tím, že odměňuje určité chování, to ale neznamená, že neumožňuje jiné logiky fungování, avšak pokud Latouche na jednom místě požaduje změnu z egoismu na altruismus, jak může na jiném takové chování akceptovat v případě, že není základním znakem systému. Omezení možnosti nekonečné akumulace kapitálu je nejen předpoklad snížení nadměrné spotřeby, ale zejména omezení sociální polarizace, která v první řadě umožní soudržnější lokální společnost. Je zarážející, že Latouche tento klíčový prvek kapitalismu ponechává bez povšimnutí a jen implicitně je lze odvodit, že pod odmítnutím kapitalismu jako systému má na mysli právě zamezení akumulaci kapitálu. Na druhou stranu je možná vhodné aby nedošlo ke zbytečným revolučním excesům a aby byla de-growth společnost dosažená postupnou cestou, která umožní postupně transformovat i takovou klíčovou charakteristiku kapitalismu, jakou je možnost neomezeného zisku.

V rámci debaty o tom, zda je de-growth levicový nebo pravicový se autor přiklání k názoru, že potřebujeme novou osu s jedním koncem ekologickým a druhým predátorské. Avšak zároveň preferuje sociální demokracii Ségolène Royal, Gerharda Schrödera, zda Romana Prodiho a doufá, že hodnoty solidarity a rovnosti se podaří rozšířit i na budoucí generace a tak zamezit ničení přírody.

Důležitou součástí knihy je odpověď kritikům ekologicky důsledného přístupu, které se Latouche věnuje v různých částech textu. Častou reakcí na autory / ky, kteří používají termíny jako "lokální", či "komunita" je kritika nostalgii po minulosti, paternalismu, elitářství či výsměch víry v pravdu a lásku. Latouche cituje Michaela Singleton, který se na jedné straně takové kritice nesnaží uniknout, na straně druhé jí odpovídá představou o sice moderním, ale stále ještě méně individualistického životě jak žijeme dnes. Podle něj je de-growth "... nově celém životě proniknutém organickým přístupem k místu, které umožní aby lidé mohli spolu trávit více času, tak jako to dělali do roku 1960 díky, mimo jiné vesnickým školám, "rodinným" firmám, lokálním obchodem a kinům místo trávení jejich času pendlovaním mezi školou, industriální zónou a supermarketem na okraji města. "(s. 47) Latouche dodává, že" alternativní rozvoj na jihu i na severu nemůže být ani nemožný návrat do minulosti ani uniformovaný de-growth modlí vnucen shora ... musí to být syntéza už ztracených tradic a modernity, k níž byl lidem dosud odepření přístupu "(s. 62).

Postoj k technologiím je u Latoucha ambivalentní. Na jedné straně kritizuje technooptimizmus, na druhé straně vítá energetické úspory, které je možné dosáhnout právě díky moderním technologiím. V tomto ohledu by autor mohl zastávat koherentnější postoj a jasně určit na jakých základech by konkrétní technologie akceptoval, případně odmítal. Důležité je to i ve světle snah dosáhnout "rozvoj" na jihu skrz využití středně náročných technologií. Tyto se na první pohled mohou zdát vhodnější jako nesmyslné high-tech projekty v předchozích dekádách, avšak při bližší analýze jsou, jak ukazují Emma Crewe a Elizabeth Harrison ve své knize whose Development?, Stejně kulturní slepé.

Problémem knihy je také nejasné definování pojmu "politicking", které by se dalo přeložit jako politikaření. Latouche odmítá zakládat de-growth stranu ze strachu, že by se zapletla do politikaření (s. 95-96) a zdá se být elitárom, jehož cílem je působit na myšlení všech tak, aby se zamysleli nad některými argumenty (ibid.). Zatímco taková pozice může být z pohledu radikálního demokrata velmi atraktivní, její odůvodnění už je méně smysluplné. Pokud bychom si totiž za definici politikaření dosadili každodenní politické boje, bylo by jen demokratické, pokud abychom se do nich z post-růstové pozice usilovali zasáhnout. O to je možné usilovat více způsoby a přestože odmítání politických stran jako inherentně zkorumpovaných je legitimní názor, odmítnutí politikaření jako jakési nižší formy politiky je elitářským postojem, který zamezuje aktivnímu angažování se v každodenní politice.

Posledním kritickým zastavením se v závěru artikulovaný pozice mezi Antropov-a eko-centrizmom. Ekocentrizmus hluboké ekologie (deep ecology) Latouche karikovat na tvrzení, že přežití švábů je důležitější než přežití lidí. Sám se ale ptá, zda je nutné se vyhranil směrem na jednu či druhou stranu. Lidí považuje za nadřazený druh, na základě toho že mají podle některých rozum, podle jiných duši. Zároveň si ale velmi správně uvědomuje, že taková nadřazenost neplatí pro kulturu Asma z Papui Nové Guineji, kde príslišníci jiného kmene jsou na úrovni zvířat, zatímco některé domácí zvířata jsou součástí rodiny. Tam prostě rozdělení na přírodu a kulturu, které je základní součástí našeho myšlení, neexistuje. A Latouche dále píše: "Jsem přesvědčeni, že Asma se mýlí. Problémem je, že jim to můžu dokázat pouze zevnitř mé vlastní kultury "(s. 99). Pokouší se proto najít umírněnou pozici: "Mezi extrémy chování ke zvířatům jako k lidem (jako animisté) a chování k lidem jako k věcem (jak to dělá moderní techno-hospodářství) existuje prostor na respekt věcí, živých bytostí a lidí" ( s. 102).Modernity netřeba odmítnout, je třeba ji překonat a je třeba přijmout eko-antropocentrismus. Ekologické starosti mají být ústřední součástí našeho sociálního, politického, kulturního a duchovního života.

Taková středová pozice pak pro Latoucha neznamená přijetí ekologických kultů, eko-feminismu, zda new age nebo neo-pohanství.Okamžitě se tak vyvstává otázka jak chce autor svou pozici odůvodnit. V celé knize na jednu stranu kritizuje přílišnou racionalitu za to, že nás přivedla do slepé uličky bezmezné víry v technologie, tak jak na to poukázali ve své kritice osvícenství už Horkheimer a Adorno. Na druhou stranu ale je jeho pozice stejně racionální. Takové vyústění je jen logickým důsledkem osvícenství, je jeho radikalizací, tak jak se o ni snažili i zmínění představitelé kritické teorie. Avšak jak můžeme bojovat rozumem proti rozumu? Nejsou to právě různé formy víry, které jediné jsou schopny omezit rozum v jeho podmaňování si přírody? Není omnipotentný rozum právě ten, který je schopen omezit sám sebe? Pokud Latouche zakončuje svou knihu citátem Oscara Wildea, že "všechno umění je celkem zbytečné ... a proto zásadní "(s. 105), kde ve svém racionálním přístupu k přírodě ponechává prostor takové zásadní zbytečnosti? Sám cituje Jacquese Godbouta podle kterého "umělci připomínají modernímu člověku, že pokud chce aby cokoli co dělá mělo smysl, musí se tak či onak přihlásit k nějaké formě animismu" (s. 104). Není tato věta popřením odmítnutí všeho, co se nějakým způsobem přibližuje new age, zda neo-pohanství? Pokud se lidé chovají iracionálně v tom smyslu, že ničí své okolí a nejsou schopni či ochotni se nechat racionálními argumenty přesvědčit, není iracionální odpověď v podobě víry smysluplná zvláště ve světle potřeby dávat věcem smysl, který jim modernity bere?

Serge Latouche napsal knihu, která je skvělou syntézou základních myšlenek de-growth hnutí, v němž se setkávají ekologicky uvědomělý občané s nevládními organizacemi a akademickou sférou. Dává v ní sbohem růstu a přesvědčivě argumentuje ve prospěch lokální ukotvených společenství s udržitelnou spotřebou. Podobné argumenty na Slovensku chybí nejen v pravo-levých debatách v Národní radě, ale člověk se s nimi zřídka potká i v konkurenceschopnost podporující Straně zelených, či na stránkách blogu kritické ekonomie. Harmonický vztah k přírodě je pro lidstvo nezbytností a bylo by vhodné, kdyby se taková myšlenka stala součástí každodenního myšlení nás všech.Překlad recenzované knihy by tomu mohl napomoci.

Tomáš Profant

Zdroj: http://www.jetotak.sk/autonomna-zona/serge-latouche-farewell-to-growth-polity-press-2009

Převzato z www.putnici.sk

 

 

Pokud se vám tento článek líbil, přidejte jej na

 

Související články:
Petr Roth: Za změkčováním naturových hodnocení je buď nevědomost, nebo záměr (29.05.2012)
Chevron dostal pokutu za ničení životního prostředí Ekvádoru (18.02.2011)
Ekologická cena nerovnosti (20.10.2010)
Jean Giono: Muž, který sázel stromy (08.09.2010)
Červenec byl v Evropě teplotně nadprůměrný (05.08.2010)
Mexický záliv zamořuje nejen ropa, ale i methan (23.06.2010)
Množství ropy unikající v Mexickém zálivu vzrůstá (15.06.2010)
Katastrofa v Mexickém zálivu pokračuje (28.05.2010)
Dopis od Náčelníka Arvola Hledícího koně (25.05.2010)
Ropná katastrofa v Mexickém zálivu (25.05.2010)
Amazonští indiáni proti brazilskému plánu přehrady (16.04.2010)
Vědci z hackerského skandálu "Climategate" jsou nevinní (03.04.2010)
Hodina Země 2010 byla největší českou klimatickou akcí (31.03.2010)
Scénáře soumraku civilizace růstu (09.02.2010)
Začne letos horká etapa, nebo ochlazování? (08.08.2009)
Zazelená se poušť kvůli změnám klimatu? (03.08.2009)
Brněnská přehrada jak ji neznáme (23.07.2009)
Je libo mýdlové ořechy přes půl světa? (08.07.2009)
Úbytek mořského ledu v Arktidě zvyšuje riziko rozmrzání permafrostu (16.06.2008)
Lovelock: Jsem optimista, věřím, že katastrofa oddělí zrno od plev (24.04.2008)
Klíčová zpráva o klimatických změnách (26.11.2007)
Globální stmívání (27.10.2007)
Skleníkový efekt – nepříjemné pravdy (25.10.2007)
Živá planeta aneb sto omylů Václava Klause (29.09.2007)
Mana naších pradědečků (04.08.2007)
Chovy hospodářských zvířat jsou největším nebezpečím pro životní prostředí (29.06.2007)
Změny klimatu, slunce, skleníkové plyny, dlouhodobé cykly (16.06.2007)
Vykořisťování Země a rovnováha (25.05.2007)
Setkání ve střední části Moravského krasu (28.04.2007)
Den Země (21.04.2007)
Akce ke Dni Země (21.04.2007)
První únor – akce proti klimatickým změnám (31.01.2007)
Teplota na Zemi by mohla vzrůst až o 8 °C (07.12.2006)
Únik methanu ze sibiřských jezer se zvyšuje (13.09.2006)
Klimatické změny urychlují příchod jara (09.09.2006)
Globální oteplování a hydráty metanu z mořského dna (04.08.2006)
Další varování klimatologů (04.06.2006)
Uran škodí více než se předpokládalo (18.04.2006)
Klimatické změny ve světě a hrozba pandemie (13.04.2006)
Proměny krajiny v historickém vývoji Čech (10.04.2006)
Už není čas! (28.01.2006)
Státy světa 2006 (27.01.2006)
Norský trezor zemědělského genofondu (22.01.2006)
Je současný růst populace nadále neudržitelný? (15.01.2006)
Může za globální oteplování Slunce? (28.11.2005)
Synchronicity a globální oteplování (26.11.2005)
Globální oteplování a vodní pára (18.11.2005)
Země Středozemí ohroženy klimatickými změnami (03.11.2005)
20. říjen - Den stromů (20.10.2005)
Klimatické změny na postupu (17.10.2005)
Ekosystémy v Černobylu (06.09.2005)
Tak jak je to s oteplováním? (24.07.2005)
Pětina amazonského pralesa vykácena (25.05.2005)
Modrá planeta (21.04.2005)
Nárůst koncentrace skleníkových plynů (18.04.2005)
Hydráty methanu podruhé (17.04.2005)
Antibiotika v životním prostředí (28.03.2005)
Planetofyzikální stav Země a pozemského života (19.03.2005)
Dělají z nás hlupáky? (18.03.2005)
WWF varuje před následky tání ledovců v Himalájích (16.03.2005)
Umělý deštný prales (01.01.2005)
Ekologická katastrofa v Tatrách (25.11.2004)
Znovu o klimatických změnách (11.10.2004)
Náhlá změna klimatu (28.05.2004)
Jak vypadá oteplování Země z družice? (28.04.2004)
Elektrárny? A co lesy? (02.12.2003)
Řežeme si pod sebou větev! (30.11.2003)
Apollo 13 (11.11.2003)
Armáda (11.11.2003)
Dynamit (11.11.2003)
Euthanasie (11.11.2003)
Nemoc šílených hlav (11.11.2003)
Politika v globálním Kocourkově (11.11.2003)
Kouření (11.11.2003)
Nový model řízení společnosti (11.11.2003)
Model vládnutí (11.11.2003)
Peklo (11.11.2003)
Potřebujeme Temelín? (11.11.2003)
Války vyvolených (11.11.2003)
Reforma vězeňství (11.11.2003)
Život (11.11.2003)
Řízení společnosti (11.11.2003)
[Akt. známka: 2,50 / Počet hlasů: 2] 1 2 3 4 5
Celý článek | Zpět | Komentářů: 2 | Informační e-mailVytisknout článek


Komentovat článek     

Pro přidávání komentářů musíte být čtenář registrovaný a přihlášený a mít nastavený odběr info-mailů.


 

NAHORU | Hlavní stránka

kulatý roh  Přihlášený čtenářkulatý roh

Uživatelské jméno:

Heslo:




Registrace nového čtenáře!


kulatý roh  Aktualitykulatý roh
10. 07. 2018:

Sociolog Petr Hampl: Navrhuji použít jako měřítko „preferenční právo chudoby“ zavedené americkým pravicovým konzervativcem Peterem L. Bergerem. To říká, že záleží hlavně na tom, jak se mění situace nejchudší pětiny obyvatel. Jak je to s jejich životní úrovní, kupní sílou, zaměstnaností, ale i třeba jakým stresům a rizikům jsou vystaveni, jaké jsou jejich životní šance, jaké šance se nabízejí jejich dětem a podobně.
Když použijeme tohle měřítko, ukazuje se nám, že Česká republika je na tom nejhůře za posledních 50 let. Je dobré také vidět, že ten propad nepřinesl listopadový režim jako takový, ale až vstup do Evropské unie
...
Stát má dostatek prostředků, aby své zájmy vůči provozovatelům utilitních sítí prosadil. Problém je spíš v tom, že na ministerstvech sedí vesměs lidé, kteří sní o manažerských pozicích v těch nadnárodních korporacích. Vědí, že když se budou chovat dost poníženě, dostanou je...

Celý článek...


01. 06. 2018:

Ivan Hoffman: " Poslanců, kteří mají potřebu plísnit prezidenta, je ve sněmovně menšina, a tak to k jejich nelibosti i zůstane. Neúspěšné pokusy o svolání mimořádných schůzí sněmovny určitě nezvyšují prestiž marginálních stran, které tím jenom upozorňují veřejnost na to, že na politiku mají zanedbatelný vliv.
Pokud jde o názor občanů na to, zda si naši chemici vyrobili, či nevyrobili látku, kterou zkoumali, Poslanecká sněmovna nemá šanci veřejné mínění příliš ovlivnit. Je totiž jasné, že politici nehledají pravdu, nýbrž demonstrují solidaritu s Británií.
Na prezidenta se nezlobí, že nepřímo ocenil naše chemiky. Zlobí se, že jim kazí prezentaci, kdy se protiruskou rétorikou snaží udělat dojem na spojence...
"

Celý článek...


13. 05. 2018:

Místopředseda ČSSD Jaroslav Foldyna: "...těch nebezpečných blbců, bohužel, je víc v politice. Víte, to jsou lidé, kteří jsou naprosto jasně přesvědčeni, že jen oni mají pravdu a jenom ta jejich pravda je ta demokracie. Jenom ta jejich pravda je ta, čemu vy se musíte podřídit, o čem vy, když diskutujete, tak vy se pro ně stáváte blbcem. To jsou ti tzv. demokraté, kteří furt mluví o demokracii, ale když prohrají volby, tak je jich plné náměstí a chtějí něco jiného... Celá řada těchto lidí nemá pravdu, a přesto jí prosazuje. Oni jsou na ulicích a oni řvou..."

Celý článek...


12. 05. 2018:

Generálmajor Hynek Blaško: "...Jestli někdo považuje motorkáře, kteří sem přijdou vzdát hold, za Putinovo vojsko, je to blbec. Takový nesmysl může říci přece jen blbec. Kolik sovětských vojáků tady padlo, a my odstraňujeme hvězdy, nápisy a tak podobně. Bohužel problém je, že páni na druhé straně zvoucí se Západ nás ve třicátých letech nechali absolutně na holičkách. A jich si vážíme více než těch, kteří za nás položili život, abychom mohli chodit na zmrzlinu, a nenechali Hitlera dotáhnout jeho plány. Domnívám se, že úcta by měla existovat k jedněm i druhým. Kdokoliv využívá padlých k vlastnímu opravování dějin, je programový škodič a oblbuje mladou generaci..."

Celý článek...


04. 05. 2018:

Petr Markvart: Bílé přilby se pravidelně objevují tam, kde je potřeba nahradit vousaté islamistické hrdlořezy někým mediálně přijatelnějším pro západní útlocitnou veřejnost. Zpravidla je vidíte na filmových záběrech či fotografiích, jak zachraňují z ruin budov malé děti, které o několik dnů později zázračně uzdravené zase někde chodí do školy či běhají s jinými dětmi. Jsou zkrátka vždy tam, kde je potřeba škodit, poskytovat podporu teroristům a hrát špinavé hry. Ne náhodou byli tito dobrodinci podepsáni i pod soustavným otravováním hlavního zdroje pitné vody pro Damašek na konci roku 2016. Nedlouho předtím obdržel žoldák Le Mesurier z rukou královny Alžběty II. řád „Rytíře britského impéria“...

Celý článek...


26. 04. 2018:

Tereza Spencerová po návratu ze Sýrie: Je fascinující sledovat lídry západního světa, jak nepokrytě lžou. Ne že by se třeba jen pletli – omyly jsou přece lidské a i vrcholný politik je koneckonců člověk, i když se to často nezdá – ale oni vědomě lžou a všichni ostatní „spojenci“ stojí „solidárně“ za nimi, i když pravdu jistě znají také. Když už jsme ale totiž toho Asada nedokázali svrhnout, jak jsme se kdysi mýrnyx dýrnyx rozhodli, tak alespoň budeme prodlužovat válku v Sýrii, jak jen to bude možné. Žádné jiné logické vysvětlení už neexistuje...

Celý článek...


22. 04. 2018:

Jaroslav Bašta: Pravidla honu na čarodějnice
"Nikdy by mě nenapadlo, že se na stará kolena dožiju toho, jak se celá západní společnost zase začne topit v bažině iracionality. Ruští agenti, hackeři a trollové negativně ovlivňují veškeré volby a referenda v demokratických zemích, nic a nikdo před nimi není chráněn. Jsou tak rafinovaní, že se ještě nezjistilo, jak dosáhli toho, že velká část západní populace si myslí něco jiného než by dle strážců myšlenek měla. Existuje proto jediné řešení problému – obvinit, odsoudit, potrestat. Důkazů netřeba, ďáblovi se přece nedá věřit. Tento princip nejprve převládl v mezinárodním právu, kde se už tradičně nejprve střílí, pak se teprve mluví o vyšetřování. Posléze to použili také ve vztazích mezi pohlavími – k odsouzení muže stačí obvinění. Třeba z toho, co spáchal před dvaceti lety. Hnutí Me Too zatím nedisponuje krásnými a chytrými raketami, ale i tak dokáže napáchat nevratné škody."

Celý článek...




WebArchiv - archiv českého webu        optimalizace PageRank.cz       Bělehrad.Cz      Výrobky z konopí a bio bavlny - URBANSHOP     

Tento web byl vytvořen prostřednictvím phpRS v2.8.2RC8 - redakčního systému napsaného v PHP jazyce.
Aby bylo legislativě EU učiněno zadost, vezměte na vědomí, že tento web využívá cookies, jako naprostá většina všech stránek na internetu. Dalším používáním webu s jejich využitím souhlasíte.

Redakce neodpovídá za obsah článků, komentářů ke článkům a diskusí ve Fóru,
které vyjadřují názory autorů a nemusí se vždy shodovat s názorem redakce.
Pro zpoplatněné weby platí zákaz přebírání článků z Jitřní země!