Krásná báseň, o kterou bych se s vámi rád podělil.
Z knihy Tajemství sv. Neviňátek
Charles Péguy
VY DOSPĚLÍ (praví Bůh) zkuste to jen vytvořit
dětské slůvko.
Víte dobře, že nemůžete.
A nejen že nemůžete vytvořit
Ani jedno jediné, ale když je uslyšíte,
Nemůžete je ani opakovat.
Když se dětské slůvko zaskvěje mezi vámi,
Vykřiknete, strnete úžasem
Čistým a hlubokým, který by vás mohl spasit
a jejž spravedlivě uznám,
A povídáte, povídáte vším,
Povídáte očima, povídáte hlasem,
Smějete se, povídáte sami sobě a povídáte nahlas u stolu:
Je moc pěkné, to slůvko, zapamatuji si je.
A zapřísaháte se,
Že je sdělíte svým přátelům, že je povíte všem,
Tolik jste pyšni na své děti (nevytýkám vám to,
praví Bůh,
Je to ještě to nejlepší, co máte a co vás vykoupí).
Věříte, že není nic nesnadného vypravovat o něm.
Ale když o něm celí žhaví chcete už už vypravovat,
Zjistíte, že už je neznáte.
A nejen to, ale také, že už si na ně nevzpomenete.
Vytratilo se vám z paměti.
Je to příliš čistá voda a vyprchala z vaší špinavé paměti,
z vaší paměti zamazané.
Chtěla vyprchati, nechtěla tam zůstat.
Snadno si spočtete, že to slůvko zaujímalo jakési místo,
že mělo jakousi chuť,
Že bylo tu. Že zabíralo nějaké místo, že bylo tady u nás,
že bylo na tomto místě, že mělo jakýsi objem.
Ale máte jasný pocit,
Že zmizelo, že zase zmizelo a že už se nevrátí nikdy,
Že jste vlastně byli zcela nehodni.
Že tu bylo a vy jste na ně hleděli s ústy dokořán,
a máte úplně pocit,
Že byste byli naprosto neschopni je opakovat,
Tj. přivolat je zpátky,
Neboť náleží k docela jinému řádu duše.
A cítíte dobře, že je to tak, že je to tak správně,
a že nic se už nevrátí a nic už nepřijde.
A že to byla vaše dávná duše,
Ó lidé,
Která tu prošla kolem vás.
Do češtiny přeložil Ivan Slavík
Slyšíte kráčet kolem vás svou dávnou duši...
