 | Náhodný citát |  |
|
Fareed Zakaria:
Katastrofální problém současného lékařství je v tom, že Hippokratova přísaha nic neříká o fakturaci. |
| Hlavní menu | |
| Přehled rubrik | |
| Nejčtenější | |
| Počasí, Slunce, Luna | |
Solar X-rays:
Geomagnetic Field:
|
| O Jitřní zemi | |
ISSN 1801-0601
Vydavatel: J. Holub, Kralice n. Osl. Jitřní země byla založena na podzim roku 2000. Věnuje se hlavně duchovní tématice, ať už je to jóga, witchcraft (wicca), kult Bohyně, posvátná sexualita a tantra, mystika, New Age, šamanismus ale také třeba zdravá výživa, vegetariánství, léčivé rostliny a ekologie.
|
|
|
 Soucítění ve světovém rámci
překlad (www.matthieuricard.org) - Duchovno - 30. 09. 2014 (2526 přečtení)
Ve svém blogu z 8. září 2014( http://matthieuricard.org/blog/posts/vers-une-compassion-mondiale-un-nouvel-ouvrage-de-paul-ekman) informuje Matthieu Ricard o nové knize, věnované tématice světového soucítění. Knihu (Ekman, P. (2014). Moving Toward Global Compassion. Vyd.Paul Ekman Group).napsal známý americký psycholog, který u stovky nejcitovanějších psychologů dvacátého století byl počtem citací zařazen na 59 místo. Zde je český překlad blogu, ve kterém Matthieu Ricard informuje o tom, co soudí Paul Ekman o myšlence všeobecného soucítění.
Pokud by měli obyvatelé našeho světa soucítění se všemi lidmi, byl by podle Paula Ekmana náš svět zcela jiný - byl by to svět, jaký bychom si přáli mít. Předpokládá ovšem, že bychom dbali o utrpení všech lidí a nevšímali si pouze utrpení členů naší rodiny, nám blízkých osob či těch, kteří mají stejnou barvu pleti, stejný jazyk nebo stejné náboženství. U někoho lze sice globální soucítění prokázat a této menšině je soucítění ve světovém měřítku vlastní, většina lidí však toho schopná není. Základní otázka zní proč ? proč jsou světovým soucítěním vybaveni pouze někteří a nikoli většina? Je možné a zároveň smysluplné vypěstovat v každém z nás soucítění s celým světem, nebo je to pouze šílený sen?
V souvislosti s knihou „Moving Toward Global Compassion“ klade Matthieu Ricard otázku o povaze empatické starostlivosti při utrpení bližního. Ačkoli se obecně soudí, že starostlivost je variantou emoce strachu, domnívá se Matthieu Ricard, že cit nebo touha po soucítění mohou být založeny na zájmu o trpící osobu, aniž by ten, kdo soucítí, musel nutně prožívat utrpení druhého. K prožitku soucítění s osudy druhých není nutné očekávat, že se jim přihodí něco zlého, nemusíme prožívat jejich strach a obavy. Strach je přiměřený a prospěšný v situaci, kdy se ocitneme v bezprostředním nebezpečí – tváří v tvář dravci nebo jedovatému hadu – jiný strach je zbytečný, nerozumný, případně patologický. Proto při nedávném setkání s Paulem Ekmanem jej Matthieu Ricard upozornil, že zájem o osud druhého sice může, ale nemusí být spojen s emocí strachu. Hrozí-li našemu dítěti vážné nebezpečí, je přirozené, že je naše soucítění doprovázeno strachem před zraněním. Jenže za jiných okolností může být zájem o osudy druhého spojen výlučně s čistě pozitivními emocemi, jako jsou altruistická láska a péče.
Jestliže někomu přejeme pouze dobro, pak se upřímně zabýváme pouze tím, jak přispět jeho štěstí. Jsme vždy připraveni vyslechnout jeho úmysly a činíme všechno, co je reálné, abychom jej učinili šťastným. Je tedy možno rozlišit zaujetí spojené s altruistickou láskou (touha naplnit štěstí druhého) od zaujetí, spojeného se soucítěním (touha čelit utrpení druhého, ulehčit jeho strast). Z prvního zaujetí neplyne pocit strachu, kdežto druhý typ zaujetí může být s pocitem strachu spojen a to tím spíš, jestliže hrozí, že pokud nezasáhneme, utrpení dotyčné osoby se může zvýšit,.
Matthieu Ricard tedy upozorňuje, že všeobecná pozitivní tendence, jakou je globální soucítění, nemusí být vždy spojena s obavami a strachem.
Pro Jitřní zemi
z portálu Matthieu Ricarda
www.matthieuricard.org
přeložila Anna Servanská
Pokud se vám tento článek líbil, přidejte jej na
Celý článek |
Zpět |
Komentářů: 0 |
 
Komentovat článek
Pro přidávání komentářů musíte být čtenář registrovaný a přihláąený a mít nastavený odběr info-mailů.
|
|
| Přihlášený čtenář | |
| Aktuality | |
|
16. 11. 2020: Profesor dr. Ivo Budil: "Bylo by nespravedlivé popírat obrovské vzepětí emocí v listopadu 1989 spjatých právě s osobou Václava Havla. Ocitl se zkrátka ve správný čas na pravém místě...
Bylo to skutečné národní společenství, naplněné pozitivní energií a historickým optimismem. Zrodila se mobilizující a osvobozující vize, která mohla dát českému národu obrovský rozvojový impulz. To, že k tomu nedošlo, mělo několik příčin. Především jsme byli navzdory různým vzletným frázím západních státníků řazeni do mocenského bloku, který objektivně prohrál čtyřicetiletý konflikt. A jak prozíravě prohlásil keltský náčelník Brennus v roce 387 před Kristem po vítězství nad Římany: „Běda poraženým.“ Česká republika byla do nového evropského ekonomického systému začleněna jako závislá a využívaná periférie, jejíž produktivita, pracovní síly a potenciál měly primárně pomoci posílit zhoršující se výkonnost západoevropského hospodářství. Významná část místní politické elity, a to v čele s Václavem Havlem, si tuto skutečnost buď vůbec neuvědomovala, nebo zmíněné kolonizaci přímo napomáhala..."
Celý článek...
03. 11. 2020: Publicista a spisovatel Benjamin Kuras: "Mimořádně komická jsou – po všech těch neprokázaných nařčeních Trumpa – nyní naopak prokázaná odhalení hrátek Bidenova syna Huntera s Ukrajinou, Ruskem a Čínou, nalezených v porouchaném laptopu, který ten trouba nechal v opravně a zapomněl si jej vyzvednout. Figurují tam dolárky za zprostředkování kontaktu na Bidena, když byl viceprezidentem. Jako třeba měsíční padesátitisícové platby od ukrajinského energetického holdingu Burisma nebo tříapůlmilionový šek od manželky bývalého moskevského starosty. Teda bylo by to komické, kdyby na tom nebylo tragické to, že polovině Američanů to nevadí."
Celý článek...
01. 11. 2020: „Blesk ty fotografie nepořídil, Blesk ty fotografie koupil. Víte, co to znamená? Ministr zdravotnictví padl na politickou provokaci,“ řekl ve studiu ČT24 komentátor Českého rozhlasu Petr Nováček.
Celý článek...
27. 10. 2020: Profesor Ivo Budil: "Přiznám se, že neznám žádného novináře z Blesku, ale domnívám se, že nejde o poeticky naladěné a citlivé osoby chodící o půlnoci o samotě rozjímat na opuštěné hradby Vyšehradu o smyslu českých dějin. Ten člověk tam bezpochyby šel za určitým cílem, který splnil. Nenazýval bych ho jednoduše udavačem, protože prostě dělal svoji práci. Pan profesor Prymula náležel mezi mocné muže, kteří mají vlivné nepřátele. Podobné praktiky jsme v české politice zažili již mnohokrát, a to včetně svržení předsedy vlády. Pan profesor Prymula není prvním a ani zdaleka posledním, komu se něco podobného přihodilo...
Problém České republiky spočívá v tom, že mocenské jádro Evropské unie má zájem na tom, udržovat ji v polokoloniálním či periferním postavení, k čemuž slouží liberálně levicové a aktivistické politické strany, mainstreamová média a akademické kruhy. Jakýkoliv náznak lidového vůdce, který by české společnosti umožnil plně využít její potenciál, tedy musí být zničen či diskreditován."
Celý článek...
27. 10. 2020: Jaroslav Štefec: Něco tady smrdí. A hodně. Akce, jejímž cílem byla likvidace Romana Prymuly a jeho odstavení z postu ministra zdravotnictví má všechny atributy klasické operace bezpečnostních služeb. Prolhané, plné podivností a postavené na písku. Takže kdybych si mohl tipnout, směřovaly by moje úvahy spíše než oblíbeným „směrem Moskva“ (případně Peking) daleko pravděpodobnější českou cestou, případně směrem k našim „spojencům“. Podivností typu „agenta s kufrem plným ricinu“ je víc než dost. Počínaje otázkou, kdo poslal fotografa bulvárního plátku v daný čas na dané místo, až po „podivné“ znalosti jistého Moravce, takto naduté a arogantní hlásné trouby antibabišovské tak zvaně „veřejnoprávní“ televize...
Ten, kdo celou akci připravil a naplánoval, rozhodně počítal s reakcí „antirouškařů“ a dalších obhájců „práva na vymření půlky národa“, samozřejmě té, v níž nebudou oni...
Celý článek...
|
|
