Jitřní země je věnována duchovní tématice, jako jóga, witchcraft, kult Bohyně, posvátná sexualita, tantra, mystika, ale tématem je i zdravá výživa, vegetariánství, ekologie, léčivé rostliny.
Jitřní země 
Translate - select language ^
 
  Dnešní datum: 27. 10. 2020     | Mapa stránek | Fórum JZ | Galerie JZ | Na Chvojnici | Galerie Na Chvojnici | Biozahrada |
   
 
kulatý roh  Náhodný citátkulatý roh
Paul Kingsnorth :
Obávat se, že po kolapsu současné civilizace se dostanou k moci psychopaté, je omyl. Ti nám už přece dávno vládnou!

kulatý roh  Hlavní menukulatý roh
Hlavní stránka
Mapa stránek Jitřní země
Přehled rubrik
Odkazy
Galerie Jitřní země
Ankety
Nejčtenější stovka
Rozšířené vyhledávání
Poslat nové heslo
Upravit čtenářskou registraci
Zrušit svoji registraci čtenáře

kulatý roh  Přehled rubrikkulatý roh

kulatý roh  Nejčtenějšíkulatý roh
Aktuální stav
(12. 01. 2018, 2873x)
Svět se mění
(19. 11. 2017, 2813x)
Naslouchejte si každou vteřinou
(02. 11. 2017, 2802x)
Váš rok
(02. 01. 2018, 2472x)
Mayský sněm promlouvá
(15. 11. 2017, 2430x)
Spojení duší
(23. 08. 2018, 2390x)

kulatý roh  Počasí, Slunce, Lunakulatý roh

Solar X-rays:
Status
Geomagnetic Field:
Status
Aktuální snímky Slunce


kulatý roh  O Jitřní zemikulatý roh
Jitřní země
ISSN 1801-0601
Vydavatel: J. Holub, Kralice n. Osl.
Jitřní země byla založena na pod­zim roku 2000. Věnuje se hlavně duchovní tématice, ať už je to jó­ga, witchcraft (wicca), kult Bo­hy­ně, posvátná sexualita a tantra, mys­ti­ka, New Age, ša­ma­nis­mus ale také třeba zdravá výživa, vege­tari­án­ství, lé­čivé rost­liny a eko­logie.

Sebepoznání

* Soucit není vždycky soucit


Válek Roman - Sebepoznání - 06. 11. 2007 (3583 přečtení)

Někdy je to jenom myšlenka nebo pocit.



 

Denně slyšíme zprávy o utrpení lidí v různých koutech světa. Tu je zemětřesení v Japonsku, železniční neštěstí v Indii, požáry v Řecku a Kalifornii, hladomor v Africe, rozvody politiků v České Republice. Cynické bytosti tyto události sledují se smaženou brambůrkou v ústech, které zapíjejí pivem. Ale možná bychom takové lidi neměli považovat za cynické. Co můžeme dělat v obyváku v bytě ve dvanáctém patře panelového domu, když na druhé straně zeměkoule hoří nebo se střílí? Neměli bychom přestat během televizních novin jíst nezdravá jídla ze soucitu? Někteří z nás, ti angažovaní, vyjdou do ulic, vyvěsí prapory, vybírají peníze, zakládají fondy a nadace, prostě nesedí doma na zadku u svých obrazovek a nezdravého jídla, ale opravdu se snaží změnit svět k lepšímu. Pak se můžeme setkat s jiným druhem lidí, to jsou ti, kteří doma studují Buddhovy rozpravy, sedí v lotosové pozici, zpívají óm, lepí po bytě plakáty s Dalailamou, pálí vonné tyčinky, kupují léčivé kameny a v knihovně mají téměř jen duchovní literaturu. Tito lidé se obyčejně nedívají na televizi, leda že tam běží seriál Duše východu. Ale i oni vědí, jak moc lidé po celém světě trpí. Stačí se občas stavit v trafice pro papírové kapesníky, a nemůžeme si nevšimnout palcových titulků na předních stranách novin. Navíc Buddha řekl, že život JE utrpení.
 
Takže jaký je přístup těchto třech druhů lidí k soucitu? První skupina lidí, kterou reprezentuje Pavel Hromádka z Bačic u Plavkova, k tomu říká: “Nevím, já se na televizi koukám každej den a je to hrůza, co se ve světě děje. A taky kupujeme brambůrky v Lidlu, tam jsou nejlevnější.” Druhou skupinu reprezentuje Jarka Svobodová z Mlžic nad Vltavou: “Nemůžeme prostě jen tak sedět a nic nedělat. Je skvělý jít do ulic a protestovat proti těm hrůzám, které se dějou. Myslím, že naše aktivita určitě mění svět k lepšímu.” Třetí skupinu reprezentuje Anna Tichá z Cvačic na Moravě. Už několik let studuje duchovní literaturu a cvičí meditaci. Ta říká: “Musíme v sobě objevit lásku a vyjádřit ji svým životem. Život je láska, láska a zase jenom láska. Vše ostatní je podružné. Mám doma asi dvanáct kočiček, které se zatoulaly svým majitelům. A klidně vezmu další kočičky. Jsou to boží bytosti.”
 
Jaké je skutečně místo soucitu v buddhismu? Víme, že mniši v některých zemích, jako je Barma, zametají cestičku, po které jdou, aby nezašlápli jediného mravence. Na druhou stranu jsem už viděl nejednoho zenového praktikanta zabít komára. Já sám jsem zabil mnoho komárů. (Myslím proto, že pokračovat ve čtení tohoto článku by měli už jen ti otrlí). Soucit je něco, co pro nezasvěceného, jak je to v případě těch třech postav, které jsem si vymyslel, znamená “něco, co bych měl cítit”. Když vidíme souseda, jak sotva jde, jak sotva dýchá do schodů, jak je chudý a špinavý, protože trpí nějakou duševní chorobou, měli bychom si říct něco jako: “Chudák!” Když si to nepomyslíme, jsme bestie a ne lidi. To si ale nemyslím a to beru buddhismus opravdu vážně. Když mi bylo asi tak pět let, byl jsem s rodiči v centru Prahy na procházce a oni mi najednou poručili, abych šel koupit noviny u člověka, který celý zkřivený seděl na vozíčku. Nikdy před tím jsem nemusel komunikovat s postiženým člověkem. Okamžitě jsem pocítil zvláštní hrůzu. Nechtěl jsem k tomu člověku jít. Ale rodiče mě okřikli: Neodmlouvej a koukej mazat! S největším sebezapřením jsem se vydal vstříc pánovi na vozíčku. Moji hrůzu znásobilo ještě to, že mi koruna, kterou jsem mu podával, upadla, nebo jemu upadla, zkrátka celé utrpení bylo prodlouženo o dobu, po kterou zkřivený, třesoucí se pán lovil minci z útrob svého vozíku. Co jsem to vlastně tehdy cítil, čeho jsem se bál? Určitě jsem necítil soucit. Možná jsem cítil zlost, že bych měl k tomu člověku cítit soucit, ale žádný jsem prostě necítil. Cítil jsem vztek a zlost a odpor a chtělo se mi někam utéct a brečet tam. Když jsem trochu povyrostl, dozvěděl jsem se, že bychom měli cítit soucit s lidmi, kteří jsou postižení. A když jsem ještě víc povyrostl, to už jsem studoval speciální pedagogiku, dozvěděl jsem se, že postižení lidé nesnáší, když s nimi ti “zdraví” cítí soucit. A tak jsem se zase odnaučoval cítit soucit. No a nakonec jsem studoval buddhismus a všechno se to tím zase pěkně zamotalo. Soucit, nesoucit, soucit, nesoucit. A v současnosti sedím tak jednou za měsíc u televizních novin a křoupám brambůrky a koukám, že ten svět je samá hrůza. A říkám si, že zítra bude fajn počasí a pojedu někam na výlet.
 
No a teď mi nezbývá než se pokusit vysvětlit, jak to s tím soucitem v buddhismu je. A doufám, že mě aspoň někdo s brambůrkou v ústech lituje, protože mě čeká nelehký úkol.
 
V buddhismu se dozvídáme, jak už jsem dříve naznačil, že život je utrpení. A televizní noviny nám to denodenně potvrzují. Když nám tahle chmurná skutečnost, že život je utrpení, není lhostejná, pak se pouštíme do studia duchovní literatury a v některých případech i cvičíme jógu nebo meditaci. Snažíme se dosáhnout nějakého stavu, který by vyřešil problémy naše a pokud možno i celého světa jednou provždy. Občas jdeme na přednášku člověka, který přijel odněkud z Asie, v jeho očích je pouze něha a starost a laskavost a v jeho gestech jen láska. Taky bychom chtěli být takoví. Ale vyřešil ten člověk opravdu všechno utrpení světa? Pomohl ten člověk lidem, kteří v Africe nemají co jíst, pomohl ten člověk všem koťatům, které byly utopeny? Objektivně vzato, nepomohl. Subjektivně vzato, čili pokud bychom se chtěli na věc podívat očima toho moudrého člověka, narazíme na problém – nemůžeme vstoupit do srdce toho člověka. Do srdce druhého nevstoupíme. Můžeme ale doufat, že jednou nalezneme učitele, který nás dovede k vlastní realizaci moudrosti a že najdeme odpověď na otázku, zda je možné vyřešit veškeré utrpení světa. Zatím nám nezbývá než studovat vhodnou literaturu a hledat vhodného učitele. A když už studujeme vhodnou literaturu a máme to štěstí, že jsme našli vhodného učitele, od idealismu pomalu přecházíme k řešení otázek utrpení v každodenním životě, což je materiální stránka věci.
 
Takže další otázka je, jak souvisí zprávy o hrůzách, ke kterým dochází ve světě, s naším vlastním obyčejným životem. Jaký má zemětřesení v Japonsku vliv na to, jestli zítra přijdu včas do práce? Jak ovlivňují požáry v Kalifornii mé chování k přítelkyni? Víme sami, že tyto věci nemají prakticky žádný vliv na náš obyčejný život. Na druhou stranu, když náš vlastní dům hoří, celý náš každodenní režim je okamžitě vzhůru nohama. Pak už není čas filozofovat nad otázkami, jako je soucit, pak je čas jednat. Jednat, jednat a zase jednat.
 
A jsme u důležitého aspektu problému, který tady řeším, tedy důležitým aspektem v otázce soucitu je akce. Na první pohled to vypadá, že jde o akci, která nějak ovlivní nějakou hrůzu daleko od nás. Ale to nemám na mysli. Mnoho lidí si tak představuje soucit v praxi. Protože národ A utiskuje národ B v zemi C, angažovaní lidé vyjdou do ulic s vlajkami národa B a zapalují auta vyrobená v zemi C, protože země C toto bezpráví nějak podporuje. V praxi to vypadá tak, že pan Černý jede do mateřské školy vyzvednout dceru, kterou miluje. Ovšem když přijde ke svému autu, které bylo vyrobeno v zemi C, zjistí, že z auta zbyl jen ohořelý vrak. Tudíž nestihne přijet do mateřské školy včas. Jeho dcera usedavě pláče. Paní učitelka v mateřské škole nadává, jací jsou dnes lidé nezodpovědní. Večer je doma tak unavená, že není schopná odhadnout dobu vaření brambor, brambory rozvaří, což je pro jejího muže dobrá záminka ztropit scénu, prásknout dveřma a strávit noc se svou milenkou, která bydlí o ulici dál. 
 
Tak když chceme angažovaností řešit utrpení na světě, musíme si uvědomit, že naše činy jsou také součástí světa a mají reálný, opravdový dopad na lidi a věci kolem nás. Nemám na mysli jen zapalování aut, což je jistě sám o sobě dost agresivní čin. Ale mám na mysli to, že svět není nějaká hra, nemáme v ruce nějaké figurky a políčka. Auta na ulici nejsou předměty naší hry, ale součástí skutečného světa, do kterého můžeme zasahovat, ale musíme chápat, že naše činy se v tomto světě reálně odrazí. Neříkám že demonstrace nebo protest je samo o sobě něco špatného. Ale měl by to být protest “plného vědomí”, a ne jenom protest na základě zatemnění jedné části mozku a rozsvícení druhé části mozku. Je jednoduché nenávidět Bushe a milovat opuštěné kočky. Ale kdo miluje Bushe? Kdo s ním soucítí? Kdo chápe a vidí celý obraz situace, kterou kritizujeme? Kdo vidí celý, celistvý obraz světa v tomto okamžiku? Kdo vidí v tomto okamžiku jasné řešení všech problémů všech lidí na celém světě? To, co většinou děláme, je, že cítíme soucit s někým nebo něčím, s čím je velmi jednoduché cítit soucit. Na druhou stranu skutečný soucit je „cit pro skutečnost“. Není to nenávist vůči lidem, kteří zabíjejí koťata. A není to ani abstraktní, nečinná starost o osud bezdomovců. Kde se totiž naše starost o bezdomovce bere? Je to upřímná starost nebo je to snaha být soucitný, což je pouze intelektuální nebo sentimentální přistup k věci?
 
Pro většinu z nás je nejjednodušší řešení rozdělení světa na tu dobrou a na tu špatnou část. I když moje babička viděla problémy světa během druhé světové války poměrně jasně – Rusové byli ti hodní a Němci ti zlí – když se na konci války vesnicí, kde bydlela, plahočili mentálně i fyzicky unavení němečtí vojáci, nabídla jim odpočinek ve svém domě. Prohodila s nimi pár slov. Babička si náhle uvědomila, že svět není rozdělen na Němce a na Rusy. Ale na cit a necit, na zaslepenost a moudrost, která překonává intelektuální chápání, na rozbitý obraz skutečnosti a celistvý obraz skutečnosti. Ale i takto rozdělený svět je třeba spojit. Nikoliv jen v myšlenkách, ale v činech každodenního života. 
 
Když jdou kolem vojáci a jsou vyčerpaní a hladoví a zoufalí, nabídněte jim vodu, čaj, sušenky. Řekněte jim něco hezkého. A s tímhle přístupem žijte každý den, každou hodinu, každou vteřinu. Neptejte se tolik, co je dobro a co je zlo. Nerozbíjejte svět na malé kousky pomocí intelektu. Buďte jedno se světem, znovu a znovu konejte v souladu se skutečností a ačkoliv to objektivně nezmění mnoho, změní to hodně realisticky, v tomto okamžiku. A to, co děláme v tomto okamžiku, je to nejdůležitější, protože jenom v tomto okamžiku můžeme spoluvytvářet svět, který je snesitelný, když už ne růžový. A ve snesitelném světě si teprve můžeme všimnout, že láska, která překonává sentiment, a moudrost, jež překonává intelekt, jsou dvě strany jedné mince a že ta mince může být něco skutečného, co se objevuje díky našemu úsilí.               
 

 

 

Pokud se vám tento článek líbil, přidejte jej na

 

[Akt. známka: 1,00 / Počet hlasů: 11] 1 2 3 4 5
Celý článek | Zpět | Komentářů: 2 | Informační e-mailVytisknout článek


Komentovat článek     

Pro přidávání komentářů musíte být čtenář registrovaný a přihláąený a mít nastavený odběr info-mailů.


 

NAHORU | Hlavní stránka

kulatý roh  Přihlášený čtenářkulatý roh

Uživatelské jméno:

Heslo:




Registrace nového čtenáře!


kulatý roh  Aktualitykulatý roh
27. 10. 2020:

Profesor Ivo Budil: "Přiznám se, že neznám žádného novináře z Blesku, ale domnívám se, že nejde o poeticky naladěné a citlivé osoby chodící o půlnoci o samotě rozjímat na opuštěné hradby Vyšehradu o smyslu českých dějin. Ten člověk tam bezpochyby šel za určitým cílem, který splnil. Nenazýval bych ho jednoduše udavačem, protože prostě dělal svoji práci. Pan profesor Prymula náležel mezi mocné muže, kteří mají vlivné nepřátele. Podobné praktiky jsme v české politice zažili již mnohokrát, a to včetně svržení předsedy vlády. Pan profesor Prymula není prvním a ani zdaleka posledním, komu se něco podobného přihodilo...
Problém České republiky spočívá v tom, že mocenské jádro Evropské unie má zájem na tom, udržovat ji v polokoloniálním či periferním postavení, k čemuž slouží liberálně levicové a aktivistické politické strany, mainstreamová média a akademické kruhy. Jakýkoliv náznak lidového vůdce, který by české společnosti umožnil plně využít její potenciál, tedy musí být zničen či diskreditován.
"

Celý článek...


27. 10. 2020:

Jaroslav Štefec: Něco tady smrdí. A hodně. Akce, jejímž cílem byla likvidace Romana Prymuly a jeho odstavení z postu ministra zdravotnictví má všechny atributy klasické operace bezpečnostních služeb. Prolhané, plné podivností a postavené na písku. Takže kdybych si mohl tipnout, směřovaly by moje úvahy spíše než oblíbeným „směrem Moskva“ (případně Peking) daleko pravděpodobnější českou cestou, případně směrem k našim „spojencům“. Podivností typu „agenta s kufrem plným ricinu“ je víc než dost. Počínaje otázkou, kdo poslal fotografa bulvárního plátku v daný čas na dané místo, až po „podivné“ znalosti jistého Moravce, takto naduté a arogantní hlásné trouby antibabišovské tak zvaně „veřejnoprávní“ televize...
Ten, kdo celou akci připravil a naplánoval, rozhodně počítal s reakcí „antirouškařů“ a dalších obhájců „práva na vymření půlky národa“, samozřejmě té, v níž nebudou oni...

Celý článek...


26. 10. 2020:

Zdeněk Troška: "...budou dělat haury do chvíle, než jim zemře (na covid pozn.red.) někdo blízký, někdo, koho měli rádi. Mám pocit, že snad nesledují televizi a nevidí záběry ze všech států světa, kde je to stejné, ne-li horší. Musím chránit sebe a své blízké, to je přece moje povinnost a nějaké frajerské pózy nejsou namístě. Stejně mi vadí to věčné fňukání, že nebudou mít na nájem, na jídlo, na toto a tamto, že jsou finančně úplně na dně – ale hned jak se v červenci rozvolnilo, na 105 tisíc Čechů vyrazilo do Chorvatska k moři. A na to peníze najednou měli?..."

Celý článek...


25. 10. 2020:

Exsenátor Jan Veleba: " V nadcházejícím týdnu jde v podstatě o všechno a pokud se nezklidní situace ve společnosti a na postu ministra zdravotnictví se rychle neobjeví kvalitní osobnost, pak opoziční demoblok a mediotelevizní žumpa ČT využijí všech prostředků k likvidaci vládnoucího hnutí, speciálně premiéra Andreje Babiše. Pokud by se jim to podařilo, tak tato společnost končí...
Naše společnost je nemocná, ztratila se slušnost, ztratila se elementární úcta k jakýmkoliv hodnotám, ztratil se stud. Nenajdete normální slušnou diskusi, názor proti názoru, najdete jenom urážky, zesměšňování a útoky...
"

Celý článek...


25. 10. 2020:

Sociolog Petr Hampl: "Epidemii si nemůže řešit každý sám. Výsledek je závislý na spolupráci. Jenže jsme v situaci, kdy se lidem lže téměř neustále a téměř o všem. O migraci, dluzích, Evropské unii, školství, mezi- národních smlouvách a čemkoliv jiném vás napadne...
Být ekonomickou celebritou – to dnes znamená, že dobře vypadáte, máte kontakty v médiích, a dokolečka opakujete, že řešením všeho je snížení daní pro bohaté, snížení státních výdajů a deregulace. To se naučíte za dvě minuty. K tomu nepotřebujete číst složité studie v cizích jazycích...
"

Celý článek...




WebArchiv - archiv českého webu        optimalizace PageRank.cz       Bělehrad.Cz      Výrobky z konopí a bio bavlny - URBANSHOP     

Tento web byl vytvořen prostřednictvím phpRS v2.8.3a - redakčního systému napsaného v PHP jazyce.
Aby bylo legislativě EU učiněno zadost, vezměte na vědomí, že tento web využívá cookies, jako naprostá většina všech stránek na internetu. Dalším používáním webu s jejich využitím souhlasíte.

Redakce neodpovídá za obsah článků, komentářů ke článkům a diskusí ve Fóru,
které vyjadřují názory autorů a nemusí se vždy shodovat s názorem redakce.
Pro zpoplatněné weby platí zákaz přebírání článků z Jitřní země!