Jitřní země je věnována duchovní tématice, jako jóga, witchcraft, kult Bohyně, posvátná sexualita, tantra, mystika, ale tématem je i zdravá výživa, vegetariánství, ekologie, léčivé rostliny.
Jitřní země 
Translate - select language ^
 
  Dnešní datum: 14. 12. 2019     | Mapa stránek | Fórum JZ | Galerie JZ | Na Chvojnici | Galerie Na Chvojnici | Biozahrada |
   
 
kulatĂ˝ roh  Náhodný citátkulatĂ˝ roh
Honoré de Balzac:
Za každým velkým majetkem se skrývá zločin.

kulatĂ˝ roh  Hlavní menukulatĂ˝ roh
Hlavní stránka
Mapa stránek Jitřní země
Přehled rubrik
Odkazy
Galerie Jitřní země
Ankety
Nejčtenější stovka
Rozšířené vyhledávání
Poslat nové heslo
Upravit čtenářskou registraci
Zrušit svoji registraci čtenáře

kulatĂ˝ roh  Přehled rubrikkulatĂ˝ roh

kulatĂ˝ roh  NejčtenějšíkulatĂ˝ roh
Hodiny odbíjejí
(30. 12. 2016, 2815x)
Mayský sněm
(07. 01. 2017, 2730x)
Mayská rada
(14. 02. 2017, 2571x)
Mayský sněm promlouvá
(01. 04. 2017, 2451x)
Být otevření
(16. 01. 2017, 2396x)
Jsme bytostmi Země
(01. 02. 2017, 2328x)

kulatĂ˝ roh  Počasí, Slunce, LunakulatĂ˝ roh
 
Předpověď pro ČR 1.den title= Předpověď pro ČR 2.den Předpověď pro ČR 3.den
 

Solar X-rays:
Status
Geomagnetic Field:
Status
Aktuální snímky Slunce


kulatĂ˝ roh  O Jitřní zemikulatĂ˝ roh
Jitřní země
ISSN 1801-0601
Vydavatel: J. Holub, Kralice n. Osl.
Jitřní země byla založena na pod­zim roku 2000. Věnuje se hlavně duchovní tématice, ať už je to jó­ga, witchcraft (wicca), kult Bo­hy­ně, posvátná sexualita a tantra, mys­ti­ka, New Age, ša­ma­nis­mus ale také třeba zdravá výživa, vege­tari­án­ství, lé­čivé rost­liny a eko­logie.

Sebepoznání

* Soucit není vždycky soucit


Válek Roman - Sebepoznání - 06. 11. 2007 (3322 přečtení)

Někdy je to jenom myšlenka nebo pocit.



 

Denně slyšíme zprávy o utrpení lidí v různých koutech světa. Tu je zemětřesení v Japonsku, železniční neštěstí v Indii, požáry v Řecku a Kalifornii, hladomor v Africe, rozvody politiků v České Republice. Cynické bytosti tyto události sledují se smaženou brambůrkou v ústech, které zapíjejí pivem. Ale možná bychom takové lidi neměli považovat za cynické. Co můžeme dělat v obyváku v bytě ve dvanáctém patře panelového domu, když na druhé straně zeměkoule hoří nebo se střílí? Neměli bychom přestat během televizních novin jíst nezdravá jídla ze soucitu? Někteří z nás, ti angažovaní, vyjdou do ulic, vyvěsí prapory, vybírají peníze, zakládají fondy a nadace, prostě nesedí doma na zadku u svých obrazovek a nezdravého jídla, ale opravdu se snaží změnit svět k lepšímu. Pak se můžeme setkat s jiným druhem lidí, to jsou ti, kteří doma studují Buddhovy rozpravy, sedí v lotosové pozici, zpívají óm, lepí po bytě plakáty s Dalailamou, pálí vonné tyčinky, kupují léčivé kameny a v knihovně mají téměř jen duchovní literaturu. Tito lidé se obyčejně nedívají na televizi, leda že tam běží seriál Duše východu. Ale i oni vědí, jak moc lidé po celém světě trpí. Stačí se občas stavit v trafice pro papírové kapesníky, a nemůžeme si nevšimnout palcových titulků na předních stranách novin. Navíc Buddha řekl, že život JE utrpení.
 
Takže jaký je přístup těchto třech druhů lidí k soucitu? První skupina lidí, kterou reprezentuje Pavel Hromádka z Bačic u Plavkova, k tomu říká: ?Nevím, já se na televizi koukám každej den a je to hrůza, co se ve světě děje. A taky kupujeme brambůrky v Lidlu, tam jsou nejlevnější.? Druhou skupinu reprezentuje Jarka Svobodová z Mlžic nad Vltavou: ?Nemůžeme prostě jen tak sedět a nic nedělat. Je skvělý jít do ulic a protestovat proti těm hrůzám, které se dějou. Myslím, že naše aktivita určitě mění svět k lepšímu.? Třetí skupinu reprezentuje Anna Tichá z Cvačic na Moravě. Už několik let studuje duchovní literaturu a cvičí meditaci. Ta říká: ?Musíme v sobě objevit lásku a vyjádřit ji svým životem. Život je láska, láska a zase jenom láska. Vše ostatní je podružné. Mám doma asi dvanáct kočiček, které se zatoulaly svým majitelům. A klidně vezmu další kočičky. Jsou to boží bytosti.?
 
Jaké je skutečně místo soucitu v buddhismu? Víme, že mniši v některých zemích, jako je Barma, zametají cestičku, po které jdou, aby nezašlápli jediného mravence. Na druhou stranu jsem už viděl nejednoho zenového praktikanta zabít komára. Já sám jsem zabil mnoho komárů. (Myslím proto, že pokračovat ve čtení tohoto článku by měli už jen ti otrlí). Soucit je něco, co pro nezasvěceného, jak je to v případě těch třech postav, které jsem si vymyslel, znamená ?něco, co bych měl cítit?. Když vidíme souseda, jak sotva jde, jak sotva dýchá do schodů, jak je chudý a špinavý, protože trpí nějakou duševní chorobou, měli bychom si říct něco jako: ?Chudák!? Když si to nepomyslíme, jsme bestie a ne lidi. To si ale nemyslím a to beru buddhismus opravdu vážně. Když mi bylo asi tak pět let, byl jsem s rodiči v centru Prahy na procházce a oni mi najednou poručili, abych šel koupit noviny u člověka, který celý zkřivený seděl na vozíčku. Nikdy před tím jsem nemusel komunikovat s postiženým člověkem. Okamžitě jsem pocítil zvláštní hrůzu. Nechtěl jsem k tomu člověku jít. Ale rodiče mě okřikli: Neodmlouvej a koukej mazat! S největším sebezapřením jsem se vydal vstříc pánovi na vozíčku. Moji hrůzu znásobilo ještě to, že mi koruna, kterou jsem mu podával, upadla, nebo jemu upadla, zkrátka celé utrpení bylo prodlouženo o dobu, po kterou zkřivený, třesoucí se pán lovil minci z útrob svého vozíku. Co jsem to vlastně tehdy cítil, čeho jsem se bál? Určitě jsem necítil soucit. Možná jsem cítil zlost, že bych měl k tomu člověku cítit soucit, ale žádný jsem prostě necítil. Cítil jsem vztek a zlost a odpor a chtělo se mi někam utéct a brečet tam. Když jsem trochu povyrostl, dozvěděl jsem se, že bychom měli cítit soucit s lidmi, kteří jsou postižení. A když jsem ještě víc povyrostl, to už jsem studoval speciální pedagogiku, dozvěděl jsem se, že postižení lidé nesnáší, když s nimi ti ?zdraví? cítí soucit. A tak jsem se zase odnaučoval cítit soucit. No a nakonec jsem studoval buddhismus a všechno se to tím zase pěkně zamotalo. Soucit, nesoucit, soucit, nesoucit. A v současnosti sedím tak jednou za měsíc u televizních novin a křoupám brambůrky a koukám, že ten svět je samá hrůza. A říkám si, že zítra bude fajn počasí a pojedu někam na výlet.
 
No a teď mi nezbývá než se pokusit vysvětlit, jak to s tím soucitem v buddhismu je. A doufám, že mě aspoň někdo s brambůrkou v ústech lituje, protože mě čeká nelehký úkol.
 
V buddhismu se dozvídáme, jak už jsem dříve naznačil, že život je utrpení. A televizní noviny nám to denodenně potvrzují. Když nám tahle chmurná skutečnost, že život je utrpení, není lhostejná, pak se pouštíme do studia duchovní literatury a v některých případech i cvičíme jógu nebo meditaci. Snažíme se dosáhnout nějakého stavu, který by vyřešil problémy naše a pokud možno i celého světa jednou provždy. Občas jdeme na přednášku člověka, který přijel odněkud z Asie, v jeho očích je pouze něha a starost a laskavost a v jeho gestech jen láska. Taky bychom chtěli být takoví. Ale vyřešil ten člověk opravdu všechno utrpení světa? Pomohl ten člověk lidem, kteří v Africe nemají co jíst, pomohl ten člověk všem koťatům, které byly utopeny? Objektivně vzato, nepomohl. Subjektivně vzato, čili pokud bychom se chtěli na věc podívat očima toho moudrého člověka, narazíme na problém ? nemůžeme vstoupit do srdce toho člověka. Do srdce druhého nevstoupíme. Můžeme ale doufat, že jednou nalezneme učitele, který nás dovede k vlastní realizaci moudrosti a že najdeme odpověď na otázku, zda je možné vyřešit veškeré utrpení světa. Zatím nám nezbývá než studovat vhodnou literaturu a hledat vhodného učitele. A když už studujeme vhodnou literaturu a máme to štěstí, že jsme našli vhodného učitele, od idealismu pomalu přecházíme k řešení otázek utrpení v každodenním životě, což je materiální stránka věci.
 
Takže další otázka je, jak souvisí zprávy o hrůzách, ke kterým dochází ve světě, s naším vlastním obyčejným životem. Jaký má zemětřesení v Japonsku vliv na to, jestli zítra přijdu včas do práce? Jak ovlivňují požáry v Kalifornii mé chování k přítelkyni? Víme sami, že tyto věci nemají prakticky žádný vliv na náš obyčejný život. Na druhou stranu, když náš vlastní dům hoří, celý náš každodenní režim je okamžitě vzhůru nohama. Pak už není čas filozofovat nad otázkami, jako je soucit, pak je čas jednat. Jednat, jednat a zase jednat.
 
A jsme u důležitého aspektu problému, který tady řeším, tedy důležitým aspektem v otázce soucitu je akce. Na první pohled to vypadá, že jde o akci, která nějak ovlivní nějakou hrůzu daleko od nás. Ale to nemám na mysli. Mnoho lidí si tak představuje soucit v praxi. Protože národ A utiskuje národ B v zemi C, angažovaní lidé vyjdou do ulic s vlajkami národa B a zapalují auta vyrobená v zemi C, protože země C toto bezpráví nějak podporuje. V praxi to vypadá tak, že pan Černý jede do mateřské školy vyzvednout dceru, kterou miluje. Ovšem když přijde ke svému autu, které bylo vyrobeno v zemi C, zjistí, že z auta zbyl jen ohořelý vrak. Tudíž nestihne přijet do mateřské školy včas. Jeho dcera usedavě pláče. Paní učitelka v mateřské škole nadává, jací jsou dnes lidé nezodpovědní. Večer je doma tak unavená, že není schopná odhadnout dobu vaření brambor, brambory rozvaří, což je pro jejího muže dobrá záminka ztropit scénu, prásknout dveřma a strávit noc se svou milenkou, která bydlí o ulici dál. 
 
Tak když chceme angažovaností řešit utrpení na světě, musíme si uvědomit, že naše činy jsou také součástí světa a mají reálný, opravdový dopad na lidi a věci kolem nás. Nemám na mysli jen zapalování aut, což je jistě sám o sobě dost agresivní čin. Ale mám na mysli to, že svět není nějaká hra, nemáme v ruce nějaké figurky a políčka. Auta na ulici nejsou předměty naší hry, ale součástí skutečného světa, do kterého můžeme zasahovat, ale musíme chápat, že naše činy se v tomto světě reálně odrazí. Neříkám že demonstrace nebo protest je samo o sobě něco špatného. Ale měl by to být protest ?plného vědomí?, a ne jenom protest na základě zatemnění jedné části mozku a rozsvícení druhé části mozku. Je jednoduché nenávidět Bushe a milovat opuštěné kočky. Ale kdo miluje Bushe? Kdo s ním soucítí? Kdo chápe a vidí celý obraz situace, kterou kritizujeme? Kdo vidí celý, celistvý obraz světa v tomto okamžiku? Kdo vidí v tomto okamžiku jasné řešení všech problémů všech lidí na celém světě? To, co většinou děláme, je, že cítíme soucit s někým nebo něčím, s čím je velmi jednoduché cítit soucit. Na druhou stranu skutečný soucit je ?cit pro skutečnost?. Není to nenávist vůči lidem, kteří zabíjejí koťata. A není to ani abstraktní, nečinná starost o osud bezdomovců. Kde se totiž naše starost o bezdomovce bere? Je to upřímná starost nebo je to snaha být soucitný, což je pouze intelektuální nebo sentimentální přistup k věci?
 
Pro většinu z nás je nejjednodušší řešení rozdělení světa na tu dobrou a na tu špatnou část. I když moje babička viděla problémy světa během druhé světové války poměrně jasně ? Rusové byli ti hodní a Němci ti zlí ? když se na konci války vesnicí, kde bydlela, plahočili mentálně i fyzicky unavení němečtí vojáci, nabídla jim odpočinek ve svém domě. Prohodila s nimi pár slov. Babička si náhle uvědomila, že svět není rozdělen na Němce a na Rusy. Ale na cit a necit, na zaslepenost a moudrost, která překonává intelektuální chápání, na rozbitý obraz skutečnosti a celistvý obraz skutečnosti. Ale i takto rozdělený svět je třeba spojit. Nikoliv jen v myšlenkách, ale v činech každodenního života. 
 
Když jdou kolem vojáci a jsou vyčerpaní a hladoví a zoufalí, nabídněte jim vodu, čaj, sušenky. Řekněte jim něco hezkého. A s tímhle přístupem žijte každý den, každou hodinu, každou vteřinu. Neptejte se tolik, co je dobro a co je zlo. Nerozbíjejte svět na malé kousky pomocí intelektu. Buďte jedno se světem, znovu a znovu konejte v souladu se skutečností a ačkoliv to objektivně nezmění mnoho, změní to hodně realisticky, v tomto okamžiku. A to, co děláme v tomto okamžiku, je to nejdůležitější, protože jenom v tomto okamžiku můžeme spoluvytvářet svět, který je snesitelný, když už ne růžový. A ve snesitelném světě si teprve můžeme všimnout, že láska, která překonává sentiment, a moudrost, jež překonává intelekt, jsou dvě strany jedné mince a že ta mince může být něco skutečného, co se objevuje díky našemu úsilí.               
 

 

 

Pokud se vám tento článek líbil, přidejte jej na

 

[Akt. známka: 1,00 / Počet hlasů: 11] 1 2 3 4 5
Celý článek | Zpět | Komentářů: 2 | Informační e-mailVytisknout článek


Komentovat článek     

Pro přidávání komentářů musíte být čtenář registrovaný a přihlášený a mít nastavený odběr info-mailů.


 

NAHORU | Hlavní stránka

kulatĂ˝ roh  Přihlášený čtenářkulatĂ˝ roh

Uživatelské jméno:

Heslo:




Registrace nového čtenáře!


kulatĂ˝ roh  AktualitykulatĂ˝ roh
13. 11. 2019:

Tereza Spencerová: "Moralesova demise přišla pouhý týden poté, co zamítl německému koncernu těžbu lithia s tím, že lithium ?patří bolivijskému lidu?? západní a prozápadní mainstream mezitím dál odmítá nazývat puč pučem, očividně podle pravidla, že co je dobré pro Západ, nikdy pučem nemůže být?"

Celý článek...


13. 11. 2019:

Advokát Jaroslav Ortman: "Jestli odkazem listopadu 89 má být, že neuznáváme svobodné volby, že neuznáváme vítěze voleb a že mají odstoupit pod tlakem ulice, tak potom organizátorům nejde o listopad. Pak jim jde v podstatě o revoluční únor 1948, kdy ulice diktovala a vytvářela akční výbory Národní fronty, zavírala lidi, svrhávala je z funkcí, advokáty vyhazovala z Advokátní komory. To je pro mě naprosto nepřijatelné a tyhle metody neuznávám. A tvrdím, že je to faleš, faleš, faleš, a pokud někdo vyzývá k takovým krokům, tak patří buď do blázince, nebo by se nad jeho výzvami měly zamyslet orgány činné v trestním řízení."

Celý článek...


05. 11. 2019:

Nekorektní blog Petra Kubáče: "klimatický summit" se stěhuje potřetí, tentokrát do Madridu. Ve Španělsku protesty nehrozí, protože v tomto "demokratickém" státě dostanete za pořádání referenda víc než v Jižní Americe za terorismus a vraždy. Takže letecké palivo přece jen bude spáleno. Pozoruhodná je situace Grety Thurnbergové, protože plout na plachetinici (i miliardářské kevlarové) Atlantikem do Evropy v listopadu je poukázka na smrt v bouři. Proto bude zlý skřítek šetřit CO2 tak, že přijme španělskou pomoc a pojede jejich velkou, železnou (patrně vojenskou) lodí s táákhle velkým naftovým motorem běžícím nepřetžitě během celé (více než) týden trvající cesty...

Celý článek...


01. 11. 2019:

Neviditelný pes: Pirátka Krausová se schází s trestně stíhaným šéfem reklamky JCDecaux Tenzerem, přičemž pirát Michálek se snaží svoji přítelkyni z maléru vytáhnout, což je zcela pochopitelné, důvody jsou zcela jasné, a odskákat to má z důvodů ne zcela pochopitelných Mikuláš Ferjenčík. Takto je to řečeno jazykem prostým.
Akutní případy Piráti zpravidla řeší bonzováním v Bruselu, ale v tomto případě to nepůjde. Musí si to vyřešit sami. Na to mají transparentní celopirátskou diskusi. Božínku? oni mají štěstí, že takové blbosti jsou mimo rozlišovací schopnost lidí, kteří chodí do práce, mají rodinu, řeší děti a složenky a na luštění ptydepe nemají čas. Aférku Krausové a Michálka a Tenzera nebudou voliči vnímat. Tu vnímají ti, kdo je nevolí, stejně to fungue s Babišem...

Celý článek...


31. 10. 2019:

Zástupce ombudsmanky Stanislav Křeček: "Co dříve řekl učitel, nebo jiná obecně vážená osobnost, bylo bráno jako jisté měřítko hodnot, obecného vkusu a morálky. Kdo je dnes takovou osobností? Považuje se za ni každý a nazývá se to svobodou. Jsem vždy spíše pobaven, kolik ústavních právníků a politologů se objeví na sociálních sítích v souvislosti s jakýmkoliv právním nebo politickým problémem. Oni neříkají svůj názor, což by jistě bylo možné a vhodné, ale soudí jiné za to, že nesdílejí jejich představu o věci...
...poněkud přehlížíme tu část nenávistných projevů, které signalizují vážnější problémy ve společnosti. Sociální rozdíly nás mohou více ohrozit než nějaké výkřiky omezených hlupáků... Stovky milionů lidí žijí v naprosté chudobě, zatímco pár desítek miliardářů neví, kam s penězi...
"

Celý článek...


28. 10. 2019:

Hudebník Petr Štěpánek: "Bé bé bé, nepozvali nás na Hrad. Bů bů, to se řekneee! Jeden by i zaplakal. Už ale nedodávají, že kdyby je pozvali, pozvání by teatrálně odmítali, případně by zase ze slavnostního aktu demonstrativně odcházeli. Že, Mirko Stojedničko?" ...

Celý článek...


19. 10. 2019:

Komentátor Tomáš Vyoral: "Když se neznámá paní vyjádří na internetu vůči ilegálním imigrantům, nejvyšší státní zůstupce Pavel Zeman je pobouřen a angažuje se. Zatímco když starosta Řeporyjí Pavel Novotný opakovaně na internetu i jinde vyzývá a volá po smrti svých politických oponentů ? konkrétních lidí, k močení na jejich hroby a bůhví k čemu, tak soudruh Zeman mlčí. Není hate speech jako hate speech..."

Celý článek...




WebArchiv - archiv českého webu        optimalizace PageRank.cz       Bělehrad.Cz      Výrobky z konopí a bio bavlny - URBANSHOP     

Tento web byl vytvořen prostřednictvím phpRS v2.8.2RC8 - redakčního systému napsaného v PHP jazyce.
Aby bylo legislativě EU učiněno zadost, vezměte na vědomí, že tento web využívá cookies, jako naprostá většina všech stránek na internetu. Dalším používáním webu s jejich využitím souhlasíte.

Redakce neodpovídá za obsah článků, komentářů ke článkům a diskusí ve Fóru,
které vyjadřují názory autorů a nemusí se vždy shodovat s názorem redakce.
Pro zpoplatněné weby platí zákaz přebírání článků z Jitřní země!