 | Náhodný citát |  |
|
Romain Rolland:
Nejhorší chorobou, kterou svět trpí, není síla zlých, ale slabost dobrých. |
| Hlavní menu | |
| Přehled rubrik | |
| Nejčtenější | |
| Počasí, Slunce, Luna | |
Solar X-rays:
Geomagnetic Field:
|
| O Jitřní zemi | |
ISSN 1801-0601
Vydavatel: J. Holub, Kralice n. Osl. Jitřní země byla založena na podzim roku 2000. Věnuje se hlavně duchovní tématice, ať už je to jóga, witchcraft (wicca), kult Bohyně, posvátná sexualita a tantra, mystika, New Age, šamanismus ale také třeba zdravá výživa, vegetariánství, léčivé rostliny a ekologie.
|
|
|
 Souvislost
Vlastimil Marek - Společnost a vztahy - 04. 05. 2006 (5345 přečtení)
Další a další záhady lidského myšlení odhalují další objevy neurověd jako na běžícím páse: ukazuje se, že nám evoluce dala (respektive posílila) i schopnost odhalovat souvislosti. Když náš prapředek dokázal odhadnout nebo dokonce předpovědět, jak se bude vyvíjet (či opakovat) počasí, velikost příští úrody nebo milostný vztah vládce kmene, zcela jistě z toho dokázal těžit i příslušné výhody. „Schopnost objevit i slabé vztahy mezi jevy je dána mikroskopickou organizací mozku,“ píše se v článku Proč snadno uvěříme pověrám? (LN 22. dubna 2006, převzato z časopisu Vesmír). „Některé neurony slouží jako detektory souběhu jevů. Princip je jednoduchý: pokud jsou dva neurony opakovaně aktivovány zároveň, posílí se spojení mezi nimi. Mozek je vlastně hardware, který se aktivně mění v procesu učení.“
Ještě nedávno (ale zcela jistě, i když v menší míře a s menší ochotou to přiznat) se právě vědci odlišovali od obyčejných lidí svou schopností vypozorovat v dění kolem sebe nějaké souvislosti (a Darwin, Semmelweis, Kekule, Pavlov, Freud a další by mohli vyprávět).
Samozřejmě, snaha najít souvislost za každou cenu může vést přímo k opačným než reálným výsledkům, a pověry či rituály a náboženství jsou toho podle některých vědců důsledkem.
To ovšem nic nemění na tom, že právě schopnost najít k jevům v přírodě a mezi nimi nějaký vztah (nějakou souvislost) pomohla našim předkům přežít.
Navíc když mozek nalezne souvislost, když se mu to tam uvnitř smysluplně poskládá, je i člověk klidnější (a jeho tělo produkuje spíše endorfiny než adrenalin): v důsledku toho je šťastný a zdravý - také protože věří, že věci mají řád. Když se fotbalista při nástupu na zelený trávník hřiště třikrát pokřižuje (a dělává to tak celé roky své kariéry), zcela jistě tak posílí (i když nereálnou) souvislost mezi pokřižováním a dobrým a lepším výkonem: jeho mozek produkuje endorfiny, je zharmonizován, tělo a mysl jindy svazující obavy a strach nenarušují optimální výkon. Dnes už prokazatelně víme, že ateisté a v nic než svůj pragmatický rozum věřící nevěřící mívají psychické a nakonec i zdravotní problémy: nejsou šťastni.
Když totiž hledáme a nalézáme souvislosti, líbí se nám to. Mozek produkuje přirozené opiáty, jsme šťastní. Tak jako musela příroda (evoluce, chcete-li) zařídit, abychom jedli (za každé sousto obdržíme dávku endorfinů), tak také zařídila, že když najdeme řešení nějaké záhady, jsme odměněni porcí přirozených opiátů: líbí se nám to. Proto také máme tak rádi rébusy, křížovky, hádanky, proto byly vždy oblíbeny pohádky a mýty, a v novějším provedení detektivky a thrillery. A poezii a výtvarné umění a hudbu.
Mimochodem, ukázalo se také, že lidský mozek (zvláště ženský) miluje drby. Tedy zprávy o blízkých, sousedech či známých osobnostech. Z hlediska přežití i tohle muselo být a zcela jistě i bylo důležitým faktorem v rámci sociálního kulturního vývoje někdejšího člověka, což zase přispělo k překotnému vývoji jeho mozku. Proto i dnes čtenáři tak rádi čtou zprávy o hvězdách, politicích, bohatých sousedech nebo rozchodech slavných milenců a bulvár je přirozenou stimulací právě tohoto fenoménu.
Jakkoliv se tváříme a tvrdíme že jednáme racionálně, jsme daleko více nositeli zděděných a díky rituálům a pověrám před tisíci či dokonce desetitisíci a statisíci lety zavedenými zvyky svého těla a mozku (který se prostě přizpůsobil tomu, co tehdejší člověk často dělal), než je nám milo a než tušíme. Snažíme se vládnout světu a přírodě, ale nezvládáme ani sami sebe. Neznáme se. Hledat a nalézat ty skutečné souvislosti mezi tím, co vidíme, jak vnímáme, jak a proč jednáme, je nanejvýš aktuální právě i dnes. I individuálně.
Vzpomínám, jak dlouho mi trvalo, než jsem v rané dospělosti objevil souvislost mezi dobou louhování tehdy jediného dostupného černého sypaného čaje a četností nutnosti jít se vymočit.
Jak dlouho bude trvat současným vládcům a současnému lidstvu, než najdou souvislost mezi způsobem, jaký se u nás rodí děti a stále radikálnější agresivitou dospělých? Mezi svým soukromým jednáním a chováním a mezi ekologickými hrozbami nejbližší budoucnosti?
Pokud se vám tento článek líbil, přidejte jej na
Celý článek |
Zpět |
Komentářů: 45 |
 
Komentovat článek
Pro přidávání komentářů musíte být čtenář registrovaný a přihláąený a mít nastavený odběr info-mailů.
|
|
| Přihlášený čtenář | |
| Aktuality | |
|
16. 11. 2020: Profesor dr. Ivo Budil: "Bylo by nespravedlivé popírat obrovské vzepětí emocí v listopadu 1989 spjatých právě s osobou Václava Havla. Ocitl se zkrátka ve správný čas na pravém místě...
Bylo to skutečné národní společenství, naplněné pozitivní energií a historickým optimismem. Zrodila se mobilizující a osvobozující vize, která mohla dát českému národu obrovský rozvojový impulz. To, že k tomu nedošlo, mělo několik příčin. Především jsme byli navzdory různým vzletným frázím západních státníků řazeni do mocenského bloku, který objektivně prohrál čtyřicetiletý konflikt. A jak prozíravě prohlásil keltský náčelník Brennus v roce 387 před Kristem po vítězství nad Římany: „Běda poraženým.“ Česká republika byla do nového evropského ekonomického systému začleněna jako závislá a využívaná periférie, jejíž produktivita, pracovní síly a potenciál měly primárně pomoci posílit zhoršující se výkonnost západoevropského hospodářství. Významná část místní politické elity, a to v čele s Václavem Havlem, si tuto skutečnost buď vůbec neuvědomovala, nebo zmíněné kolonizaci přímo napomáhala..."
Celý článek...
03. 11. 2020: Publicista a spisovatel Benjamin Kuras: "Mimořádně komická jsou – po všech těch neprokázaných nařčeních Trumpa – nyní naopak prokázaná odhalení hrátek Bidenova syna Huntera s Ukrajinou, Ruskem a Čínou, nalezených v porouchaném laptopu, který ten trouba nechal v opravně a zapomněl si jej vyzvednout. Figurují tam dolárky za zprostředkování kontaktu na Bidena, když byl viceprezidentem. Jako třeba měsíční padesátitisícové platby od ukrajinského energetického holdingu Burisma nebo tříapůlmilionový šek od manželky bývalého moskevského starosty. Teda bylo by to komické, kdyby na tom nebylo tragické to, že polovině Američanů to nevadí."
Celý článek...
01. 11. 2020: „Blesk ty fotografie nepořídil, Blesk ty fotografie koupil. Víte, co to znamená? Ministr zdravotnictví padl na politickou provokaci,“ řekl ve studiu ČT24 komentátor Českého rozhlasu Petr Nováček.
Celý článek...
27. 10. 2020: Profesor Ivo Budil: "Přiznám se, že neznám žádného novináře z Blesku, ale domnívám se, že nejde o poeticky naladěné a citlivé osoby chodící o půlnoci o samotě rozjímat na opuštěné hradby Vyšehradu o smyslu českých dějin. Ten člověk tam bezpochyby šel za určitým cílem, který splnil. Nenazýval bych ho jednoduše udavačem, protože prostě dělal svoji práci. Pan profesor Prymula náležel mezi mocné muže, kteří mají vlivné nepřátele. Podobné praktiky jsme v české politice zažili již mnohokrát, a to včetně svržení předsedy vlády. Pan profesor Prymula není prvním a ani zdaleka posledním, komu se něco podobného přihodilo...
Problém České republiky spočívá v tom, že mocenské jádro Evropské unie má zájem na tom, udržovat ji v polokoloniálním či periferním postavení, k čemuž slouží liberálně levicové a aktivistické politické strany, mainstreamová média a akademické kruhy. Jakýkoliv náznak lidového vůdce, který by české společnosti umožnil plně využít její potenciál, tedy musí být zničen či diskreditován."
Celý článek...
27. 10. 2020: Jaroslav Štefec: Něco tady smrdí. A hodně. Akce, jejímž cílem byla likvidace Romana Prymuly a jeho odstavení z postu ministra zdravotnictví má všechny atributy klasické operace bezpečnostních služeb. Prolhané, plné podivností a postavené na písku. Takže kdybych si mohl tipnout, směřovaly by moje úvahy spíše než oblíbeným „směrem Moskva“ (případně Peking) daleko pravděpodobnější českou cestou, případně směrem k našim „spojencům“. Podivností typu „agenta s kufrem plným ricinu“ je víc než dost. Počínaje otázkou, kdo poslal fotografa bulvárního plátku v daný čas na dané místo, až po „podivné“ znalosti jistého Moravce, takto naduté a arogantní hlásné trouby antibabišovské tak zvaně „veřejnoprávní“ televize...
Ten, kdo celou akci připravil a naplánoval, rozhodně počítal s reakcí „antirouškařů“ a dalších obhájců „práva na vymření půlky národa“, samozřejmě té, v níž nebudou oni...
Celý článek...
|
|
