Pan Müller v Jitřní zemi vydal další článek. ("O psychoenergetických vzorcích neboli vásanách" - pozn. J.Š.) Podle něho jedna a tatáž vásana může být jednou spásná, jindy nespásná. Chodit do hospody podle něho není nutně nespásná vásana a meditovat není vždy spásné.
Zřejmě mu uniká pochopení, co vlastně vásany jsou: tvořivé síly naší mysli, které mají svou sílu, která je úměrná velikosti energie v nich obsažené a směru, kterým jsme tuto sílu namířili. Každá vásana, tvořivá energie, se snaží uskutečnit to, co je její náplní. Protože je nezničitelnou energií, když jsme jí jednou vytvořili, stává se po svém vytvoření na nás nezávislou. Nelze ji již ovládat pouze naším přáním ani vůlí, ale pouze v souladu se zákonitostí, které platí pro oblast energií.
Proto každá vásana, tvořivá síla, je vždy taková, jaká je a nemůže být jednou taková a jindy maková. Spásná vásana je vždy spásná, tj. působí svou silou k dosažení spásy a nespásná působí vždy svou silou nespásně: nejen proti naší spáse, proti našemu duchovnímu úsilí, ale přímo posiluje ego, jeho nevědomost, nesvobodu a utrpení. Z této zákonitosti není výjimek.
Příměr použitý panem Müllerem je naprosto nesprávný. Není vůbec nic spásného, když přerušíme naši pravidelnou klidovou meditaci pod vlivem myšlenky: „Musím pomoci rodičům sekat trávu. Je sobecké takto lenošit“.
Prvý omyl: meditace není vásana, tvořivá síla ani spásná ani nespásná, protože se děje se zastavenou myslí. V meditaci tvořivé síly nevytváříme. Pracujeme s vědomím, jehož pozornost zaměřujeme na Boha v některém jeho aspektu či projevu. Tím dosahujeme s ním spojení a tak obnovujeme život Boha v nás. To je naší nejpřednější povinností i plněním prvého přikázání lásky k Bohu. Jen lidé nepřátelští Bohu a se silným egem v tom vidí lenost nebo únik ze světa. I ti, kdož propadají nevědomosti, že v případech uvedených panem Müllerem máme meditaci přerušit z lásky k bližním, velmi bloudí. Bůh má vždy a ve všem přednost.
Čas pro klidovou meditaci máme volit tak, abychom se vyhnuli jakémukoliv vyrušování. Tu hodinu či dvě meditace se máme plně věnovat Bohu a nic, kromě opravdových závažných situací, není důvodem, abychom ji přerušili. Trávu je možné sekat celý den a není rozhodně důvodem k přerušení meditace. Taková vásana není spásná, protože nejen nevede k Bohu, ale oddaluje jeho dosažení. Kdo je výše uvedenými nespásnými vásanami ovládán a nevěnuje se s odvoláním na ně meditaci, je pod vlivem Bohu nepřátelských sil, které se jej pod záminkou lásky k bližním snaží svést z cesty. Láska k Bohu má přednost vždy a všude.
Spásné vásany směřují k Bohu, protože spása není nikde jinde než v něm. Tvrzení, že pro spásné vásany můžeme zapomenout na samotného Boha, je nesmysl. Můžeme zaměnit pouze některé prostředky stezky za samu stezku - například absolutizací vegetářství, půstů, sexuelní zdrženlivosti, mnišství apod., ty však nejsou samy spásné, nevedou přímo k Bohu.
Oblíbeným tématem autora jsou také „úniky“. Tentokrát „únik do samádhi“. Samádhi je stav sjednocení s Bohem v našem pravém Já. Podle autora se nemáme utíkat do Boha. Prostě nesmysl za nesmyslem. Navíc každé samádhi není trans, ztrátou vědomí těla a světa. Cílem džňána jógy je právě samádhi, spočívání vědomím v Bohu, v našem pravém Já při plné činnosti ve světě. Kdyby tak autor alespoň věděl, o čem píše.
Jeho pochybnosti o důležitosti spásných vásan, átmavičáry, vivéky a vlastně o celé stezce na straně jedné a nepokrytě vyjadřované tužby „po plné realizaci svých talentů ve světě a o své jedinečnosti“ (jeho vlastní slova) jej prozrazují: nechce spásu, zbavit se ega, nechce opustit hmotný svět odpadlý od Boha, ale plně a šťastně v něm žít s egem. Pro něho stezka není stezkou k Bohu se vším všudy, ale strhávání Boha do světa, kde není. Snaha naprosto marná.
V Čechách rozšířené chápání tantry je vlivem působení nevědomých a sexuelních potěšení chtivých učitelů „jejich tantry“ naprosto zvrácené. Spočívá ve volném hovění sexu jak v párech, tak ve skupinách včetně nevázané promiskuity. Není v něm místo ani pro základní požadavky cesty.
Tantra je stezka k Bohu jako každá jiná stezka a obsahuje postupy, které právě autor článků zpochybňuje. Postačí nahlédnout do pravých tantrických spisů, jako je třeba Lampa k hatha józe nebo Šiva samhita a pravda je zřejmá. Součásti tantry je:
- jama a nijama, což je etika a duchovní kázeň
- ásany
- pránájáma
- pratjahára neboli odtažení smyslů od světa (!)
- a tři stupně meditace na Boha: dhárana, dhjána a ono autorem odmítané „únikové“ samádhi.
Sexuelním praktikám je z celé praxe věnovaná jen velmi malá část a provádí je jen část stoupenců pravé tantry. Jejich provádění v pravé tantře je dovoleno pouze žákům - hrdinům, jak jsou nazýváni, kteří naprosto ovládají svou mysl a zejména smysly. Navíc se tak děje pod dohledem skutečného mistra, aby byl vyloučen pád žáka do smyslovosti. Celá tantra ani její sexuelní část není obrácena do světa, ale směrem k Bohu.
Uvedená tvrzení si každý může ověřit v mé knize „Sexualita v józe a v mystice, tantra a tao jóga“. Zejména překlad pojednání o tantře, který je uveden jako příloha v „Ramakrišnově evangeliu“ a jehož autor je členem Rámakrišnovy misie, hovoří naprosto jasně. Je charakteristické pro české tantriky, že se jim nelíbil a proto i celá kniha v tomto duchu pojatá.
Tantra levé ruky, jak se odvětví tantry, které využívá smyslových potěšení nazývá, zdaleka „nesměřuje“ od Boha odpadlý svět s Bohem. Právě naopak. Zjemňuje tato přání, obrací je k Bohu. Vyjádřeno v jiných pojmech. Tantra lépe řečeno součástí tantry, je práce se smyslovými potěšeními, které samotná jsou nespásná. Mění jejich směr z ega k Bohu a tak využívá sílu v nich obsaženou k dosažení Boha. Změna směru působení těchto vásan je něco zcela jiného než představa, že jedna a tatáž vásana je někdy spásná a jindy ne. V případě tantry se využívá pravda, že energie mysli je podstatně jedna jediná. Je to pouze její zaměření, které rozhoduje o tom, zda je dobrá nebo zlá, spásná nebo nespásná. Energie je vždy stejná a jediná.
Ještě k vásanám. Spásná vásana je vždy i dobrá, protože nás přivádí k nejvyššímu dobru, jímž je Bůh sám. Dobrá vásana ve smyslu etická pokud nesměřuje k Bohu, není spásná. Nespásné vásany mohou být i zlé. I ty dobré, ale nespásné jsou dobré jen relativně. Absolutně dobré jsou pouze spásné vásany, protože směřují k absolutnímu dobru k Bohu. Kdo myslí a cítí, tvoří vásany, které mu přinášejí to, co do nich zvolil a se silou, která je úměrná jejich energií. Skutečně tím tvoří svůj osud v souladu se zákonem karmy. Proto i v tantře rozhodují spolu se zaměřením pozornosti vásany vše. A je úplně jedno, zda o tom víme či nikoliv. Neznalost této zákonitosti nás naprosto před její mocí nechrání, ale naopak vystavuje obrovskému nebezpečí. Kdo nevěří, ať vyleze na vysokou skálu a skočí. Uvidí, zda jej jeho nevědomost nebo nevíra v zemskou přitažlivost zachrání.
Pan Müller by udělal lépe, kdyby mlčel. Nepřipravoval by si tak špatnou karmu tím, že nás odvrací od stezky k Bohu, jak ji učí všichni praví mistři. Ti nepraví nám škodí víc než vrazi. Poslední zabíjejí pouze těla, prví ducha i duši.
Kdo vlastně je autor článků, který tak sebevědomě popírá samy základy džňána jógy? Z jeho vlastních slov, cituji: „V dobách, když jsem ještě pravidelně meditoval“ vyplývá, že již dlouho pravidelně nemedituje. Při tom pravidelná denní klidová meditace je jedním ze základů praxe. Jen ten, kdo samovolně 24 hodin spočívá v Já, nemusí mít vyhrazeny zvláštní hodiny pro meditaci. To je samádhi; i to se autorovi nezamlouvá, protože je „únikem ze světa“ ke kterému je připoután. Rozpouštění vásan, které je druhou hlavní součástí úsilí, také odmítá a proto neprovádí. Nauku nestuduje, jinak by nemohl tvrdit, co tvrdí. Čím tedy je? Odpadlíkem z cesty poznání, který se na ni vydal s představou, že mu egu zabezpečí šťastný život ve hmotě, odpadlé pro něho samého od Boha. Když mu jeho přání džňána jóga nesplnila, protože nic takového neslibuje, tak na ni zanevřel a ve své nevědomosti ji kritizuje a odrazuje od ní jiné. To, co píše, nejsou výsledky džňány jógy, ale výplody ega, padlého hledajícího. Padl nikoliv pro nedostatky džňána jógy, ale pro ryze vlastní nedostatečnost. Kdo ví vše lépe než mistři této stezky, ani na ní uspět nemůže, protože nedělá to, co přivádí k jejímu cíli: nestřeží pozornost svého vědomí, neobrací jeho pozornost na ně samé a místo, aby ovládal svou mysl, je plně v zajetí nespásných vásan a jejich otrokem. Odsuzuje tím sám sebe k nevědomosti, kterou nedokáže prohlédnout. Je otrokem názorů vlastního ega a jeho sil Bohu nepřátelských, které se snaží ze všech sil udržet svou moc a při životě. Tak těžce platí za pravdu svého ega. Ta není nikdy pravdou Já.
Nejlepším důkazem jeho nepravd je, že stezka poznání trvá několik tisíc let a stále přináší nové a nové úspěšné žáky a mistry. Je tomu tak i u nás, kde se její praxi věnuje nejméně několik stovek hledajících a to úspěšně i když nikoliv bez těžkých zápasů. Stezka je boj s egem a s jeho sklony. Čím jsou silnější, tím je boj těžší. Jen ti opravdu pokorní a upřímní vydrží. Ti namyšlení na sebe s postojem: „Vím vše lépe než Mojžíš, Ježíš, Buddha, Šankara, Rámakrišna, Ramana Maháriši“, zákonitě neuspějí. Žák, který nevěří učiteli a neplní, co vyžaduje, nemůže ani dosáhnout to, co učí. Jestliže za svůj nezdar obviňuje učitele, místo sebe, soudný člověk ví, co si má v tomto případě myslet.
Jedním ze synonym ega je základní nevědomost. Pravda Ducha není pravdou ega. A přece nevědomé ego tak rádo vymýšlí své pravdy, které jsou jen lži, mající zastřít jeho nedostatečnost a vzbudit přesvědčení o oprávnění své existence. Kdo mu uvěří, obelhává sám sebe a je pro pravdu zákonitě ztracen. Očista mysli pomocí vivéky, rozlišování, nelpění na světě, vajragja to nejsou samoúčelné požadavky, ale nevynechatelné součásti stezky, které nás chrání před nebezpečím samolibého rozumování ega a následným zanecháním stezky. Jak jsou vivéka a vajragja důležité, dokazuje sám autor článků, když je zanedbává.
Pokud si čtenář chce udělat vlastní názor, co pravá stezka poznání je a k čemu vede, ať se s ní seznámí v knihách, které napsali skuteční džňáninové. Nalezne ji v dílech jako je Jóga Vašišta, Ribhu gíta, v učení Ramana Mahárišiho. V souladu s těmito mistry návody k její praxi podávám ve svých knihách, například v „Královské józe“. Více čtenář nalezne na internetu: www.satguru.cz.