Bylinářský čaj, spojený čaj, speciální homeopatický čaj podle Kloudy, lihovodné roztoky, homeopatická tinktura (zjednodušený postup), speciální tinktura (demacerace), detoxikace oleji, bylinná klyzmata, bylinné injekce - postupy podle J. A. Zentricha.
Bylinářský čaj
Kromě popsaných prostředků existuje řada speciálních úprav bylinných drog, které se většinou liší pouze způsobem a dobou prováděných úkonů. Samozřejmě se pak liší i účinkem, ale rozdíl většinou není takový, aby bylo nutné celou úpravu komplikovat. V této oblasti se zatím dost těžko prokazuje, jak čaj po takových úpravách účinkuje nebo neúčinkuje.
Autory těchto zvláštních čajů nebo úprav bývají zkušení bylináři, kteří mají takové kombinace většinou vyzkoušené a jsou ochotni na jejich účinek přísahat. Snahou tedy je složit pokud možno čaj univerzální, který by měl při nejmenší námaze či množství co největší účinek. Samozřejmě se takové kombinace užívají tam, kde je třeba zajistit rovnoměrný účinek čaje, nebo tam, kde je nutné respektovat odlišné vlastnosti či obsahy jednotlivých bylin.
Příkladem čaje je následující úprava: Drogu přelijeme večer studenou vodou a necháme pod pokličkou do rána vyluhovat. Ráno necháme výluh projít několikasekundovým varem, pak jej necháme 10 minut ustát a scedíme do termosky. Obsah termosky vypijeme přes den s tím, že pouze ráno a večer, vždy před jídlem, vypijeme celou sklenici, jinak bereme po polévkové lžíci.
Spojený čaj
Takový čaj vzniká spojením (slitím) různě připravených čajů, například nálevu a odvaru. Taková úprava je nutná v případech, kdy používáme drogy s různými nároky na úpravu a nechceme žádnou z nich znehodnotit. Většinou se jedná o směsi, kde nosnou součástí jsou kořeny nebo jiné tvrdé části. Takovým příkladem je příprava čaje s fazolovými lusky. Ty se musí totiž dvě až dvě a půl hodiny vařit, zatímco ostatní byliny ve směsi se musí upravovat jako nálev. Zásadou je, že vždy používáme postup co nejmírnější, abychom drogy neznehodnotili a využili je co nejvíce.
Speciální homeopatický čaj podle Kloudy
Úprava takového čaje nemá s klasickou homeopatií nic společného, ale vyznačuje se používáním velmi malých množství a také velmi jemným působením. V našem případě se jedná o recepturu, vycházející z původně navržené receptury Lubomíra Kloudy, která se mnoha lidem zdá pracná a příliš složitá, i když účinek popisovaného čaje je mimořádně mírný a zvlášť vhodný u přecitlivělých pacientů. V každém případě jde o zcela odlišný postup čajové přípravy.
K celé přípravě potřebujeme 2 termosky a 600 ml vařící vody. Do první termosky dáme 1 vrchovatou čajovou lžičku jemně nasekané čerstvé byliny nebo i bylinné směsi. Pokud není k dispozici, je možno použít i byliny sušené. Do druhé termosky dáme 600 ml vroucí vody, kterou pak postupně zaléváme byliny v první termosce.
Zálivku provádíme podle toho, jakou potenci čaje chceme připravit - viz následující tabulka. Použijeme-li všechnu vodu na jedno zalití, dostaneme 1. potenci, kterou označujeme Ul. Takovýmto způsobem můžeme připravit maximálně 12 potencí.
U1 = 1 zálivka po 600 ml
U2 = 2 zálivky po 300 ml
U3 = 3 zálivky po 200 ml
U4 = 4 zálivky po 150 ml
U5 = 5 zálivek po 120 ml
U6 = 6 zálivek po 100 ml
U7 = 7 zálivek po cca 85 ml
U8 = 8 zálivek po 75 ml
U9 = 9 zálivek po cca 65 ml
U10 = 10 zálivek po 60 ml
U11 = 11 zálivek po cca 55 ml
U12 = 12 zálivek po 50 ml
Zálivky do U6 provádíme po 5 minutách, od U7 pak po 2 až 3 minutách. Po každé zálivce obě termosky uzavřeme a 21krát jimi zatřepeme. Po poslední zálivce počkáme 5 minut a pak vše přecedíme do druhé termosky.
Podle našich zkušeností doporučujeme brát 4 dávky po 150 ml, a sice první ráno nalačno, poslední těsně před spaním a ostatní přes den, nejlépe před jídlem.
Příklad: Chceme připravit čaj potence U4. Jednu vrchovatou čajovou lžičku jemně sekané byliny přelijeme 150 ml vroucí vody a protřepeme. Po 5 minutách přilijeme do termosky s čajem dalších 150 ml a znovu protřepeme. Za dalších 5 minut přilijeme další, třetí zálivku 150 ml, a za dalších 5 minut pak poslední, čtvrtou zálivku. Čaj necháme ustát, přecedíme a pak užíváme. Původní autor tohoto čaje uvádí, že nezáleží na druhu byliny, protože zde se využívá pouze umocněné síly celé byliny a nikoli určitých obsahových látek. Proto se také mají využívat sezonní byliny, které jsou k dispozici čerstvé, v zimě například břečťan popínavý a jmelí bílé. Dále doporučuje používat pouze květy, pupeny a plody. Ale pokud se skutečně využívá životní síly celé byliny, pak musí použité byliny účinkovat celé.
Lihovodné roztoky
Tyto roztoky se podávají v těch případech, kdy některé součásti bylinných drog nejsou rozpustné ve vodě, ale jen v lihu. V takovém případě by prostý výluh ve vodě, ať už čaj nebo macerát, nebyl dostatečně účinný. Lihovodný roztok pro vnější použití připravujeme obvykle přidáním 2 až 3 čajových lžiček tinktury na 250 ml čaje. Obyčejně se berou stejné byliny jako pro přípravu čaje, i když to není podmínkou.
Pro vnitřní použití dáváme na stejné množství čaje obvykle pouze 1 čajovou lžičku tinktury, není-li předepsáno jinak.
Tato příprava se týká celé řady bylin, třeba šalvěje lékařské, myrty obecné, lichořeřišnice větší, ale i heřmánku, jak pravého, tak i římského, a dalších bylin. Lihovodné roztoky nacházejí největší uplatnění při ošetřování nosohltanu, například jako kloktadla, a pak pro ovlivňování močového ústrojí, především jako čaje při zánětlivých procesech.
Homeopatická tinktura (zjednodušený postup)
Výroba homeopatických tinktur je popsána v řadě jiných publikací, ale lze postupovat i zjednodušeně, přičemž si tinktura zachovává svoji účinnost. Běžně připravenou tinkturu označíme jako potence D0, neboli základní. Vezmeme 1 objemový díl této tinktury DO a přidáme 9 dílů lihu, obyčejně 40%, a celé 2lkrát protřepeme. Tak vznikne tinktura D1. Když k jednomu dílu tinktury D1 přidáme opět 9 dílů lihu, dostaneme potenci D2. A tak můžeme libovolně pokračovat až k žádané potenci. Pro domácí potřebu je tento postup zcela dostačující, zejména v našich dosavadních podmínkách. Uvedený postup se nazývá decimální, protože používá ředění deseti díly, čili 1 + 9. Písmeno D označuje právě decimální ředění a arabská číslice X za tímto písmenem pak počet ředění neboli poměr 1:X. Takže D1 znamená 1:10, D6 pak 1:1 000 000 atd.
Celá problematika homeopatie je poněkud složitější, a proto doporučujeme zájemcům prostudování praktické literatury. Pro úplnost uvádíme jen tolik, že tinktury o vyšších potencích se musí vždy provádět popsanou postupnou přípravou, kterou nelze nijak zkracovat. Často doporučované tinktury s ředěním centimálním, neboli setinným, což znamená 1 + 99, nepovažujeme za příliš vhodné pro naše podmínky.
Musíme se však zmínit o tzv. Avogadrově čísle nebo také o Avogadrově zákonu. Ten totiž říká, že při ředění D22 zůstane v tinktuře jen jediná molekula základní látky. Při dalším ředění třeba na D23 se tato nedělitelná molekula může ocitnout pouze v jednom dílu a další díly by teoreticky (Avogadrův zákon se totiž týká pouze tzv. ideálních plynů) měly zůstat „prázdné" neboli neúčinné. Ale ono tomu tak není a další ředění bývají často účinnější než ta předchozí, nemluvě o tom, že v homeopatii nejsou výjimkou ředění D100 a vyšší. Je to pouze jedna z množství podobných záhad, které se asi těžko v dohledné době vysvětlí. Zřejmě zde působí jiný princip než čistě materiální - někteří znalci hovoří o tzv. vyšším informačním systému, což bude zřejmě pravou podstatou věci.
Na závěr uvedeme několik hlavních zásad při používání této maximálně účinné metody:
1. Pro výrobu tinktur se musí používat v maximální míře čerstvé suroviny, čímž se myslí i třeba čerstvě usušené byliny nebo jiné prostředky.
2. Pro přípravu tinktur by se neměl užívat líh (etanol) o slabší koncentraci než 60%, jen výjimečně je za spodní hranici možno považovat 50% koncentraci. Tzv. „švédské byliny", vyluhované v alkoholu 28%, bývají většinou podřadné jakosti.
3. Pro ředění tinktur by se neměl užívat líh o menší koncentraci než 30%.
4. Předepisované protřepávání neberme na lehkou váhu, má své opodstatnění. Postup by měl vypadat tak, že se 20krát lahvičkou prudce trhne shora dolů a po jedenadvacáté se po ukončení pohybu dolů prudce trhne k tělu. Láhev přitom nesmí být plná a může obsahovat maximálně 4/5 svého objemu.
Tato metoda je často ovlivňována komerčními zájmy a spotřebitelé jsou přesvědčování o výhodách jednotlivých postupů, metod a prostředků. Zachovávejme si svůj názor a pamatujme, že čím více se něco vzdaluje přírodním podmínkám a prostředkům, tím více se často vzdaluje skutečnému účinku, a tím i užitku.
Speciální tinktura (demacerace)
Další speciální tinktura, v některých případech i silněji působící, se získá zvláštním postupem tzv. demacerací. Při tomto postupu nejprve drogu v předepsaném poměru přelijeme vyluhovadlem, tedy lihem 60 až 65%. Po 48 hodinách tekutinu přefiltrujeme a odložíme. Drogu přelijeme znovu čistým lihem 60 až 65% a necháme za občasného protřepávání macerovat 7 dní. Osmý den necháme ustát a přefiltrujeme.
Pro další zvýšení účinnosti můžeme před skončením macerace láhev se získávanou tinkturou vařit mírným varem ve vodní lázni asi 10 až 15 minut. Láhev musí být otevřená. Platí zde ovšem výjimka - tinktury ze siličnatých drog se tímto postupem nesmí upravovat.
Kromě konečné tinktury tak získáváme i první část lihu, částečně nasyceného. Ten se pak užívá při výrobě další tinktury jako vyluhovadlo ve druhé etapě luhování. V první etapě musí být vždy použit čerstvý líh, ve druhé (po prvních dvou dnech) pak líh z předchozí výroby.
Tinktura, vyrobená tímto postupem, je účinnější než tinktura získaná postupem běžným, a proto je také nazývána tinkturou speciální. Používá se vždy, když chceme dosáhnout rychlejšího nebo razantnějšího výsledku. V podstatě to ovšem velmi připomíná úpravu homeopatickou.
Detoxikace oleji
Detoxikace pomocí olejů se někdy nazývá také „mlgání oleje". Je to způsob využívání rostlinných olejů pro jakési preventivní očistování organismu. Postup je sice nezvyklý, ale to neznamená, že je neúčinný.
Používá se olej arašídový, slunečnicový nebo olivový, který se nabere do úst a tam se několik minut systematicky převaluje. V průběhu tohoto převalování olej vícekrát zřídne a opět zhoustne a po vyplivnutí má mléčnou konzistenci. Zatím neznámým působením tento olej zbavuje organismus toxických látek a přispívá k celkovému zlepšení především látkové výměny a také funkce kloubů.
Bylinná klyzmata
Klyzmata neboli výplachy se podávají podle rady lékaře, obyčejně po určitou dobu. Nejprve se provede klyzma očistné 1-2 litrů převařené vody, teplé 380C. Po aplikaci je nutnéprovést nělokil cviků, aby se tekutina rovnoměrně rozdělila po tlustém střevě. Potom se vyprázdníme. Je nutné počítat s tím, že vyprazdňování proběhne ve dvou až třech fázích.
Po důkladném vyprázdnění pak zavedeme klyzma léčivé, z léčivého čaje, v množství 150 až 200 ml. Menší množství než 150 ml je zcela nedostatečné, větší než 200 ml zase provokuje nutkání na stolici. Správným řešením je, když klyzma ve střevech vydrží do příští normální stolice.
Bylinné injekce
Injekce jsou moderní lékovou formou bylin a je škoda, že u nás prakticky nejsou využívány, především z toho důvodu, že k jejich výrobě je zapotřebí dobře vybavená laboratoř. Obecným důvodem je ovšem skutečnost, že u nás prakticky neexistuje dostatek řozhledu ani odvahy se touto užitečnou formou zabývat - je to cesta nová, a ta se většinou špatně prošlapává.
Je všeobecně známo, že vlastnosti i účinky bylin se úpravou velice mění, že třeba některými úpravami vznikají nové látky nebo látky v jiné podobě, takže třeba bylina, která při aplikaci ústy (perorálně) nemá žádoucí účinek, po úpravě na injekční podobu, pro aplikaci injekcí (parenaterálně), tyto účinky má. Krásným příkladem je třeba lék doc. I. Dolejšího pro léčbu nádorů, zvaný Irisap.
J. Janča, J. A. Zentrich: Herbář léčivých rostlin, díl 1., str. 71-86
Základní lékové formy: nálev, odvar, macerát, čerstvé šťávy.
Další lékové formy: tinktura, bylinné víno, bylinný ocet, bylinný sirup, prášek, bylinný balzám (lektvar, electuarium), mast, obklady a náplasti, bylinné koupele, mazání, inhalace.
Speciální lékové formy
