Jitřní země je věnována duchovní tématice, jako jóga, witchcraft, kult Bohyně, posvátná sexualita, tantra, mystika, ale tématem je i zdravá výživa, vegetariánství, ekologie, léčivé rostliny.
Jitřní země 
Translate - select language ^
 
  Dnešní datum: 19. 04. 2021     | Mapa stránek | Fórum JZ | Galerie JZ | Na Chvojnici | Galerie Na Chvojnici | Biozahrada |
   
 
kulatý roh  Náhodný citátkulatý roh
Honoré de Balzac:
Za každým velkým majetkem se skrývá zločin.

kulatý roh  Hlavní menukulatý roh
Hlavní stránka
Mapa stránek Jitřní země
Přehled rubrik
Odkazy
Galerie Jitřní země
Ankety
Nejčtenější stovka
Rozšířené vyhledávání
Poslat nové heslo
Upravit čtenářskou registraci
Zrušit svoji registraci čtenáře

kulatý roh  Přehled rubrikkulatý roh

kulatý roh  Nejčtenějšíkulatý roh
Spojení duší
(23. 08. 2018, 2881x)
Oddělení zrna od plev
(13. 07. 2018, 2289x)
Párové duše
(01. 02. 2019, 2223x)
Věřte ve svou jedinečnost
(27. 07. 2018, 2097x)
Co je pro naše dobro
(24. 08. 2018, 1912x)

kulatý roh  Počasí, Slunce, Lunakulatý roh

Solar X-rays:
Status
Geomagnetic Field:
Status
Aktuální snímky Slunce


kulatý roh  O Jitřní zemikulatý roh
Jitřní země
ISSN 1801-0601
Vydavatel: J. Holub, Kralice n. Osl.
Jitřní země byla založena na pod­zim roku 2000. Věnuje se hlavně duchovní tématice, ať už je to jó­ga, witchcraft (wicca), kult Bo­hy­ně, posvátná sexualita a tantra, mys­ti­ka, New Age, ša­ma­nis­mus ale také třeba zdravá výživa, vege­tari­án­ství, lé­čivé rost­liny a eko­logie.

Ekologie

* Srpen - měsíc hořkých vůní


Ukázka z knihy (Miloslav Nevrlý: Kniha o Jizerských horách) - Ekologie - 01. 08. 2010 (4467 přečtení)

Velká jizerská louka

Dodnes si pamatuji místo, kde jsem tehdy vyšel z nekonečných klečí, které tam sahají až na samý břeh Jizery. Před užaslýma očima se rozevřela nejkrásnější krajina světa: nevídaná, nebeská mísa nádhery. Pamatuji si jasně ten okamžik, je takových v životě jen málo. Uzavřen v modrých lesích ležel žloutnoucí močál. Nad rudočernými vodami slepých ramen a tůní se skláněly rašelinné břízy. Průzračná řeka se vinula v širokých obloucích a obnažovala rozlehlé písčité břehy. Svítily neporušenou bělostí a na jejich okrajích stály husté sivé jalovce. Na druhém břehu mizely tmavé stěny rašeliny v hlubokých vodách Jizery. Zelený rašeliník. Jednotlivé obrovské smrky. Trávy a nesmírné ticho. Osamělost. Indiánský kraj do nedohledna. Nikdy předtím a nikdy ani později od té doby na mě žádný kraj tak hluboce nezapůsobil. Celistvost, svrchovaný severský mír. Jako ve snách jsem šel rašeliništěm Velké jizerské louky stále vzhůru, nesmírně chlapecky pyšný a vděčný, že jsem ten kraj objevil sám. 


Jediný zvuk se nese nad srpnovými močály: suchý šelest křídel vážek. Velcí tvorové nestvůrných jmen aeschna a sympetrum létají nad nepohnutými hnědými vodami, zrcadlí v nich pestrá těla a kralují uzavřenému světu jizerských rašelin tak, jako kdysi druhohorní ptakoještěři vládli teplým oceánům. Ze zelených houpavých koberců rašeliníku stoupá víc než kdy jindy hořká, téměř tropická vůně. Suchopýry na březích tůní jsou tehdy nejkrásnější: bílými vlásky kývají z močálu a daleko jsou doby, kdy tam stály ve studených červnových deštích s nehezkým tmavým květenstvími.

Srpen přináší do Jizerských hor i hebkost stárnoucího léta, horské podletí. Za takových dnů jsem poprvé v životě spatřil Velkou jizerskou louku. Památný měsíc a památný den - od té doby miluji Jizerské hory. Po válce jsem dojížděl s rodiči z Prahy do Horního Polubného. Školní prázdniny tam bývaly krásné: celé dny jsem chytal po lukách do sklopek ptáky a hleděl k severu k neznámým horským lesům. Jednou časně ráno jsem se vydal na cestu. V kapse jen chléb, sýr a starou vojenskou speciálku listu Harrachov. Věděl jsem pouze, že musím dojít do jizerských močálů, lákalo mě jejich tajemné jméno. Netušil jsem, jak rašelinný močál vypadá, nevěděl jsem, jak je to daleko: moje mapa končila za Jizerkou. Stálo na ní tehdy ještěb o pár domů víc, než dnes. Z Jizerky jsem vyšel Lasičí cestou, přešel jsem Střední hřeben, cesta se stočila a klesala do údolí Jizery. Náhle skončila ve vlhkém, nepěstěném lese. Překonal jsem chlapecký strach a nazdařbůh se pustil do dalekých bezcestných lesů. Nemohu dnes už říci, kudy jsem bloudil, křižoval jsem asi důkladně, protože cesta se mi zdála nekonečná. Vlastně: nevěděl jsem ani přesně, kam jdu, doma mi jen řekli, že slavný močál, kterým protéká řeka Jizera, je v hraničním údolí na druhé straně Středního hřebene. Ještě dnes, po čtvrtině století, přicházím občas do míst, o kterých bych přísahal, že jsem na nich již kdysi stanul - tak pevně se mi vryly do paměti útržky obrazů mé první bludné pouti jizerskými lesy. Pro mne to byla skutečná dobrodružná výprava do neznámé tajgy a nemusel jsem se stydět před starými cestovateli v kanadských pralesích: podobně jako oni jsem nevěděl, kam dojdu a co na mne cestou čeká. Půda v lesích začínala měknout a houpat se, několikrát jsem zapadl do hluboké lesní rašeliny. Neznal jsem tehdy ještě místa, kudy lze projít. V rašelinných smrčinách se začala objevovat první kleč a brzy přede mnou stála nepropustná hradba kosodřeviny, vysoká tři metry. Zdálo se, že chrání jizerský močál jako šípkové růže pohádkový zámek. Vstoupil jsem tedy do nejhustší kleče a se starodávným kompasem neúchylně postupoval k severu. Dnes vím, že jsem čirou náhodou zvolil tu nejhorší a nejdelší cestu klečí: prodíral jsem se stovky metrů spletí větví a kořenů právě v místech, kde jsou kosodřevinná pole na okraji močálů nejmohutnější. Kleč byla vyšší, než já, ztratil jsem pojem o čase a zdálo se, že mě močál i kosodřevina beze svědků pohlcují. Tím krásnější byl konec toho plahočení: náhle, bez varování a vodních zvuků tekla dva kroky pod mýma nohama v hloubce bez hlesu rudohnědá řeka. Dodnes si pamatuji místo, kde jsem tehdy vyšel z nekonečných klečí, které tam sahají až na samý břeh Jizery. Před užaslýma očima se rozevřela nejkrásnější krajina světa: nevídaná, nebeská mísa nádhery. Pamatuji si jasně ten okamžik, je takových v životě jen málo. Uzavřen v modrých lesích ležel žloutnoucí močál. Nad rudočernými vodami slepých ramen a tůní se skláněly rašelinné břízy. Průzračná řeka se vinula v širokých obloucích a obnažovala rozlehlé písčité břehy. Svítily neporušenou bělostí a na jejich okrajích stály husté sivé jalovce. Na druhém břehu mizely tmavé stěny rašeliny v hlubokých vodách Jizery. Zelený rašeliník. Jednotlivé obrovské smrky. Trávy a nesmírné ticho. Osamělost. Indiánský kraj do nedohledna. Nikdy předtím a nikdy ani později od té doby na mě žádný kraj tak hluboce nezapůsobil. Celistvost, svrchovaný severský mír. Jako ve snách jsem šel rašeliništěm Velké jizerské louky stále vzhůru, nesmírně chlapecky pyšný a vděčný, že jsem ten kraj objevil sám. V písečných jesepech žili velcí bílí pavouci slíďáci a z rašelinných tůní vyletovaly divoké kachny. Jen tesané hraniční kameny občas připomínaly, že kdesi žijí lidé a že na druhém břehu Jizery leží již jiná země.  Krása rašeliniště a opuštěnost neznámého kraje mě přitahovaly magickou silou: šel jsem stále dál od domova nevěda kam, proti proudu řeky do nitra hor. Přecházel jsem z českého břehu na slezský a zase zpět a Jizera se  se vinula stále v nekonečných zákrutech. Pak louka končila a řeka tekla hustým lesem. Prošel jsem i jím a nad ním se se rozevřel horní živý močál Jizery. Zubožený a hladový jsem se v tmavnoucím odpoledni vlekl neznámými lesy, často po kolena ve vodě. Věřil jsem, že přece někam musím dojít, že z lesů vyjdu na cestu. Vím také, kam jsem nakonec tehdy došel: náhle se les rozestoupil a stál jsem na místě zvaném Předěl, pod horou Quarre, daleko od Horního Polubného a rodičů. Domů mě zbývalo sedmnáct kilometrů. Doplazil jsem se tam za tmy. Byl to tehdy jeden den za mnohé - blažený den jizerskohorského srpna. Večer po takovém naplněném dni: blažené usínání. Pod zavřenými víčky přecházely trhavými pohyby obrazy veliké krásy, zelené močály, nekonečné lesy a tiché indiánské vody.

Miloslav Nevrlý: Kniha o Jizerských horách

Knihy M. Nevrlého vydává nakladatelství Vestri


 

Velká jizerská louka

 

 

Velká jizerská louka

 

 

Velká jizerská louka

 

 

Pokud se vám tento článek líbil, přidejte jej na

 

[Akt. známka: 1,00 / Počet hlasů: 4] 1 2 3 4 5
Celý článek | Zpět | Komentářů: 0 | Informační e-mailVytisknout článek


Komentovat článek     

Pro přidávání komentářů musíte být čtenář registrovaný a přihláąený a mít nastavený odběr info-mailů.


 

NAHORU | Hlavní stránka

kulatý roh  Přihlášený čtenářkulatý roh

Uživatelské jméno:

Heslo:




Registrace nového čtenáře!


kulatý roh  Aktualitykulatý roh
07. 04. 2021:

Ivan Hoffman: "Chtějí (nastupující generace, deroucí se k moci, Piráti a STAN pozn.red.) vybudovat to, co už zde je, tedy globálně metastázující liberální demokracii. Do stejné řeky, jak známo, nelze vstoupit podruhé. Není už co privatizovat, lze jenom tunelovat skromné daňové příjmy demontovaného státu, respektive unijní dotace, které jsou jakýmsi bolestným za odtékající zisky nadnárodních korporací. Jednou z mála možností, jak se dnešní Piráti mohou dostat k penězům, je inventura mandatorních výdajů státního rozpočtu. Oškubat chudé, staré, přidusit státní zaměstnance, střední třídu. Obrat bohaté totiž nedává smysl, když chci patřit do jejich klubu...
Změna může přijít až s generací, která se vůči liberálně mafiánskému globálnímu kapitalismu ostře vymezí...
"

Celý článek...


05. 04. 2021:

Profesor Ivo Budil: "...Evropská unie je disfunkční, rigidní a kontraproduktivní organizace, pro jejíž další trvání není žádný opravdu racionální argument. Problém s očkováním proti covidu a čím dál absurdnější ekonomické a ideologické návrhy o tom přinášejí stále nové doklady. Evropská unie ničí kreativitu, výkonnost a svobodu evropských národů, které by se měly v zájmu svého přežití v čím dál náročnějším a tvrdším světě domluvit na přínosnější a užitečnější formě spolupráce. Pouze bezohlední kariéristé mohou hájit její další existenci...

...Úspěch Pirátů je paradoxně dokladem toho, do jaké míry se vnitropolitický vývoj v České republice sladil s politickými trendy v západní Evropě, pro něž je příznačný nástup iracionálních a aktivistických ideologických hnutí. Vláda Pirátů by bezpochyby zhoršila atmosféru ve společnosti, prohloubila by hospodářskou stagnaci a znemožnila by hledání nosných vizí dalšího rozvoje naší země..."

Celý článek...


03. 04. 2021:

Petr Žantovský: Vedle seznamů politiků a celebrit představily Evropské hodnoty i seznam tzv. občanských dezinformátorů. „Tuhle formulaci jsem ještě neslyšel, je moc ‚pěkná‘... Vyrobily z toho všeho elaborát o tom, jak jsme obklopeni nepřáteli. Jako v padesátých letech. Na každém rohu stojí imperialistický agent, viz plakáty ‚Nemluv o své práci, nevíš, kdo tě poslouchá‘. Myslím, že se tomu blížíme. Tyhle seznamy nám dávají další argument k tomu, že se nemýlíme. Jsem zvědav, kdy Evropské hodnoty přiznají vazbu na Ministerstvo vnitra a jak to bude ministr vnitra potom vysvětlovat. Zajímalo by mě, kým jsou tyto projekty placeny, s jakým cílem a proč se zveřejňují seznamy nepřátel a co ty chudáky nepřátele čeká. To nám Bezpečnostní centrum Evropské hodnoty zatím nesdělilo...

Celý článek...


31. 03. 2021:

Ondřej Neff: "Je teď v těžké pozici (ANO pozn.red.), protože má odpovědnost výkonné moci a je zranitelné vůči kecalům zleva a zprava. Situace se může změnit, jakmile covidová krize pomine a Evropská unie začne prosazovat Zelený úděl a kvóty na uprchlíky plus jako přívažek zavedení patnácti pohlaví pro začátek. Už nemáme levici a pravici. Čím dál víc si myslím, že hranice se teď štěpí podle generací a ti mladší v touze po lepším světě a hlavně po „zničení starého podlého světa“ půjdou za Piráty. Ta usedlejší část se semkne – možná – znova kolem ANO. Kdyby ale ten Babiš nebyl a) posera, b) chaotik c) uměl jednat s lidmi, to by se jim jinak semkávalo!"

Celý článek...


27. 03. 2021:

Vidlák: "Většina alternativních médií tak nějak počítá s tím, že budou propíráni. Tak nějak vědí, že nemají žádný bianko šek na důvěru, že si ji budou muset nejprve vybojovat, budou muset ukázat, že věci rozumí a nebo se budou muset pokorně omluvit, že se spletli. Vědí, že nemají velký dosah, nemají k dispozici žádné technické prostředky, jen trochu postřehu a to ještě ne vždy. Pro reportéry v České televizi je samozřejmě mnohem jednodušší dojít k tomu, že lidi jsou blbí a proto věří blbinám. Kdyby třeba jen na minutku připustili, že lidi především nevěří jim a až pak věří něčemu jinému, museli by se začít ptát, jestli náhodou nedělají něco špatně. A to by mohli uhodit hřebíček na hlavičku a to by spustilo řetězec průserů, které nikdo na Kavkách nemá zapotřebí. Proto budou raději propírat horem dolem, jak lidi věří naprostým hovadinám, než aby jen připustili stín toho, že na začátku je nedůvěra k nim samotným a je to nedůvěra stále se prohlubující. Od toho se pak odvíjí všechno další, co se na mediální scéně děje."

Celý článek...




WebArchiv - archiv českého webu        optimalizace PageRank.cz       Bělehrad.Cz      Výrobky z konopí a bio bavlny - URBANSHOP     

Tento web byl vytvořen prostřednictvím phpRS v2.8.3a - redakčního systému napsaného v PHP jazyce.
Aby bylo legislativě EU učiněno zadost, vezměte na vědomí, že tento web využívá cookies, jako naprostá většina všech stránek na internetu. Dalším používáním webu s jejich využitím souhlasíte.

Redakce neodpovídá za obsah článků, komentářů ke článkům a diskusí ve Fóru,
které vyjadřují názory autorů a nemusí se vždy shodovat s názorem redakce.
Pro zpoplatněné weby platí zákaz přebírání článků z Jitřní země!