Současná mediální smršť politického svatořečení a hospodské démonizace mne nutí k zamyšlení. Jací byli a jsou naši představitelé a jací jsme my sami? V roce 1989 jsem doufal, že po 40 letech bloudění na poušti máme šanci dojít do země zaslíbené. Ale zatím to naopak vypadá, že tou pouští stále ještě bloudíme, protože před 22 lety jsme teprve "vyšli z egyptského otroctví".
Nejlepší hold k uctění památky Václava Havla je pracovat co nejlépe na vytvoření mírumilovnějšího, otevřenějšího a spravedlivějšího světa.
14. dalailama
Je to smutné, když se politici začnou přiživovat na zemřelém státníkovi, ale může nás to překvapit? Václav Havel je jen jeden příklad z mnoha, stačí trochu sledovat diskuse na Internetu. Mnozí mu nemohli přijít na jméno už za jeho života, ale část z nich zavětřila politickou kořist a tak se připravuje "zákon", který by jeho zásluhy ustanovil z moci úřední na věčné časy a nikdy jinak. Když někdo zemře, nemůže se už bránit...
Rád vzpomínám na manžele Tomášovy. Je spousta jejich pamětníků, kteří jejich památku uchovávají v srdci, ale jsou i tací, kteří se je snažili očernit, kde jen mohli. I Jitřní země pamatuje takový "hon na čarodějnice" a kdo má zájem, může si celou aféru vyhledat. Nepřipomínám ji proto, abych ji znovu rozpoutal, spíš bych se chtěl zamyslet nad tím, jaká míra tolerance a lásky je v nás samotných. Jak čistý je krb našich myšlenek, do jaké míry jsme "bez viny", abychom mohli "hodit kamenem"? Existují mezi námi "dokonalí světci", kteří se nikdy - myšlenkou, slovem ani skutkem - nezpronevěřili ideálům, které hlásají? Kteří se nikdy nezmýlili? A naopak, existují démoni, jejichž myšlenky, slova i skutky jsou bezvýhradně zlé?
Podle starých egypťanů je duše po smrti vážena - jak by dopadla na takové posmrtné váze moje duše? Jak by dopadla duše našeho národa? Odkud se "vylíhli" politici, na které si stěžujeme? Říká se, že národ má takovou vládu, jakou si zaslouží. Co jsme udělali pro to, aby se to změnilo? Co jsem udělal já? Ta poslední otázka je asi nejdůležitější, protože vymlouvat se že "oni", to je cesta do pekel. Osobní, ale i celonárodní.
Vzpomínám si, jaké spousty lidí chodili před rokem 1989 do jógy, pravidelně meditovali, opisovali duchovní samizdaty a těsně po "sametové" byli plni nadšení a optimizmu. Jenže jak se říká - do roka a do dne... Objevilo se tolik nových lákadel, že jsme neodolali. Zvláštní zkušenost mne potkala v období před posledními volbami. Dovolil jsem si kritizovat strany, které se nakonec dostaly k veslu a byl jsem okamžitě napaden některými diskutujícími, že mám levicové názory a že na Jitřní zemi politika nepatří ani do diskusního fóra. Když se teď ohlédnu zpět, je to všechno opravdu na zamyšlení.
Vládnou nám světci, nebo démoni? Navenek i uvnitř, ve velkém i v malém? Jitřní země měla být především taková, jakou si ji čtenáři udělají. Příležitost měli a mají. Stejně je to i s naší zemí. Pokud máme pocit, že za tohle jsme klíči necinkali, jak je to možné? Co jsme udělali pro to, aby bylo lépe? Jaké máme vyhlídky do roku 2012? Podle teorie TWZ (Timewave Zero) to vypadá, že současná perioda by měla odpovídat "průmyslové revoluci", ale na úrovni našeho vědomí. Je pravda, že globální vědomí postupně roste, proběhla i celá řada událostí, naznačujících společenské posuny. Otázkou ale je, zda zůstaneme na úrovni hospodských tlachů a rádoby duchovních debat. Času už moc nezbývá.
Světci, démoni a naše vyhlídky do roku 2012
