Jitřní země je věnována duchovní tématice, jako jóga, witchcraft, kult Bohyně, posvátná sexualita, tantra, mystika, ale tématem je i zdravá výživa, vegetariánství, ekologie, léčivé rostliny.
Jitřní země 
Translate - select language ^
 
  Dnešní datum: 29. 11. 2020     | Mapa stránek | Fórum JZ | Galerie JZ | Na Chvojnici | Galerie Na Chvojnici | Biozahrada |
   
 
kulatý roh  Náhodný citátkulatý roh
Bertrand Russell, matematik, nositel Nobelovy ceny:
Problém současného světa je, že hlupáci jsou si skálopevně jistí, ale lidé inteligentní jsou plní pochybností.

kulatý roh  Hlavní menukulatý roh
Hlavní stránka
Mapa stránek Jitřní země
Přehled rubrik
Odkazy
Galerie Jitřní země
Ankety
Nejčtenější stovka
Rozšířené vyhledávání
Poslat nové heslo
Upravit čtenářskou registraci
Zrušit svoji registraci čtenáře

kulatý roh  Přehled rubrikkulatý roh

kulatý roh  Nejčtenějšíkulatý roh
Aktuální stav
(12. 01. 2018, 2943x)
Váš rok
(02. 01. 2018, 2537x)
Spojení duší
(23. 08. 2018, 2488x)
Co nás provází
(29. 01. 2018, 2379x)
Pracujte v souladu se svou duší
(14. 12. 2017, 2236x)

kulatý roh  Počasí, Slunce, Lunakulatý roh

Solar X-rays:
Status
Geomagnetic Field:
Status
Aktuální snímky Slunce


kulatý roh  O Jitřní zemikulatý roh
Jitřní země
ISSN 1801-0601
Vydavatel: J. Holub, Kralice n. Osl.
Jitřní země byla založena na pod­zim roku 2000. Věnuje se hlavně duchovní tématice, ať už je to jó­ga, witchcraft (wicca), kult Bo­hy­ně, posvátná sexualita a tantra, mys­ti­ka, New Age, ša­ma­nis­mus ale také třeba zdravá výživa, vege­tari­án­ství, lé­čivé rost­liny a eko­logie.

Víra

* Světla v předlouhé noci - obrazy 20. století


Převzato - Víra - 09. 12. 2005 (5356 přečtení)

Přednáška prof. Tomáše Halíka, pronesená v sobotu 17.září na Fóru sv. Vojtěcha v polském Hnězdně

Bratři a sestry, rád bych tento večer, dřív než se odebereme na místo, kde se budeme společně – křesťané, židé a muslimové - modlit za budoucnost Evropy , uvedl jedním chasidským příběhem.
Rabi Pinchas položil svým žákům otázku, jak se pozná okamžik, kdy končí noc a začíná ráno. „Je to chvíle, kdy se natolik rozednělo, že jsme už schopni na dálku rozeznat psa od ovce?“ ptal se jeden žák. „Nikoliv“, odpověděl rabi. „Je to okamžik, ve kterém už rozeznáme datlovník od fíkovníku?“ otázal se druhý. „Také ne“, odpověděl rabi. „A kdy tedy přichází ráno ?“ ptali se žáci. „Je to tehdy, kdy pohlédneme do tváře jakéhokoliv člověka a rozeznáme v něm svého bratra a sestru“, řekl rabi Pinchas. „Dokud to nedokážeme, je ještě noc.“

Byla to dlouhá noc, v níž jsme se my, děti Abrahámovy, věřící v jednoho a téhož všemohoucího Boha, nedokázali poznat a uznat jako bratři a sestry. Byla to dlouhá noc vzájemného strachu, předsudků i nenávisti, strašná noc dějin, v níž si naši předkové a předchůdci vzájemně zasazovali rány, z nichž se mnohé dodnes úplně nezacelily, stále bolí.

Díky Bohu, že bylo v minulosti také několik hvězdných chvil míru a že Bůh vzbuzoval v každé z našich duchovních rodin v různých dobách také osobnosti, jejichž srdce a mysl byly natolik otevřené, že hledali cesty smíření, porozumění těm druhým - i když za to pak často museli trpět příkoří od svých vlastních a nejbližších. Připomínejme si je a děkujme za ně Bohu, až půjdeme tmou tohoto večera, abychom společnou modlitbou připravovali jitro smíření a nového počátku. Velký prorok doby evropského nihilismu, Friedrich Nietzsche, dlouho před tím, než se jeho vlastní geniální mozek zastřel šílenstvím, vyprávěl podobenství o pomatenci, který za bílého dne přišel s rozsvícenou lucernou mezi lidi, kteří už v Boha nevěřili, a kladl jim otázku, kam se ztratil Bůh. Na rozdíl od nich znal odpověď: My jsme ho zabili. Přišel s lucernou, protože na rozdíl od nich vnímal noc, do níž se svět řítil po té události – „pryč od všech sluncí“.

Na jiném místě Nietzsche napsal : Nihilismus, ten nejnevítanější ze všech hostů, stojí už přede dveřmi. Nihilismus, stejně jako smrt Boha, byly však pro Nietzscheho ambivalentní události: hrozba a šance zároveň. Ve dvacátém století, na jehož samém prahu prorok smrti Boha zemřel, vešel nihilismus do domu Evropy hlavními dveřmi. Nastala veliká noc, v níž děti Abrahamovy, které se už dlouho zabíjeli mezi sebou, byli nyní také masově vražděny těmi, kdo byli přesvědčeni, že Bůh Abrahamův – nejen Bůh metafyziků, kterého měl na mysli Nietzsche - je mrtev a musí zůstat mrtev. Genocida Arménů, šoah židovského národa, Katyň i Hirošima, utrpení milionů křesťanů v koncentračních táborech nacismu i komunismu, vraždění muslimů v Kosovu… Kolik jen vytrpěla ta země, v níž se dnes setkáváme a kolik jiní vytrpěli na půdě Polska, když bylo nepřáteli porobeno!

Ale noc, i ta hluboká a bolestná , skrývá vždy také naději a šanci. Jan od Kříže, velký mystik země, v níž kdysi křesťané, židé a muslimové žili a přemýšleli společně, napsal mnoho o významu noci a temnoty pro vztah člověka k Bohu. Temná noc ducha, v níž je člověk vystaven Božímu mlčení, kdy zakouší Boží nepřítomnost, je nesmírně důležitým časem pro jeho duchovní růst a zrání.

Nebyl také onen čas hrůzy, kdy se mnoha lidem Bůh zdál být mlčící, nepřítomný a kdy se mnozí domnívali, že je mrtev, tato kolektivní temná noc ducha, klíčovým okamžikem dějin, který teprve nyní má ukázat své plody?

„Kde je nebezpečí, roste i to, co zachraňuje“, Wo aber Gefahr ist, wächs / Das Rettende auch napsal Holderlin a dlouho před tím řekl svatý Pavel: Kde se rozmnožil hřích, v míře daleko větší se rozmnožila milost“ . Jsme jako olivy, píše se v Talmudu, jen když jsme drceni, vydáváme to nejvzácnější.

Když se kdysi lid Izraele vrátil z babylonského zajetí, přinesl do své vlasti vzácný impuls duchovní obnovy. Léta si kladu otázku, zda národy, desítky let drcené totalitními režimy komunismu, po svém vyjití z této temné noci útisku, přinesly – či snad ještě mohou přinést - zbytku Evropy podobný vklad. Často jsem blízek odpovědi, že jsme zklamali ty, kteří snad něco podobného od nás očekávali. „Nejsme lepší, než naši otcové“, musíme vyznat s unaveným prorokem Eliášem.

Ale po velikonočních svátcích tohoto roku se mi zdálo – a jistě nejenom mně - že jsem zahlédl světlo, které snad nebylo dostatečně všem patrné, pokud bylo mezi námi ve vetché lucerně těla. Nebyl Jan Pavel II., papež z Polska, tím světlem a znamením naděje, tím darem, který Bůh poslal Evropě z temné noci dějin a z hloubek utrpení ukřižovaných národů?

Ne, nechci těmito slovy jen lacino rozhojňovat někdy trochu povrchní „kult osobnosti“ tohoto velkého papeže. Mám nyní na mysli dva konkrétní činy ohromného symbolického významu a dosahu, dva činy, na něž můžeme právě dnes večer vděčně navázat. Mám na mysli zaprvé onen odvážný a pokorný akt vyznání a pokání za viny církve v minulosti, „mea culpa“ na počátku postní doby miléniového roku. A zadruhé: velká modlitební setkání představitelů světových náboženství v Assisi.

Jsem hluboce přesvědčen, že dvacáté století může zanechat v paměti lidstva dva obrazy naděje, které mohou být znamením, že to století nebylo jen bolestnou temnou nocí dějin, nýbrž i okamžikem obratu a naděje. Je to snímek planety země, pořízený při prvním přistání člověka na Měsíci, a pak fotografie papeže, který se drží za ruku s dalajlámou, s představitelem židů, muslimů a ostatních náboženství světa před bazilikou svatého Františka v Assisi.

Tyto dva obrazy mají mnoho společného. Fotografie z Měsíce svědčí nejen o velikosti a úspěchu lidské odvahy a inteligence, nýbrž ukazuje také to, jak je naše země malá, jaký je to malý koráb, plující nekonečnou tmou vesmíru, „daleko od všech sluncí“. A obrázek z Assisi svědčí o naději, že snad začínáme chápat, že se na jedné palubě této ohrožené lodi musíme naučit žít společně.

A tak když se dnes opět budeme společně modlit, zde, blízko hrobu svatého Vojtěcha, biskupa mého rodného města Prahy, patrona evropské jednoty, připomeňme si modlitbu toho, u jehož hrobu se nikoliv náhodu konalo ono první podobné setkání, svatého Františka: „Pane, učiň mne nástrojem svého pokoje!“

Vezměme s sebou do našich myslí a srdcí celé naše dějiny a prosme za uzdravení jejich bolestných ran. Mysleme na dávné i nedávné oběti násilí a nenávisti, zejména na ty, při jejichž zabíjení bylo zneužito jméno našeho Boha a svaté symboly našich náboženství. „Dějiny píší vítězové“, ale Bůh slyší i nářek obětí a poražených. Proto i my bychom si před jejich voláním neměli zacpávat sluch našeho srdce a být ochotni pamatovat nejen na mučedníky a oběti vlastní tradice, nýbrž i těch druhých. Dědictví víry našeho otce Abrahama, víra v jednoho Boha, nás spojuje do jedné velké rodiny a my si dnes uvědomujeme svou vzájemnou blízkost. Avšak Bůh opravdu splnil své zaslíbení Abrahamovi tak, že počet jeho duchovního potomstva přesahuje hranice naší představivosti: je jich jako hvězd na nebi a písku v moři, a to i tam, kde bychom je nehledali.

Při pohledu na hvězdy nebe mysleme dnes v noci v modlitbě i na ty, kteří se nám mohou zdát být nekonečně daleko za hranicemi našich viditelných společenství. Bohu však, který „může Abrahamovi vzbudit děti i z kamení“ ( ) , jsou blízcí. Modleme se i za ty, kteří se nedokážou modlit. Jsou mezi nimi někteří, kterým temné noci dějin a propasti utrpení vzaly sílu důvěřovat, a kterým dlužíme svědectví o tom, že se blíží ráno. Jsou mezi nimi i ti, kteří sice nepoznali tvář a jméno našeho Boha, který – jak dobře vědí mystikové všech tří náboženství – je Bůh tajemný a skrytý, ale kteří jsou přesto s námi zajedno v odmítání falešných bohů a příliš jednoduchých představ o Bohu.

Židé, křesťané, muslimové a ateisté jsou zajedno v tom, že nevěří v bohy, napsal nedávno jeden křesťanský teolog. Bůh, v něhož věříme, není jeden z bohů tohoto světa. Ano, naše společná služba tomuto světu spočívá též v rozhodném odmítání sloužit falešným bůžkům tohoto světa a adorovat je. „Alláhu akbar“ - Bůh je větší, zní v tolika částech světa několikrát denně z úst miliardy našich bratří a sester muslimů, „není boha kromě Boha“, začíná jejich vyznání.

Není boha kromě Boha! Toto je třeba abychom do všech světových stran řekli společně a nahlas: V bouři a vichru násilí není Bůh! V zemětřeseních rasové, národnostní, politické a náboženské nenávisti a nesnášenlivosti není Bůh! Bůh je jen v „šumu jemného vánku“ – v blahoslavených šiřitelích pokoje, neboť oni budou nazváni syny Božími.

Bůh není v ničivých vlnách Tsunami a přírodních katastrof, nýbrž ve vlnách solidarity s těmi, kdo trpí.

Není žádná svatá válka – jen mír je posvátný. Kdyby se všichni řídili jen zásadou „oko za oko“, byl by brzy celý svět slepý. Musíme už jednou rozetnout nebezpečnou spirálu odplaty a pomsty. K uzdravení našeho společného světa už nestačí logika „jak ty mně, tak já tobě“ – musíme se učit logice „jak Bůh mně, tak já tobě“, cestě odpuštění a smíření.

Síla k takovému jednání se rodí jen z kontemplace, z modlitby. Kéž z modlitby tohoto večera vzejde do všech bolestných míst světa, kde je ještě noc, znamení naděje, že se tam, kde v sobě lidé vidí bratry a sestry - ano i zde mezi námi - už začíná ráno.

Přednáška bude uveřejněna v knize"Noc zpovědníka", která vyjde v listopadu v nakladatelství Lidové noviny. Titulky redakční, foto: www.halik.cz. Více informací o fóru na www.euroforum.pl.

Se svolením redakce
převzato z
Magazínu ChristNet Cz

 

 

Pokud se vám tento článek líbil, přidejte jej na

 

Související články:
Jeden z příběhů "života po životě" (31.03.2011)
Rozdíly, které si neodporují (04.10.2008)
O znovuzrození Božského mužství (01.05.2007)
Rada budúcim rodičom: Výchova detí začína už pred narodením (28.03.2007)
Proč tolik neštěstí? (10.03.2007)
Nebezpečí od východních "mistrů" (5.) (02.03.2007)
Nebezpečí od východních "mistrů" (4.) (01.03.2007)
Nebezpečí od východních "mistrů" (3.) (28.02.2007)
Nebezpečí od východních "mistrů" (2.) (27.02.2007)
Nebezpečí od východních "mistrů" (1.) (26.02.2007)
Mezináboženské zážitky a reflexe (06.02.2007)
Veril Buddha v Boha? (02.01.2007)
Vánoce starého velblouda (22.12.2006)
Tau Malachi: Tajné evanjelium Márie Magdalény, Ikar, 2006 (07.12.2006)
Historické pozadí „kódu da Vinci“ (3.) (16.11.2006)
Historické pozadí „kódu da Vinci“ (2.) (15.11.2006)
Historické pozadí „kódu da Vinci“ (1.) (12.11.2006)
Astrologova story (25.10.2006)
Život před životem, život po životě? (23.10.2006)
Mezináboženské vztahy (09.07.2006)
Miriam ze zahrady (2. část) (14.05.2006)
Miriam ze zahrady (1. část) (08.05.2006)
Jidáš: hvězda budoucích dní II. (27.04.2006)
Jidáš: hvězda budoucích dní I. (21.04.2006)
Modlení nepomáhá nebo je na škodu (12.04.2006)
O autorovi textu "Sen jednoho Božího přítele" (09.03.2006)
Sen jednoho Božího přítele (08.03.2006)
BARDO THEDOL - Tibetská kniha mrtvých (3.) (05.03.2006)
BARDO THEDOL - Tibetská kniha mrtvých (2.) (03.03.2006)
BARDO THEDOL - Tibetská kniha mrtvých (1.) (01.03.2006)
Bible a reinkarnace (24.02.2006)
Církve jsou si rovny. Jedna si je rovnější? (13.02.2006)
O dialogu "In principio" a jeho autorovi (02.02.2006)
Dialog In principio (Rozmluva druhá) (01.02.2006)
Dialog In principio (Rozmluva první) (31.01.2006)
Dialog In principio (Prolog) (30.01.2006)
Rozbor Výkladu Otčenáše „Náš nejmilejší Pán Ježíš“ (25.01.2006)
Výklad Otčenáše „Náš nejmilejší Pán Ježíš“ (23.01.2006)
Urvaný kříž (21.01.2006)
Kázání na Boží hod vánoční o trojím zrození (24.12.2005)
Duchovní naučení (05.12.2005)
Traktát „Sestra Katrei“ (4.) (05.12.2005)
Traktát „Sestra Katrei“ (3.) (03.12.2005)
Traktát „Sestra Katrei“ (2.) (02.12.2005)
Traktát „Sestra Katrei“ (1.) (01.12.2005)
Sestra Katrei - úvod k textu (29.11.2005)
Jóga a církev - odpověď panu Štampachovi (08.11.2005)
Haile Selassie - král nebo Bůh? (05.11.2005)
Jóga a církev (03.11.2005)
Výklad Knihy moudrosti (30.10.2005)
Kto bol Ježišovým „Milovaným učeníkom“? (22.10.2005)
O vznešeném člověku (19.10.2005)
Traktát „O odloučenosti“ (16.10.2005)
Kázání (14.10.2005)
Mistr Eckhart (10.10.2005)
Sekty (20.09.2005)
Bratr Roger zavražděn (25.08.2005)
Pojednání o reinkarnaci (19.08.2005)
Rozporuplné okolnosti vzniku Nového zákona (5.) (21.07.2005)
Krátká historie Bible (19.07.2005)
Rozporuplné okolnosti vzniku Nového zákona (4.) (18.07.2005)
Rozporuplné okolnosti vzniku Nového zákona (3.) (16.07.2005)
Rozporuplné okolnosti vzniku Nového zákona (2.) (14.07.2005)
Duševní porucha lidského rodu (13.07.2005)
Anatomie falešného proroctví (10.07.2005)
Desatero, bible, poselství Opravdového života v Bohu (04.07.2005)
Zaznamenali jste ten paradox? (29.06.2005)
Karma a reinkarnace (24.06.2005)
Modlitba Siouxů (16.05.2005)
Aramejský Otčenáš (06.05.2005)
Ratzingerova éra (28.04.2005)
Duše Indiána (13.04.2005)
Jsme všichni věřící? (04.02.2005)
Opravdový život v Bohu. (25.01.2005)
Vánoční poselství (24.12.2004)
Nenechám se strašit morálkou :-) (13.11.2004)
Mystéria a křesťanství (15.10.2004)
O hledání Podstaty (10.10.2004)
Buddhistická meditace a křesťanská modlitba (07.10.2004)
Co je co? (22.11.2003)
[Akt. známka: 0 / Počet hlasů: 0] 1 2 3 4 5
Celý článek | Zpět | Komentářů: 4 | Informační e-mailVytisknout článek


Komentovat článek     

Pro přidávání komentářů musíte být čtenář registrovaný a přihláąený a mít nastavený odběr info-mailů.


 

NAHORU | Hlavní stránka

kulatý roh  Přihlášený čtenářkulatý roh

Uživatelské jméno:

Heslo:




Registrace nového čtenáře!


kulatý roh  Aktualitykulatý roh
16. 11. 2020:

Profesor dr. Ivo Budil: "Bylo by nespravedlivé popírat obrovské vzepětí emocí v listopadu 1989 spjatých právě s osobou Václava Havla. Ocitl se zkrátka ve správný čas na pravém místě...
Bylo to skutečné národní společenství, naplněné pozitivní energií a historickým optimismem. Zrodila se mobilizující a osvobozující vize, která mohla dát českému národu obrovský rozvojový impulz. To, že k tomu nedošlo, mělo několik příčin. Především jsme byli navzdory různým vzletným frázím západních státníků řazeni do mocenského bloku, který objektivně prohrál čtyřicetiletý konflikt. A jak prozíravě prohlásil keltský náčelník Brennus v roce 387 před Kristem po vítězství nad Římany: „Běda poraženým.“ Česká republika byla do nového evropského ekonomického systému začleněna jako závislá a využívaná periférie, jejíž produktivita, pracovní síly a potenciál měly primárně pomoci posílit zhoršující se výkonnost západoevropského hospodářství. Významná část místní politické elity, a to v čele s Václavem Havlem, si tuto skutečnost buď vůbec neuvědomovala, nebo zmíněné kolonizaci přímo napomáhala...
"

Celý článek...


03. 11. 2020:

Publicista a spisovatel Benjamin Kuras: "Mimořádně komická jsou – po všech těch neprokázaných nařčeních Trumpa – nyní naopak prokázaná odhalení hrátek Bidenova syna Huntera s Ukrajinou, Ruskem a Čínou, nalezených v porouchaném laptopu, který ten trouba nechal v opravně a zapomněl si jej vyzvednout. Figurují tam dolárky za zprostředkování kontaktu na Bidena, když byl viceprezidentem. Jako třeba měsíční padesátitisícové platby od ukrajinského energetického holdingu Burisma nebo tříapůlmilionový šek od manželky bývalého moskevského starosty. Teda bylo by to komické, kdyby na tom nebylo tragické to, že polovině Američanů to nevadí."

Celý článek...


01. 11. 2020:

Blesk ty fotografie nepořídil, Blesk ty fotografie koupil. Víte, co to znamená? Ministr zdravotnictví padl na politickou provokaci,“ řekl ve studiu ČT24 komentátor Českého rozhlasu Petr Nováček.

Celý článek...


27. 10. 2020:

Profesor Ivo Budil: "Přiznám se, že neznám žádného novináře z Blesku, ale domnívám se, že nejde o poeticky naladěné a citlivé osoby chodící o půlnoci o samotě rozjímat na opuštěné hradby Vyšehradu o smyslu českých dějin. Ten člověk tam bezpochyby šel za určitým cílem, který splnil. Nenazýval bych ho jednoduše udavačem, protože prostě dělal svoji práci. Pan profesor Prymula náležel mezi mocné muže, kteří mají vlivné nepřátele. Podobné praktiky jsme v české politice zažili již mnohokrát, a to včetně svržení předsedy vlády. Pan profesor Prymula není prvním a ani zdaleka posledním, komu se něco podobného přihodilo...
Problém České republiky spočívá v tom, že mocenské jádro Evropské unie má zájem na tom, udržovat ji v polokoloniálním či periferním postavení, k čemuž slouží liberálně levicové a aktivistické politické strany, mainstreamová média a akademické kruhy. Jakýkoliv náznak lidového vůdce, který by české společnosti umožnil plně využít její potenciál, tedy musí být zničen či diskreditován.
"

Celý článek...


27. 10. 2020:

Jaroslav Štefec: Něco tady smrdí. A hodně. Akce, jejímž cílem byla likvidace Romana Prymuly a jeho odstavení z postu ministra zdravotnictví má všechny atributy klasické operace bezpečnostních služeb. Prolhané, plné podivností a postavené na písku. Takže kdybych si mohl tipnout, směřovaly by moje úvahy spíše než oblíbeným „směrem Moskva“ (případně Peking) daleko pravděpodobnější českou cestou, případně směrem k našim „spojencům“. Podivností typu „agenta s kufrem plným ricinu“ je víc než dost. Počínaje otázkou, kdo poslal fotografa bulvárního plátku v daný čas na dané místo, až po „podivné“ znalosti jistého Moravce, takto naduté a arogantní hlásné trouby antibabišovské tak zvaně „veřejnoprávní“ televize...
Ten, kdo celou akci připravil a naplánoval, rozhodně počítal s reakcí „antirouškařů“ a dalších obhájců „práva na vymření půlky národa“, samozřejmě té, v níž nebudou oni...

Celý článek...




WebArchiv - archiv českého webu        optimalizace PageRank.cz       Bělehrad.Cz      Výrobky z konopí a bio bavlny - URBANSHOP     

Tento web byl vytvořen prostřednictvím phpRS v2.8.3a - redakčního systému napsaného v PHP jazyce.
Aby bylo legislativě EU učiněno zadost, vezměte na vědomí, že tento web využívá cookies, jako naprostá většina všech stránek na internetu. Dalším používáním webu s jejich využitím souhlasíte.

Redakce neodpovídá za obsah článků, komentářů ke článkům a diskusí ve Fóru,
které vyjadřují názory autorů a nemusí se vždy shodovat s názorem redakce.
Pro zpoplatněné weby platí zákaz přebírání článků z Jitřní země!