Ještě jednou o Hildegardě z Bingenu, tentokrát očima jejího příznivce a autora knihy o její léčbě Reinharda Schillera. Hildegarda je patronkou všech bylinářů a její rostlinou je vratič.

ŽIVOT SVATÉ HILDEGARDY Z BINGEN

Hildegarda z Bingen se narodila jako poslední z deseti dětí v Bermersheimu u Alzey v roce 1098. Jako „desátek" svých rodičů - Hildeberta a Mechthildy z Bermersheimu ­– byla již od narození zasvěcena Bohu.

Ve svých osmi letech byla dána do klauzury v Disibodenbergu k hraběnce Juttě ze Sponheimu. Zde získala náboženskou výchovu a vzdělání spočívající ve zpívání žalmů a zpěvů Davidových. Výuka latiny byla omezena jen na zacházení s liturgickými texty. Klauzura v Disibodenbergu se časem rozrostla v klášter benediktinek, jehož abatyší se po smrti Jutty ze Sponheimu v roce 1136 stala sama Hildegarda.

Od narození slabá a neduživá mohla Hildegarda již z matčina klína ve svých viděních nahlížet do tajemství přírody, jež ostatním zůstávala skryta. Bdělá ve dne v noci, aniž by upadla do extáze, a v duchu mohla prožívat velkolepé vize. Tyto stavy byly pro Hildegardu zcela samozřejmé a patřily k jejímu životu. Až ve svých patnácti letech si uvědomila, že ostatní lidé takováto vidění nemají; od té doby zachovávala vizích přísné mlčení.

Ve věku 43 let obdržela prý od Boha takovýto příkaz:

„Ty slabý člověče, ty popeli z popela, prachu z prachu, řekni a napiš vše, co vidíš a slyšíš.“

…..Zapiš to ne podle svého nejlepšího uvážení, nebo podle mínění jiného člověka, ale tak, jak to odpovídá vůli toho, který vše vidí a vše řídí ve skrytu svých tajemství."

Svá vidění musela Hildegarda sepsat bez komentáře. Vzhledem k tomu, že neznala latinu a její gramatiku, byl jí dán k dispozici jako sekretář Volmar, mnich z Disibodenbergu, kterému se již dříve svěřila se svými vizemi. Zápis jejího prvního vidění, SCIVIAS - Cesty vědění, jí trval deset let.

Na Trevírském synodu, který se konal od 30. listopadu 1147 do 13. února 1148, potvrdil papež Eugen III. Hildegardin vizionářský dar a před kardinály, biskupy a teology osobně předčítal z jejího díla Scivias. Její vizionářský dar tak byl uznán nejvyššími církevními místy. Ještě před tím, než dokončila Scivias, založila Hildegarda podle Božího přání klášter Rupertsberg, do něhož se jeptišky přestěhovaly v roce 1147. Zde pak vznikly další knihy zachycující její vidění:

Liber vitae meritorum ­- Kniha životních zásluh (Odpovědnost člověka)

Liber divinorum operum ­- Kniha o díle Božím (Člověk a svět)

Hildegardini životopisci z 12. století, mnichové Gottfried a Theoderich, podali zprávu ještě o následujících zápisech:

„Rovněž v prorockém duchu odhalila něco o lidské přirozenosti, živlech a různých stvořeních, a o způsobu, jak jejich pomocí lze člověku pomáhat, a různá jiná tajemství." Dále nás seznámili s dopisy, písněmi a neznámými zápisy, výklady evangelia a rovněž se symbolickými výklady, které svatá Hildegarda shledávala ve svých viděních.

V letech 1158 až 1171 podnikla svatá Hildegarda mnoho velkých misionářských cest po Německu. Kázala na tržištích a v klášterech a vyzývala lid, zmatený falešnými učiteli a církevním schizmatem, k pokání a obrácení.

V roce 1165 založila klášter Eibingen, protože klášter Rupertsberg již nestačil přijímat další sestry. Přes svůj vysoký věk navštěvovala jeptišky v Eibingenu dvakrát týdně.

Svatá Hildegarda zemřela 17. září 1179 v noci z neděle na pondělí. Při její smrti se na nebi objevila zázračná znamení. Dejme nyní znovu slovo kronikářům Gottfriedovi a Theoderichovi:

,Nad komnatou, ve které svatá panna odevzdala s prvním nedělním úsvitem svou šťastnou duši Bohu, objevily se dvě nadmíru jasné duhy zářivých barev. Klenuly se na velkou vzdálenost do všech čtyř světových stran. Jedna se táhla od severu k jihu, druhá od východu k západu. V jejich průsečíku zářilo jasné světlo ve tvaru měsíce. Svítilo do daleka a zdálo se, že zahání tmu z domu smutku. V tomto světle byl vidět rudě zářící kříž - zprvu malý, ale později rostoucí do nesmírné velikostí. Byl obklopen nesčetnými barevnými kruhy, v nichž se vytvářely jednotlivé rudě se třpytící kříže s vlastními kruhy. Ty menší bylo možno vidět dříve. Jak se na obloze rozšířily, táhly se dále na východ a zdály se sklánět k zemi na dům, který byl domovem svaté panny, a halily horu do zářícího světla."

Těmito znameními Bůh všem ukázal, že vzal svou věrnou služebnici k sobě, do věčného blaženství.

CO JE VLASTNĚ HILDEGARDINA LÉČBA?

Pod pojmem „Hildegardina léčba" rozumíme praktické používání medicínských a přírodních nauk a znalostí léčby podle spisů svaté Hildegardy z Bingen, Causae et Curae ­Příčiny a léčba nemocí a Physica - Přírodní nauka v denní praxi, diagnóze a terapii. Pokud se dále píše o Hildegardě, Hildegardině léčbě nebo nauce o léčbě, je to vždy ve vztahu ke spisům svaté Hildegardy.

Protože tyto poznatky o léčení a přírodní nauce nebyly sebrány a zaznamenány v nějaké laboratoři, ale byly Hildegardě dány od Boha a pouze zaznamenány jejím tajemníkem, můžeme říci: jsou to znalosti o léčení, které lidem ukázal Bůh. To se nevztahuje pouze na spisy Physica a Causae et curae, ale - ku prospěchu lidstva ­i na spis týkající se velké vizionářské trilogie: Scivias, Liber vitae meritorum a Liber divinorum operum. Účelem léčení nemocných není jen získání tělesného zdraví, ale i spása duše, o níž Hildegarda píše:

„Lidská duše, kterou lidé dostávají od Boha na nebesích, jež člověka oživuje a dává mu rozum, neumírá, když opouští tělo, ale zůstává věčně živá, bud'jako odměna za život, nebo k utrpení zemřelých. "

Kdo zná lépe sklon nějakého výtvoru k poruchám než jeho Stvořitel! Proto své slabostí a nemoci můžeme léčit prostředky, které nám Bůh skrze spisy svaté Hildegardy ukázal.

Posuzujeme-li Hildegardinu léčebnou nauku z hlediska používání léčivých prostředků, pak si dovoluji tvrdit, že její medicína je léčbou všeobsažnou. Spojuje nejrůznější léčebné postupy do jediné léčebné nauky, která v sobě zahrnuje fytoterapii, litoterapii, balneoterapii, očistnou léčbu, psychoterapii, dietoterapii, aplikaci tepla a mnohé jiné.

Jedna vlastnost je však ještě pro Hildegardinu léčebnou nauku příznačná: neexistují v ní téměř žádné neléčitelné choroby.

Zná samozřejmě několik těžko léčitelných nemocí, k nimž patří například astma a migréna, ale v zásadě platí, že její metodou je možné léčit prakticky všechny choroby. Někdy však je určitá choroba mimořádně úporná a nechce ustoupit. Například chronická onemocnění nelze vyléčit, pokud nemocný nezmění svůj způsob života, který je hlavní příčinou jeho nemoci. Jako příklad je možno uvést stres v povolání.

Pokud onemocnění, pro které jsme vybrali správný lék, stále neustupuje, je pacient asi jedním z těch mála, u nichž Hildegardiny léky neúčinkují - to se stát může.

Také je zde druhá možnost:

Bůh si nepřeje, aby byl určitý člověk ze své choroby vyléčen, neboť sám nejlépe ví, co je pro nás dobré a co všechno může pro blaho naší duše udělat.

Zbaví proto člověka jeho nemoci tehdy, kdy sám uzná za vhodné. Při Hildegardině léčbě se zcela mimořádně utíkáme „pod křídla Boží", protože Bůh se stává součástí našeho léčebného procesu. On ví, zda je pro nás  prospěšné být tělesně zdráv, nebo se naučit chorobu trpělivě snášet.

Vznik Hildegardiny léčby

Mnozí čtenáři se jistě budou ptát: Jak jsme došli k tomu, bádat dnes - na konci dvacátého století ­v zápisech vidění nějaké jeptišky z dvanáctého století? Komu vděčíme za Hildegardiny léčebné postupy v jejich dnešní podobě?

Za tuto léčebnou nauku samu o sobě děkujeme Duchu božímu. S tímto poznáním jsme dosáhli opět onoho bodu jako v době před osmi sty léty, kdy tyto medicínské poznatky byly získány.

Za dnešní formu Hildegardiny léčby vděčíme Dr. med. Gottfriedovi Hertzkovi. Žádného lékaře před ním nenapadlo brát tyto zápisy vážně, daleko více byly odbývány jako pochybné středověké zápisky. Byl to právě on, kdo měl odvahu a vytrvalost vložit všechno své bádání a úsilí do Hildegardiny terapie chorob. On uvedl na světlo tuto mimořádnou a v pravém slova smyslu „alternativní" medicínu. S osobním nasazením a rizikem se cele věnoval jak lékařským, tak teologickým spisům svaté Hildegardy. Žádný lékař před ním nebral tyto spisy vážně, takže zůstává jeho zásluhou, že máme dnes k dispozici tento rozsáhlý poklad léčebných rad a prostředků.

Odpůrci Hildegardiny léčby

Samozřejmě že existují odpůrci Hildegardiny léčby, kteří nemohou nebo nechtějí věřit, že tato léčba byla zprostředkována viděními. Tvrdí, že Hildegarda sbírala tehdejší léčebné znalosti a vědomosti o léčivých bylinách a zapisovala je, a byla tak vlastně první německou lékařkou a přírodovědkyní.

Dejme slovo samotné Hildegardě, aby na tato tvrzení sama odpověděla:

„Ve dne v noci mám v bdělém stavu vidění ... Co jsem v těchto viděních viděla nebo se naučila, to mi zůstane dlouho v paměti, takže si dobře vzpomínám, kdy jsem co viděla a slyšela.

Vidět, slyšet, poznat a učit se je v daném okamžiku jedno a totéž. To, co ve svých viděních nevidím, neznám, protože nejsem vzdělaná. Naučili mne pouze číst. To, co popisuji, vidím a slyším ve svých viděních. Jiná slova než ta, která slyším, nepoužívám a předkládám je jako pouhá latinská slova (bez gramatiky, kterou Hildegarda neovládala) tak, jak je ve svých viděních slyším. Protože správně psát, tak jak píší filosofové, mě mé vidění nenaučí... "

Nechci k těmto slovům nic dodávat, ať si k ním pochybovači sami naleznou správný rým.

(Některé z Hildegardiných receptů najdete v rubrice Bylinné čaje a přípravky, jako např. vajíčko abatyše Hildegardy, recept na chrapot, nervové sušenky a další.)

Podle knihy R. Schillera: Svatá Hildegarda a její léčebné metody.