Svobodná volba funguje, pokud si ji v duši nastavíme. Jako pojem absolutní láska a absolutní nenávist... 2 extrémy, kdy jedině rovnováha ve středu bytí a nelpění absolutně na ničem, dává nám svobodu volby...
Poté je svět kouzelnou zahradou, kdy jedna dobrá náhoda, doplňuje další dobrou náhodu... jen je jich třeba si povšimnout...
A to je ten začarovaný kruh, kdy se neustále pachtíme, za postavením, úspěchy, uznáním a dalšími molochy, které nedají vydechnout naší mysli, a my pak ztrácíme rovnováhu a svobodnou volbu... a tak ty krásné a kouzelné náhody nefungují...

Cesta ven vede, když se přestaneme přetvařovat, a hrát si na Něco. Když se staneme tím čím jsme. A to tak, když je člověk o samotě, nic ho netrápí a je v naprostém klidu, tak jako těsně před usnutím. Poté toto integrovat do svého celého dne, ať jsme kdekoliv a s kýmkoliv. I kdybychom byli úplně nazí, měli mastné vlasy a veliký pupek. Až nám to bude v tu chvíli fuk a prostě nás to nerozhodí, tak poté přijdou kouzla a zázraky...

A jistě se oblékneme, umyjeme a uděláme něco s pupkem, protože slunko zapadá a přichází chlad, protože mastné vlasy začínají svědit a pupek, když běžíme do schodů, tak nepříjemně skáče...
Protože to uděláme pro sebe, ne proto, abychom dobře zapadli do společnosti a hráli tu směšnou hru, kdy nás ovládá mysl...

Chápu, že je pro mnoho a mnoho lidí hodně důležité dostat se výše v hierarchii moci dál a dál, protože dochází uznání, úspěch a společenské postavení... ale to je pouze a jen klam!
…když však toto všechno tomu člověku vezmeme, tak mu nezůstane vůbec nic... měl totiž jen energii z uznání lidí, kteří mu ji nesvobodně odevzdali. Tedy otrok a otrokář... a jiný otrok se vyhoupne na jeho místo a jede se na novo...
To ale přeci není úděl člověka, se neustále klanět či se povyšovat...
Vlastně celý svět je plný extrémně nemocných, kteří utíkají do světa iluzí. Filmů, tele-novel, drog, alkoholu, nákupních center, a všeho co odvádí od myšlenkami se mihotající mysli...
A cvičení Pěti Tibeťanů k tomu úžasně pomáhá…