Můžeme roztříštit člověka do tří segmentů. Do těla, emocí a mysli. Mysl je počátkem a tělo s emocemi reaguje na práci mysli automaticky. Pokud se smějeme, mysl analyzovala právě takto příchozí informace a tělo s emocemi poměrně uniformě reagují. To samé, pokud cítíme smutek. Obraz těla a postoj jsou téměř všude na světě identické a nepodléhají výchově. Mysl je úžasný nástroj, protože vidí dopředu i dozadu. Tělo a emoce tuto schopnost nemají a reagují na okamžité signály. Reagují i na obrazy budoucnosti nebo minulosti, pokud je obraz v mysli dostatečně zřetelný. Víme, že máme schopnost tyto vnitřní obrazy měnit vůlí, i když se do toho často vědomě nepouštíme a necháme na sebe vzniklou situaci bezezbytku působit. Prožíváme šťastná i nešťastná období a bohužel, prožíváme je nevědomě a odevzdaně.

Poté můžeme mluvit o tom, že právě mysl se vymkla naší kontrole. A je zvláštní, kdo je to ten já? Chceme prožívat šťastný život a o ty nelibé pocity příliš nestojíme. Mysl v podání drtivé většiny lidí je automat, který je více méně nevědomě ovlivněn mnoha faktory a podstrčenými záležitostmi. Pokud my vědomě nepřevezmeme nadvládu, neznamená to, že mysl bude paralyzovaná a nečinná. Bude fungovat sama dál, ovšem bude se zmítat jako tříska v divoké vodě a my sklidíme následky náhodných okolností.

K tomu, abychom mohli prožívat šťastný život je potřeba vytvořit dozorce a vychovatele naší původní mysli. Tento vychovatel je sice imaginární postavou a můžeme ho nazývat Já, ale právě naše vědomá a ostrá pozornost mu dodájí potřebnou energii k fungování ve světě mysli. Je to takový trojský kůň. Vědomá mysl proti mysli chaotické. Poté můžeme určovat priority, ty, které se rozhodneme prosazovat.

V podstatě se jedná o boj, kdo ovládne říši těla a emocí.

Každý z nás zažil nádherné chvíle. Ležíme se svojí milovanou na břehu moře a díváme se na západ slunce. Naše mysl odpočívá a my dodáváme tělu i emocím informace vedoucí k naprosto blaženému pocitu. Ovšem mysl se za několik dní ozve a veškeré štěstí je pryč, protože naše mysl se prostě nudí. Ona se nudí ! Nedovolí nám zůstat v tomto prostředí roky. Ani měsíce ne.

Shodneme se na tom, že dokážeme rozpoznat co se nám líbí a co ne. Starosti se nám nelíbí. Strach nemáme rádi, odmítnutí nemusíme. Vědomě víme, které emoce toužíme prožívat a které ne.

Proto je vhodné začít s kontrolou naší zdivočelé, automatické mysli. Analyzovat plány, představy a vědomě se rozhodovat, zda skutečně danou činnost chceme vykonávat, či ne. Například naše původní mysl se rozhodne, že budeme studovat cizí jazyk. Dříve, než dáme svolení k tomuto studiu se ptáme na výhody pro nás samotné. Výhodou může být, že získáme lepší zaměstnání, domluvíme se v cizině. Nyní zvážíme, zda naše Já skutečně chce nebo nechce přijmout tuto nabídku. Naše Já rozhodne, zda se jí do toho chce jít nebo ne. Naše Já je totiž blaženě pohodlné a nebude dělat každou kravinu, pro kterou se původní mysl rozhodne na základě různých pofiderních zdrojů. Musí si svojí touhu obhájit. Tak dobře, naše Já tedy povolí studium jazyka za určitých podmínek. Za prvé, původní mysl se teda bude řádně učit, nebude otravovat s nějakými pochybnostmi a obavami. A nebude vymýšlet další činnosti, pokud se tedy má věnovat této činnosti. Samozřejmě může se chodit radit s novými náměty, ale riskuje, že ji naše Já pošle do prdele (omlouvám se).

Zvířata to mají jednodušší, i když neříkám, že je to pro nás nějaký vzor. Zvíře má pár priorit. Nejdůležitější je pohlavní pud a neméně důležitou je shánění potravy. Pokud není období páření a pokud je zvíře nakrmeno a napojeno tak ... tak prostě nedělá nic a užívá si slastného nicnedělání. Nemůže mít všechny druhy stresů a depresí, protože si nedokáže nic představit. Schází nekontrolovaná mysl s celou tou armádou démonů a jiných sraček (omlouvám se). My máme obrovskou výhodu v tom, že pokud spacifikujeme své nevědomé jednání a pokud ho usměrníme do směrů, které nám dělají dobře, můžeme do určité míry budovat náš vlastní svět. Svět takový, jaký chceme vidět.

Velkou výhodou je, pokud naše nové Já nemá ty přemrštěné požadavky původní mysli. Naše Já je poměrně spokojené a šťastné jen z toho, že prostě jsme. A když jsme, proč bychom nevyužili nabízený čas k našemu prospěchu? Dělejme to, co nám samotným prostě dělá dobře. A to co nám nedělá dobře, nedělejme, nebo se tomu příště vyhneme. To hezké, co nás potká je zásluhou našeho Já. To špatné je vinou našeho původního myšlení a tak mu to spočítáme. Vyplísníme ho jako malého spratka za špatně provedenou práci.

To co prožíváme není vir. Je to přesně to, co si zasloužíme. Pokud se cítíme zklamaní, prázdní a vysátí, může za to naše vlastní konání, v mnoha případech zpackaná práce našeho myšlení. Máme logiku a rozum, přesto výsledné dílo za nic nestojí. Tělo a emoce poté poslouchají nějakého zdivočelého troubu a nám (teď našemu Já) se to vůbec nelíbí. Tělo a emoce za nic nemůžou. Oni chroustají důsledek naší činnosti, jsou věrní poddaní. Pokud máte smutek, tak se začněte smát, mávat rukama a tančit. Že to nejde? Jak nejde? Kdo tady rozhoduje? Já nebo nějaké chaotické myšlení? Pouze vědomý zásah a dávka energie tuto bestii vrátí do sloužící role. Tak se prostě rozlobte a zjednejte pořádek. Hlavně se nelitujte, nebrečte nad sebou, protože tím jenom chaotické myšlení posvěcujete. Nesplývejte s tím. Bojujte jako lvi za své právo být šťastní.

Pokud je někdo naštván na Boha, tak by měl hlavně zpytovat sám sebe a důkladně se podívat, co se sebou vyvádí a kdo je tedy v té hnusné situaci pánem. Protože Bůh nám dal dostatek nástrojů na to, abychom si svobodně vytvořili své prostředí. Máme vůli, rozum, logiku a fungující tělo. Bůh za naší blbou práci prostě nemůže a kapacitu k dosažení šťastného stavu máme všichni. Možná, když ho budeme popohánět k zodpovědnosti nám vyhoví a příště se narodíme jako zvíře. Zvíře nemá strach ze smrti, protože o ní neví. Zvíře nemá strach z nemoci, ztráty zaměstnání, ztráty družky. Ale také nemá schopnosti, které máme my.

Můžeme jezdit na rozviklané tříkolce, nebo se vozit v Porsche. Rozviklaná tříkolka nám dá absenci strachu. Když ji někdo ukradne, nevadí. Náhradní díly, na co? Nakonec pěšky půjdeme skoro stejně rychle. Porsche nám nadělí hodně starostí. Starost ze ztráty, z drahých náhradních dílů, z bouračky. Ale jízda v Porsche je něco jiného než jízda na tříkolce. Máme Porsche. Prožíváme hodně privilegovaný stav. To co z něho vymáčkneme záleží jen na nás, ale .... je tu.