Jitřní země je věnována duchovní tématice, jako jóga, witchcraft, kult Bohyně, posvátná sexualita, tantra, mystika, ale tématem je i zdravá výživa, vegetariánství, ekologie, léčivé rostliny.
Jitřní země 
Translate - select language ^
 
  Dnešní datum: 30. 10. 2020     | Mapa stránek | Fórum JZ | Galerie JZ | Na Chvojnici | Galerie Na Chvojnici | Biozahrada |
   
 
kulatý roh  Náhodný citátkulatý roh
Winston Churchill:
Na Američany se můžete spolehnout, vždycky udělají, co je správné. Nejprve ale vyzkoušejí všechno ostatní.

kulatý roh  Hlavní menukulatý roh
Hlavní stránka
Mapa stránek Jitřní země
Přehled rubrik
Odkazy
Galerie Jitřní země
Ankety
Nejčtenější stovka
Rozšířené vyhledávání
Poslat nové heslo
Upravit čtenářskou registraci
Zrušit svoji registraci čtenáře

kulatý roh  Přehled rubrikkulatý roh

kulatý roh  Nejčtenějšíkulatý roh
Aktuální stav
(12. 01. 2018, 2880x)
Svět se mění
(19. 11. 2017, 2817x)
Naslouchejte si každou vteřinou
(02. 11. 2017, 2806x)
Váš rok
(02. 01. 2018, 2480x)
Mayský sněm promlouvá
(15. 11. 2017, 2435x)
Spojení duší
(23. 08. 2018, 2398x)

kulatý roh  Počasí, Slunce, Lunakulatý roh

Solar X-rays:
Status
Geomagnetic Field:
Status
Aktuální snímky Slunce


kulatý roh  O Jitřní zemikulatý roh
Jitřní země
ISSN 1801-0601
Vydavatel: J. Holub, Kralice n. Osl.
Jitřní země byla založena na pod­zim roku 2000. Věnuje se hlavně duchovní tématice, ať už je to jó­ga, witchcraft (wicca), kult Bo­hy­ně, posvátná sexualita a tantra, mys­ti­ka, New Age, ša­ma­nis­mus ale také třeba zdravá výživa, vege­tari­án­ství, lé­čivé rost­liny a eko­logie.

Sebepoznání

* Átmavičára jako únik? Smutné nedorozumění


Čábelka Štěpán - Sebepoznání - 01. 09. 2004 (6912 přečtení)

Je smutné, když si lidé nerozumí. A jsou-li to navíc lidé duchovní, je to smutné dvojnásob. Cožpak jednota, ke které všichni směřujeme, nezahrnuje i schopnost vcítit se jeden do druhého, podívat se na svět jeho očima, a tak pochopit, proč se chová a jedná tak, jak se chová a jedná?

Výměna názorů mezi Michalem Müllerem a Jiřím Vackem je smutným příkladem nedorozumění mezi dvěma duchovními lidmi. Oba mám tu čest osobně znát a o to více je mi to líto. Tím spíš, že jejich nedorozumění je nedorozuměním zdánlivým, a tudíž zbytečným.

Článek Michala Müllera Átmavičára jako únik jsem si přečetl několikrát a pár dnů jsem uvažoval, proč jej napsal a co jím chtěl říci. Můj názor je následující. Podle mého soudu jej napsal, aby upozornil na několik úskalí spojených s praktikováním átmavičáry. Nemyslím, že měl v úmyslu zpochybňovat átmavičáru jako metodu, a tím méně kritizovat ty, kdož jí vyučují. Sám přeci bez obalu přiznává, že átmavičára mu „pomohl[a] k poznání... věčného Já“. Myslím, že chtěl prostě jen poukázat na problémy, se kterými se praktikanti átmavičáry mohou setkat. Neudělal nic víc, než lékař, který rekreačního cyklistu upozorní, aby si dal sedlo do správné výšky, jinak že ho budou bolet záda. Takové varování přece není kritikou cyklistiky ani zrazováním od ní. A to ani tehdy, když lékař své upozornění doplní poznámkou „já sám jsem měl se zády problémy, protože jsem měl sedlo moc vysoko“.

Prvním úskalím, na které Michal Müller podle mého názoru upozorňuje, je cvičení átmavičáry nikoliv z upřímné touhy po Bohu, po poznání svého Já, ale z neurotických příčin. Átmavičára se takovému člověku stává omluvou, aby nemusel řešit své psychické problémy, neboli, jak říká Michal „metodou, pomocí které nevědomě uniká ze světa a řešení problémů v něm“.

Druhým úskalím je, když si někdo Mahárišiho citát „Átmavičára je cesta od začátku až do konce“ vyloží jako že átmavičára je lék pro každého bez výjimky a na všechno. Takové lidi Michal varuje, že jemu samotnému sice praktikování átmavičáry pomohlo k poznání Já, ale nepomohlo mu poznat a pochopit jeho podvědomé vzorce chování (bez jejichž rozpuštění není vysvobození možné). Správně přitom dodává, že k rozpuštění těchto vzorců je třeba naučit se pracovat s emocemi ve smyslu pochopení, co nám emoce sdělují. Pouhé pozorování našich emočních výkyvů, byť z Já, k rozpuštění podvědomých vzorců podle jeho zkušenosti nestačí.

Třetím úskalím je, když člověk, který pomocí átmavičáry dosáhl poznání Já, pokračuje v začátečnických úvahách typu „toto nejsem a tamto taky ne“ a z pozice Já Jsem neguje a potlačuje své tělo a mysl. Namísto aby tělo a mysl zahrnul do vědomí, které již poznal, nadále vytváří umělý rozkol mezi projevem a neprojevem. Dělá to proto, že si neuvědomil, že postoj „toto nejsem a tamto taky ne“ je didaktickou pomůckou k poznání Já Jsem, a že pokud je toto poznání již dosaženo, je třeba jej změnit na postoj „i tohle jsem a támhle to taky“. Jen tak se může „nirvána stát samsárou“. Michal to vyjadřuje slovy „abychom žili v plné jednotě Skutečnosti, nesmíme zapomenout i na [tělo a mysl] a být jimi taky, a mít je co nejvíce rádi“. Zároveň varuje před vytvářením neuróz na úrovni Vědomí (tj. před potlačováním a odmítáním něčeho, co Vědomí domněle není) tím, že nabádá, abychom do lásky k Já zahrnuli i projevenou část sebe sama, tj. „svoji individualitu a její klady a zápory“.

Všechny tři uvedená úskalí átmavičáry nejsou smyšlené větrné mlýny, ale reálné a nezřídka se vyskytující problémy. Jiří Vacek sám uvádí, že mnoho hledajících se uchyluje ke Stezce, protože doufají, že jim vyléčí jejich neurózy či pomůže od psychických problémů. Dostane-li se neurotik, který má problémy najít si práci, který nedokáže navázat zdravý a plnohodnotný vztah a který se bojí lidí, k átmavičáře, je nanejvýš pravděpodobné, že ji zneužije jako prostředek úniku od svých problémů. Takový člověk bude velmi důrazně slyšet na doporučení o nečinnosti ve světě, o stahování se do ústraní, o nenáročné práci, o nepořizování si dětí a o pravidelné meditaci, a začne si pomoci nich racionalizovat své strachy. Zatímco v podvědomí bude dobře „vědět“, že jeho největším problémem, jeho životní výzvou, je kupříkladu najít si partnerku a oženit se, na vědomé úrovni bude takové myšlenky "nezaujatě pozorovat" a odmítat jako zavádějící, protože jsou „zaplétáním se do světa“. Takovéto zneužití duchovních nauk Egem je velmi, velmi mazané. Zdánlivě je totiž vše v naprostém pořádku: náš milý neurotik pravidelně medituje, pracuje jen na čtvrtinový úvazek („přece nebude sloužit světu“) a dokonce žije v celibátu.

Troufám si odhadnout, že v každém hledajícím větší či menší kus takovéhoto neurotika dříme, že takřka nikdo nezačíná meditovat z naprosto čisté touhy po Bohu. Já sám jsem nebyl výjimkou, ovšem přijít na to, že používám meditaci jako prostředek úniku, mi trvalo přes 4 roky. Teprve pak mi začalo docházet, že motivy za mým meditačním úsilím nejsou zcela čisté. Že sedět denně několik hodin v meditačním křesle a obětovat celou dovolenou na meditační semináře mi ohromně vyhovuje nejen z touhy po Bohu, ale i proto, že je to náramně pohodlné. Že je to jednodušší, než řešit konflikty s manželkou, naučit se jezdit autem, pořídit si dítě. A že před všemi těmito věcmi utíkám, že se bojím být činný ve světě, že mám problémy se prosadit, že omezuji kontakty s lidmi, protože z nich mám strach, že nechci mít dítě, protože je pro mě těžké přijmout za ně zodpovědnost, apod. Prohlédnout tuto šalbu nebylo snadné a bez velké vnitřní poctivosti k sobě, stejně jako pomoci okolí, bych to nedokázal. Je proto jedině dobře, že Michal před podobnými situacemi varuje.

Nesprávné chápání átmavičáry jako léku na všechno je dle mého soudu rovněž velmi rozšířeným nešvarem. Domnívám se, že Mahariši dozajista nechtěl svým citátem říci, že nikdo, za žádných okolností, nemusí dělat nic jiného než átmavičáru. Sám některým oddaným doporučoval i jiná cvičení, např. opakování manter. Mnohem pravděpodobněji chtěl říci, že átmavičára je cvičením, které nás za jistých předpokladů může (avšak nutně nemusí) dovést od samého začátku, tj. Ega, až k absolutnímu konci, tj. stavu Jednoty. Neřekl ani, že žádné jiné takové cvičení neexistuje, ani že není možné átmavičáru ničím doplnit, popřípadě zefektivnit. Přesto si mnozí hledající myslí, že stačí dělat átmavičáru a jsou „za vodou“. Jeden můj kamarád se na týdenních meditačních seminářích velmi trápil dlouhotrvajícími bolestmi v čakrách i neutěšeným psychickým stavem. Protože jsem prošel podobným trápením a stejně jako jemu mi na něj meditace nepomáhala, doporučil jsem mu odborníka na hlubinnou psychologii, se kterým mohl své problémy vyřešit během několika odblokování. On však na mé doporučení reagoval s nedůvěrou, řka, že možná vůbec není potřeba podvědomí čistit, protože „Maháriši přece nic takového neučí“.

Sám Jiří Vacek, pokud vím, neváhal využít k vyčištění svého podvědomí LSD terapii prováděnou v 70. letech v Čechách pozdějším objevitelem holotropního dýchání Stanislavem Grofem. Ani v jeho případě tedy nebyla átmavičára lékem na všechno. I on musel jít, slovy Michala Müllera „do hlubin ... podvědomí a dan[é] energetick[é] vzor[ce] chování a jednání změnit od prazákladu“. Kromě toho Jiří Vacek sám ve svém článku Átmavičára nebo lókavičára potvrzuje, že „[stezky k Bohu] nevedou k rozpuštění neurotických sklonů nebo traumat“. Proč tedy za doporučení obrátit se k psychoterapii Michala Mullera kárá, je mi záhadou.

Neméně vážný je i poslední problém, před kterým Michal Müller varuje. Je snadné si doporučení k odtotožnění se od těla a mysli vyložit tak, že je třeba tělo a mysl popřít, zašlapat do prachu a hluboce nenávidět. Je pravdou, že někteří Mistři se tak vyjadřovali, např. Jára Kočí prý říkal, že „je třeba sám sobě zakroutit krkem“ a Eduard Tomáš snad přímo řekl, že „Ego je třeba nenávidět, abychom se ho zbavili“. Osobně se však domnívám, že tato slova byla básnickou nadsázkou. Sám Jiří Vacek, pokud si vzpomínám, se v jedné ze svých knih zamýšlí nad tím, jestli není radikální odtotožnění se od těla a mysli, které se doporučuje těm, kdož začínají pátrat po Já, jen jakousi oklikou z nutnosti. Nakonec stejně musíme tělo i mysl do Já Jsem zahrnout.

Navíc je nenávidění části sebe sama, nezávisle na které úrovni k němu dojde, prvním krokem k neuróze. Racionální mysl, která nenávidí tělesnost, jí popře a vyrobí si utajovanou závislost na sexu. Vědomí, které nenávidí mysl i tělo, je popře a vyrobí si únavový syndrom, chronickou depresi, nevysvětlitelné bolesti a kdo ví co ještě. Nabádá-li Michal k milování naší individuality s jejími klady i zápory, neprosazuje, domnívám se, abychom se zamilovali do svých špatných stránek a smířili se s nimi. Naopak, myslím, že nabádá k tomu, abychom se zahrnuli láskou na všech úrovních, odpustili sami sobě, přijali se a tím získali sílu k tomu se pravdivě na sebe podívat a dále se měnit. Přijetí se takový, jaký jsem, je základní předpoklad k tomu, abychom se sebou vůbec něco dokázali udělat, to potvrdí každý psycholog. Osobně mi trvalo se přijmout takový, jaký jsem, několik let a více než meditace mi v tom pomohla nepodmíněná láska mojí ženy. Výsledkem není, že bych zlenivěl, ale že se mi žije daleko lehčeji a že se neměním z nutnosti, pod podvědomým bičem představy, jaký bych měl být a nejsem, ale ze svobodné vůle.

Většina věcí, na které Michal Müller v souvislosti s átmavičárou upozornil, by se dala vztáhnout na jakoukoliv jinou meditační techniku. Ego je prostě nezmar a dokáže překroutit a využít ke svému upevnění cokoliv, átmavičáru nevyjímaje. I kdyby velcí Mistři napsali tisíc knih o tom jak meditovat a na co si dát pozor, Ego žáků si vždycky najde skulinku, jak přežít. Každá zmínka o tom, jak lze i hluboké pravdy špatně pochopit a účinné transformační techniky zneužít, je dobrá. O takových nepochopeních a pochybeních píše Jiří Vacek a píše o nich i Michal Müller. Každý svým jazykem a každý pro svůj okruh čtenářů: Jiří Vacek úderně a promyšleně, Michal Müller spontánně a zkratkovitě. Každopádně myslím, že je dobře, že to dělají, a že je tu dost místa pro oba. Co vy na to?

 

 

Pokud se vám tento článek líbil, přidejte jej na

 

Související články:
VIRUS MARIČI (05.12.2005)
Zádušní mše za dr. Eduarda Tomáše (02.11.2005)
Životopis Míly a Eduarda Tomášových (31.10.2005)
Jak jsem hledal Boha a nalezl Jiřího Vacka (30.10.2005)
Ing. Jiří Vacek (06.10.2005)
Na závěr to, co bylo na počátku (21.09.2005)
Osvícené ego „mistra“ Vacka (21.09.2005)
O DUCHOVNÍM MISTROVSTVÍ (21.09.2005)
Duchovní mistr a pan Pařík (21.09.2005)
Reakce na dopis Ing. Jiřího Vacka (20.09.2005)
Otevřený dopis panu Vackovi (18.09.2005)
Od mystiky k mystifikaci …a zpět (17.09.2005)
Další dopis Jiřímu Vackovi (12.09.2005)
Pro Jiřího Vacka, osobně (12.09.2005)
Jde skutečně o objektivní kritiku? (04.09.2005)
Zamyšlení nad komentáři k textu Jiřího Vacka „Vrátit mysl Já“ (27.08.2005)
Od Mirky Pettingerové (22.08.2005)
K diskuzi o Jiřím Vackovi (22.08.2005)
Jak jsem hledal sebe a nalezl boha (16.08.2005)
Vědomí (11.08.2005)
Pozitivní výsledek diskuse o nejvyšší józe. (06.03.2005)
Všem kritikům a pomlouvačům Mistra Jiřího Vacka (05.03.2005)
Komentář na komentáře (23.02.2005)
Dopis Jiřímu Vackovi (21.01.2005)
Nesmyslné boje (02.12.2004)
Mistři nás klamou? (12.11.2004)
Ambivalence není schizofrenie (03.11.2004)
Každý má svou pravdu nebo je jen jedna pravda? (26.09.2004)
Vlastní zkušenost (18.09.2004)
Spásné a nespásné vásany (16.09.2004)
Co člověk může dělat? :-) (06.09.2004)
Teorie a praxe na duchovní cestě (02.09.2004)
Átmavičára nebo lókavičára (24.08.2004)
Reakce na neutěšený stav hledajících (11.08.2004)
Nepochopení mezi lidmi (10.08.2004)
Neutěšený stav většiny hledajících (06.08.2004)
Átmavičára jako únik (15.07.2004)
[Akt. známka: 3,67 / Počet hlasů: 3] 1 2 3 4 5
Celý článek | Zpět | Komentářů: 62 | Informační e-mailVytisknout článek


Komentovat článek     

Pro přidávání komentářů musíte být čtenář registrovaný a přihláąený a mít nastavený odběr info-mailů.


 

NAHORU | Hlavní stránka

kulatý roh  Přihlášený čtenářkulatý roh

Uživatelské jméno:

Heslo:




Registrace nového čtenáře!


kulatý roh  Aktualitykulatý roh
27. 10. 2020:

Profesor Ivo Budil: "Přiznám se, že neznám žádného novináře z Blesku, ale domnívám se, že nejde o poeticky naladěné a citlivé osoby chodící o půlnoci o samotě rozjímat na opuštěné hradby Vyšehradu o smyslu českých dějin. Ten člověk tam bezpochyby šel za určitým cílem, který splnil. Nenazýval bych ho jednoduše udavačem, protože prostě dělal svoji práci. Pan profesor Prymula náležel mezi mocné muže, kteří mají vlivné nepřátele. Podobné praktiky jsme v české politice zažili již mnohokrát, a to včetně svržení předsedy vlády. Pan profesor Prymula není prvním a ani zdaleka posledním, komu se něco podobného přihodilo...
Problém České republiky spočívá v tom, že mocenské jádro Evropské unie má zájem na tom, udržovat ji v polokoloniálním či periferním postavení, k čemuž slouží liberálně levicové a aktivistické politické strany, mainstreamová média a akademické kruhy. Jakýkoliv náznak lidového vůdce, který by české společnosti umožnil plně využít její potenciál, tedy musí být zničen či diskreditován.
"

Celý článek...


27. 10. 2020:

Jaroslav Štefec: Něco tady smrdí. A hodně. Akce, jejímž cílem byla likvidace Romana Prymuly a jeho odstavení z postu ministra zdravotnictví má všechny atributy klasické operace bezpečnostních služeb. Prolhané, plné podivností a postavené na písku. Takže kdybych si mohl tipnout, směřovaly by moje úvahy spíše než oblíbeným „směrem Moskva“ (případně Peking) daleko pravděpodobnější českou cestou, případně směrem k našim „spojencům“. Podivností typu „agenta s kufrem plným ricinu“ je víc než dost. Počínaje otázkou, kdo poslal fotografa bulvárního plátku v daný čas na dané místo, až po „podivné“ znalosti jistého Moravce, takto naduté a arogantní hlásné trouby antibabišovské tak zvaně „veřejnoprávní“ televize...
Ten, kdo celou akci připravil a naplánoval, rozhodně počítal s reakcí „antirouškařů“ a dalších obhájců „práva na vymření půlky národa“, samozřejmě té, v níž nebudou oni...

Celý článek...


26. 10. 2020:

Zdeněk Troška: "...budou dělat haury do chvíle, než jim zemře (na covid pozn.red.) někdo blízký, někdo, koho měli rádi. Mám pocit, že snad nesledují televizi a nevidí záběry ze všech států světa, kde je to stejné, ne-li horší. Musím chránit sebe a své blízké, to je přece moje povinnost a nějaké frajerské pózy nejsou namístě. Stejně mi vadí to věčné fňukání, že nebudou mít na nájem, na jídlo, na toto a tamto, že jsou finančně úplně na dně – ale hned jak se v červenci rozvolnilo, na 105 tisíc Čechů vyrazilo do Chorvatska k moři. A na to peníze najednou měli?..."

Celý článek...


25. 10. 2020:

Exsenátor Jan Veleba: " V nadcházejícím týdnu jde v podstatě o všechno a pokud se nezklidní situace ve společnosti a na postu ministra zdravotnictví se rychle neobjeví kvalitní osobnost, pak opoziční demoblok a mediotelevizní žumpa ČT využijí všech prostředků k likvidaci vládnoucího hnutí, speciálně premiéra Andreje Babiše. Pokud by se jim to podařilo, tak tato společnost končí...
Naše společnost je nemocná, ztratila se slušnost, ztratila se elementární úcta k jakýmkoliv hodnotám, ztratil se stud. Nenajdete normální slušnou diskusi, názor proti názoru, najdete jenom urážky, zesměšňování a útoky...
"

Celý článek...


25. 10. 2020:

Sociolog Petr Hampl: "Epidemii si nemůže řešit každý sám. Výsledek je závislý na spolupráci. Jenže jsme v situaci, kdy se lidem lže téměř neustále a téměř o všem. O migraci, dluzích, Evropské unii, školství, mezi- národních smlouvách a čemkoliv jiném vás napadne...
Být ekonomickou celebritou – to dnes znamená, že dobře vypadáte, máte kontakty v médiích, a dokolečka opakujete, že řešením všeho je snížení daní pro bohaté, snížení státních výdajů a deregulace. To se naučíte za dvě minuty. K tomu nepotřebujete číst složité studie v cizích jazycích...
"

Celý článek...




WebArchiv - archiv českého webu        optimalizace PageRank.cz       Bělehrad.Cz      Výrobky z konopí a bio bavlny - URBANSHOP     

Tento web byl vytvořen prostřednictvím phpRS v2.8.3a - redakčního systému napsaného v PHP jazyce.
Aby bylo legislativě EU učiněno zadost, vezměte na vědomí, že tento web využívá cookies, jako naprostá většina všech stránek na internetu. Dalším používáním webu s jejich využitím souhlasíte.

Redakce neodpovídá za obsah článků, komentářů ke článkům a diskusí ve Fóru,
které vyjadřují názory autorů a nemusí se vždy shodovat s názorem redakce.
Pro zpoplatněné weby platí zákaz přebírání článků z Jitřní země!