Jitřní země je věnována duchovní tématice, jako jóga, witchcraft, kult Bohyně, posvátná sexualita, tantra, mystika, ale tématem je i zdravá výživa, vegetariánství, ekologie, léčivé rostliny.
Jitřní země 
Translate - select language ^
 
  Dnešní datum: 28. 03. 2024     | Mapa stránek | Fórum JZ | Galerie JZ | Na Chvojnici | Galerie Na Chvojnici | Biozahrada |
   
 
kulatý roh  Náhodný citátkulatý roh
G. Lichtenberg:
Nejlépe poznáme člověka podle vtipu, nad kterým se pohoršil.

kulatý roh  Hlavní menukulatý roh
Hlavní stránka
Mapa stránek Jitřní země
Přehled rubrik
Odkazy
Galerie Jitřní země
Ankety
Nejčtenější stovka
Rozšířené vyhledávání
Poslat nové heslo
Upravit čtenářskou registraci
Zrušit svoji registraci čtenáře

kulatý roh  Přehled rubrikkulatý roh

kulatý roh  Nejčtenějšíkulatý roh
Základní kámen budoucnosti
(17. 06. 2021, 2053x)
Spojení s bytostmi Země
(29. 04. 2021, 1968x)
Vzkříšení víry a naděje
(05. 04. 2021, 1777x)
Trhliny v mlze
(30. 03. 2021, 1688x)
Důležitý mezník
(27. 05. 2021, 1570x)
Dveře do blízké budoucnosti
(16. 04. 2021, 1523x)

kulatý roh  Počasí, Slunce, Lunakulatý roh

Solar X-rays:
Status
Geomagnetic Field:
Status
Aktuální snímky Slunce


kulatý roh  O Jitřní zemikulatý roh
Jitřní země
ISSN 1801-0601
Vydavatel: J. Holub, Kralice n. Osl.
Jitřní země byla založena na pod­zim roku 2000. Věnuje se hlavně duchovní tématice, ať už je to jó­ga, witchcraft (wicca), kult Bo­hy­ně, posvátná sexualita a tantra, mys­ti­ka, New Age, ša­ma­nis­mus ale také třeba zdravá výživa, vege­tari­án­ství, lé­čivé rost­liny a eko­logie.

Jóga

* Touha po Bohu se neliší od touhy opít se


Jan Lošák (Krišnamurti - vlastní překlad) - Jóga - 22. 06. 2007 (7774 přečtení)

     Otázka: Říkal jste, že všechny touhy jsou ve své podstatě stejné. Mám si to vykládat tak, že touha muže, který hledá Boha, se nijak neliší od tužeb mužů, kteří se honí za ženami nebo se utápí v alkoholu?



    Krišnamurti: Vnější projevy touhy se mohou lišit, ale podstata každé touhy je stejná. Vy můžete toužit po nalezení Boha a já mohu toužit se opít; avšak podstata naší touhy bude stejná, oba budeme pohánění a tlačeni jedním či druhým směrem. Směr vaší touhy bude společensky uznávaný a úctyhodný a můj právě naopak, budu považován za asociálního. Mysl mnicha, duchovního člověka, která se žene za hledáním ctností a Boha, je ve své podstatě stejná jako mysl člověka, která se žene penězi, ženami a alkoholem, protože podstatou obou těchto myslí je honba za něčím. Jeden z nich je považován za společensky hodnotného a druhý za společensky nepotřebného. Takže hodnotu touhy posuzujeme z hlediska společnosti, nebo ne? Člověk, který se odebere někam do kláštera, kde se celý den od rána do večera modlí, kde se určitou část dne stará o zahradu a kde se celou svou myslí zabývá Bohem, sebekázní a pokáním, je považován za neobyčejně svatého muže. Kdežto člověk, který se věnuje vydělávání peněz, vedení obchodu a většinu svého času tráví na burse, je považován za obyčejného člověka, jakým je většina z nás. Avšak oba tito lidé se za načím ženou. Pro mne není důležité, za čím se mysl žene. Člověk, jehož mysl se žene za Bohem, jej nikdy nenalezne, protože za Bohem se není možno hnát. Bůh je Neznámem, Nezměrností. Nemůžete se hnát za Bohem. To je laciný způsob přistupování k Bohu.

    Nezáleží na tom, za čím se mysl žene, ale na samotné skutečnosti, že se žene – ať už jde o kuchyň, o děti, o zábavu, o jídlo, o ctnosti nebo o Boha. A musí se vůbec naše mysl za něčím hnát? A může vůbec mysl, která se za něčím žene, spatřit něco nového, něco krom toho, za čím se právě žene? A co se stane s myslí, která se nebude za ničím hnát? Bude vůbec existovat nějaká mysl, když nebude existovat žádné hnaní se za něčím? Vědec vyplňuje svůj život svými technickými problémy, svou mechanikou a matematikou a žena v domácnosti vyplňuje svůj život kuchyní a dětmi. Všichni máme strašný strach z toho za ničím se nehnát, ničím svůj život nevyplňovat. Máme strach ze společenských důsledků. Kdyby se člověk za ničím nehnal, tak by mohl nalézt sám sebe a objevit, jakým vlastně je. Takže honění se za něčím se stává únikem před tím, co je.

    Musí se tedy naše mysl věčně za něčím hnát? Je možné, aby se naše mysl za ničím nehnala? Prosím vás, položil jsem vám otázku, na kterou neexistuje žádná kategorická definitivní odpověď, protože to musíte nalézt sami. A když to naleznete, tak spatříte, že se stane cosi neobyčejného.

    Je poučné objevit sám v sobě, jak se má mysl neustále něčím zabývá. Umělec se zabývá svým uměním, svým zdokonalováním techniky a hledáním inspirace, svým mícháním barev, svým věhlasem a slávou svého jména. Učenec se zabývá svou učeností. Člověk ženoucí se za poznáním sebe sama se zabývá poznáváním sebe sama a jako mravenec si snaží uvědomovat každou svou myšlenku, každý svůj pohyb. Ve své podstatě jsou všichni stejní. Jen mysl, která se ničím nezabývá, která se za ničím nežene, která je naprosto prázdná, může obdržet cosi Nového, v čemž už nebude žádné zabývání se. Toto Nové cosi však nemůže vzniknout, dokud se bude mysl čímkoliv zabývat, za čímkoliv se hnát.

     Otázka: Co je to podvědomí? A je toto podvědomí také podmíněno? Pokud je také podmíněno, tak jak se má člověk osvobodit od tohoto nevědomého podmínění?

    Krišnamurti: Nejdříve se podívejme na to, zda je podmíněno naše běžné bdělé vědomí. Rozumíte tomu, o čem hovoříme v případě slova podmínění? Vyrůstali jste v různém prostředí a byli jste vychováváni různými způsoby. V této zemi jste byli podmíněni, aby z vás byli Američané – ať už to znamená cokoliv. Byli jste vychováváni k americkému způsobu života. V Rusku jsou lidé vychováváni k ruskému způsobu života. V Itálii katolíci vedou a vychovávají své děti tak, aby přemýšleli a žili katolickým způsobem života, což je zase druh náboženského podmínění. V Indii, v Asii a buddhistických zemích jsou lidé vychování také svým specifickým způsobem. Všude na světě se odehrává tento cílený proces podmiňování lidské mysli skrze výchovu, skrze vliv společenského prostředí, skrze typ zaměstnání, skrze rodinu, skrze strach. Sami velmi dobře znáte všechny ty nekonečné způsoby vlivů, jimiž může být ovlivňováno běžné bdělé vědomí.

    Pak má v sobě každý člověk podvědomí, tj. úroveň mysli, která se nachází pod povrchem běžného bdělého vědomí. Vy jste se ptal, zda je toto podvědomí také podmíněno. Ale jak by mohlo nebýt podmíněno? Je podmíněno samotnou příslušností k rodu homo sapiens a k jeho způsobům myšlení, je podmíněno neuvědomovanými motivy a touhami, je podmíněno instinktivní výbavou, je podmíněno podvědomými vlivy kultury. Já jsem se kupříkladu narodil v Indii, byl jsem vychováván jako hinduista a své vzdělání jsem dostal na západě. Kdybych se nedokázal ponořit do svého podvědomí a neporozuměl mu, tak bych byl pořád hinduistou se všemi svými podmíněnými pověrčivými reakcemi, bráhmanskými, náboženskými, kulturními, symbolickými. Všechno se to ve mně v latentním stavu nachází uloženo a spí to. Avšak každým okamžikem se to může probudit. Občas se to projevuje v mých snech a dává mi to varování, nebo v okamžicíh, když má bdělá mysl není plně zaneprázdněna. Podvědomí je tedy také podmíněno.

    Pokud ten problém začnete zkoumat, tak si brzy uvědomíte, že celé naše vědomí je podmíněno. Nemáme v sobě žádné vyšší já, žádnou část, která by nebyla podmíněna. Samotné naše myšlení vždy vychází z vědomé či nevědomé paměti, a proto musí být podmíněno. Myšlení každého z nás je podmíněno určitým způsobem. Někdo přemýšlí jako komunista, někdo jako socialista, někdo jako kapitalista, někdo jako Američan, někdo jako katolík, někdo jako protestant. Vy jste byl podmíněn tak, abyste věřil v Boha. A komunista v Rusku se vám směje a říká, že jste jen podmíněn starou tradicí. A vůbec si přitom neuvědomuje, že i on sám je podmíněn, že byl vychován svou společností a svou Stranou k filosofii nevěřit. My všichni jsme tedy podmíněni. A nikdy jsme si nepoložili otázku, zda je možné se od podmínění zcela osvobodit. Známe pouze proces zušlechťování podmínění, což je vlastně procesem zušlechťování utrpení.

    Pokud všechno toto dokážu spatřit, nejen verbálně, ale celou svou pozorností, tak pro mne přestane existovat konflikt. Když budu něčemu celým svým bytím věnovat pozornost, tj. když svou mysl plně věnuji tomu, abych něco pochopil, tak nebude konflikt. Konflikt se rodí tehdy, když mne to zajímá jen částečně a druhou částí své pozornosti se věnuji něčemu jinému. Já se potom ten konflikt snažím překonat, a tak se začnu soustředit. To však již nebude pozornost. Ve skutečné pozornosti není žádné rozdělení, žádné rozptylování, a jen skrze takovou pozornost mohu poznat sebe sama, aniž bych přitom hromadil poznatky.

    Znalost sebe sama není něco, co by se dalo hromadit. Sebe sama je třeba objevovat z okamžiku na okamžik. A abych mohl objevovat, tak nesmím nic hromadit, nesmím k ničemu vztahovat. Pokud se budu snažit hromadit znalost sebe sama, pak bude veškeré mé další chápání diktováno tímto nahromaděním, a proto opravdové chápání zanikne.

    Za hranice veškerého podmínění se lze dostat pouze skrze bdělost, v níž bude totální pozornost. V takové totální pozornosti nebude nikdo, kdo bych chtěl cokoliv měnit, nebude v ní žádný cenzor, žádná entita, která by říkala, že něco musí být jinak. To znamená, že musí dojít k naprostému zániku prožívajícího. Nesmí existovat žádný prožívající, který bych chtěl cokoliv hromadit. Toto je velmi důležité pochopit. Je to stejné, jako když prožijeme něco krásného – oblohu zapálenou večerním sluncem, tanec listů na stromě, odraz měsíce na vodní hladině, úsměv, milý pohled či cokoliv jiného – naše mysl se to okamžitě snaží zachytit, udržet a uchovat si to, a pak to uctívat a vracet se k tomu. Pak budeme toužit po opakování tohoto zážitku. A touha po opakování minulosti nevyhnutelně plodí utrpení.

    Je možné se octnout ve stavu prožívání bez prožívajícího? Chápete, co mám na mysli? Může má mysl prožívat ošklivost, krásu či cokoliv představitelného, aniž by v sobě měla entitu, která by říkala: „to prožívám já“? Protože tuto Pravdu, tohoto Boha, tuto Nezměrnost je možné prožít jen tehdy, když nebude existovat žádný prožívající. Prožívající je entitou, která poznává a rozpoznává na základě své podmíněné paměti. Pokud budu schopen poznávat a rozpoznávat pravdu jen skrze to, co už jsem jednou prožil, co už jsem jednou poznal, pak to nebude moci být Pravda. Krása Pravdy se nachází v tom, že bezčasově spočívá v Neznámu. Mysl, která je pouhým výsledkem toho, co sama zná, ji nikdy nemůže zachytit.

 

 

Pokud se vám tento článek líbil, přidejte jej na

 

[Akt. známka: 1,00 / Počet hlasů: 1] 1 2 3 4 5
Celý článek | Zpět | Komentářů: 138 | Informační e-mailVytisknout článek


Komentovat článek     

Pro přidávání komentářů musíte být čtenář registrovaný a přihláąený a mít nastavený odběr info-mailů.


 

NAHORU | Hlavní stránka

kulatý roh  Sdružení za obnovu národní suverenitykulatý roh

Kudy z krize


kulatý roh  Přihlášený čtenářkulatý roh

Uživatelské jméno:

Heslo:




Registrace nového čtenáře!


kulatý roh  Aktualitykulatý roh
Vzhledem současné situaci pozastaveno


Aischylos:
„První obětí každé války je pravda.“


WebArchiv - archiv českého webu        optimalizace PageRank.cz       Bělehrad.Cz      Výrobky z konopí a bio bavlny - URBANSHOP     

Tento web byl vytvořen prostřednictvím phpRS v2.8.2RC8 - redakčního systému napsaného v PHP jazyce.
Aby bylo legislativě EU učiněno zadost, vezměte na vědomí, že tento web využívá cookies, jako naprostá většina všech stránek na internetu. Dalším používáním webu s jejich využitím souhlasíte.

Redakce neodpovídá za obsah článků, komentářů ke článkům a diskusí ve Fóru,
které vyjadřují názory autorů a nemusí se vždy shodovat s názorem redakce.
Pro zpoplatněné weby platí zákaz přebírání článků z Jitřní země!