Bylo to kdysi dávno v Číně, kde vládl mocný a moudrý císař tak, že se všem dobře žilo, všem se dobře dařilo. Všechno bylo tedy v pořádku, až na to, že ten císař nemohl v noci spát. Trápily ho tři otázky, na ktéré nemohl najít odpověď. Kde je to nejlepší místo, kde být? Který je ten nejlepší čas na konání skutků? A který je ten nejlepší člověk, se kterým být?

Císař věděl, že v horách žije člověk sám a sám. Říkají, že je poustevník a že je velice moudrý a že každému dovede dobře poradit. Problém je, že radí a pomáhá jenom chudým, s bohatými se vůbec nebaví. Ze zoufalství se za ním císař se svojí družinou a ozbrojenci vypravil. Doprovod nechal dole pod horou, převlékl se za chudáka a vyšlapal tu příkrou stezku sám až nahoru k domku poustevníka. Poustevník právě přerýpával zahradu. Poustevníku, soužím se, rád bych, kdybys mi poradil, kde je nejlepší být. S kým je nejlepší být a jaký je nejlepší čas.

Poustevník na to nic, ryl si dál. Císař si tedy sedl a čekal. Hodinu, dvě, tři a pořád nic. Vzal tedy do rukou rýč a začal poustevníkovi pomáhat s rytím zahrady. Snad až to bude hotové, mu poustevník poradí. Tak spolu ryli další dvě hodiny, císaře už bolela záda, nebyl zvyklý. Když tu najednou vidí mezi stromy běžet člověka, který padne a nezvedá se. Poustevník i císař jdou k němu a vidí, že má v boku ránu, ze které silně krvácí. Odnesli člověka do domu, převázali mu ránu, dali mu napít povzbuzujícího čaje a on se probral. Uviděl nad sebou chudáka, ve kterém poznal císaře, a vykřikl. "Tolik se za sebe stydím. Jsem člověk, jehož rodina přišla o všechen majetek z Vaší vůle, císaři. Přísahal jsem, že se pomstím a zabiju vás. Měl jsem to dobře vymyšlené. Věděl jsem o vaší cestě a čekal jsem, až půjdete sám, abych vás přepadla zabil. Byl jsem ale objeven vojáky a málem zabit, ale uprchl jsem. Teď bych tu zemřel ztrátou krve nebýt Vás, císaři. Já vám usiluji o život a vy mi můj vracíte. Z hloubi duše se stydím. Můžete mi snad odpustit?"

Císař na to: "V klidu lež, nenamáhej se. Pošlu pro svého doktora, vyléčí tě. Všechno bude zase v pořádku. Majetek dostaneš nazpět." Císař už odcházel, ale tu si vzpomněl na své tři otázky. Obrátil se na poustevníka a povídá: "A ty mé otázky nebudou asi tak důležité." "Pročpak by ne, pane?" poustevník na to. "Ale vždyť ty odpověď na ně už znáš sám. Podívej se, kdybys nebyl právě ted' tady, nenaučil by ses od toho člověka, co je to být laskavý,a kdybys právě teď tady neudělal to, cos udělal, ten člověk by zemřel a nic by ses nedozvěděl. Cožpak, císaři, nevidíš, že nejlepší místo kde být, je právě to, kde jsi, že nejlepší člověk, s kým být, je právě ten, se kterým teď jsi, a že nejlepší čas je právě teď?"