"Jestliže se tedy budeme obracet k tomuto prazákladu, budeme poučováni na každém svém kroku."
Velmi živé téma duchovního mistrovství - a žákovství - uměla nezaměnitelným způsobem, v němž jsou nejhlubší pravdy podávány prostě a samozřejmě a nezapomíná se na žádné aspekty a úrovně tohoto vztahu, na nepodmíněné a podmíněné, sjednocující a rozdělující, přičemž druhé není vně a nesmyslné, ale prvé projevující, rozkrýt ve svých knihách
Míla Tomášová a zejména ve
Světle vědomí, jíž je trilogie, započatá téměř legendární
Za čas a prostor a pokračující knihou
Třpyt prázdna, vydaná nakladatelstvím
Avatar, dovršena. "Inspirovanými eseji Světla vědomí mystická nauka Míly Tomášové vpravdě vrcholí. Kruh projevené moudrosti se symbolicky uzavírá do svého prapočátku" (z úvodu knihy).
Následující citát Míly Tomášové, týkající se duchovní pomoci pro mě symbolizuje přímost, srozumitelnost a věcnou zemitost této pomáhající, kterou stejně správně můžeme a nemusíme nazývat duchovní učitelkou:
"...má práce, ta je snadná: ukázat cestu tomu, kdo o to sám jen žádá. Postavit rovně k cíli jej a narovnat mu záda a říci mu, že jeho nejvlastnější cesta, ať jakkoliv je jiná, když k Pravdě, Dobru, Svobodě ducha jde, je jedině ta pravá."
Z knihy vybíráme několik z řady esejů tohoto tématu, první byl Učitel a žák I, vyšlý na JZ před měsícem. Druhá část z redakčně rozdělené kapitoly vyjde za měsíc.
Učitel II
Ujasníme-li si, kdo a kde je učitel, poznáme, že každá dharma, tj. každá projevená věc nebo bytost, má v sobě učitele.
Jestliže pomineme zevní charakteristiky projevené dharmy nebo bytosti, totiž jméno a tvar, a plně si uvědomíme ty, které tu zbývají — sat-čit-ánanda — poznáváme, že právě tento beztvarý základ všeho je pravým naším učitelem.
Jestliže se tedy budeme obracet k tomuto prazákladu, budeme poučováni na každém svém kroku. Moudrý nebo alespoň aspirant na moudrého se může poučit ze všeho, s čím se potká, třeba od mravence pilnosti a od jeho podstaty svatosti. Člověk však chce mít všechno vysvětleno, chce mít jasně určeno, co má dělat. Hledá proto lidského učitele. V jeho nitru se sice ozývá hlas jeho svědomí, ale řeč lidského učitele je pro něj zřetelnější.
Je mnoho lidských učitelů. Mluví nebo píší z různých stupňů svého poznání a hledající si podle stupně svých možností a opravdovosti nachází takového, který mu nejlépe vyhovuje.
Tak může pokračovat pomalu nebo i bloudit ve velkých kruzích přes mnoho učitelů, kteří jej povedou pomalu nebo i svedou z cesty.
Proč tomu tak je?
Učitel, který se prozřel jen částečně, neučí z poznání, z Boha, ale také z ega. Z Boha učí jen tolik, kolik sám nabral, do jaké míry se sám prozřel. Dále působí už jeho ego, které předstírá, že on je mistrem.
Ti, co mu uvěří a jdou slepě za ním, nemohou „dojít“ dále, než jejich učitel. Jeho úroveň poznání je brzdí a nechce je pustit výš. Je pro ně „strážcem prahu“. Je to ale také jejich vina, protože oni chtěli jít ke „svému“ učiteli v lidské podobě.
Mnozí žáci se upínají na osobu učitele a nerozumí projevům vnitřního učitele. Těžko se proto dostávají k jeho pravé „jsoucnosti“.
Tím netvrdím, aby k žádným učitelům nechodili. Chci jen říci, že by se měli obracet k učiteli vnitřnímu, který se projevuje prostřednictvím jejich zevního učitele. Prostě zkvalitnit svůj přístup.
Takto je bude učit vnitřní mistr svým působením i přes lidského učitele, pokud to bude zapotřebí. Zároveň se žáci budou učit vnímat vedení vnitřního, pravého Já. Budou možná vedeni ještě k dalším, vyspělejším učitelům, ale nakonec je již nebudou potřebovat, třebaže je budou ctít a mít rádi jako sobě rovné.
Zevně projevený učitel může totiž hledajícího dovést jen tak daleko, jak se prozřel sám. Bude-li se hledající tedy upínat k učiteli jako ke svému mistru, dojde poznání tehdy, až dojde úplného poznání „jeho“ mistr. Může to být brzy ale někdy také až za mnoho životů.
Obraťte se k Bohu, který se tímto člověkem projevuje. Povede vás Bůh a vy můžete dosáhnout poznání třeba dříve, než učitel.
Zen-buddhistický mistr to vyjadřuje laskavým rčením: „Žáku, po mých zádech vylez výš!" Jinak řečeno: vezmi si můj projev, moje vědění jako prostředníka, jako pomoc na své vlastní cestě k poznání.
Dokončení příště
Učitel II
