Celá skupina se pravidelně scházela, aby společně vyvolala neobvyklý psychický fenomén. Jejich práci velmi ocenil významný německý parapsycholog profesor Hans Bender. Míní, že v hypotetickém případe udělení Nobelovy ceny za parapsychologii by si ji zasloužila právě tato skupina.

Kanadský experiment probíhal za podmínek, které se příliš nepodobaly obvyklým spiritistickým sezením, protože sezení se vždy konala ve velmi dobře osvětlené místnosti a v nejrůznější denní dobu. V roce 1972 se začala celá skupina scházet k pravidelným schůzkám, na kterých se snažila komunikovat s prokazatelně nikdy neexistujícím anglickým šlechticem Filipem Aylesfordem, narozeným v roce 1624. Skupina si vymyslela jeho osobní vlastnosti a charakter, jeho životní osudy spolu se jmény a konkrétními daty, i jeho manželství bez lásky. Potud je možno klasifikovat práci skupiny pouze jako fantazii, ale to, co se potom stalo, již nebyla žádná fantazie. Filip začal odpovídat!

Filip žil! Komunikovali s ním klasickým spiritistickým způsobem pomocí samovolného klepání do stolku, u kterého pravidelně sedávali. Kladli mu otázky, týkající se dalších podrobností jeho života i života společnosti v tehdejší Anglii. Získaná data pak porovnávali s historicky známými skutečnostmi a zjistili, že někdy se informace shodují a jindy se rozcházejí. Filip například jednou prohlásil, že v jistém roce si pochutnával s dámou svého srdce na kakau v jedné londýnské cukrárně. Když byla tato informace konfrontována se skutečností, trval historik na tom, že kakao bylo na Britské ostrovy prokazatelně dovezeno až za dva roky poté. Během celé práce bylo zjištěno několik takových neshod, ale i mnoho shod, týkajících se skutečností, o kterých v té době nebyli jednotliví protagonisté skupiny informováni.

Jev poltergeistu se při uvedených experimentech ozval několikrát. Při sezeních bylo zjištěno a dokumentováno televizními kamerami nadzvedávání stolku, blikání světel v místnosti, a jednou dokonce došlo v zavřené místnosti k přesunům a převrácení některých kusů nábytku. Mimo tyto makrofenomény byla cíleně studována emisní analýzou zvuku jednotlivá klepání do stolku a bylo zjištěno, že zvuky, které vydával "Filip", jsou asi třikrát kratší než kontrolní klepání všemi možnými způsoby a předměty. Toto pozorování je v dobré shodě s jinými podobnými pozorováními, kdy tento typ klepání bývá popisován jako suché a praskavé zvuky.

Zprávy o experimentech s Filipem vyvolaly ve své době celosvětový údiv a zájem. Vyvstaly otázky, zda je uvažovaný model kolektivního vyvolávání duchů přenositelný také na větší skupiny lidí, jako například na celé národy. Existuje něco jako myšlení skupiny nebo moc skupiny? Cílená snaha skupiny lidí je schopna vyvolat žijící duchovní bytost. Je to jakýsi "duch doby"?

Cítíte, že je možné vlastně všechno? Síla přesvědčení skupinové spolupráce, prodchnutí společnou myšlenkou. Tyto schopnosti představují netušené horizonty možností, jejichž dopad a rozsah můžeme v tuto chvíli pouze odhadovat. Máte obavy z možného zneužití těchto jevů? Nebo jste společně s Milanem Rýzlem (jak uvádí ve své knížce "Jak se naučit ESP") přesvědčeni, že tyto vlastnosti nemohou být zneužity, protože jejich projevy jsou organicky spjaty s tím lepším v nás a špatné stránky našeho bytí nejsou schopny tyto fenomény vyvolat? Domníváte se, že tyto v podstatě neuvěřitelné jevy jsou zprostředkovány projevy vědomí mimo nás? Budeme rádi, když nám své názory napíšete!