Jitřní země je věnována duchovní tématice, jako jóga, witchcraft, kult Bohyně, posvátná sexualita, tantra, mystika, ale tématem je i zdravá výživa, vegetariánství, ekologie, léčivé rostliny.
Jitřní země 
Translate - select language ^
 
  Dnešní datum: 10. 07. 2020     | Mapa stránek | Fórum JZ | Galerie JZ | Na Chvojnici | Galerie Na Chvojnici | Biozahrada |
   
 
kulatý roh  Náhodný citátkulatý roh
Friedrich Nietzsche:
Naše země se stala právě tím monstrem, proti kterému chtěla původně bojovat.

kulatý roh  Hlavní menukulatý roh
Hlavní stránka
Mapa stránek Jitřní země
Přehled rubrik
Odkazy
Galerie Jitřní země
Ankety
Nejčtenější stovka
Rozšířené vyhledávání
Poslat nové heslo
Upravit čtenářskou registraci
Zrušit svoji registraci čtenáře

kulatý roh  Přehled rubrikkulatý roh

kulatý roh  Nejčtenějšíkulatý roh
Aktuální stav
(12. 01. 2018, 2500x)
Naslouchejte si každou vteřinou
(02. 11. 2017, 2474x)
Svět se mění
(19. 11. 2017, 2463x)
Nejsme připraveni
(27. 09. 2017, 2364x)

kulatý roh  Počasí, Slunce, Lunakulatý roh

Solar X-rays:
Status
Geomagnetic Field:
Status
Aktuální snímky Slunce


kulatý roh  O Jitřní zemikulatý roh
Jitřní země
ISSN 1801-0601
Vydavatel: J. Holub, Kralice n. Osl.
Jitřní země byla založena na pod­zim roku 2000. Věnuje se hlavně duchovní tématice, ať už je to jó­ga, witchcraft (wicca), kult Bo­hy­ně, posvátná sexualita a tantra, mys­ti­ka, New Age, ša­ma­nis­mus ale také třeba zdravá výživa, vege­tari­án­ství, lé­čivé rost­liny a eko­logie.

Víra

* Výklad Otčenáše „Náš nejmilejší Pán Ježíš“


Miloš Dostál - Víra - 23. 01. 2006 (6567 přečtení)

Překlad fragmentu zajímavého středověkého německého textu

[...] 

Kde však máme tohoto Otce hledat, ukazuje druhá věta modlitby, kde se říká „jenž jsi na nebesích“. Zde jsme totiž vybízeni k tomu, abychom hledali Otce; tam upřeme svůj duchovní zrak,[1] neboť tam se vpravdě nalézá ten, jejž hledáme a prosíme. Nachází se nade všemi nebesy v sobě samém, kde věčně spočívá přede vším stvořeným v jednoduchém a prostém klidu svého podstatného bytí,[2] kam ve své nedostatečnosti nemůže nikdy dosáhnout žádné stvoření, neboť On sám nepotřebuje nic z toho, co tu kdy stvořil. Nad všemi nebesy v něm samém jej nalézají toliko svobodní oproštění lidé,[3] kteří dovedou s ukázněnými smysly, osvícenou myslí a zaostřeným duchovním zrakem pohlížet do slunečního kotouče božského bytí,[4] kde nalézají svého Boha v něm samém bez jakýchkoli obrazů a forem, mimo jakoukoli stvořenost, a to tak, že postihují Boha jako toho, v němž se oni sami i všechny stvořené věci stávají ničím.[5]

Jelikož to však je dáno jen nemnoha lidem a navíc zde [na zemi] nemůže nikdo najít Boha sám od sebe, ledaže ho Bůh přitáhne,[6] nelze jej zde tedy hledat, pokud je to hledání lidským dílem,[7] nýbrž dá se nalézt pouze těm, kteří jsou k němu přitahováni Pánem, a to je pak dílo Páně. On se však nachází i pod všemi nebesy, to jest na zemi, jak praví Písmo: „Celá země je plná jeho milosti a slávy a majestátu.“[8] Zde totiž přebývá svou přítomností, neboť jemu nic není skryto, svou mocí, neboť proti němu neobstojí nic, co by nebylo v jeho moci, a svou jsoucností,[9] neboť je všude: nade vším, ve všem, pod vším, kolem všeho[10] - ne kvůli sobě, že by snad něco z toho potřeboval nebo že by tam být musel, nýbrž proto, že žádná věc nemůže být a trvat, aniž On ji udržuje.

I když ho lze tedy nalézt i zde, přece nás nevyzval, abychom ho hledali tady, neboť zde ho nacházejí toliko [světu] odumřelá, oproštěná srdce, těm se zde ukazuje a takoví lidé umějí Boha nacházet ve všech věcech,[11] aniž utrpí škodu od své lepivé přirozenosti[12] a od mnohosti,[13] která je ve stvořených věcech. Poněvadž ale většina lidí má příliš chorý zrak, než aby mohla pohlédnout do onoho slunečního kotouče, kde se Bůh nachází sám v sobě, a jejich zrak je příliš slabý a lepivý na to, aby v pozemských stvořeních dokázali hledat Boha, takže na nich spíš ulpívají, než aby tu nacházeli Boha – nuže, proto nás tedy Bůh odkazuje k nebesům: tam jej máme hledat, tam jej nalezneme; ta pro nás nejsou ani příliš vysoká ani příliš pozemská ani příliš nízká.[14]

Říká výslovně „na nebesích“ a ne „na nebi“. [A to proto, že je víc než jedno nebe.][15] Jsou totiž nebesa tělesná (leiplichen himel),[16] to jest nebeská klenba a planety, jež mají vliv na zemi podle svého přírodního běhu.[17] A v těchto nebesích je třeba hledat Boha v jeho dílech čili stopách,[18] v nichž se Bůh mezi všemi pozemskými, časnými díly jeví svou moudrostí, mocí, krásou, velikostí a dobrotou největší a nejjasnější, nakolik jen jsou tato tělesná díla větší, krásnější, velkolepější a uspořádanější než kterékoli Boží dílo na zemi.[19] V těchto nebesích je třeba ho hledat. Že zde je, znamená, že se zde jasněji, více a velkolepěji projevuje.[20]

Druhá nebesa, jež jsou nad těmi předchozími, jsou nebesa duchovní (gaystliche himel), jež se nazývají caelum empyreum, ohňové nebe, ne podle ohně pozemského, nýbrž pro veliké nebeské světlo a jas[21] a pro velikou horoucí lásku, která v tomto nebi je.[22] Je to vpravdě blažený příbytek svatých, kteří v tomto nebi pohlížejí Pánu tváří v tvář na této hoře Sión v nebeském Jeruzalémě, svatém městě, v němž je veškeré blaho.[23] Duchovně je však v tomto nebi Pán pravdivěji, bytostněji, ano i osobněji, a způsobem blaženějším a milostivějším než v onom nebi tělesném, neboť zde se ukazuje, jaký je v živoucí, blažené přítomnosti svého majestátu a ve slastném zakoušení svého převelmi důstojného božského bytí, kde On je teprve všechno ve všem.

Třetí nebesa jsou nebesa rozumová (vernunfftigen himel).[24] Jsou to andělé či lidé, v nichž Pán pro podobnost jejich bytnosti a jímavost jejich přirozenosti[25] přebývá ještě více a opravdověji než v druhých dvou nebesích, o nichž jsem mluvil. Promluvím o lidech, o andělech pomlčím. Člověk spravedlivý je podle slov Písma trůnem věčné moudrosti, kterou je Bůh sám.[26] Je-li tedy trůnem Božím, pak je i Božím nebem, „neboť nebesa jsou jeho trůnem a země jeho podnožím“.[27] Po právu je spravedlivý zván nebem, které je vysoko povzneseno nad všechny stvořené věci, neboť jeho srdce promlouvá jen k Tomu, který je nade vším jeho věděním, schopností, dovedností i nad veškerou jeho touhou a nade vším, co není On sám. A toto nebe je širé láskou, která se rozpíná od místa k místu, od lásky Boží až po lásku lidskou, od lásky potřebné až po tu přebytečnou, a přitom je zkrášleno sluncem, měsícem a hvězdami: totiž nahlédnutím v čase Páně, v milostiplný den,[28] kdy slunce rozumu pozná Pána[29] a pochopí jej v jeho darech a milostech, kde svědectví o Pánu jsou navýsost věrohodná; a též [je zkrášleno] vírou, jež jako měsíc ozařuje noc úzkosti, temnoty a nevědomosti, kdy milost odstoupila a kdy se víra musí co nejlépe držet Pána a být v této noci tímtéž pánem, jímž jí byl prve [Pán] za dne; a k tomu jsou tu další hvězdy, to jest mnohé zdatnosti a ctnosti, které v čase zdaru ležely ladem, neboť jim nebyla zavdána příčina, nyní však za noci protivenství už mají důvod obíhat a zářit;[30] zdatnost se totiž dokonává v nemoci,[31] poněvadž zdatnost musí mít vždy osvědčení od svých protivníků, vůči nimž musí obstát.[32]

V těchto nebesích přebývá Bůh bytostněji než v jakémkoli jiném nebi, protože zde je jako v sobě samém. V těchto lidech má totiž Bůh sám sebe, poznává sám sebe, zakouší sám sebe, chápe sám sebe, nazírá sám sebe a miluje sám sebe,[33] což nečiní ani v nebi ani na zemi ani v žádném jiném stvoření, leda v sobě samém a v rozumovém tvoru, a to díky podobnosti a jímavosti, jíž takto odpovídá.[34]

Je-li tedy spravedlivý člověk Božím nebem, pak toho nejspravedlivějšího člověka, Ježíše Krista, našeho nejmilovanějšího Pána, můžeme považovat za vysoké, širé, krásně zdobené nebe, nakolik byl nejvyšší v nebeském toužení, neboť On byl Synem Nejvyššího a nejlépe prokazoval lásku, On ze samé lásky vydal svou duši smrti nejen za své přátele, nýbrž i za své nepřátele, a není větší lásky než tato. A taktéž jej krášlilo slunce stálého, jasného poznání a zakoušení Boha i poznání všech věcí, neboť On vpravdě okoušel Boha; krášlil jej měsíc smrtelnosti a útrpnosti, jimiž nám vysloužil velké věci; krášlilo jej i množství nesčetných hvězd jeho nevýslovných ctností, jimiž učinil velké skutky, takže je vpravdě zván nebem,[35] „v němž přebývá veškerá plnost božství“, jak praví svatý Pavel.[36]

Jen k tomuto nebi jsme nabádáni, abychom hledali Boha, našeho Otce, k němuž nás vybízí naše duše i srdce; a máme s ním mluvit na nebesích, kde se projevuje, nebo ukazuje, nebo bytostně přebývá, a to podle rozdílnosti těchto tří nebes, která můžeme považovat jakoby za obraz či zrcadlo jakéhosi předmětu, říkáme-li: „jenž jsi na nebesích“. Vždyť On přece žádnou podobu nemá a nelze jej postihnout žádným jemu vlastním obrazem (jejž ani nemá), nýbrž jen obrazem cizím, ve kterém je tak jako v oněch řečených nebesích. A podobně lze ze všeho nejvhodněji v modlitbě Páně pro ono nebe, v němž je Otec, užít milostivého obrazu Kristova člověčenství, protože On, Kristus, je též obrazem Otce, jeho podobou a projevem, v němž je Otec vidět, jak praví sám nejsladší Pán Ježíš: „Kdo vidí mě, vidí i mého Otce.“[37] A tak jsme v tomto vznešeném a uctivém oslovení, jež začínáme slovy: „Otče náš, jenž jsi na nebesích“, poučováni o tom, koho voláme: totiž nepochopitelného, skrytého, bezobrazého, bytostného Boha Otce, jehož se přesto smíme dovolávat a nazývat jej naším nejvěrnějším Otcem.[38]

Poněvadž Bůh tedy nemá formu ani podobu, neumí si naše nemocné smysly s takovým prostým nestvořeným dobrem poradit a činí si z něho předmět, k němuž by se mohly upnout,[39] a tak jsme i zde poučováni o tom, abychom tuto svou nemoc poznávali pomocí oněch nebes a předkládali je svým smyslům, každé podle jeho způsobu a vznešenosti, nakolik nám to jen může posloužit k tomu, abychom hledali to [nebe], které nám pak ukáže Boha. A to, v kterém Boha najdeme co nejjasněji, to nám nejlépe posloužilo, to je nám nejbližší a nejmilejší. Protože však veledůstojné Kristovo člověčenství a milostivý obraz Kristův to ukazuje nejnázorněji, budiž nám co nejpřítomnější jeho obraz, v němž a skrze nějž prosíme Otce, kterého On zná nejlépe.

„Posvěť se jméno tvé“ [...]

 

 


 

[1] Doslova „oko ducha“. Původně novoplatónský obraz, později přejatý i církevními Otci, např. Řehořem z Nyssy. Ve 12. století jej Hugo od Sv. Viktora na podkladě Augustina rozpracoval ve schéma „trojího oka“. Podle Hugona je duše vybavena okem „tělesným“ (oculus carnis), „rozumovým“ (rationis) a „nazíravým“ (contemplationis), přičemž před pádem do hříchu viděla jasně všemi třemi, po Adamově pádu však vidí jasně jen okem tělesným, okem rozumu vidí mlhavě a na oko „ducha“ je vlastně slepá. Úkolem člověka je tuto vadu odstranit a doslova „prozřít“. Srov. Hugo od Sv. Viktora, De sacram I,10,2 (PL 175, 329).
[2]do er ye vnd ye vor aller geschaffenhait yn einfeltiger lediger stille růet yn seyner istikayt“. Srov. Eckhart, DW I, 150,5-7: „got ist ein vernünfticheit, diu da lebt in sîn aleines bekanntnisse, in im selber aleine blîbende, dâ  in nie nicht engeruorte, wan er aleine dâ  ist in sîner stilheit“ („Bůh je rozum [intelekt], který žije jen v poznávání sebe sama a jen v poznání sebe sama trvá tam, kde se ho nikdy nic nedotklo, neboť tam je sám ve svém klidu“; in: Sokol2, str. 270); DW I, 197,4-5: „in einer isticheit, daz got in im selber ist“ („v tom podstatném bytí, jímž Bůh sám v sobě jest“; tamtéž str. 282) aj.
[3] Srov. Eckhart, DW I, 358,1-2: „Das meinet, daz wir ein suln sîn in uns selben und gesundert von allem, und staete unbeweget suln wir mit gote ein sîn („To znamená, abychom byli jedno sami v sobě a oproštěni od všeho, a stále nepohnutě byli jedno s Bohem“); DW I, 359,2-3: daz ist reinecheit des herzen, daz gesundert ist und gescheiden von allen lîphaften dingen („to je čistota srdce, které je oproštěno a odloučeno od všech pozemských věcí“).
[4] K tomuto starému mystickému obrazu, u jehož kořenů stojí Platónovo podobenství o jeskyni, srov. např. Joannes J. F. van Mierlo (ed.), De Visionen van Hadewych, Leuven 1924, 11 (Vision s. 110-111) a dále bohatý materiál in: Grete Lüers, Die Sprache der deutschen Mystik des Mittelalters im Werke der Mechthild von Magdeburg, Mnichov 1926, str. 242-243 a str. 262n.
[5] Srov. např. Eckhart, DW I, 88,6: „wan daz herze ist aleine reine, daz alle geschaffenheit vernihtet hat“ („neboť jen takové srdce je čisté, které zničilo veškerou stvořenost“); Eckhart, DW V, str. 294,7-8: „allez unser wesen enliget an nihte dan in einem niht-werdenne“ („celé naše bytí nespočívá na ničem než na znicotnění“); srov. též např. Suso, Vita, kap. 49: „to je tam, kde jsou člověk a všechny věci jedno – a to je Bůh“ (in: Heinrich Seuse, Deutsche mystische Schriften, ed. Georg Hofmann, Zürich – Düsseldorf 1999, str. 182); srov. Jan Tauler, kázání V 41: „A tím vším se stává ničím, a tak holým, jako nic, co nikdy nic nemělo, a tehdy se noří stvořené nic do nestvořeného Nic“ (in: Jan Tauler, Propast..., str. 129).
[6] Srov. J 6,44.
[7] Srov. Eckhart, DW I, 253,6-8: „So man dich ie me sůchet, so man dich ie minder vindet. Du solt in sůchen, also das du in niena vindest. Sůchest du in nit, so vindest du in“  („Čím víc tě člověk hledá, tím méně tě nachází. – Musíš ho tedy hledat tak, abys ho nikde nenacházel. Nehledáš-li ho, pak jej najdeš“).
[8] Ž 33,5; 104,24; Abk 3,3; Iz 6,3.
[9] wesenlikayt; srov. např. Eckhart, DW I, 56,5-6: „in sîn selbes luter weselicheit“ („[přebývá] ve své vlastní čiré jsoucnosti“).
[10] Srov. Dionysius Areopagita, De div. nom. I,6 (PL 3, 595): „je v myslích, v duších i v tělech, na nebi i na zemi, ve všem zároveň jako jeden a týž; ve světě, kolem světa, nad světem, nad nebem, nade vším jsoucnem...“
[11] Srov. Eckhart, Naučení 22: „musí se stát člověkem, který hledá Boha ve všech věcech a který nalézá Boha v každém čase a na každém místě a u všech lidí a na všechny způsoby“ (Sokol2, str. 154).
[12] O „lepivé“ přirozenosti a povaze lidí mluví J. Tauler, kázání V 37: „U mnohých však je přirozenost tuze lepivá a pořád chce mít něco, na čem může viset a co jí skýtá oporu“ (J. Tauler, Propast..., 119).
[13] O „škodách ze stvořených věcí“ mluví např. závěr traktátu Sestra Katrei (okolo r. 1320); česky: Miloš Dostál, „Traktát ‚Setra Katrei‘ čili ‚O duchovní dceři zpovědníkově‘. Svědectví heretického proudu v porýnské mystice pozdního středověku“, Religio 11/2, 2003, 275-294, 293. K „mnohosti ve stvořených věcech“ (mannigfaltigkeit in den creaturen) srov. dále např. dialog In principio (před r. 1382); česky: Miloš Dostál, „Dialog ‚In principio‘. Rozmluva mistra s učedníkem o Bohu a stvoření“,  Religio 9/2, 2001, 209-221, 219-220.
[14] Chápání nebes jako „vyššího světa“ má své kořeny už v Bibli: Nebesa a hvězdy byly stvořeny ještě před stvořením světa, resp. života na zemi, „aby svítila nad zemí ... a vládla ve dne a v noci“ (Gn 1,4-18); srov. dále např. 1 K 15,40: „jiná je sláva nebeských těles a jiná pozemských“.
[15] Věta doplněna podle pražského rukopisu XVI G 24. 
[16] Caelum corporeum, resp. caelum sidereum, srov. Tomáš Akvinský, Summa theologica I,68,1,1. Jde o viditelné nebe pokryté nebeskými tělesy, sedmi planetárními sférami a jednou sférou stálic, v nichž poznáváme Boží stopy, vestigia (viz níže pozn. 20?), a z jejich pozorování usuzujeme na velikost Božího díla, které je tu dokonalejší (tj. naprosto pravidelně se pohybující, méně podrobené změně) než na zemi. Toto nebe také někdy symbolizuje poznání tělesné, jindy nejnižší druh nadpřirozeného vidění visio corporalis.
[17] Antická nauka o působení hvězd na zemi i na člověka byla v pozdním středověku obecně přijímána. Srov. např. Tomáš Akvinský, Summa theologica II-II,96,2,2: „Všechna přírodní tělesa nabývají svých podstatných tvarů i určitých činných sil z vlivu nebeských těles“; dále I,115,3: „činnosti nebeských těles jsou různě přijímány v nižších tělesech podle různého uzpůsobení [jejich] látky“ a I,115,6: „celá látka nižších těles podléhá síle nebeských těles jakožto síle vyšší“. Dále srov. např. Eckhart, DW I, 306,6-8: „Alliu wort hânt kraft von dem ersten worte. Steine hânt ouch grôze kraft von der glîcheit, die die sternen und himels kraft dar inne würket“ („Každé slovo má sílu od prvního Slova. Kameny také mají velkou sílu skrze podobnost, kterou v nich působí hvězdy a síla nebes“).
[18] Srov. Augustinus, De civitate Dei I,XI,28: „jako bychom probíhali vším, co úžasně stálého stvořil, sbírejme jaksi jakési jeho stopy, někde více, někde méně otisknuté (quasi quaedam eius alibi magis alibi minus impressa vestigia colligamus), pohlížejíce na jeho obraz v nás samých“ (Augustinus Aurelius, O boží obci I, přel. Julie Nováková Praha: Vyšehrad 1950, 586). – Motiv Božích „stop“ ve stvoření v návaznosti na Augustina, Dionysia a Eriugenu rozpracoval Hugo od Sv. Viktora a po něm zvláště Bonaventura. Ve svém Itinerarium mentis in Deum 1,2 líčí stvoření jako jakýsi „žebřík“ k Bohu, přičemž něco je „stopou“ (vestigium) Boha, něco – totiž člověk – je jeho „obrazem“ (imago), dokonalý člověk pak jeho „podobou“ (similitudo), nebo jak se říká jinde, „bohotvarostí“ (deiformitas; srov. Brev. 2,12). K těmto stupňům vedoucím k poznání Boha řadí Bonaventura jinde jako stupeň nejnižší „stín“ (umbra), charakterizovaný svým „oddálením“ a „zmatením“ ( Comm. I. Sent. d. 3, p. 1, a. 1, q. 2 ad 4).
[19] Středověká kosmologie pojímala nebeská tělesa jako nejdokonalejší spojení látky a formy, která nepodléhají změnám a pomíjivosti. Nebeská tělesa jsou vznešenější než pozemská i než lidské tělo (Summa theologica I,91,1,2); pohybují  jimi duchovní substance. Stavební látkou těchto nebes je éter, quinta essentia, pátá esence duchovní povahy, zatímco pozemský, sublunární svět je složen ze čtvera živlů. Na vyšší dokonalost siderických nebes poukazuje také jejich kruhový pohyb, který byl považován za nejdokonalejší formu pohybu, neboť v jistém smyslu participuje na nekonečnu.
[20] Srovnej pasus v německém Rozjímání o Otčenáši z roku 1435 od vídeňského dvorního kazatele Thomase Peuntnera († 1439): „V tělesných nebesích, jež jsou ozdobena krásnými planetami, sluncem a měsícem a hvězdami, v nichž se projevuješ o tolik chvályhodnějším a podivuhodnějším způsobem než zručný a obdivuhodný umělec“ (Rainer Rudolf, Thomas Peuntners Betrachtungen über das Vaterunser und das Ave Maria.  Nach österreichischen Handschriften herausgegeben und untersucht, Vídeň, s. 12,12-16).
[21] Viz Tomáš Akvinský, Summa theologica I,66,3c: „illud caelum dicitur empyreum, id est igneum, non ab ardore, sed a splendore“. Tento pojem nebes, zvaných též caelum intellectuale, patří rovněž do všeobecné středověké nauky o nebi a jeho hierarchii. Jsou to nadsmyslová nebesa mimo caelum sidereum, hvězdné nebe, a mimo jakoukoli proměnlivost (S. th. I,102,2,1), nemají už vliv na nižší tělesa, jsou příbytkem blažených a místem jasu slávy a konečné blaženosti (S. th. I,61,4,1-3). Zatímco u prvního nebe se na epistemologické rovině jedná o poznání nebeských těles, v druhém nebi jde o poznání nebeských duchů. Na úrovni vyššího zření se toto nebe připodobňuje k vidění obraznému, visio imaginaria.
[22] Podobný výklad o nebi podává ve svém Otčenáši i německý františkán David z Augšpurku († 1272): „tak přebýváš [způsobem sobě] vlastnějším v duchovních komnatách, v srdcích svatých, kteří se tomuto krásnému nebi připodobnili výší nebeské kontemplace a šíří horoucí lásky“ (Francis Mary Schwab, David of Augsburg’s „Paternoster“ and the Authenticity of His German Works, Mnichov 1971, s. 91,27–30).   
[23] Žd 12,22-23.
[24] Caelum intellectuale, zvané někdy též caelum sanctae Trinitatis, v němž přebývá sám Bůh ve třech Osobách. Je to nebe čirého intelektu, rozumové, kde „se andělé a svaté duše těší z nazírání Boha“. Na epistemologické rovině jde o nazírání Boha samého podle stupně poznání. Tímto nebem se podle Tomáše Akvinského také někdy označuje nejvyšší druh nadpřirozeného zření, visio intellectualis (S.  th.  II-II,175,3,4).  
[25]entpfencklikayt der natur“, lat. capacitas; myšlenku, že Bůh se zabydluje v lidské duši a tuto „nádobu činí tím větší a schopnější pojímat, čím více ji naplňuje“, vyslovuje v různých obměnách ve svém díle Řehoř z Nyssy (srov. Endre von Ivánka, Plato christianus, přel. Václav Němec, Praha: Oikúmené 2003, 180).
[26] Srov. Sír 1,1; Mdr 9,4.
[27] Iz 66,1.
[28] „Čas a den Páně“ – v Písmu chápaný eschatologicky nebo jako celé období začínající po Kristově zmrtvýchvstání; zde spíše ve smyslu duchovního nahlédnutí a osobního prozření: „V onen den poznáte, že já jsem ve svém Otci a vy ve mně jako já ve vás“ (Jan 14,20).
[29] V mystických textech německého středověku se obvykle Slunce spojuje s Bohem, sluneční paprsky symbolizují Boží lásku a přiblížení se ke Slunci představuje unio mystica. Viz G. Lüers, Die Sprache der deutschen Mystik..., 263-265. Zde se však užívá obrácené paralely. - Srov. Eckhart, DW I, 250,17-18: „Ain ainualtig verstantniss ist so luter in im selber, das es begrîffet das luter blos goetlich wesen sunder mittel“ („Rozum [intelekt] je sám v sobě tak čirý a jednoduchý, že čiré a holé božství poznává bezprostředně“).
[30] Autor tu připodobňuje duchovní nebe k nebi hvězdnému/tělesnému a srovnává „vnitřní nebe“ duchovního člověka, resp. jeho spirituální kvality s nebeskými tělesy: Slunce je jeho „intelekt, rozum“ (verstentnuss), popřípadě - viz dále srovnání s Kristem - „stálé a jasné poznání a požívání Boha“ (stetes, clares got bekennen vnd nyessen); Měsíc je jeho „víra“ (glauben), resp. „smrtelnost a trpnost“ (todlickayt vnd leydikayt - tj. také schopnost snášet, vnímat a přijímat, tedy vlastnosti tradičně připisované Luně); a hvězdy (gestirn) symbolizují jeho ctnosti (tugende). Příměr s temnou nocí nalezl svůj nejznámější výraz u Jana od Kříže, ale velkou roli hraje už u Jana Taulera (srov. např. kázání V 23; in: J. Tauler, Propast..., 109-115).
[31] Srov. 2 K 12,9: „nam virtus in infirmitate perficitur“ (dle Vulgáty), Kraličtí překládají: „neboť moc má v nemoci dokonává se“. Staroněmecký pojem tugent souvisí nejen s „ctností“, ale i se „silou“, „schopností“, podobně jako latinské virtus či řecké areté; přebíráme Novotného převod „zdatnost“, jejž užil ve svých překladech Platóna.
[32] Srov. 1 K 3,13; 1 Pt 1,7.
[33] Srov. J. Tauler, kázání V 55: „O takových lidech může člověk říct, že Bůh v nich poznává, miluje a okouší sám sebe. Neboť on není než život, bytí a působení.“ (J. Tauler, Propast..., 147).
[34] Viz výše pozn. 25.
[35] Viz výše pozn. 30.
[36] Ko 2,9.
[37] J 14,9.
[38] Ř 8,15.
[39] Srov. Eckhart, Traktát „O odloučenosti“: „předmětem ryzí odloučenosti není ani to, ani ono. Ona totiž stojí na holém nic...“ (přel. Miloš Dostál, in: Reflexe 24, 2003, 113).

 

 

 

Pokud se vám tento článek líbil, přidejte jej na

 

Související články:
Jeden z příběhů "života po životě" (31.03.2011)
Rozdíly, které si neodporují (04.10.2008)
O znovuzrození Božského mužství (01.05.2007)
Rada budúcim rodičom: Výchova detí začína už pred narodením (28.03.2007)
Proč tolik neštěstí? (10.03.2007)
Nebezpečí od východních "mistrů" (5.) (02.03.2007)
Nebezpečí od východních "mistrů" (4.) (01.03.2007)
Nebezpečí od východních "mistrů" (3.) (28.02.2007)
Nebezpečí od východních "mistrů" (2.) (27.02.2007)
Nebezpečí od východních "mistrů" (1.) (26.02.2007)
Mezináboženské zážitky a reflexe (06.02.2007)
Veril Buddha v Boha? (02.01.2007)
Vánoce starého velblouda (22.12.2006)
Tau Malachi: Tajné evanjelium Márie Magdalény, Ikar, 2006 (07.12.2006)
Historické pozadí „kódu da Vinci“ (3.) (16.11.2006)
Historické pozadí „kódu da Vinci“ (2.) (15.11.2006)
Historické pozadí „kódu da Vinci“ (1.) (12.11.2006)
Astrologova story (25.10.2006)
Život před životem, život po životě? (23.10.2006)
Mezináboženské vztahy (09.07.2006)
Miriam ze zahrady (2. část) (14.05.2006)
Miriam ze zahrady (1. část) (08.05.2006)
Jidáš: hvězda budoucích dní II. (27.04.2006)
Jidáš: hvězda budoucích dní I. (21.04.2006)
Modlení nepomáhá nebo je na škodu (12.04.2006)
O autorovi textu "Sen jednoho Božího přítele" (09.03.2006)
Sen jednoho Božího přítele (08.03.2006)
BARDO THEDOL - Tibetská kniha mrtvých (3.) (05.03.2006)
BARDO THEDOL - Tibetská kniha mrtvých (2.) (03.03.2006)
BARDO THEDOL - Tibetská kniha mrtvých (1.) (01.03.2006)
Bible a reinkarnace (24.02.2006)
Církve jsou si rovny. Jedna si je rovnější? (13.02.2006)
O dialogu "In principio" a jeho autorovi (02.02.2006)
Dialog In principio (Rozmluva druhá) (01.02.2006)
Dialog In principio (Rozmluva první) (31.01.2006)
Dialog In principio (Prolog) (30.01.2006)
Rozbor Výkladu Otčenáše „Náš nejmilejší Pán Ježíš“ (25.01.2006)
Urvaný kříž (21.01.2006)
Kázání na Boží hod vánoční o trojím zrození (24.12.2005)
Světla v předlouhé noci - obrazy 20. století (09.12.2005)
Duchovní naučení (05.12.2005)
Traktát „Sestra Katrei“ (4.) (05.12.2005)
Traktát „Sestra Katrei“ (3.) (03.12.2005)
Traktát „Sestra Katrei“ (2.) (02.12.2005)
Traktát „Sestra Katrei“ (1.) (01.12.2005)
Sestra Katrei - úvod k textu (29.11.2005)
Jóga a církev - odpověď panu Štampachovi (08.11.2005)
Haile Selassie - král nebo Bůh? (05.11.2005)
Jóga a církev (03.11.2005)
Výklad Knihy moudrosti (30.10.2005)
Kto bol Ježišovým „Milovaným učeníkom“? (22.10.2005)
O vznešeném člověku (19.10.2005)
Traktát „O odloučenosti“ (16.10.2005)
Kázání (14.10.2005)
Mistr Eckhart (10.10.2005)
Sekty (20.09.2005)
Bratr Roger zavražděn (25.08.2005)
Pojednání o reinkarnaci (19.08.2005)
Rozporuplné okolnosti vzniku Nového zákona (5.) (21.07.2005)
Krátká historie Bible (19.07.2005)
Rozporuplné okolnosti vzniku Nového zákona (4.) (18.07.2005)
Rozporuplné okolnosti vzniku Nového zákona (3.) (16.07.2005)
Rozporuplné okolnosti vzniku Nového zákona (2.) (14.07.2005)
Duševní porucha lidského rodu (13.07.2005)
Anatomie falešného proroctví (10.07.2005)
Desatero, bible, poselství Opravdového života v Bohu (04.07.2005)
Zaznamenali jste ten paradox? (29.06.2005)
Karma a reinkarnace (24.06.2005)
Modlitba Siouxů (16.05.2005)
Aramejský Otčenáš (06.05.2005)
Ratzingerova éra (28.04.2005)
Duše Indiána (13.04.2005)
Jsme všichni věřící? (04.02.2005)
Opravdový život v Bohu. (25.01.2005)
Vánoční poselství (24.12.2004)
Nenechám se strašit morálkou :-) (13.11.2004)
Mystéria a křesťanství (15.10.2004)
O hledání Podstaty (10.10.2004)
Buddhistická meditace a křesťanská modlitba (07.10.2004)
Co je co? (22.11.2003)
[Akt. známka: 1,00 / Počet hlasů: 1] 1 2 3 4 5
Celý článek | Zpět | Komentářů: 7 | Informační e-mailVytisknout článek


Komentovat článek     

Pro přidávání komentářů musíte být čtenář registrovaný a přihláąený a mít nastavený odběr info-mailů.


 

NAHORU | Hlavní stránka

kulatý roh  Přihlášený čtenářkulatý roh

Uživatelské jméno:

Heslo:




Registrace nového čtenáře!


kulatý roh  Aktualitykulatý roh
24. 06. 2020:

Ekonomka Ilona Švihlíková: "Debata o euru se vede u nás velice povrchně. Jako kdyby jediným výsledkem eura bylo, že nemusíte do směnárny. Nebo nastupuje ‚ideologická úderka‘, kdo je proti euru, je čínský nebo ruský agent. Zcela se přitom ignoruje, jaké makroekonomické nerovnováhy euro vytváří – v EU dneska vlastně máme dvojí periférii, jižní a východní. Nehovoří se o tom, že euro zesiluje rozdíly mezi zeměmi, místo souladu přispívá k nárůstu šovinismu...
Část společnosti obsedantně nenávidí Rusko (a Čínu) a mají to jako svůj, často jediný, politický program. Tato mccarthyovská politika plní mnoho účelů – umožňuje vám útočit na každého, kdo má jiný názor, a pokusit se ho tímto způsobem umlčet, odstranit z politické konkurence...
Stupňování nelze vyloučit, protože je to karta, se kterou rády hrají veřejnoprávní média, takže se daným politikům pak zaručuje dostatečná mediální pozornost. Kromě nenávisti, kterou někteří prostě potřebují k životu, je potřeba vnímat i ekonomické zájmy. Jedním z hlavních cílů je bezesporu vyloučit ruské (a čínské) firmy ze zakázek, Dukovany počínaje, a uvolnit prostor pro jiné zahraniční ekonomické zájmy.
"

Celý článek...


21. 06. 2020:

Akce D.O.S.T.: Dost bylo Bruselu! Před 11 lety stála Akce D.O.S.T. v čele veřejných protestů proti ratifikaci Lisabonské smlouvy. Varovali jsme před společenskými důsledky eroze naší státní svrchovanosti a zesíleného útoku na naše tradice a občanské svobody. Nemýlili jsme se.
Dnes se nacházíme na dalším důležitém rozcestí.
Blížící se hospodářská krize, zesílená bezprecedentním „vypnutím“ globální ekonomiky na jaře letošního roku, má sloužit jako záminka k další centralizaci moci na úrovni EU. „Fond obnovy“ a projekt „EU nové generace“ zavádějí společné dluhy a unijní daně. Evropská unie se v případě uskutečnění této vize stane plnokrevným státem a její členské státy pouhými regionálními útvary. Význam voleb do národních parlamentů klesne na úroveň voleb do krajských zastupitelstev a politická svrchovanost České republiky se stane minulostí.
Je alarmující, že se o takto závažné věci nevede důkladná veřejná diskuse. Proto mnoho občanů naší republiky ani neví, co všechno je ve hře. Vyzýváme vládu České republiky a jejího premiéra, aby využili svého práva veta a projekt „EU nové generace“ důrazně odmítli.
V Praze dne 17. června 2020

Celá výzva...


21. 06. 2020:

Petr Žantovský: " Ve čtvrtek jsem se v iDnes dočetl, že tahle dvě veřejnoprávní média (Česká televize a Český rozhlas) společně iniciovala průzkum veřejného mínění, který se měl týkat existence a výše koncesionářských poplatků. A vítězně na nás z titulku křičí, že ‚Češi jsou pro zachování ´koncesionářský´ poplatků, výše je přiměřená‘. Už v titulku je chyba, chybí tam písmeno ch, nu ale dobrá, to se stane při rychlé práci. Nechme však titulek a pojďme na obsah...
Nešlo jen o zvýšení samotné, tedy generálním ředitelem
(ČT) opakovaně vyžadovanou nějakou další valorizaci. „Ale šlo i o rozšíření poplatků na jiné nosiče televizního kanálu, včetně telefonů, tabletů, počítačů a tak dále. Za všechno, čím můžete sledovat Českou televizi, byste měli platit. To by bylo opravdu úžasné. Vznikla by tu Česká televizní republika, velmi by to připomínalo středověkou daň z hlavy... "

Celý článek...


14. 06. 2020:

Zastupitel MČ Praha 8 Martin Cibulka: "V principu podobné věci (jako v USA) , byť s menší intenzitou, se v posledních letech dějí napříč naším bohatým a kulturním světem! Moje babička by řekla, že blbnou z nadbytku. Stačí se podívat do historie, a uvidíme, že podobné chování přichází cyklicky ve vlnách. Salonní levičáci ponoukají lůzu a vedou svůj spravedlivý boj za lepší svět. Kulisy se v čase mění, ale princip zůstává stejný. A vlastně i výsledek...
Následuje ztráta svobod, chudnutí, neúcta k soukromému majetku, neúcta k tomu, co nás předcházelo. Nedělejme si iluze, že podhoubí, které stojí za nepořádky v USA, tady nemáme! Těch dobrodějů je i tady dost, rozdíl je v tom, že jim u nás chybí odvaha. Zatím! Bohužel chybí i odvaha politiků se podobným tendencím dopředu postavit...
Přicházejí budovatelé nového světa a systém, který se evolučně vyvíjel stovky let, rozkopou, protože to udělají lépe a svět bude růžový. Nebude, pouze přibude stínů mezi hořícími požáry...
"

Celý článek...


11. 06. 2020:

Mnislav Zelený-Atapana: "Naivně jsme si mysleli, že Západ sem přichází proto, aby nás osvobodil a aby nám pomáhal. Ale od začátku mi to bylo podezřelé, protože obchodník nikam nepřichází, aby pomohl. Obchodník chce vždy vydělat, za každou cenu, i kdyby to mělo být až za pár let. Naše náruč byla otevřená až příliš. To, že jsme ztratili soběstačnost ve všem, je tragické. A zvláště ve strategických záležitostech, jako je voda, jídlo, léky a podobně...
V devětaosmdesátém jsem se smál, když se u nás říkalo, jaké máme špatné výrobky, potraviny, salámy jak jsou hnusné... Ale jak se otevřely hranice, tak Rakušáci jezdili na jižní Moravu a skupovali je v obrovském množství...
"

Celý článek...




WebArchiv - archiv českého webu        optimalizace PageRank.cz       Bělehrad.Cz      Výrobky z konopí a bio bavlny - URBANSHOP     

Tento web byl vytvořen prostřednictvím phpRS v2.8.3a - redakčního systému napsaného v PHP jazyce.
Aby bylo legislativě EU učiněno zadost, vezměte na vědomí, že tento web využívá cookies, jako naprostá většina všech stránek na internetu. Dalším používáním webu s jejich využitím souhlasíte.

Redakce neodpovídá za obsah článků, komentářů ke článkům a diskusí ve Fóru,
které vyjadřují názory autorů a nemusí se vždy shodovat s názorem redakce.
Pro zpoplatněné weby platí zákaz přebírání článků z Jitřní země!