Ve věčnosti bez středu a bez konce,
jsem zapomněl všechny pojmy, jako
osvíceni a nevědomost,
ba ani pojem "Já" či "bytí",
zde nenalezne, na čem se chytí.
Myšlenek proud zurči dál,
a někdy je z něj až řeka,
ale to jen věčnost bez omezení,
si hraje se svou energii,
povstávání a pomíjení.
A že tu není střed či okraj,
ani síly dostředivé či naopak,
nezáleží, zda kráčím, či běžím,
vskutku mimo popis ležím,
v přítomnosti toho, co tu je.
Není oddělení, není sjednocení,
není cesty zmatení a ani cesty k vysvobození,
není "Já" a ani "Ty", není Bůh, ani nic ostatní,
bez konceptu v čiré přítomnosti všeho,
nenacházím ani pojem "meditace".