Ještě před deseti či dvanácti lety se debaty na náročná filosofická nebo politická témata vedla za zdmi univerzit. Nikdo neměl zakázáno vstoupit, ale když přišel někdo nekompetentní, atmosféra akademického prostoru mu vnutila jistou zdrženlivost, jistou péči pro formulaci myšlenek, nebo mlčení.

V hospodách chlapi u piva probírali, jak jim stará zahejbá, jak jsme to dneska zašívanejm nanadali a tak podobně. Může to mít svůj půvab, ale příliš bych to nepoetizoval. Hrabalovská hospodská poesie je fikce. Bez Hrabalova génia by nebyla ničím. K lidovému filozofování patří máčovské opovržení ženami, které čekají doma, hledání viníků v Židech, Romech, homosexuálech a jiných "nepřizpůsobivých". Tam se už dopředu v představách staví pro ně šibenice a chystají převýchovné lágry a připravují se konečná řešení. Odtud pocházejí dávní i moderní tyrani. Hospodské kecy přenesené do reálného života jsou většinou zhoubné.

Když se diskuse k náročným tématům staly dostupnými pro kohokoli, když už není třeba žádné kvalifikace k jejich posouzení, staly se internetové diskusní servery virtuálními hospodami.

Nestačí usuzovat jen analogicky. Je třeba se do této atmosféry s patřičnou zvídavostí opravdu na čas ponořit. Teprve pak vidíme jak hnilobné stoky tato nová, elektronicky zabezpečná svoboda slova nechává protékat veřejným prostorem. Jak je snadné tam člověka odrovnat, mnohem snadnější než v bulvárních plátcích, jak je tam na denním pořádku bez vebemenší stopy zájmu státních orgánů porušování zákona. Denně se tam nesčetněkrát s drzou okázalostí páchají trestné činy pomluvy, hanobení rasy, národa a přesvědčení, podněcování k rasové nenávisti a propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod.

Je to virtuální prostor, v němž se rerálná nenávist doutnající v lidech nakonec snad přece jen neškodně vybije? Nebo je to příprava, podněcování a instruktáž k praktickému jednání?

Neproudí odtud tu zuřivá, tu zas chladně vykalkulovaná nenávist i do politiky, do novin, rozhlasu a televize?

Nebyla projevem stejného nedopatření, stejného omylu i fanaticky nenávistná předvolební kampaň, v níž se navrhovaly "zrušit" celé skupiny lidí, v níž se poprvé po desetiletích v Česku objevilo politicky motivované fyzické násilí a v níž se na politické protivníky místo programové polemiky vytahovaly zlovolné lži a pomluvy? Není politicky zablokovaná patová situace na hraně ústavnosti dalším projevem této mentality?

Řekneme-li, že přenos hospodských keců do politiky, filosofie, náboženství a kultury vůbec je last, not least, zbývá už jen zeptat se, co nás ještě čeká...